Kristina Mladenovicová (, * 14. května 1993 Saint-Pol-sur-Mer) je francouzská profesionální tenistka srbského původu, vítězka sedmi Grand Slamů v ženské čtyřhře a tří z mixu, rovněž tak šampionka čtyřhry na Turnaji mistryň 2018 a 2019.

V juniorské kategorii zvítězila ve dvouhře French Open 2009, když ve finále porazila Darju Gavrilovovou. V sezóně 2009 ji Mezinárodní tenisová federace vyhlásila juniorskou mistryní světa. V letech 2007–2012 hrála převážně na okruhu ITF, kde si v dubnu 2009 připsala první titul z italské Foggie. V této úrovni tenisu vyhrála čtyři turnaje ve dvouhře a sedm ve čtyřhře. Na okruhu WTA Tour pak získala třicet jedna titulů ve čtyřhře a jeden ve dvouhře, když ovládla St. Petersburg Ladies Trophy 2017. V sérii WTA 125 vybojovala jednu singlovou a čtyři deblové trofeje.

V letech 2019–2021 byla světovou jedničkou ve čtyřhře, kterou se poprvé stala jako druhá Francouzka a čtyřicátá druhá hráčka od zavedení klasifikace v září 1984. Ve čtyřech obdobích na čele strávila dvanáct týdnů. Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v říjnu 2017 na 10. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2019 na 1. místě.

Na French Open 2013 s Danielem Nestorem prohráli finále smíšené čtyřhry, když nestačili na Františka Čermáka a Lucii Hradeckou. Po boku Nestora pak vyhrála mix ve Wimbledonu 2013 po závěrečném vítězství nad Soaresem s Raymondovou a Australian Open 2014, kde zdolali Mirzaovou s Tecăuem. V páru s Ivanem Dodigem ovládla Australian Open 2022.

Trofej z ženské čtyřhry French Open 2016 si připsala s Caroline Garciaovou po zdolání ruského páru Jekatěrina Makarovová a Jelena Vesninová. Jako poražené finalistky skončily na US Open 2016, když nenašly recept na dvojici Bethanie Matteková-Sandsová a Lucie Šafářová, přestože šly po zisku úvodní sady ve druhé podávat na vítězství v turnaji. S Garciaovou ukončila spolupráci v březnu 2017, kdy se její spoluhráčka rozhodla zaměřit na singlovou kariéru. Společně se probojovaly do osmifinále a v době, kdy sdílely 2. příčku žebříčku tvořily nejlepší pár světa. Při obnovení spolupráce z let 2014–2015 s Tímeou Babosovou vyhrály Australian Open 2018. Triumfovaly také na Turnaji mistryň 2018 a 2019. Jako poražené finalistky s Babosovou skončily ve Wimbledonu 2014 a Australian Open 2019. Následně vítězily na French Open 2019 a Australian Open 2020. Sedmou deblovou trofej z grandslamu přidala s Kuo Chan-jü ve Wimbledonu 2026.

V roce 2016 s Garciaovou a roku 2019 s Babosovou se stala mistryní světa ITF ve čtyřhře a WTA dvojici vyhlásila nejlepším párem roku.

Soukromý život Narodila se roku 1993 v Saint-Pol-sur-Mer, ležícím ve francouzském departementu Nord., datum přístupu: Její otec Dragan Mladenović je bývalý jugoslávský házenkář a olympijský vítěz. Matka Dženita Mladenovićová hrála závodně volejbal. Rodiče se do Francie přestěhovali v roce 1992, když otec podepsal profesionální smlouvu s klubem Dunkerque Handball Grand Littoral. Oba následně získali francouzské občanství. Matka Dženita je trenérkou své dcery Kristiny.www.wtatenis.com datum přístupu: 14.5. 2022 Tenistka má bratra Luku Mladenoviće.

Rakouský tenista Dominic Thiem potvrdil na začátku roku 2018 partnerský vztah s Mladenovicovou. Poprvé se na oficiální akci společně objevili během květnového večírku hráčů na Mutua Madrid Open 2018. V listopadu 2019 se rozešli.

Týmové soutěže

Billie Jean King Cup Ve francouzském fedcupovém týmu debutovala v roce 2012 v Aegon Areně bratislavským čtvrtfinále 2. světové skupiny proti Slovensku, v němž po boku Virginie Razzanové vyhrála čtyřhru nad párem Rybáriková a Čepelová.

V roce 2016 hrála jako dvojka týmu, které se probojovalo do štrasburského finále proti České republice. Úvodní dvouhru prohrála s Karolínou Plíškovou až 14–16 ve třetí sadě. Rozhodující sada trvající 2.24 hodin se stala nejdelším setem dosavadní historie finále Fed Cupu a druhým nejdelším rozhodujícím setem v celé soutěži. Čas utkání 3.48 hodinách znamenal nejdelší zápas historie českého i francouzského družstva. Za stavu 2:2 na zápasy pak s Caroline Garciaovou nastoupila do rozhodující čtyřhry, kterou prohrály s Češkami Karolína Plíšková a Barbora Strýcová. Francie tak odešla poražena 2:3. V perthském finále Fed Cupu 2019 dovedla tým k celkově třetí trofeji, když Francouzky porazily Austrálii 3:2 na zápasy. Zvítězila v obou dvouhrách včetně výhry nad světovou jedničkou Ashleigh Bartyovou. V rozhodujícím deblu pak s Garciaovou zdolaly pár Bartyová a Stosurová.

Do září 2026 v soutěži nastoupila k dvaceti třem mezistátním utkáním s bilancí 11–9 ve dvouhře a 19–3 ve čtyřhře.

Letní olympijské hry náhled|Bekhendový volej v tréninku na Citi Open 2017Francii reprezentovala na londýnských Her XXX. olympiády, kde po boku Alizé Cornetové prohrály v úvodním kole ženské čtyřhry s čínskou dvojicí Čeng Ťie a Pcheng Šuaj ve třech setech. Do turnaje obdržely jednu z osmi divokých karet Mezinárodní tenisové federace.

Zúčastnila se také Letních olympijských her 2016 v Riu de Janeiru, kde v úvodním kole dvouhry zdolala Aleksandru Krunićovou. Ve druhé fázi však nestačila na americkou turnajovou sedmičku Madison Keysovou. Spolu s Caroline Garciaovou dohrály v ženské čtyřhře překvapivě již v úvodním kole na raketách japonského páru Misaki Doiová a Eri Hozumiová, když startovaly jako druhé nasazené. Francouzský svaz Fédération Française de tennis obě hráčky v závěru srpna 2016 vyřadil z fedcupového týmu za jejich nevhodnou reprezentaci na olympiádě. Důvodem se stalo jejich prudké ohrazení na adresu svazu, jenž podle nich mohl za informační chaos ve věci oblečení. Do zápasu se každá chystala nastoupit v jiném oděvu, což pravidla neumožňovala. Garciová si tak musela vypůjčit výstroj spoluhráčky a ze zamlčení této informace kritizovaly činovníky. Svaz dočasnou suspenzaci zrušil 24. září 2016 a obě tak mohly odehrát finále Fed Cupu 2016.

Na Letní olympiádě 2020 v Tokiu, o rok odložené kvůli koronavirové pandemii na léto 2021, zasáhla s Caroline Garciaovou do ženské čtyřhry. Skončily však opět v prvním kole na raketách nizozemských turnajových trojek Kiki Bertensové a Demi Schuursové po nezvládnutém rozhodujícím supertiebreaku. S Nicolasem Mahutem vytvořila nejvýše nasazený pár ve smíšené soutěži. Na úvod je vyřadili pozdější stříbrní medailisté Jelena Vesninová a Aslan Karacev.

Hopman Cup Za Francii nastoupila poprvé na Hopman Cupu 2011. V páru s Nicolasem Mahutem obsadili druhé – první nepostupové – místo v základní skupině B se dvěma výhrami i jednou porážkou. Ve dvouhrách podlehla Bethanii Mattekové-Sandsové a zdolala Lauru Robsonovou i Francescu Schiavoneovou.

Podruhé do Perthu zavítala jako 42. hráčka žebříčku v roce 2017 po boku Richarda Gasqueta. V singlu prohrála s Němkou Andreou Petkovicovou a porazila Britku Heather Watsonovou i Švýcarku Belindu Bencicovou, což znamenalo srovnání 1:1 na zápasy v rozhodujícím duelu proti Švýcarsku o postup do finále. Po vítězném mixu se jejich posledním soupeřem staly Spojené státy americké. Přestože dvouhru s Coco Vandewegheovou nezvládla, Gasquet triumfoval nad Jackem Sockem a závěrečnou smíšenou čtyřhru vyhráli. Francie tak vybojovala druhý titul na Hopmanově poháru.

Juniorská kariéra náhled|Během French Open 2013První juniorský grandslam získala na French Open 2009, když porazila ve finále Darju Gavrilovovou. Druhý singlový titul mohla přidat ve finále Wimbledonu 2009, jenže nestačila na Noppavan Lertčívakarnovou. O první grandslamový titul z deblu si zahrála ve Wimbledonu téhož roku společně se Silvii Njirićovou. Ve finále ovšem podlehly páru Noppavan Lertčívakarnová a Sally Peersová.

Profesionální kariéra

2013

Zimní sezóna na tvrdém povrchu Sezónu zahájila na Australian Open 2013, kde v prvním kole porazila Timeu Babosovou, ale ve druhém už podlehla Sloaně Stephensové. Poté se představila na domácím turnaji v Paříži, kde postupně porazila Görgesovou, Wickmayerovou a ve čtvrtfinále dokonce i Kvitovou. V semifinále už poté nestačila na Monu Barthelovou. Zápas s Görgesovou si zopakovala v rámci Fed Cupu, tentokrát zvítězila Němka. Následně odletěla na americký kontinent, kde se nejprve představila na turnaji v Memphisu, kde v rámci singlu došla do čtvrtfinále, ve kterém prohrála s Lisickou a v rámci čtyřhry si došla pro čtvrtý titul, a to po boku Galiny Voskobojevové.

Poté se přesunula do Brazílie na první ročník turnaje ve Florianopolisu, kde si zahrála semifinále, ve kterém nestačila na Niculescuovou. V Indian Wells vypadla v úvodním kole a v Miami skončila ve druhém kole, když podlehla Dominice Cibulkové.

Antuková sezóna Antukovou část sezóny zahájila v Charlestonu, kde vypadla v prvním kole dvouhry, když nestačila na Mallory Burdetteovou. Na turnaji se také představila ve čtyřhře po boku české tenistky Lucie Šafářové, se kterou se dostala do finále po výhře v osmifinále nad párem Petkovicová a Jankovićová, ve čtvrtfinále nad Kingová a Raymondová a v semifinále nad Bartyová a Rodionovová. V boji o titul poté porazily, první nasazené Hlaváčkovou a Huberovou.

náhled|vlevo|Na US Open 2014 se jako sedmá nasazená dostala do čtvrtfinále, ve kterém podlehla Chanelle Scheepersové. V rámci čtyřhry došla s Chorvatkou Petrou Martićovou do finále, ve kterém podlehly třetímu nasazenému páru. Na turnaji v Oeiras vypadla v první kole, když podlehla Kaii Kanepiové. V rámci čtyřhry si ovšem došla s Čan Chao-čching pro šestý titul v kariéře.

Na turnaji v Madridu porazila v prvním kole Silvii Solerovou Espinosovou, ale ve druhém už nestačila na Marii Kirilenkovou. Společně s Galinou Voskobojevovou postoupily do semifinále čtyřhry, ve kterém podlehly Lucii Šafářové a Anastasii Pavljučenkovové. Turnaj v Římě pro ni skončil už v prvním kole, když podlehla Dominice Cibulkové. O kolo dál došla s Galinou Voskobojevovou ve čtyřhře, ve kterém byly vyřazeny světovými jedničkami.

Na grandslamovém turnaji French Open došla v rámci ženské dvouhry do druhého kola, když v kole prvním porazila Lauren Davisovou, aby následně prohrála se Samanthou Stosurovou. Společně s Galinou Voskobojevovou se probojovaly do čtvrtfinále ženské čtyřhry, ve kterém nestačily na pozdější vítězky Makarovovou a Vesninovou. Přesto si o grandslamový titul zahrála, a to po boku Daniela Nestora ve smíšené čtyřhře. Ve finále ale byl úspěšnější český pár Lucie Hradecká a František Čermák, který zvítězil až v supertiebreaku.

Travnatá sezóna náhled|Během US Open 2016 Travnatou sezónu zahájila na turnaji v Birminghamu, kde došla do osmifinále, ve kterém ji vyřadila pozdější vítězka turnaje Daniela Hantuchová. Společně s Němkou Monou Barthelovou si zahrála semifinále ve čtyřhře, ve kterém prohrály s pozdějšími vítězkami turnaje. Druhým přípravným turnajem byl pro ni Topshelf Open, ve kterém vypadla již v prvním kole, když nestačila na Cvetanu Pironkovovou.

Ve Wimbledonu narazila v rámci ženské dvouhry v prvním kole na třetí nasazenou Marii Šarapovovou, které podlehla ve dvou sadách. Společně s Galinou Voskobojevovou vypadly ve druhém kole ženské čtyřhry, když podlehly páru Juraková a Tanasugarnová. Druhou šanci získat grandslamový titul měla opět po boku Daniela Nestora ve smíšené čtyřhře. Na cestě do finále porazili ve čtvrtfinále druhý nasazený pár Horia Tecău a Sania Mirzaová, a poté v semifinále třetí nasazený pár Nenad Zimonjić a Katarina Srebotniková. V souboji o titul porazili první nasazený pár Bruno Soares a Lisa Raymondová a Mladenovicová získala první grandslamový titul v kariéře.

Palermský deblový titul Po travnatém Wimbledonu plnila roli třetí nasazené na antukovém turnaji v Palermu, kde vypadla ve druhém kole dvouhry s Cabezaovou Candelaovou. Společně s Polkou Katarzynou Piterovou si došly ve čtyřhře pro první společný titul v kariéře. Jednalo se o jejich už druhé finále, když to první si zahrály na turnaji E-Boks Danish Open 2011 v Kodani.

Finále na Grand Slamu

Ženská čtyřhra: 12 (7–5)