Rover 200 a později Rover 25 je řada malých rodinných automobilů které vyráběla od roku 1984 do roku 2005 britská automobilka Rover.
Existují tři odlišné generace modelu Rover 200. První generace byla čtyřdveřový sedan založený na společné platformě s Hondou Ballade. Druhá generace byla k dispozici ve verzi tří nebo pětidveřových hatchbacků a také byl vyroben malý počet kupé a kabrioletů. Byl vyráběn společně se svým sesterským modelem Honda Concerto na stejné výrobní lince v továrně Rover v Longbridge. Poslední generace byla nezávisle vyvinuta společností Rover na platformě svého předchůdce a byla představena opět jako tří nebo pětidveřový hatchback. Těsně před prodejem Roveru společností BMW v roce 2000 a po faceliftu byl model přejmenován a prodáván jako Rover 25. Sportovní verze pojmenovaná MG ZR byla založena na Roveru 25 avšak se značnými sportovními úpravami podvozku a dalších částí. Výroba skončila v roce 2005 kdy byla na společnost MG Rover uvalena nucená správa. Výrobní práva a nástroje pro technickou část, ale nikoliv pro název Rover, nyní patří čínské automobilce Nanjing, která se v roce 2007 spojila s větším čínským koncernem SAIC.
Rover 200 (SD3; 1984–1989)
náhled|vlevo|Rover 213 SE zezadu náhled|vlevo|Rover 213 z profilu Původní model Rover 200 (někdy označovaný kódovým označením SD3) byl náhradou staršího modelu Triumph Acclaim z produkce British Leyland a byl již druhým vozem vzešlým ze spolupráce mezi Leylandem (BL) a Hondou.Alan Pilkington (1996). Transforming Rover, Renewal against the Odds, 1981–94. Bristol Academic Press, Bristol, pp.199, Vyráběl se pouze jako čtyřdveřový sedan, přičemž řada 200 měla být modernější a vybavenější než byly dosavadní modely Maestro a Montego, které měli přibližně stejné rozměry ačkoliv Maestro bylo ve stejné třídě jako řada 200 a Montego bylo o třídu výše (střední třída). Výroba byla zahájena 19. června 1984 v době, kdy ještě stále existovala vysoká poptávka po malých rodinných sedanech, přičemž mnoho výrobců prodávalo své verze hatchback upravené do karoserie sedan pod jiným modelovým označením. Například automobilka Ford prodával Escort ve verzi sedan pod modelovým označením Orion, verze sedan vycházejícího z Volkswagen Golfu byla nazvána Jetta a Vauxhall brzy spustil výrobu sedanu založenou na modelu Astra s pojmenováním Belmont. Naproti tomu řada Rover 200 nebyla založena na žádném hatchbacku.
Počátkem roku 1984 vedení společnosti Austin Rover potvrdilo, že nástupce modelu Acclaime bude prodáván pod značkou Rover a nikoliv Triumph. Toto rozhodnutí prakticky znamenalo konec značky Triumph na světových trzích.
Řada 200 byla v podstatě britská Honda Ballade, na jejímž původním návrhu spolupracovali obě společnosti. Použity byly motory buďto dvanáctiventilové Honda E series 'EV2' o objemu 1.3 litru z Hondy Civic třetí generace s výkonem 70 koní (52 kW) nebo motory British Leyland S-series o objemu 1.6 litru s výkonem 85 koní (63 kW) ve verzi s karburátorem nebo 102 koní (76 kW) ve verzi se vstřikovacím systémem Lucas. Modelově byly vozy označeny jako Rover 213 nebo Rover 216.
V modelu 213 byla použita pětistupňová manuální nebo třístupňová automatická převodovka Honda. Na verze 216 s britskými motory byly také montovány pětistupňové manuální převodovky Honda a to na rozdíl od modelů Maestro a Montego, kde byly použity stejné motory, ale jiné převodovky. Na modelech 216 však byla dispozici i varianta se čtyřstupňovým automatem od německého výrobce ZF Friedrichshafen.
Tento vůz vyrobený pod značkou Honda byla první Honda prodávaná ve Spojeném království (ekvivalent Triumphu Acclaim od Hondy, předchůdce řady 200, nebyl ve Velké Británii nikdy prodáván). Karoserie Hondy Ballade a později i kompletní automobily byly vyráběny v závodě v Longbridge společně s Rovery. Modely Ballade byly pak odeslány do nové továrny Hondy ve Swindonu kvůli kontrole kvality.
Ačkoli výroba skončila koncem roku 1989, naskladňování vozů pokračovalo až do počátku roku 1990, kdy začali být nahrazovány modelem Rover 400.
Tento model automobilu je také dobře znám ze sitcomu Zachovávat dekorum z let 1990–1995 britské televizní stanice BBC jako automobil manželů Richarda a Hyacinty Bucketových.
Rover 200 (R8; 1989–1995)
náhled|vlevo|Rover 200 Mk2 zezadu náhled|vlevo|Předfaceliftový Rover 216 GSi (Velká Británie) náhled|vlevo|Předfaceliftový Rover 216 GSi (Holandsko) náhled|vlevo|Rover 200 Coupé Rover 200 v kódovém označení R8, někdy také označovaný jako Rover 200 Mk2, byl představen 11. října 1989. Na rozdíl od předchozího modelu založeného na společné platformě s Hondou Ballade, byl tento model stavěn již jako pětidveřový hatchback. Byl navržen tak, aby nahradil starší Austin Maestro, zatímco nová řada 400 uvedená v dubnu 1990, byla vlastně verze sedan vycházející ze stejného základu a měla nahradit předchozí řadu Rover 200 (SD3). Rover 400 mělo jiné označení než 200 z toho důvodu, že v té době byla řada sedanů jiných značek prakticky jen rozšířená verze jejich hatchbackových předloh, často s vyšším stupněm výbavy a vyšší cenou a také jiným pojmenováním. Nejlepším příkladem je třeba Ford Orion, což je Ford Escort ve verzi sedan.
Výroba modelu Maestro pokračovala bok po boku hatchbacku Rover 200 jako volba vyšší třídy až do ukončení výroby v prosinci 1994.
Vývoj řady 200 vyústil také v různé varianty, jako byl třídveřový hatchback, kupé nebo kabriolet, zatímco z řady 400 nakonec vzešla verze kombi. Tyto poslední varianty byly navrženy a vyráběny výhradně Roverem, žádná z těchto variant nebyla k dispozici u Hondy Concerto. Počátečním plánem bylo prodávat variantu kupé pod značkou MG, ale nakonec od toho bylo upuštěno, přestože pětidveřový hatchback byl nejpopulárnější a obecně nejprodávanější verzí.
Rover 200 (R8) byl prvním vozem, který uvedla nově zprivatizovaná Rover Group. Vůz byl opět navržen ve spolupráci s automobilkou Honda (která vyráběla novou verzi svého modelu Concerto pro Evropu) a oba modely opět sdílely výrobní linky Rover v Longbridge. Rover 200 i samotné Concerto byly založeny na 4. generaci Hondy Civic (EC), z čehož byly ve Velké Británii prodávány třídveřové hatchbacky, kupé CRX a verze sedan (což ve skutečnosti znamenalo, že Honda měla na Evropském trhu dva různé modely sedanu vycházející ze stejného automobilu stejné třídy).
V modelech 200 se také představila nová řada motorů Rover K-series nejprve o objemu 1,4 litru (1396 cc) se dvěma vačkovými hřídeli a šestnácti ventily. Pro variantu s motorem o objemu 1.6 litru (1590 cm³) byla k dispozici buď jednotka Honda D16A6 SOHC nebo D16A8 DOHC. Krátce na to se v roce 1991 začali osazovat ve sportovních verzích agregáty z řady 800 a to Rover M-series. Pozdější verze Rover 220 GTi a GSi používaly motor Rover T-series s redukovaným turbodmychadlem, přičemž se mohli pochlubit standardním výkonem 200 koní (147 kW) již v základu. Vůz měl pohon předních kol a byl osazen společně vyvinutými převodovkami Peugeot/Rover R65 (ve verzi s motorem 1,4 litru) a modely s motory Honda 1.6 litru a dvoulitrové M a T-series převodovkou Rover PG-1. Od prosince 1990 byl do modelové řady zařazen i model 214S s motorem s karburátorem (1,4 litru z vozu Rover Metro), který byl však vyřazen během dvou let kvůli emisním požadavkům EHS. Tato mezera byla později zaplněna modelem 214i, který obsahoval pohonnou jednotku řady K-series o objemu 1.4 litru z modelů 214Si a 214SLi.
V nabídce byly také dva dieselové motory s nepřímým vstřikováním od koncernu PSA (s neelektronicky řízenými vstřikovacími čerpadly Lucas CAV) Na výběr byl buď atmosférický XUD9 o objemu 1,9 litru nebo přeplňovaný turbodmychadlem XUD7T. Jednalo se o motory, která byly v automobilech Peugeot a Citroën již vylepšeny, ale při instalaci v Roveru byla verze agregátu zdokonalená méně. Do těchto motorů bylo také instalováno, namísto neelektronicky řízeného, vstřikování Bosch HPVE Direct Injection Rover MDi / Perkins Prima použité již v modelech Austin Maestro a Montego, protože původní motor, ač s nižší spotřebou paliva byl příliš hlučný a pro nové modely byl jeho chod shledán příliš nekultivovaným.
Rover 200 byl vyráběn současně se starším modelem Maestro, jehož výroba a prodej pokračovala po dobu dalších pěti let, ovšem v podstatně menších sériích. Vzhledem k tomu, že naftový motor instalovaný v R8 používal vstřikování paliva Lucas spíše než Bosch, použití biopaliva nebylo obzvlášť vhodné, ačkoliv samotný motor XUD byl na tento typ nafty jedním z nejlepších motorů.
V době počátku výroby byla řada 200 typu R8 jedním z mála nových modelů v třídě malých rodinných automobilů. Kupříkladu Ford Escort, představený v roce 1980 (facelift na počátku 1986) nebo Vauxhall Astra z roku 1984 se do té doby prakticky nezměnili. Jedinými hlavními konkurenty v Evropě, kteří byli na trhu méně než pět let byli Peugeot 309, Renault 19 a Fiat Tipo. Nicméně, Escort, Astra a Golf byly nahrazeny novými modelovými verzemi počátkem roku 1992.
V průměru bylo prodáno každý rok až 110 000 modelů Rover 200 a 400 (R8), přičemž více než polovina byla prodána v Británii. V roce 1990 vyhrál model 214 v britském prestižním časopisu What Car? anketu o automobil roku, avšak nemohl být zařazen do soutěže při udílení obecně uznávané ceny "Evropské auto roku" za rok 1990, neboť nebyl dosud k dispozici na požadovaném počtu evropských trhů.
Na podzim roku 1993 obdržel model R8 drobný facelift s přepracovanými předními směrovými světly, ale na rozdíl od příbuzné řady 400, která byl také faceliftována, vůz nedostal novou mřížku nasávaní vzduchu vpředu (kterou Rover znovu zavedl na svých modelech, prvně na řadě Rover 800 (R17) v roce 1992) nebo nové barevné nárazníky. To vedlo k tomu, že někteří majitelé si nové mřížky z řady 400 koupili a montovali je na své automobily řady 200. V roce 1993 Rover konečně přidal nové mřížky a nárazníky také do řady 200.
Zavedení výkonnějších verzí řady Rover 200, včetně modelů GTi, znamenalo v roce 1991 konec výroby pro výkonné verze staršího modelu MG Maestro 2.0 EFi a Turbo. Na konci roku 1992 byla představena také verze kupé a mezi nabízenými byla i verze 220 Turbo, která se v té době stala nejrychlejším Roverem vůbec s maximální rychlostí přesahující 225 km/h. Rover původně zvažoval uvedení kupé verze pod značkou MG, ale nakonec se rozhodl jej ponechat jako součást řady Rover 200.
Rover 200 (R3; 1995–1999)
náhled|vlevo|pětidveřový Rover 214 náhled|vlevo|třídveřový Rover 214 Si Rover 200 s kódovým označením R3 byl menší než modelová řada R8 vytvořené na společné platformě s Hondou. To bylo způsobeno tím, že Rover potřeboval nahradit stárnoucí model Metro, který se vyráběl již 15 let. Ačkoli některé prvky byly přeneseny z předchozího modelu (zláště přední náprava, topení, řízení a přední odpružení), bylo to veskrze úplně nové auto, které nezávisle vyvinul Rover. Honda poskytla v důsledku přesunutí výroby jejich modelu Concerto z Longbridge do Swindonu pouze podporu při návrhu základní části podvozku a tím také došlo u Roveru k uvolnění kapacity pro výrobu až 60 000 automobilů ročně. V této podobě měl návrh modelu zkrácenou verzi zadní části podvozku a odpružení z předchozí řady a dostal kódové označení SK3.