Bezprostřední knížectví nebo také imediátní knížectví je pojem používaný například pro slezská knížectví, kde vymřela původní linie knížat a vládu nad knížectvím tak převzal jejich lenní pán, tedy král český.
Prvním takovým knížectvím bylo Knížectví vratislavské, které se stalo bezprostředním v roce 1335. Postupem času se většina slezských knížectví stala bezprostředními a jako bezprostřední ukončila svou existenci, výjimkou bylo Opavské a Krnovské knížectví, která před a během třicetileté války získali Lichtenštejnové a udrželi si je až do roku 1918 (titulaturu však používají vládci Lichtenštejnska až dodnes).
Seznam bezprostředních knížectví Břežské knížectví (1675–1742) Bytomské knížectví (1492–1498, 1621–1623) Hlohovské knížectví (1490–1491, 1498–1499, 1508–1742) Javorské knížectví (1392–1624, 1637–1742) Kozelské knížectví (1492–1509) Krnovské knížectví (1411–1421, 1490–1493, 1621–1622) Lehnické knížectví (1675–1742) Minsterberské knížectví (1428–1429, 1456, 1457–1465, 1569–1654) Namyslovské knížectví (1348–1356) Olešnické knížectví (1492–1495) Opavské knížectví (1511-1614) Opolské knížectví (1558–1597, 1598–1622, 1625–1645, 1666–1742) Stínavské knížectví (1490–1497, 1675–1742) Svídnické knížectví (1392–1624, 1637–1742) Těšínské knížectví (1653–1722) Volovské knížectví (1675–1742) Vratislavské knížectví (1335–1742) Zaháňské knížectví (1549–1552, 1601–1627, 1634–1646)
Kategorie:Mezinárodní právo