W.A.S.P. je americká heavy metalová skupina, která byla založena v Los Angeles v Kalifornii v roce 1982. Zakládajícími členy byli Blackie Lawless, Rik Fox, Randy Piper a Tony Richards. Skupina se proslavila svým rockovým image, texty a živými koncerty. Ve světě se prodalo 12 miliónů jejich alb.
Skupina byla v polovině 80. let cílem rodičovského hudebního centra (Parents Music Resource Center – PMRC) organizace, která prosazovala varovné štítky na albech. Skupina zvěčnila svůj boj s PMRC v písni 'Harder, Faster' z jejich živého alba z roku 1987 Live... in the Raw. Mezi jejich nejznámější písně patří 'L.O.V.E. Machine', 'Wild Child', 'Animal (F**k Like a Beast)', 'I Wanna Be Somebody', 'Blind in Texas', 'Forever Free', 'The Headless Children', 'Chainsaw Charlie (Murders in the Morgue)' a 'The Idol', stejně jako jejich coververze od The Who 'The Real Me'.
Jediným původním členem ve skupině zůstal frontman Blackie Lawless.
Původ názvu skupiny Hodně se spekulovalo o původu názvu kapely a o tom, zda ve skutečnosti něco znamená, protože se píše jako zkratka. Jedním z možných výkladů je WASP což je původní význam zkratky.
Když byl dotázán Lawless na jméno kapely, vyhnul se přímé odpovědi. V jednom rozhovoru odpověděl: "Nejsme si jisti, kamaráde."
V rozhovoru z února 2010 Lawless uvedl, že hlavním důvodem názvu byla období. Tvrdil, že žádná kapela nikdy předtím nepoužila zkratky a v podstatě tato období vytvořila „otazník nejistoty“, aby skupina více vynikla. Potom pokračoval: "Podívejte se, kde jsme: stalo se!"
V rozhovoru zveřejněném na YouTube v roce 2020 bývalý baskytarista Rik Fox vysvětlil, že jméno vzniklo po incidentu při kterém Fox narazil na sršeň a pokusil se ho zabít dříve, než ho mohla bodnout. Podle Foxe se to stalo, když byla kapela ještě pod přezdívkou „Sister“ a Lawless hledal nové jméno. Když Fox vysvětlil, co se stalo Lawlessovi se nápad líbil a nakonec ho přijal. Foxův příběh potvrdil bývalý kytarista Randy Piper, který, i když s ním souhlasil, uznal Lawless jako toho, kdo přišel s nápadem, aby byl název kapely napsán jako zkratka.
Historie
Začátky, vzestup ke slávě a cenzura (1982-1985) Skupina W.A.S.P. začali po rozpadu losangeleské kapely Circus Circus s kytaristy Blackiem Lawlessem a Randym Piperem. Původní sestava skupiny byla založena v Los Angeles v roce 1982 Lawlessem na rytmickou kytaru, Piperem na sólovou kytaru, a později se k nim připojili baskytarista Rik Fox a bubeník Tony Richards. Kapela se stala notoricky známou svými občas šokujícími živými vystoupeními. Lawless byl známý tím, že přivazoval polonahé modelky k mučírně a házel syrové maso do publika.
První sestava netrvala dlouho, protože basista Rik Fox byl propuštěn a připojil se ke skupině Steeler se zpěvákem Ronem Keelem a kytaristou Yngwiem Malmsteenem. Nahradil ho Don Costa, který hrál v Richardsově bývalé kapele Dante Fox (později Great White). Krátce nato kapelu opustil i Costa a jeho místo obsadil Brayden Parker. Ve stejné době se ke kapele přidal další kytarista Chris Holmes, který převzal roli sólového kytaristy, Piper zase roli rytmického kytaristy a Lawless převzal místo baskytaristy.
WASP podepsala smlouvu s Capitol Records na jejich debutové album WASP, vydané 17. srpna 1984. Debut byl najednou plánován na vydání s názvem Winged Assassins. Debutový singl skupiny byl s názvem 'Animal (F**k Like a Beast)', který byl kontroverzní stejně, tak jeho obal. Singl byl v USA z alba vynechán, aby se zabránilo jeho zákazu ve velkých obchodních řetězcích. Skupina přesto doprovázela první světové turné kapely, kde vystupovali s četnými kapelami jako KISS, Iron Maiden, Dokken, Krokus, Helix, Quiet Riot, a tehdy poměrně neznámé Metallice.
Singly 'L.O.V.E. Machine' a 'I Wanna Be Somebody' pomohly debutové album prodat a kapela připravila další singl 'Blind in Texas', píseň napsanou v St. Paul, od Lawlesse. Píseň byla zařazena na jejich druhé album The Last Command v říjnu 1985. The Last Command zůstává nejvýše hodnoceným albem WASP a vyvrcholilo v žebříčku alb Billboard na 47. místě. 'Blind in Texas' je možná jejich nejznámější píseň, více než tři desetiletí i po jejím vydání. The Last Command bylo také prvním albem s novým bubeníkem Stevem Rileym, který nahradil Richardse na začátku turné v letech 1984-1985. W.A.S.P. podpořili album účastí na dvou arénových turné jako předkapela a speciální host pro KISS na jejich Asylum World Tour, a spolu s tehdy neznámým Anthrax podpořili Black Sabbath na jejich Seventh Star Tour.
Po turné The Last Command kytarista Piper skupinu opustil. Na začátku roku 1986 baskytarista Johnny Rod se připojil k W.A.S.P., když se Lawless vrátil ke hře na rytmickou kytaru.
Přibližně v této době se skupina W.A.S.P. stala velmi prominentním cílem rodičovského hudebního centra (Parents Music Resource Center – PMRC), organizace vedená Tipperem Gorem (budoucí druhou dámou Spojených států kvůli sňatku s 45. viceprezidentem Al Gorem) a oddanou oponování hudbě s texty považovanými za násilné nebo zjevné se sexuálním obsahem. Skupina zažívala cenzuru ze strany organizace a snížila reputaci kapely do takové míry, že koncertní síně dostávaly výhrůžky bombami, členové kapely dostávali výhrůžky smrtí po stovkách a Lawless byl dvakrát zastřelen (ačkoliv nebyl zasažen). Kontroverze vytvořila dost cennou publicitu pro kapelu.
Hlavní proud úspěchu (1986-1989) S provedenými změnami v sestavě nahráli své třetí album s názvem Inside the Electric Circus. Vyšlo v říjnu 1986 a následovalo téměř rok dlouhé světové turné na podporu alba, včetně hostování pro Iron Maiden na jejich Somewhere on Tour na podporu alba Somewhere in Time v Evropě a headliner po Severní Americe se Slayer a Saxon. Inside the Electric Circus obdržel smíšenou reakci, ale byl považován za velký hit mezi fanoušky WASP, zatímco kritici jej na druhé straně odmítali.
Písně jako 'Shoot From The Hip' a menší hit '95-NASTY' pomohly skupině naplnit pověst jednoho z možných významů názvu jejich skupiny, "We Are Sexual Perverts". Nicméně, Blackie Lawless sám, známý jako tvrdý kritik své vlastní práce, citoval v poznámkách k re-releedu alba, že album byla "unavená nahrávka unavené kapely". Nakonec to byla nepříznivá kritická recenze singlu „95-NASTY“, která přesvědčila Lawlesse, aby si vzal chvíli pauzu a přehodnotil kreativní směřování kapely.
Ve stejném roce bylo zaznamenáno několik vystoupení během Inside the Electric Circus Tour a 27. listopadu 1987 byl koncert v aréně Long Beach vydán jako album Live... in the Raw. V této době Riley opustil skupinu, a připojil se k L.A. Guns a byl nahrazen místním bubeníkem Chadem Nelsonem.
Čtvrté studiové album skupiny je The Headless Children vyšlo 15. dubna 1989 a bylo jejich prvním albem bez jakýchkoli zjevně sexuálně explicitních písní. Album dosáhlo v žebříčku alb Billboard 200 na 48. místě, než za 13 týdnů spadlo z žebříčku. Do té doby to však byla kritikou nejuznávanější práce W.A.S.P. a podle Lawlesse je dosud nejprodávanějším albem skupiny. Na albu měl na bicí na starosti Frankie Banali bývalý bubeník Quiet Riot. Obsahuje dvě nejuznávanější písně skupiny power baladu 'Forever Free' a cover verzi 'The Real Me' od The Who. W.A.S.P. vyrazili na turné po Spojených státech s Accept a Metal Church, aby podpořili album The Headless Children hráli na menších místech, jako jsou kluby a divadla, na rozdíl od arén a stadionů, které kapelu přivedly k úspěchu.
Dočasný rozpad skupiny a další alba (1989-1995) Kytarista Chris Holmes opustil kapelu v srpnu 1989 s tím, že se chce "bavit, víte". Lawless odpověděl sžíravou poznámkou o skutečnosti, že "někteří kluci chtějí zůstat doma a nosit zástěry", což naznačuje povahu vztahu Chrise Holmese s jeho novou manželkou a kytaristkou Litou Ford. Po turné opustili kapelu také Frankie Banali a Johnny Rod. Kapela se o několik měsíců později fakticky rozpadla a Blackie Lawless se vydal na krátkou sólovou dráhu.
V roce 1990 Blackie zahájil práci na svém debutovém sólovém albu, ale pod tlakem vydavatelství i fanoušků jej vydal v červnu 1992 jako album W.A.S.P. Je to první album skupiny, které se vůbec neumístilo v žebříčku Billboard 200. Album je napsané ve formě rockové opery. Na tomto albu Blackie opustil náboženské, apokalyptické a sexuální texty, které zpočátku skládal. Na albu Blackie napsal více emocionálně metalové a nabité skladby. Je ironií, že mnozí kritici mají pocit, že výsledné koncepční album The Crimson Idol bylo dosud nejlepším výstupem skupiny. Na albu hrál Lawless – rytmickou kytaru, baskytaru a klávesy, Bob Kulick – sólová kytara, Doug Aldrich – sólová kytara (pouze na písni 'Arena of Pleasure'), a o bicí se postaral znovu Frankie Banali a Stet Howland, který se poté stal členem skupiny W.A.S.P. Do skupiny se vrátil baskytarista Johnny Rod, a do kapely se připojil jako hostující člen na turné kytarista Dan McDade.
Následovníkem The Crimson Idol byl Still Not Black Enough vydaný v červnu 1995. Album je sbírka temných, introspektivních melodií, které rozšířily mytologii předchozího alba. Tentokrát, spíše než "schovávat se za" alter ego Jonathana Steelea na předchozím albu, mluvil Lawless přímo k publiku o svých vlastních pocitech. Zatímco album postrádalo soudržnost svého předchůdce, texty stále prozkoumávaly podobná témata jako být vyvržencem a nevhodnou osobou, tlakem slávy a společnosti, a hledání lásky.
Návrat Chrise Holmese, K.F.D., Helldorado a Unholy Terror (1996-2001) Holmes se vrátil zpátky do kapely v roce 1996, a ve stejnou dobu se připojil nový baskytarista Mike Duda. V dubnu 1997 skupina vydala sedmé studiové album Kill.Fuck.Die. Od předchozích verzí se liší tím, že obsahuje agresivnější zvuk. V té době Lawless a Holmes vyšli ze špatných vztahů a to se odráží i na albu. Lawless popsal album jako „snuff rock“. V květnu 1999 vyšlo osmé album Helldorado. Z těchto turné nahráli dvě živá alba, Double Live Assassins a The Sting: Live at Key Club L.A. CD a DVD byly převzaty přímo z experimentálního webového vysílání, o kterém Blackie tvrdí, že nad ním neměl žádnou kontrolu. Toto vydání ho rozzlobilo, protože byl nespokojený s kvalitou zvuku a obrazu.
Skupina pokračovala s albem Unholy Terror v dubnu 2001. Holmes znovu opustil skupinu ve stejném roce, že chtěl “hrát blues”. Spojil se s kapelou Animal Randyho Pipera, bývalého člena WASP, ale brzy také z tohoto projektu odešel.
Alba Dying for the World a The Neon Gods (2002-2005) Do kapely se připojil kytarista Darrell Roberts a v červnu 2002 ve stejném vyšlo Dying for the World. Bylo napsáno a nahráno za méně než rok, což je podle Lawlessových perfekcionistických měřítek velmi rychlé. Její poznámky obsahují jedno z nejsilnějších prohlášení o politické korektnosti, inspirované teroristickými útoky z 11. září. Na albu znovu hrál bubeník Frankie Banali.
V dubnu 2004 vydala skupina koncepční album s názvem The Neon God: Part 1 – The Rise o týraném a osiřelém chlapci, který zjistil, že má schopnost číst a manipulovat s lidmi. V září 2004 vyšla druhá část The Neon God: Part 2 – The Demise.
Odchod členů, a alba Dominator a Babylon (2006-2014) Začátkem roku 2006 dlouholetý bubeník Stet Howland přátelsky odešel ze skupiny a v květnu 2006 také odešel kytarista Darrell Roberts, který se připojil ke skupině Five Finger Death Punch.
Skupina oznámila nové členy tím byli bubeník Mike Dupke a kytarista Doug Blair, který v roce 2001 nahradil dočasně Holmese.
Vydání nového alba Dominator bylo plánováno na říjen 2006, podle prohlášení Blackieho Lawlesse. Poté hrál novou píseň z alba s názvem 'Mercy'. Později bylo vydání alba odloženo na duben 2007, přičemž kapela nahrála dvě novinky a dvě převzaté písně, které měly být použity jako bonusové skladby. Album vychází ze současné americké zahraniční politiky. Nejvíc se prosadilo v žebříčkách ve Finsku, Norsku, Švédsku a Velké Británii.