Václav Šturc, psán též Sturz (21. srpna 1858 LitoviceMatrika narozených, Hostivice, 1858–1868, snímek 10, Záznam o narození a křtu – 21. února 1939 PrahaArchiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých magistrátní úřadovny v Libni, sign. MGLBŇ Z11, s. 34), byl český a československý politik, člen Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické, pak první předseda výkonného výboru Komunistické strany Československa a senátor za KSČ, později za odštěpeneckou formaci Komunistická strana Československa (leninovci). V roce 1927 kandidoval v prezidentské volbě proti obhajujícímu prezidentu T. G. Masarykovi.
Život a kariéra politika Narodil se v rodině krejčovského mistra a domkáře Karla Šturce a jeho manželky Barbory, rozené Stádníkové. Od roku 1885 byl funkcionářem sociální demokracie a redaktorem stranického deníku Právo lidu.Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 630, obraz 75, Sturz Wenzl Do zániku Kobylis jako samostatné obce k 1. lednu 1921 byl jejich starostou.
Během rozkolu v sociální demokracii počátkem 20. let 20. století změnil stranickou příslušnost. Aktivně se podílel na přípravě a vzniku Komunistické strany Československa. Ustavující sjezd KSČ se konal ve dnech 14. až 16. května 1921 ve Velkém sále Národního domu v Karlíně, za účasti 569 delegátů, kteří zastupovali zhruba 350 tisíc levicových sociálních demokratů. Nový výkonný výbor KSČ na své schůzi 16. května 1921 zvolil užší výkonný výbor a vrcholné představitele strany: Václava Šturce předsedou výboru, místopředsedou Bohumíra Šmerala a druhým místopředsedou Václava Bolena. Předsedou kontrolní komise byl zvolen František Hovorka a pokladníkem Josef Skalák. Ve funkci předsedy výkonného výboru strany setrval do září 1922, kdy ho říšská konference KSČ odvolala a nahradil ho Alois Muna. Patřil tehdy spolu s Bolenem k levicové frakci, jejíž vliv ve straně byl oslaben a její exponenti vyloučeni z KSČ. Už koncem roku 1922 bylo ovšem toto rozhodnutí revidováno a Šturc i Bolen se do strany vrátili.
V parlamentních volbách v roce 1925 získal za KSČ senátorské křeslo v Národním shromáždění. Za KSČ byl tehdy navržen jako jediný protikandidát T. G. Masaryka při volbě prezidenta v květnu 1927 (obdržel 54 hlasů proti 274 hlasů Masaryka). V roce 1929 byl v souvislosti s nástupem skupiny mladých, radikálních komunistů (takzvaní Karlínští kluci), kteří do vedení KSČ doprovázeli Klementa Gottwalda, odstaven od moci a vyloučen z KSČ. V parlamentu se stal členem nového poslaneckého klubu nazvaného Komunistická strana Československa (leninovci). V senátu zasedal do roku 1929. V roce 1932 se vrátil do sociálně demokratické strany.
K roku 1925 byl uváděn jako penzista, bytem v Praze-Kobylisích.
Denní (i nelevicový) tisk zaznamenal jeho osmdesátiny.
Rodinný život S manželkou Viktorií, rozenou Oplovou (1858–??), měl dva syny a dvě dcery. Nedatovaná poznámka v policejní přihlášce uváděla, že manželka žila s dětmi v Humpolci.
Zajímavost Dne 1. ledna 1922, když byly Kobylisy začleněny do Velké Prahy a přestaly být samostatnou obcí, nechal vyvěsit tehdejší starosta Václav Šturc na radnici černý prapor a prohlásil, že tak nechal učinit „… na znamení smutku nad bídným zahynutím demokracie.“
Odkazy
Reference
Literatura F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
Externí odkazy Seznam funkcionářů KSČ
Kategorie:Kandidáti na prezidenta Československa Kategorie:Senátoři československého Národního shromáždění Kategorie:Českoslovenští politici české národnosti Kategorie:Členové SOCDEM Kategorie:Členové výkonného výboru KSČ Kategorie:Narození v roce 1858 Kategorie:Úmrtí v roce 1939 Kategorie:Narození 21. srpna Kategorie:Úmrtí 21. února Kategorie:Muži