náhled|Rodinný hrob v Praze–Strašnicích Zorka Janů, vlastním jménem Zora Babková (9. července 1921 Štěchovice – 27. března 1946 PrahaAdam Georgiev: Deník sestry Lídy Baarové, Petrklíč, 2007, , str. 201Lída Baarová: Života sladké hořkosti, Sfinga, Ostrava, 1991, str. 182) byla česká divadelní a filmová herečka.

Život Narodila se v rodině manželů Babkových jako mladší sestra Ludmily (Lída Babková-Baarová). Otec, Karel Babka, byl magistrátním úředníkem, později ředitelem. Matka Ludmila byla v domácnosti, milovala hudbu a zpívala příležitostně ve sboru Národního divadla.J.Škvorecký: Útěky, Lída Baarová, Československý spisovatel, Praha, 2009, str. 16, 17

Rodina bydlela od roku 1918 v Praze na Letné, v Ovenecké ulici, v roce 1938 se přestěhovala do vlastní vily, navržené architektem Ladislavem Žákem, kterou nechala Lída Baarová otci postavit v Praze na Hanspaulce.

Již jako dítě byla Zorka fotogenická a její tvář se objevila v reklamě na obalu dětského pudru. J.Škvorecký: Útěky, Lída Baarová, Československý spisovatel, Praha, 2009, str. 20 Absolvovala gymnázium a pokračovala ve studiu na Pražské konzervatoři.

Prošla několika divadelními společnostmi, např. Jičínského zájezdovou společností, kde hrála větší role ve hrách „Vějíř lady Windermeerové“ od Oskara Wilda a „Zmoudření dona Quijota“ od Viktora Dyka.Lída Baarová: Života sladké hořkosti, Sfinga, Ostrava, 1991, str. 114

Za války působila ve Vinohradském divadle (1942–1945) Z.Sílová, R.Hrdinová, A.Kožíková, V.Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192 a vystupovala i na jeho dalších scénách (Komorní divadlo, Divadlo Na Poříčí). V Divadle Na Poříčí dostala svoji životní roli ve hře Olgy Barényiové „Herečka“ v režii Františka Salzera.Adam Georgiev: Deník sestry Lídy Baarové, Petrklíč, 2007, , str. 124 Hra měla 57 repríz.V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 130

Několikrát se objevila i ve filmu. Mezi její největší role patří Červená Klárka ve filmu Ohnivé léto z roku 1939, kde hraje též Zorčina sestra Lída.

V roce 1940 se ve Zlíně na „Filmových žních“ seznámila s Františkem Kožíkem,Lída Baarová: Života sladké hořkosti, Sfinga, Ostrava, 1991, str. 111 který se stal její první velkou láskou. Následovali režisér Vinohradského divadla František Salzer, kvůli kterému se pokusila o první sebevraždu otravou prášky,J.Škvorecký: Útěky, Lída Baarová, Československý spisovatel, Praha, 2009, str. 22Lída Baarová: Života sladké hořkosti, Sfinga, Ostrava, 1991, str.113 dále filmový a divadelní kritik Antonín M. Brousil a herec Karel Höger.Lída Baarová: Života sladké hořkosti, Sfinga, Ostrava, 1991, str. 113

Pro říšský film bylo za války její jméno uváděno jako Irene Jahn.A.Tabášek: Adina Mandlová, Fámy a skutečnost, Formát, Praha, 2003, str. 65

Měla bolesti způsobené leukémií. Má tak psychické problémy. V závěru roku 1940 se léčila v nervovém sanatoriu ve Vráži.Lída Baarová: Života sladké hořkosti, Sfinga, Ostrava, 1991, str. 117

Po válce trpěla v souvislosti s problémy své sestry, vyšetřované pro kolaboraci, a se smrtí své matky, která zemřela v roce 1945 při policejním výslechu.

Když jí bylo s odkazem na její sestru bráněno v další divadelní činnosti, ztratila smysl dalšího života a v březnu roku 1946 ukončila život skokem z okna rodinné vily v Praze na Hanspaulce.J.Škvorecký: Útěky, Lída Baarová, Československý spisovatel, Praha, 2009, str. 230–1

Den úmrtí se ve zdrojích liší – nápis na hrobě a údaj v matrice uvádějí 24. března 1946,Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých fary Libeň, sign. LBŇ Z22, s. 17 avšak úmrtní oznámení i publikované informace Lídy Baarové uvádějí datum 27. března 1946.

Je pohřbena spolu s rodiči a sestrou Lídou Baarovou na hřbitově v Praze – Strašnicích.

Citát

Filmografie 1933 Madla z cihelny, role Kačenky, režie V. Slavínský 1937 Děvčata, nedejte se!, žačka, režie H. Haas a Jan Alfréd Holman 1938 Škola základ života, septimánka Jiřina Nováková, režie M. Frič 1938 Cech panen kutnohorských, služebná u Třísků, režie O. Vávra 1939 Tulák Macoun, modistka, režie L. Brom 1939 Ohnivé léto, Červená Klárka, rež. V. Krška a F. Čáp 1940 Podvod s Rubensem, prodavačka u Růžičky, režie O. Vávra 1940 Pacientka Dr. Hegla, Ela, režie Otakar Vávra 1940 Minulost Jany Kosinové, Vlasta, režie J. A. Holman 1940 Baron Prášil, Karla, režie Martin Frič 1940 Čekanky, Jiřina Krátká, režie V. Borský 1941 Z českých mlýnů, Liduška – Kalibova dcera, režie M. Cikán 1944 Kluci na řece, Helena, režie J. Slavíček a V. Krška

Vybrané divadelní role 1940 F. Šrámek, M. Hlávka: Stříbrný vítr, role Aničky Karasové, Městské divadlo Písek, režie V. Krška 1940 F. X. Svoboda, B.Viková–Kunětická: Jarní vody (Poupě, Holčička), Prozatímní divadlo, Sefa, Anežka, režie Jan Bor a Vojta Novák 1941 V. Dyk: Ondřej a drak, Madlenka, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Port, 11 repríz 1942 Ch. Winsloe: Děvčata v uniformě, Eldegarda, Divadlo Na Poříčí, režie K. Konstantin j. h., 64 repríz 1943 G. E. Lessing: Emilia Galloti, tit. role, režie Jan Port, 40 repríz 1943 V. Dyk: Zmoudření Dona Quijota, Neť, Divadlo Na Poříčí, režie Karel Jernek, 28 repríz 1944 O. Barényiová: Herečka, Jarmila, Divadlo Na Poříčí, režie František Salzer, 57 repríz 1944 F. Grillparzer: Moře a láska, Janthe, Divadlo Na Poříčí, režie František Salzer, 32 repríz

Osobnosti českého divadla o Zorce Janů Otomar Korbelář Bylo jí tehdy už devatenáct, byla po absolutoriu na konzervatoři a v té době už byla členkou holešovické Uranie, kde sklízela jeden úspěch za druhým. Svým talentem přesvědčovala, zatímco Lída Baarová to vyhrávala především svou fotogeničností…Po válce velmi těžce nesla šikanování, kterému byla vystavena především kvůli své sestře Lídě. Ublížilo jí jistě i to, že po ní chtěli, aby zůstala stále štíhlá, mladistvá, začala brát prášky, dnes bychom řekli, že se z ní stala narkomanka, i když prosím, nesrovnávat s těmi dnešními. Nakonec ztratila nervy a skončila sebevraždou. Velmi se nás to tehdy dotklo. Hrál jsem s ní v divadle Na Poříčí…Měl jsem ji jako kolegyni velmi rád.Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 197–8,

Svatopluk Beneš Při přijímacích zkouškách na konzervatoř jsme se zájmem sledovali půvaby dívek, které měly krášlit naši školu. Jednou se mezi nimi objevila něžná blondýnka Zorka Babková, sestra Lídy Baarové. Nebyl jsem sám, kdo k ní vysílal výmluvné pohledy. Porozuměla mi. Brzy se mezi námi rozvinulo křehké studentské přátelství.Svatopluk Beneš, Marie Valtrová: Být hercem, BRÁNA, Praha, 1995, str. 70,

Její apatie rostla. Přestala jíst, zvolna se ztrácela před očima. Minulost pro ni nic neznamenala. Nejevila zájem o další existenci. Vždyť nenašla člověka, pro něhož by žila, ani divadlo, kde by se uplatnila. A tak se 27. dubna 1946 Pozn. Beneš uvádí ve své knize chybné datum, dle většiny zdrojů jde o 27. březen 1946 navždy odvrátila od nelítostného světa. Sled událostí se dovršil. Rodinné drama, které stejně jako v antické tragédii utvářel osud, se uzavřelo.Svatopluk Beneš, Marie Valtrová: Být hercem, BRÁNA, Praha, 1995, str. 75,

Odkazy

Reference

Literatura Lída Baarová: Života sladké hořkosti, Sfinga, Ostrava, 1991, str. 12–4, 21, 26, 28, 99, 102, 104, 110–127, 133, 145, 147–8, 178, 180–3 Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 62–7, 69 B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 303 Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 172, 175, 182, foto 444–5, 457, 480 Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. . S. 510–511. Adam Georgiev: Deník sestry Lídy Baarové, Petrklíč, 2007, E. Högerová, L. Klosová, V. Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Odeon, Praha, 1994, str. 291 Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, nakl. XYZ, Praha, 2009, str. 157, 162, Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 515 Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 64, 66, 170, 185, 215, 217, 219–220, 249, Stanislav Motl: Prokletí Lídy Baarové, Rybka Publishers, Praha, 2002, str. 4, 5, 14, 18, 23, 93–4, 119, 121, 138, 159, 160–165, 185, 208, 229, V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 130, 179 Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192 J. Škvorecký: Útěky, Lída Baarová , Československý spisovatel, Praha, 2009, str. 10, 11, 13, 18, 20–3, 21–4, 52–3, 183, 191, 197–8, 202, 205, 210, 230–2, 235 Milena Štráfeldová: Sestry B., Garamond, Praha, 2019, 248 s., ISBN 978-80-7407-445-5 A. Tabášek: Adina Mandlová, Fámy a skutečnost, Formát, Praha, 2003, str. 65, 69, 117 Jiří TAUCHEN: Lída Baarová Návraty, Universum Praha 2021, 240 st. ISBN 9788024273846

Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 197–8 Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 127 Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 75, Milan Wolf: Vlasta Burian v obrazech, Levné knihy KMa, Praha, 2006, str. 93,

Externí odkazy

Kategorie:České herečky Kategorie:České divadelní herečky Kategorie:České filmové herečky Kategorie:Herečky Divadla na Vinohradech Kategorie:Absolventi Pražské konzervatoře Kategorie:Narození v roce 1921 Kategorie:Narození 9. července Kategorie:Narození ve Štěchovicích Kategorie:Úmrtí v roce 1946 Kategorie:Úmrtí 27. března Kategorie:Úmrtí v Dejvicích Kategorie:Sebevraždy skokem v Česku Kategorie:Pohřbení v Urnovém háji Krematoria Strašnice Kategorie:Ženy Kategorie:Sebevražedkyně