Jindřich I. Bradatý (1165/1170 – 19. březen 1238) byl vratislavský a opolský kníže a polský senior z rodu slezských Piastovců. Za své vlády rozšířil svá území o Lubušsko a část Velkopolska a díky opatrovnictví nad nezletilými knížaty hornoslezskými a krakovskými spravoval velkou část Polska a dal tak vzniknout „monarchii slezských Jindřichů“. Podporoval zakládání měst a německou kolonizaci Slezska, čímž se mu podařilo z této země vytvořit nejvíce hospodářsky rozvinutou oblast Polska. Se svou ženou Hedvikou zakládal také kláštery, které významným způsobem pozvedly kulturní úroveň Slezska.
Život náhled|vlevo|upright|Nákres Jindřichovy pečeti. V opisu SIGILLUM HENRICI DUCIS SLEZIE Po smrti svého otce Boleslava I. Vysokého roku 1201 se stal vratislavským a opolským knížetem. Po necelém roce podstoupil Opolsko svému strýci Měškovi I. Křivonohému, ratibořskému knížeti. I přes ztrátu Opolska dokázal vést aktivní politiku – roku 1210 obsadil Němci držený hrad Lubuš s okolím; toto území mu přináleželo až do roku 1217, kdy bylo připojeno k Velkopolsku. Jeho ambice však směřovaly k polskému knížecímu stolci, o čemž svědčí jeho užívání titulatury dux Slezie et CracovieVévoda slezský a krakovský. (Pojem „Slezsko“ se tehdy a ještě dlouho potom vztahoval pouze na západní polovinu dnešního Slezska, tj. Dolní Slezsko neboli Vratislavsko.) Držba Krakova zavdávala nárok k seniorátní vládě nad Polskem. V roce 1217 ho však držel Lešek Bílý. doložené k roku 1217.Dějiny Slezska v datech. s. 42 Obsadit Krakov se mu sice roku 1225 podařilo za pomoci malopolské šlechty, avšak udržel ho jen pár dní. Kolem roku 1226 také znovu získal Lubušsko. o něž svedl v letech 1229 až 1230 úspěšnou válku s magdeburským arcibiskupem.Dějiny Slezska v datech. s. 43
Po smrti Měškova syna Kazimíra I. Opolského roku 1230 převzal jako poručník Kazimírových synů vládu nad Opolsko-ratibořským knížectvím, čímž na čas opět sjednotil Slezsko. V roce 1232 se stal poručníkem krakovského knížete Boleslava V. Stydlivého a tím i polským seniorem. Vzestup Vratislavska završil v letech 1234 až 1235, kdy ve válce s Vladislavem Odoničem ovládl část Velkopolska.Dějiny Slezska v datech, s. 44
Přízvisko Bradatý (Barbatus) získal podle svého mohutného vousu, který nosil na základě slibu manželské čistoty manželce Hedvice, pozdější svaté a patronce Slezska. Během své vlády založil cisterciácký klášter v Jindřichové (1227), kde byla později sepsána latinská kronika Kniha Jindřichovská, a spolu s manželkou ženský klášter v Třebnici (1202)Dějiny Slezska v datech, s. 38. V roce 1211 se dostal do sporu s vratislavským biskupem Vavřincem Dolivetou o vybírání desátku od německých kolonistů bez souhlasu knížete. Jindřich v protiakci odmítl imunitní privilegium církve z roku 1210. Spor byl nakonec zažehnán, k dalšímu ale došlo v letech 1225 a 1226, kdy biskup požadoval vyjmutí z knížecí pravomoci pro poddané biskupských statků. Spor pokračoval i s Vavřincovým nástupcem Tomášem I.Dějiny Slezska v datech, s. 41
Vratislavsko se za jeho vlády dočkalo nebývalého rozkvětu, a to především zásluhou podporování německé emfyteutické kolonizace, lokace nových měst a těžbě zlata a stříbra. Po jeho smrti v roce 1238 a krátké vládě jeho syna Jindřicha II. Pobožného byl tento vývoj přerušen drastickým vpádem Mongolů do Slezska.
Manželství a potomci Jindřichovou manželkou byla Hedvika Slezská (1174–1243), se kterou měl sedm dětí: Anežka (asi 1190 – před 11. květnem 1214) Boleslav (asi 1191 – 10. září 1206/08). Jindřich II. Pobožný (asi 1196 – 9. duben 1241) Konrád Kadeřavý (asi 1198 – 4. září 1213) Žofie (asi 1200 – před 22./23. březnem 1214) Gertruda (asi 1200 – 1268), abatyše syn [Vladislav?] (před 25. prosincem 1208 – 1214/17)
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
Długosz Jan, Roczniki, czyli kroniki sławnego królestwa polskiego, księga piąta i szósta („Letopisy nebo kroniky proslulého Polského království“), 1140-1240, Warszawa 1973. Kromer Marcin,Kronika Polska Marcina Kromera biskupa warmińskiego ksiąg XXX. Dotąd w trzech językach a mianowicie łacińskim, polskim i niemieckim. Wydana na język polski z łacińskiego przełożona przez Marcina z Błażowa Błażowskiego i wydana w Krakowie w drukarni M. Loba r. 1611, obecnie wydana w języku polskim trzecie, tom II, Sanok 1868, tom I (nie wiadomo). Kronika Wielkopolska, Warszawa 1965. Księga Henrykowska,Poznań – Wrocław 1949.
Externí odkazy
Kategorie:Slezští Piastovci Kategorie:Vratislavská knížata Kategorie:Opolská knížata Kategorie:Polští regenti Kategorie:Zakladatelé klášterů Kategorie:Narození ve 12. století Kategorie:Úmrtí 19. března Kategorie:Úmrtí v roce 1238 Kategorie:Pohřbení v klášteře Třebnice Kategorie:Muži