náhled|300px|Středověké vyobrazení pekla v encyklopedii Hortus deliciarum od abatyše Herrady z Landsberga (okolo 1180) Peklo je místo v posmrtném životě, ve kterém jsou zemřelí podrobeni utrpení za viny, obvykle jako věčný trest. Náboženství s lineárním pojetím historie líčí peklo jako věčné příkladem jsou křesťanství, islám, ale zřejmě i starořecký Tartaros, zatímco náboženství s cyklickým pojetím času a reinkarnací líčí peklo jako přechodný stav mezi inkarnacemi, zejména v dharmických náboženstvích. Peklo je tradičně umístěno v podzemí (viz podsvětí). Jiným místem posmrtného života je nebe či ráj.
Další náboženství považují podsvětí za říši mrtvých obvykle umístěnou v podzemí, například Hádés, Hel, Šeol, Xibalbá nebo Mictlan. Ve starověkých mytologiích je často popisována možnost vstupu do podsvětí ze světa živých (viz také brána do pekel v pozdějších evropských pohádkách nebo v Božské komedii) kam odcházely duše zemřelých. Peklo je součástí řady mytologií, náboženství a folkloru. Peklo je obýváno démony a dušemi zemřelých. Peklo je v náboženských představách včetně křesťanství a islámu nejčastěji popisováno jako jezero ohně a síry (poprvé již ve Zjevení Janovu). V jiných tradicích je peklo naopak ledově chladné. Některé buddhistické i křesťanské texty (Božská komedie) připouštější existenci ohnivých i ledových pekel.
Přehled
Starověká polyteistická náboženství Starověké Řecko a Řím
V řecké mytologii je Tartaros () ponuré místo či propast ležící v podsvětí, sloužící jako místo trestu. V dialogu Gorgias Platón píše že duše zemřelých jsou souzeny poté, co překročí řeku mrtvých, a ti, kteří zasluhují trest, jdou do Tartaru.Plato, Gorgias, 523a-527e. Římané je později převzali.
Monoteistická náboženství Židovství
Šeol je v hebrejské Bibli místo temnoty, kam jdou duše zemřelých. Šeol je v řečtině překládán jako Hádés. V Novém zákoně je Hades podsvětí a jeho personifikace. Raný judaismus neměl koncept pekla, přičemž pojetí posmrtného života bylo přijato v helenistickém období, zřejmě od sousedících helenistických náboženství. Příkladem je kniha Daniel. Daniel 12,2 říká „Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze.“http://www.biblenet.cz/b/Dan/12 Daniel 12,2
Křesťanství
thumb|Obraz z období kolem roku 1545 zachycuje vize z Knihy zjevení; zobrazuje Poslední soud s Ježíšem uprostřed kompozice, anděly troubící na polnice a svržení hříšníků do pekla.
Křesťanská doktrína pekla vychází z Nového zákona. Slovo peklo se v řeckém Novém zákoně nevyskytuje, jsou tam ale použita tři jiná slova: řecká slova Tartaros a Hades a hebrejské slovo Gehinnom. V Septuagintě a Novém zákoně překladatelé použili slovo Hádés na místě hebrejského Šeolu, avšak spíše s židovským než s řeckým pojetím. V židovském pojetí je Šeol jako v knize KazatelKazatel 9,10: πάντα ὅσα ἂν εὕρῃ ἡ χείρ σου τοῦ ποιῆσαι ὡς ἡ δύναμίς σου ποίησον ὅτι οὐκ ἔστιν ποίημα καὶ λογισμὸς καὶ γνῶσις καὶ σοφία ἐν ᾅδῃ ὅπου σὺ πορεύῃ ἐκεῖ místo, kde není žádná aktivita. Nicméně už od Augustina někteří křesťané věřili, že duše zemřelých křesťanů odpočívají v pokoji, zatímco zavržení hříšníci trpí od smrti až po vzkříšení.
Hebrejský Starý zákon Septuaginta Řecký Nový zákon v Novém zákoně Vulgata KJV NIVשְׁאוֹל (Sheol)Ἅιδης (Haïdēs)ᾌδης (Ádēs)x10infernusinfernus Charlton T. Lewis. An Elementary Latin DictionaryPeklo Hadesגֵיא בֶן־הִנֹּם (Ge Hinom)גֵיא בֶן־הִנֹּם Hinnom : Jer.19:6Εννομ (Ennom)γέεννα (géenna)x11infernusPekloPeklo(N/A)(N/A)Ταρταρόω (Tartaróō)x1infernusPekloPeklo
Podle biblické knihy Zjevení Janova bylo peklo připraveno pro Satana a jeho anděly, po Posledním soudu však do něj budou uvrženy také duše zlých lidí a lhářů (Zj. 20,14–15, Zj. 21,8). Římskokatolická církev definuje peklo jako stav konečného (sebe)vyloučení ze společenství s Bohem a blaženými. Peklo je důsledek úmyslného páchání smrtelného hříchu bez pokání a úmyslného odmítání Boží milosti, což má za následek věčné oddělení od Boha.Katechismus katolické církve, článek 1033 v okamžiku smrti.Katechismus katolické církve, článek 1035 Za jeden z mála konkrétnějších popisů křesťanského pekla je považována novozákonní fráze „pláč a skřípění zubů“.
Islám
V islámu je džahannam () místem ohně a dalších utrpení zatracených. Někdy bývá, snad pod staroegyptským vlivem, popisováno jako obrovský netvor, který o Posledním soudu pohltí všechny zatracené do svých útrob, kde budou navěky trpět.Lange, Christian, editor. Locating Hell in Islamic Traditions. Brill, 2016. JSTOR, https://www.jstor.org/stable/10.1163/j.ctt1w8h1w3. chapter 1 p. 3
Východní náboženství náhled|250px|Freska v Kláštere Moldovița, Rumunsko Buddhismus
V buddhismu je peklo nazýváno naraka nebo niraja a je chápáno jako místo dočasného trestu a utrpení mezi dvěma inkarnacemi. Buddhistické texty popisují několik desítek ledových a horkých pekel. Především v čínském a japonském buddhismu je peklo popisováno jako byrokratická mašinerie se soudci, žalobci, soudními vykonavateli, dozorci a katy, která funguje podle vzoru středověké čínské a japonské justice.
Hinduismus
Naraka (v sanskrtu naraka) je peklo v hinduismu. Jeho vládcem, a současně nejvyšším soudcem, je bůh smrti Jama, který je díky tomu někdy vnímán také jako bůh spravedlnosti. Podobně jako v buddhismu jsou i v hinduismu pekelné tresty dočasné a po jejich vypršení následuje další inkarnace.
V literatuře Mezi nejznámější historické popisy pekla patří Božská komedie od Dante Alighieriho. Básník zde postupně putuje peklem, dále očistcem a nakonec zakončí svou pouť v ráji. Peklo je různým způsobem zobrazeno v mnoha dílech moderní literatury a kinematografie, zejména v žánrech fantasy a hororu, v českém prostředí však také v pohádkové opeře (Čert a Káča), filmových pohádkách (např. Hrátky s čertem, S čerty nejsou žerty, Z pekla štěstí, Čert ví proč) a další tvorbě pro děti.
Kultura
Folklór
V lidové mytologii je možno do pekla vstoupit, zachránit z něj trpící duši, vyvést ji z pekla ven a vrátit tak zemřelého hříšníka do života. O mnohých jeskyních, tunelech a jiných otvorech v zemi se v pověstech vypráví, že jsou vchodem do pekla. Jindy se říká, že brána do pekla se nachází za šípkovým keřem. Odtud pochází úsloví „jdi mi k šípku“. V evropském folklóru, včetně českých pohádek, jsou s peklem velmi často spojovány ohromné kotle, v nichž se hříšné duše vaří nebo pečou. S touto představou pracuje v Božské komedii i Dante Alighieri, ale nemá oporu v Bibli ani ve spisech církevních otců. V hinduistických textech se hovoří o pekelných kotlích, do nichž budou v Jamově říši uvrženi ti, kdo spáchali incest se svou sestrou nebo zabili vyslance.Zbavitel, Dušan a kol.: Bohové s lotosovýma očima. Praha: Vyšehrad, 1986, s. 66 Také na japonských a tibetských obrazech buddhistického pekla se nacházejí obrazy démonů vařících hříšníky v kotli. Snad nejstarší zmínky o podsvětních kotlích, v nichž mají být zničena zloba a nemoci, se objevují v chetitských zaklínadlech z 2. tisíciletí př. n. l.Duchovní prameny života: Stvoření světa ve starých mýtech a náboženstvích. Praha: Vyšehrad, 1997, s. 127
Odkazy Reference
Literatura W. C. Crockett: Čtyři pojetí pekla, Návrat domů, Praha 2001, Giuseppe Tomaselli: Peklo existuje, Matice cyrilometodějská, Olomouc 2006,
Související články Ďábel Spása Vzkříšení Poslední soud
Externí odkazy
Kategorie:Křesťanská teologie Kategorie:Podsvětí