Samojedské jazyky tvoří společně s ugrofinskými jazyky uralskou jazykovou rodinu. Dohromady jimi mluví zhruba 30 000 lidí na obou stranách Uralského pohoří, v nejsevernějších částech Eurasie. Vznikly z prasamojedského jazyka, který se okolo 1. století po Kristu rozpadl na samojedské jazyky severní a jižní.
Etymologie Český termín samojedský je odvozen z ruského slova neznámého, snad přímo samojedského původu samojed („самоед“), jež označovalo některé z původních obyvatel Sibiře. Výraz je někdy považován za hanlivý, protože jeho původ je v rámci lidové etymologie objasňován z ruštiny jako Samo-jed ('samo-pojídač').The Tenacity of Ethnicity By Marjorie Mandelstam Balzer Proto ruský etnolog G. N. Prokofjev navrhl raději výraz samodijský, odkazující původně pouze k některým skupinám Něnců, jenž se však v západní srovnávací jazykovědě ani antropologii neuchytil.Samodeic @ google books Jiné teorie říkají, že slovo je kompozitní podobně jako laponský výraz Same-edne – 'země Sámů' a nese i podobný význam, nicméně s odkazem k Samojedům.Anthropology of the North By Arctic Institute of North America, Translations from Russian Sources Nejvíce podobná pravdě je hypotéza o původu etnonyma Samojed z vlastního označení některých skupin Enců „Somaté“.
Klasifikace Samojedské jazyky Severní samojedské jazyky Enečtina (jenisejská samojedština) – téměř vymřelá Něnečtina (juračtina) Nganasanština (tavgijština, tavgijská samojedština) Jižní samojedské jazyky † Kamasinština – vymřelá † Matorština (motorština) – vymřelá † Matorsko-tajgijsko-karagský jazyk – vymřelý † Koibalština – vymřelá Selkupština
Odkazy
Reference