Páni z Velhartic (též z Vilhartic, německy Herren von Welhartitz) byli český panský rod, který pocházel ze 13. století. Jejich předkové používali přídomek ze Vzdoun/Zdouně a pocházeli z Malého Boru. Po založení hradu Velhartice si přídomek změnili podle nového rodového sídla.
Historie náhled|Erb pánů z Velhartic na hradě Lauf|vlevo|168x168pixelů náhled|Hrad Velhartice Kromě rodového sídla Velhartic ve 14. století vlastnili také panství Rabí s tamním hradem a také Kolinec.
Bušek starší z Velhartic (před 1318–1337) patřil mezi přátele a důvěrníky Karla IV., kterého jako osobní komorník doprovázel během italského tažení, kde 28. září zemřel v Meranu. Jeho syn Bušek mladší z Velhartic († před 1371) převzal otcovu úlohu císařova rádce a komorníka. Nejprve však vykonával úřad mistra královské komory, v letech 1355–1366 post maršálka královského dvora a poté až do své smrti funkci nejvyššího hejtmana léna Nové Čechy v Horní Falci. O Buškovi II. z Velhartic se také ve své básni Romance o Karlu IV. zmiňuje Jan Neruda.
Rod byl značně rozvětvený, ale hlavní větev vymřela již před koncem 14. století. Posledním mužským členem rodu byl snad Jan/Ješek z Velhartic, který zemřel kolem roku 1390 a jeho majetek zdědili pravděpodobně páni z Hradce.
Další linie, ke kterým patřili například Letenští, zchudly a zmizely koncem 15. století. Pouze větev z Nového Hernštejna na Domažlicku se dočkala 17. století. Tuto linii založil Ješek z Velhartic, který se stal nejvyšším dvorským maršálkem. Jan v bojích s Bavory promarnil skoro celý svůj majetek. Další člen rodu byl jako loupežník popraven v Praze. Jiný pán z Velhartic působil jako zemský maršálek ve Falci.
Příbuzenstvo Skrze sňatky byli Velharticové spříznění mj. s Vartenberky a pány z Hradce.
Erb Ve štítu nosili tzv. červenou routovou korunu, která je v některých vyobrazeních umístěna ve středu, jindy přes celý štít.
Odkazy Reference
Literatura
Související články Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů
Kategorie:České šlechtické rody Kategorie:Velhartice