Wang Jang-ming (; 31. října 1472, okres Jü-jao, provincie Če-ťiang – 9. ledna 1529, Nan-an, provincie Ťiang-si) byl státník a mimořádně vlivný filozof mingské Číny, jeden z předních představitelů neokonfuciánské školy sin-süe („škola mysli“, nebo „učení o srdci“), nejvýznamnější konfucián mezi Ču Sim ve 12. století a mysliteli 20. století.

Wang Jang-ming pocházel z rodiny náležející k džentry od počátků mingského státu. Studoval konfuciánské, taoistické a buddhistické klasiky a vojenství. Roku 1499 složil palácové zkoušky, nejvyšší stupeň úřednických zkoušek. Poté pracoval na ministerstvu prací, ministerstvu trestů, vedl provinční zkoušky v provincii Šan-tung. Roku 1505 vystoupil na podporu úředníků potrestaných za protesty proti dominanci kliky eunuchů a úředníků kolem Liou Ťina, byl uvězněn a po propuštění vyslán do provincie Kuej-čou jako inspektor poštovní stanice. Po roce 1509 opět postupoval, jeho kariéra vyvrcholila obdržením titulu nankingského ministra vojenství, koncem života byl vrchním velitelem cung-tu v provinciích Kuang-si a Kuang-tung.

Ve filozofii navázal na učení o mysli sungského neokonfuciánce Lu Siang-šana; vymezoval se proti tehdejší ortodoxii následující učení Ču Siho. Svou filozofii postavil kolem pojmu sin (srdce/mysl). Roku 1508 zažil osvícení a uviděl jednotu mysli a principu li, přičemž mysl považoval za z podstaty dobrou, a obsahující princip. K rozvoji neokonfuciánství přispěl zejména ve třech oblastech: redefinicí pojmu ke-wu, „zkoumání věcí“, na „učinit úmysly správnými“, což plynulo z jeho zaměření na zpytování mysli namísto okolního světa při hledání podstaty všech věcí; za druhé doktrínou o jednotě poznání a jednání; za třetí doktrínou o rozšíření vrozeného poznání dobra na všechny věci světa.

Věhlas získal potlačením několika povstání (mezi jinými povstání knížete z Ning roku 1519) za použití jak vojenských, tak politických a sociálních opatření. Po smrti byl kritizován a jeho učení bylo zakázáno. Roku 1567 byl rehabilitován, roku 1584 byla tabulka s jeho jménem umístěna do Konfuciova chrámu.

K jeho předním žákům patřili Čchien Te-chung, Wang Ťi, Wang Ken, Cou Šou-i, Luo Chung-sien a další.

Jména Wang Jang-mingovo vlastní jméno bylo Wang Šou-žen (), Jang-ming byla uctivá přezdívka daná mu jeho žáky. Používal též zdvořilostní jméno Po-an (). Jeho výjimečné zásluhy byly uznány udělením posmrtného jména Wen-čcheng ().

Život

Mládí a studium Wang Jang-ming se narodil 31. října 1472, pocházel z okresu Jü-jao ve východočínské provincii Če-ťiang. Vzdáleným předkem Wangova rodu byl slavný kaligraf Wang Si-č’ (303–361). Rodina patřila k džentry od vzniku mingského státu, v druhé polovině 14. století jeho předek sloužil v administrativě Chung-wua, prvního mingského císaře. Další generace rodu se vesměs věnovaly spravování rodinných statků, až Wangův praděd studoval na státní univerzitě v Nankingu a byl uznávaným učencem; Wang Jang-mingův otec Wang Chua (1446–1522) pak prošel úřednickými zkouškami s vynikajícím úspěchem, když roku 1481 složil jejich nejvyšší stupeň, palácové zkoušky, jako první v pořadí. Poté nastoupil na akademii Chan-lin a úspěšnou kariéru završil místem kancléře státní univerzity Kuo-c’-ťien v Pekingu (od roku 1502) a následně místem náměstka ministra obřadů taktéž v Pekingu.

Wang Jang-ming žil od roku 1482 s otcem a matkou v Pekingu, a od raného mládí se pohyboval v pekingských učeneckých kruzích, už jako mladík vynikl při skládání poezie a otcovi přátelé mu předvídali skvělou kariéru. Kromě konfuciánských klasiků studoval také taoismus a buddhismus a vojenskou taktiku a strategii, věnoval se i lukostřelbě a jezdectví. Navzdory svému nepevnému zdraví byl schopen rovnocenně soupeřit s mongolskými jízdními lučištníky i čínskými vojáky dislokovanými v okolí Pekingu. Jeho názory na otázky bezpečnosti hranic dosáhly známosti v pekingských vyšších kruzích a i díky povědomí o jeho obeznámenosti s vojenstvím dostal o dvě desetiletí později pověření k likvidaci neklidu v Ťiang-si a okolí. Kombinoval schopnost soustředění se s neutuchající zvědavostí; vyprávělo se o něm, že o svatební noci ho tak zaujala rozmluva s taoistickým knězem, že zapomněl přijít domů k novomanželce. V 90. letech žil střídavě v Če-ťiangu a Pekingu, kde se přátelil s předními pekingskými literáty, včetně dřívějších sedmi mistrů, a pokoušel se projít v úřednických zkouškách. Provinční zkoušky úspěšně absolvoval roku 1492, metropolitní a palácové zkoušky ale složil až na třetí pokus roku 1499, když neuspěl v letech 1493 a 1496. V závěrečných (palácových) zkouškách dosáhl nemalého úspěchu, když mu zkušební komise přisoudila deváté místo z 300 úspěšných kandidátů.

V nižších úřadech náhled|vlevo|Jeden z pokojů sídla Wang Jang-mingova rodu v Jü-jao|alt=Fotografie nevelké místnosti, s oknem uprostřed zadní dřevěné stěny a úzkým stolkem a židlí pod oknem, dále vybavené třemi stolky po levé straně, skříní při přední části pravé stěny, za níž je průchod do sousední místnosti, z plochého dřevěného stropu visí dva zdobné lampióny Úřední kariéru zahájil v Pekingu roku 1499 pověřením postavit hrobku generála Wang Jüea (, 1425–1497), hraběte z Wej-ning. Poté byl přidělen na stáž na ministerstvo prací, roku 1500 se stal tajemníkem jünnanského odboru ministerstva trestů, současně byl roku 1501 vyslán do jižní metropolitní oblasti (a jejího centra Nankingu, vedlejšího hlavního města mingské říše) k dohledu nad revizí soudních případů. Své úřední povinnosti na jihu plnil s příkladnou svědomitostí, například prasata, která vedení nankingského ministerstva trestů živilo z potravin určených pro vězně, nechal zabít a maso předal strážím a vězňům. Napravil také řadu omylů v soudních kauzách. Po splnění služebních úkolů si našel čas i na návštěvu buddhistických a taoistických klášterů na hoře Ťiou-chua. Do Pekingu se vrátil začátkem léta 1502, pro nemoc se omluvil ze služby a do poloviny roku 1504 zůstal doma v Če-ťiangu. Obrátil se ke hledání dlouhověkosti, studiu taoismu a buddhismu; také sestoupil do jeskyně Jang-ming na hoře S’-ming, v níž praktikoval dechová cvičení; nakonec se však vrátil ke studiu neokonfuciánství.

Roku 1504 se vrátil do Pekingu na ministerstvo trestů, ale brzy byl přeložen na odbor pro jmenování a povyšování důstojníků ministerstva vojenství, současně vedl provinční zkoušky v Šan-tungu. Roku 1505 začal v Pekingu vyučovat svou filozofii, při tom se sblížil s Čan Žuo-šuejem, kompilátorem na akademii Chan-lin, se kterým sdílel filozofické postoje, zejména distanc od těch vzdělanců, kteří mysleli víc na kariéru než na zvnitřnění konfuciánské morálky. Vždy kritizoval učitele soustřeďující se na květnaté řeči a memorování literatury; namísto toho vedl žáky – ještě před zahájením vlastní výuky klasiků – k soustředění se na jejich vlastní motivy pro výuku a následné zpytování svědomí a očištění mysli.

Roku 1506 velcí sekretáři Liou Ťien a Sie Čchien neuspěli v mocenském střetu s „osmi tygry“, eunuchy blízkými novému císaři Čeng-temu (vládl 1505–1521), a byli odvoláni, jakož i jejich spojenci. Wang cítil povinnost postavit se na obranu sesazených a v prosinci 1506 podal císaři memorandum, v němž žádal zrušení jejich odvolání a vytvoření ovzduší důvěry, bez něhož, jak věřil, nelze úspěšně vládnout. Protest mu vynesl veřejné zbičování, měsíční věznění a přeložení na místo vedoucího poštovní stanice Lung-čchang () v jihozápadní Číně.

Na cestě domů a na onu poštovní stanici ve snaze zmást agenty Liou Ťina (nejvlivnějšího z „osmi tygrů“) hodil část svých šatů do řeky Čchien-tchang a uchýlil se na horu Wu-i ve Fu-ťienu. Tamní taoističtí mniši ho však varovali, že i když pro svět zmizí, jeho rodina bude v nebezpečí, a tak se rozhodl vyjít z ústraní a přijmout službu. Poštovní stanice Lung-čchang, na níž byl přeložen, se nalézala téměř 3000 km od Pekingu, v jihočínské provincii Kuej-čou, asi 40 km severozápadně od provinční metropole Kuej-jang. Ležela v tropickém v kraji osídleném nečínským (miaoským) obyvatelstvem, jehož jazyku nerozuměl. Dorazil na ni na jaře 1508. Úřední povinnosti nebyly obtížné, Wang tak měl dost času na meditace v nově postaveném domě a blízké jeskyni. Roku 1508 zde zažil osvícení a pochopil, že cestu k poznání a moudrosti najde uvnitř své vlastní mysli, nikoliv ve studiu vnějšího světa. Získal si důvěru místních obyvatel i pozornost úředníků z Kuej-jangu, na jejichž žádost roku 1509 přednášel v (jediné) místní akademii své, již plně zformované, učení o jednotě poznání a jednání (č’-sing che-i). Cílem jeho přednášek byla hlavně změna vztahu studentů ke studiu, aby nestavěli úspěch u zkoušek výše než vlastní morální zdokonalování.

Roku 1509 byl přeložen na místo okresního správce Lu-lingu v provincii Ťiang-si, kam dorazil v březnu 1510. Setrval zde sedm měsíců, okres se snažil spravovat nikoliv pomocí nařízení a trestů, ale ve spolupráci a prostřednictvím představitelů místní samosprávy, vesnických starších. V září 1510 byl v dalším mocenském zvratu Liou Ťin popraven a osudy mužů postižených za jeho vlády se začaly měnit k lepšímu. Koncem roku 1510 Wang přijel do Pekingu a dozvěděl se, že byl jmenován tajemníkem sečuánského odboru nankingského ministerstva trestů; s pomocí pekingských přátel dosáhl začátkem roku 1511 přeložení do Pekingu na místo tajemníka odboru vyznamenávání ministerstva státní správy. Působil jako zkoušející u metropolitních zkoušek a v létě byl povýšen na zástupce vedoucího odboru jmenování, na jaře 1512 se stal vedoucím odboru hodnocení, obojí na témže ministerstvu. Po devíti měsících, v prosinci 1512, byl povýšen na náměstka nankingského dvorského ministra císařských stájí se sídlem v Čchu-čou severozápadně od Nankingu. Do Čchu-čou dorazil, po delším pobytu doma, až v listopadu 1513. Následujícího roku byl povýšen na nankingského dvorského ministra státních obřadů (agentury podřízené ministerstvu obřadů), funkci převzal po příjezdu do Nankingu v květnu 1514. Zůstal v něm až do jmenování koordinátorem sün-fu pro oblast Nan-kan roku 1516.

V Ťiang-si a okolí Pověření koordinátora (a pomocníka vedoucího kontrolního úřadu zleva) obdržel v říjnu 1516. Do funkce ho prosadil ministr vojenství Wang Čchiung, který věděl o jeho znalostech vojenství a věřil mu, ačkoliv se osobně neznali. Ve funkci odpovídal za potlačení banditismu na jihu Ťiang-si a v přilehlých regionech provincií Fu-ťien, Chu-kuang a Kuang-tung. Úkol byl ztížený místní komplikovanou situací, jelikož v regionu žily i nečínské menšiny. Po dvou letech bojů se Wangovi podařilo oblast uklidnit. Projevil přitom jak pochopení pro místní poměry a požadavky obyvatel, tak smysl pro vojenskou taktiku a obratnost při používání síly i při psychologickém působení na nepřátele i spojence. Za odměnu byl povýšen na zástupce vedoucího kontrolního úřadu zprava a jeho synovi byl přiznán menší dědičný titul. Wang žádal o odvolání, pro nemoc a kvůli péči o rodiče, ale ani nadřízení ani ministr vojenství Wang Čchiung jeho žádost nepodpořili. Ministr totiž potřeboval spolehlivého člověka v Ťiang-si vzhledem k očekávaným potížím na severu provincie. Úspěch v Ťiang-si zvedl Wang Jang-mingovu sebedůvěru i reputaci, ale také vyvolal žárlivost některých pekingských státníků.

náhled|upright=1.5|Wang Jang-mingova kaligrafie, ukázka kurzivního písma|alt=Fotografie zažloutlého listu papíru s tušovým nápisem čínskými znaky v cca dvou tuctech krátkých sloupců