Otmar Riedl (12. září 1914 Kroměříž (místní část Bělidla) – 10. října 1994 Holešov) byl voják, příslušník československé zahraniční armády a příslušník výsadku Benjamin.VÚA, Záznam vojáka:Riedl Otmar

Dětství a mládí Narodil se 12. září 1914 v Kroměříži. Otec Otmar, pracoval jako ošetřovatel v léčebně pro duševně choré a matka Anna (rozená Hradilová) byla v domácnosti.MZA Brno – Oddávací kniha, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kroměříži, sign. 8000, folium 211. Měl tři sourozence.

Obecnou školu a tři třídy měšťanské navštěvoval v Kroměříži. V roce 1928 nastoupil do učení u firmy Baťa ve Zlíně, u které poté zůstal i zaměstnán. Pro svou pracovitost, inteligenci a iniciativu byl z výroby převeden do prodejního oddělení a později vyslán do kurzu prodavačů, aranžérů, pedikérů a účetních. Prošel prodejnami obuvi v Třeboni, Malenovicích, Vysokém Mýtě a v Praze. Byl skromný, inteligentní, obětavý vlastenec, cvičil v Sokolu.

Dospělost V letech 1936 až 1939 vykonával základní vojenskou službu u Pěšího pluku 3 "Jana Žižky z Trocnova". V Kroměříži úspěšně absolvoval poddůstojnickou školu. V mobilizaci v roce 1938 velel družstvu pěšáků na Jižní Moravě, v pásmu polních opevnění v úseku Lednice. Dosáhl hodnosti desátníka s pověstí naprosto spolehlivého poddůstojníka. Byl demobilizován a v červenci 1939 znovu nastoupil k firmě Baťa. Krátce pracoval v jugoslávské pobočce Bati v Borovu (kam legálně vycestoval na protektorátní pas a jugoslávské vízum), dále měl pokračovat do Belgického Konga na pozici vedoucího filiálky. V Borovu ho ale zastihl počátek války. Domů se již nevrátil a spolu s dalšími kamarády vstoupil do čs. zahraniční armády. To, že tehdejší personální referent tento fakt zamlčel, sehrálo důležitou roli a pravděpodobně mu tím zachránil život.

V zahraniční armádě Na československém vyslanectví v Bělehradě obdržel cestovní pas a následovala cesta přes Řecko, Turecko a Sýrii do Francie. Dne 27. prosince 1939 byl prezentován v Agde a zařazen k 12. rotě doprovodných zbraní 1. pěšího pluku. Cvičil nejprve nováčky, později byl jmenován do funkce výkonného rotmistra. V kanceláři 12. roty bydlel společně s rotným Jozefem Gabčíkem a poznal zde i rotného Jana Kubiše.

S jednotkou se zúčastnil bojů na frontě. Zažil boje na řece Loiře a ústup z fronty po uzavření příměří mezi Francií a Německem. Po pádu Francie odplul na nákladní lodi Rod El Farak 13. července 1940 do Velké Británie. Za prokázanou statečnost v boji ve Francii získal medaili Za chrabrost. Pro svou spolehlivost, odvahu i nenápadný zjev si ho mjr. Karel Paleček vybral pro speciální úkoly. V Londýně zažil několik náletů Luftwaffe. Od 29. lednu do 1. února 1941 absolvoval krátký parašutistický výcvik v podobě pozemního výcviku na syntetických aparátech a zařízeních. Nato byl převezen do sabotážního výcvikového střediska u Londýna. Poté se začal připravovat na vysazení do Protektorátu Čechy a Morava pod záštitou československé zpravodajské služby v Londýně.

Operace Benjamin

Po několika odložených letech a nezdařeném pokusu byl nakonec vysazen 16. dubna 1941. Navigační chybou se tak ale nestalo v prostoru Kolínska u obce Křečhoř ve středních Čechách, ale v 460 km vzdáleném tyrolském Landecku. Byl zatčen, ale podařilo se mu četníky a poté i gestapo přesvědčit, že prchá z Jugoslávie do Čech a o své doklady byl okraden. Navíc se odvolával na své zaměstnání u firmy Baťa, což mu firma potvrdila. Po dvouměsíčním vězení byl eskortován do Čech. Okupaci prožil jako vedoucí prodejny Baťa v Trhových Svinech. Dne 13. září 1941 se oženil s prodavačkou f. Baťa Jaroslavou Kubíčkovou.MZA Brno – Matrika narození, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kroměříži, sign. 7964, folium 313. Z manželství se narodily dvě dcery, Drahomíra a Nataša.

Kontakt s odbojem se mu navázat nepodařilo. Svou účast v operaci ukončil v květnu 1945 přihlášením se na ministerstvu národní obrany.

Po válce Od 11. června 1945 do 1. září 1946 pracoval v 2. oddělení hlavního štábu MNO. Odtud odešel na vlastní žádost a vrátil se k firmě Baťa. Zde pracoval do roku 1948, po roce 1948 zůstal u znárodněné firmy jako vedoucí prodejny. Od roku 1952 až do odchodu do důchodu v roce 1970 pracoval jako vedoucí obchodního domu n. p. Textil Gottwaldov.

Dne 16. října 1990 byl jmenován podplukovníkem v záloze. Zemřel v ústraní 10. října 1994 v Holešově, pohřben je na místním hřbitově.

Vyznamenání 1940 – 60px Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem 1944 – 60px|Pamětní medaile československé armády v zahraničí Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie 1945 – 60px|Čs. válečný kříž 1939 Československý válečný kříž 1939 1945 – 60px Československá medaile za zásluhy I. stupně

Odkazy

Reference

Literatura

ŠOLC, JIŘÍ. Podpalte Československo. Praha: Naše vojsko, 2005. ISBN 80-206-0762-5

Externí odkazy

Medailon v Kroměřížském zpravodaji 2009/09 (formát pdf) Fotografie a další informace Profil na valka.cz

Kategorie:Baťovci Kategorie:Příslušníci výsadků do Protektorátu Čechy a Morava Kategorie:Nositelé Československého válečného kříže 1939 Kategorie:Nositelé Československé medaile za chrabrost před nepřítelem Kategorie:Nositelé Československé medaile za zásluhy Kategorie:Nositelé Pamětní medaile československé armády v zahraničí Kategorie:Narození 12. září Kategorie:Narození v roce 1914 Kategorie:Narození v Kroměříži Kategorie:Úmrtí 10. října Kategorie:Úmrtí v roce 1994 Kategorie:Úmrtí v Holešově Kategorie:Muži