náhled|Kloubový autobus SOR NB 18 na lince 125 v ulici 5. května náhled|Pražský kloubový nízkopodlažní autobus Irisbus Citybus 18M náhled|Náhradní autobusová linka XC sloužící při výluce metra C náhled|Autobusy SOR NB 12 a Irisbus Citelis 12M v Praze vpravo|náhled|Starší autobus Karosa B 951 na okrajovém pražském sídlišti V českém hlavním městě Praze provozují různí dopravci, z nichž nejvýznamnější je Dopravní podnik hlavního města Prahy a. s., hustou síť městské autobusové dopravy. Většina městských a příměstských linek je zařazených do systému Pražské integrované dopravy a očíslována trojcifernými čísly (běžné denní linky 100–250, příměstské vycházející z Prahy 300–410, noční 901–915, noční příměstské 951–960, školní od 251 – celkem kolem 300 linek). V roce 2014 přepravily pražské vnitroměstské linky 371,3 milionů cestujících, což je 32,4 % podíl počtu přepravených osob pražskou MHD.

Několik linek, zejména ty, které nejsou financovány městem, nejsou zařazeny do celoměstského číslování ani do systému PID, je značeno logy či názvy obchodních center nebo čísly řady od 701 výše apod. V licencích mají linky čísla řady 100xxx (městské a příměstské linky PID) a 103xxx (městské linky nezařazené do PID). Kromě Dopravního podniku hl. m. Prahy provozují vnitroměstské linky také Arriva Praha s. r. o. (dříve Connex Praha; asi 8 linek – linky v oblasti Horních Počernic) a dalších 7 dopravců. Praha je také důležitým východiskem a uzlem příměstské a dálkové autobusové dopravy.

K prosinci 2015 vlastnil Dopravní podnik hl. m. Prahy 1175 autobusů různých typů. Průměrné stáří vozového parku bylo v listopadu 2016 devět let. Autobusy k roku 2016 jezdily průměrnou rychlostí 25,3 km/h.

Historie

1908–1909: Začátky

Autobusům v Praze předcházely koňmi tažené omnibusy, koněspřežná tramvaj a elektrická tramvaj.

Poprvé se městské linkové autobusy v pražských ulicích objevily 3. března 1908. Byl to experiment, jak zavést dopravu i do strmých ulic Malé Strany, konkrétně do Nerudovy ulice, a dopravně ji tak spojit s Hradčanami. (Zvažovalo se zde i zavedení ozubnicové tramvaje, na niž byl dokonce vypracován projekt, ale autobusy se jevily jako perspektivnější.) Byly proto zakoupeny 4 autobusy od různých firem. Během provozu však došlo k několika haváriím, navíc tehdejší technika byla velmi nespolehlivá. Elektrické podniky se proto rozhodly 17. listopadu 1909 trať zrušit, na dalších 15 let tak Praha autobusovou dopravu neměla.

Autodopravní akciová společnost v Praze a další soukromí a státní dopravci Za historicky druhou autobusovou linku na území dnešní Prahy je považována linka Praha – Mělník, na kterou 19. dubna 1912 získal licenci mělnický podnikatel František Černý. Začínala na Josefském náměstí (dnešní náměstí Republiky) a vedla přes Karlín, Kobylisy, Bohnice, Chabry a Ďáblice. První světová válka vedla v roce 1914 k zastavení provozu.Pražský dopravní zeměpis II, 4. část, Ďáblice, DP kontakt 8/1999 , Dopravní podnik hl. m. Prahy, r. 4, srpen 1999, str. 14, -pf- (Pavel Fojtík) a -fp- (František Prošek)

V roce 1920 město uskutečnilo pokus zavést autobusovou dopravu prostřednictvím soukromé společnosti, která měla provozovat dopravu na koncesi drženou městem. K tomu účelu byla založena Autodopravní akciová společnost v Praze. Byly připraveny první dvě diagonální linky, avšak historici pražské dopravy nezjistili, zda na nich byl provoz skutečně zahájen; určitě však netrval déle než rok. V roce 1923 město smlouvu s dopravcem rozvázalo, protože nebyl schopen plnit své závazky. V roce 1924 se dopravce nepříliš úspěšně pokoušel provozovat, již vlastním jménem, linku do Záběhlic. Po kapitálovém vstupu ČKD v roce 1925 pak dopravce až do druhé světové války úspěšně provozoval příměstskou autobusovou dopravu (zejména do dnešních okrajových částí Prahy, v severním okolí Prahy i přes Chodov do Průhonic). V letech 1928–1933 zajišťoval také provoz na několika regionálních linkách, k nimž držela koncese tehdy samostatná obec Stodůlky. V městské a regionální autobusové dopravě se v meziválečném období angažovalo i množství dalších soukromých dopravců i Československé státní dráhy a Československá pošta, zatímco dálková doprava zůstávala v té době ještě doménou železnice. náhled|Autobus Walter PN hl. města Prahy

1925–1938: Obnovení autobusové dopravy Elektrických podniků hl. m. Prahy

21. června 1925 byl zahájen provoz autobusové linky A z Vršovic do Záběhlic. Autobusové linky začaly rychle přibývat a přes určité problémy s vydáváním koncesí a daněmi během několika dalších let již obsluhovaly nejen Velkou Prahu, ale i např. Zbraslav, Modřany, Kbely a jiné, v té době příměstské oblasti. Od roku 1926 byla zahájena též autokarová doprava po pražských památkách, o rok později pak byly na vytížené linky klasické MHD nasazeny též vlečné vozy.

V polovině 30. let začaly být autobusy s dřevěnou konstrukcí nahrazovány typy s karoserií celokovovou (Tatra 24) a s dieselovými motory (Škoda 656 D)

Od 27. listopadu 1932 zahájily provoz i noční linky (nejprve tři, později pět), které měly centrálu ve stanici Náměstí Republiky. Stejně jako linky denní nesly i tyto rovněž písmenné označení. Autobusová doprava se tak stala nedílnou součástí pražské dopravy.

1939–1945: Druhá světová válka V roce 1939 byla po mnohaletých přípravách nařízena pravostranná jízda – všechny vozy tedy musely být přestavěny.

O několik let později začal být, v důsledku války, nedostatek paliv a náhradních dílů. Doprava byla výrazně omezena, okamžitě došlo k radikálnímu omezení až zrušení dopravy příměstské, zbývající linky MHD jezdily na dřevoplyn, stlačený svítiplyn a další různé druhy pohonů. Ke konci války však již bylo nemožné, stejně jako u tramvají, udržet stálý provoz, protože dopravu ochromilo Pražské povstání.

1946–1970: Rozvoj automobilismu náhled|upright|Přední část historického autobusu Škoda 706 RO při renovaci

Okamžitě po skončení bojů byl obnoven provoz na prvních čtyřech linkách, později přibývaly další.

První velkou změnou, hlavně pro vozový park, bylo zavedení nových autobusů Praga NDO v roce 1948 a Škoda 706 RO v roce 1951. V té době bylo v provozu 16 linek. Od roku 1951 bylo zrušeno písmenné označení linek a nahrazeno číselným, trojmístným, které umožnilo označit množství rychle přibývajících linek. Zároveň byl uveden v platnost nový jednotný tarif.

Po opětovném zavedení nočních linek roku 1959 číslice z celého trojmístného čísla linky značila násobek základního jízdného; u nočních, které dostaly čísla začínající dvojkou, se platilo dvojnásobné jízdné, podobně tomu bylo i u rekreačních a rychlíkových linek.

Od roku 1960 do roku 1971 byl postupně opětovně zaváděn jednoslužný provoz. Prvními jednoslužnými linkami od 50. let byly od 3. října 1960 nové rychlíkové linky 126 a 127 a letištní linka 225, od 25. října 1960 pak byl jednoslužný provoz zaveden i na linkách 110, 116, 120, 122, 123 a poslední dvojslužnou linkou byla do 4. dubna 1971 linka 112, kde průvodčí zajišťoval i bezpečné couvání na konečné v Podhoří.

Obnova vozového parku pak pokračovala zavedením velmi úspěšného typu Škoda 706 RTO. Do nových sídlišť (od roku 1970) se zaváděly zásadně autobusové linky (Lhotka, Jižní Město, Spořilov), takže vyvstala potřeba stále většího počtu vozidel. Mezi lety 1958–1968 se celá síť autobusové dopravy zněkolikanásobila (čemuž přispělo též i rušení sítě trolejbusové), objevila se nově i síť tzv. překryvných linek. Od října 1965 byl zaveden do provozu i model Karosa ŠM 11.

1970–1990: Obsluha sídlišť náhled|vlevo|Pražský autobus Karosa B 732

V roce 1971 byl nakonec samoobslužný provoz zaveden na všech linkách. Velkou změnu v pražské autobusové dopravě vyvolalo zavedení metra a významné rozšíření metropole, které nabylo platnost 1. července 1974. Zaveden byl jednotný nepřestupný tarif, autobusové linky byly opět přečíslovány a i překryvná síť byla zrušena.

S novým metrem se objevily rovněž i nové terminály městské autobusové dopravy, jako je Kačerov, Pankrác nebo Budějovická, kde se již s tramvajemi nepočítalo. To vystihuje ostatně tehdejší koncepcí pražské dopravy – postupné nahrazení elektrické trakce autobusy – zrušit se však podařilo pouze trolejbusovou síť.

Poslední vozy RTO byly vyřazeny v roce 1978, 16. ledna tohoto roku se v provozu nově objevily první kloubové autobusy – maďarské vozy typu Ikarus 280, které jezdily až do roku 1999. O několik let později (rok 1981) se také objevuje Karosa B 731. K roku 1984 zanikly poslední překryvné linky.

1991 – 2007: Částečná liberalizace vpravo|náhled|Autobus soukromého pražského dopravce

Po půl století fungování pouze státních a městských podniků mohli opět vznikat i soukromí dopravci, jejich uplatnění umožnil zejména Zákon o silniční dopravě č. 111/1994 Sb. V pražské městské dopravě se tak kromě Dopravního podniku hlavního města Prahy a. s. uplatnili i dosavadní příměstští dopravci (ČSAD Praha-západ s. p. na lince 173, ČSAD Praha-Vršovice a. s. na lince 165), ale i nové soukromé firmy jako Hotliner, Martin Uher, Josef Šlechta-Spojbus) a několik dalších, mimo jiné i jedna ze součástí nadnárodní švédské skupiny, Connex Praha s. r. o. (dnes Veolia Transport Praha) od května roku 2013 Deutsche Bahn divize Arriva.

Výběr dopravců pro provozování linek však dodnes není příliš průhledný a neřídí se zcela pravidly volné hospodářské soutěže. V listopadu 2005 přestal DP provozovat šest městských autobusových linek ve východní části Prahy, které stejně jako novou linku 240 začala provozovat firma Hotliner, které do té doby Dopravní podnik svěřoval provozování náhradní autobusové dopravy. Od ledna 2007 tyto a další linky, celkem 11 městských a 10 příměstských, převzala po firmě Hotliner s.r.o. firma Connex Praha s.r.o.. Očekávaná změna vozoparku se však nekonala, protože Connex Praha s.r.o. koupil větší část vozového parku Hotlineru s.r.o. Vozopark byl s drobnými úbytky přeprodán i Veolii Transport Praha a nyní i Arrivě.

Díky změnám, způsobeným politickými změnami a ustanovením volného trhu, se otevřela dopravcům možnost nakupovat vozidla různých výrobců. Od roku 1996 provozuje Dopravní podnik hlavního města Prahy nízkopodlažní autobusy Irisbus Citybus 12M (jejich výroba byla ukončena v roce 2005) a od roku 2002 také jejich kloubovou variantu Citybus 18M. Nízkopodlažními autobusy provozují dopravu i další dopravci, například Hotliner a Arriva.

V roce 2004 Dopravní podnik hlavního města Prahy zrušil Garáže Dejvice.

Od dubna 2008 Dopravní podnik hl. m. Prahy provozuje 10 pronajatých čtyřdveřových autobusů typu SOR BN 12 (evidenční čísla 3101–3110, garáž Hostivař).Michal Beneš: DPP zařadil deset SOR BN12 , Autobusové noviny, 15. 4. 2008

Zatímco v roce 2007 Dopravní podnik hl. m. Prahy a. s. koupil jen 2 autobusy a v roce 2006 jich koupil 50, v prosinci 2007 vypsal výběrové řízení na dodávku 620 nízkopodlažních autobusů v letech 2008–2012 s přednostním právem na dodávku dalších 100 autobusů v roce 2013 – začátkem roku 2008 vozový park podniku představoval asi 1200 autobusů o průměrném stáří 9 let. Výběrové řízení počítá se třemi variantami: buď budou všechny autobusy naftové, nebo 200 z nich bude plynových, nebo 10 z nich bude na hybridní pohon.Dopravní podnik chystá rekord. Koupí 620 autobusů, iDnes.cz, MF Dnes, 18. 2. 2008Dodávka autobusů v letech 2008 - 2013, veřejná zakázka, Dopravní podnik hl. m. Prahy, a. s., Informační systém o veřejných zakázkáchPražský DP chce koupit nové autobusy, Finanční noviny, ČTK, 18. 2. 2008Roman Šitner: Praha nakoupí 620 autobusů. Možná nepojedou na naftu, ihned.cz, 1. 6. 2008