Tento článek pojednává o dějinách Prahy od dob bájných sídlišť až do současnosti. náhled|Václav Hollar vytvořil pohled na Prahu podle svých kreseb z návštěvy v roce 1636 náhled|Folbert van Alten-Allen, Pohled na Prahu roku 1686 Praha se stala významným centrem na konci 9. století, kdy si ji volí za sídlo Přemyslovci, kteří začali budovat české knížectví. Rozvíjející se podhradí na obou březích Vltavy obklopující přemyslovské hradiště a později hrad se ve 13. století proměnilo na opevněné vrcholně středověké město. Rozšíření a všestranného rozvoje se Praze dostalo za vlády Karla IV., kdy se stává hlavním městem římské říše. Zcela jiný význam nabyla Praha za husitských bouří, kdy pražský svaz byl jednou z nejdůležitějších politických stran v zemi.

Nabyté postavení Praha na počátku novověku opět ztratila, hospodářské výhody vůči šlechtě (1517 svatováclavská smlouva) a zejména politicky po neúspěšném stavovském povstání 1547. Kulturně se však město rozvíjelo, zejména v době panování uměnímilovného Rudolfa II., kdy se opět stala hlavním městem říše. V průběhu třicetileté války a době pobělohorské Praha poklesla na úroveň provinčního města, kde panovník sídlí jen výjimečně. Současně však přichází nový, barokní sloh, který ve své vrcholné zdomácnělé podobě proměnil tvář města a obohatil jej o řadu charakteristických památek.

Původní čtyři samostatná historická města byla roku 1784 spojena do královského hlavního města Prahy. Roku 1817 bylo založeno první předměstí, Karlín. Průmyslová revoluce se výrazně projevila r. 1845 prvním nádražím propojující město dráhou s Vídní. Následně v druhé polovině 19. století došlo k prudkému rozvoji pražského osídlení, nově se stavěly nájemní domy, továrny, mosty, kulturní stavby (Národní divadlo), městské vybavení (regulace nábřeží, dláždění, kanalizace, osvětlení). K městu byly připojeny některé nové čtvrti (první r. 1850 Židovské Město), ale nejvíce se rozvíjející části jako Královské Vinohrady, Žižkov a Smíchov zůstávaly samostatnými městy.

Po vzniku republiky byly v roce 1922 obce v rozsáhlém okruhu historického centra spojeny do tzv. Velké Prahy. Následně došlo k proměně provinčního města monarchie v moderní velkoměsto a hlavní město státu. Po druhé světové válce se za vlády komunistické strany se přechází na plánovanou výstavbu zejména sídlišť, ale dochází také k rozvoji dopravy včetně výstavby metra a systematičtější ochraně památek. V několika vlnách se také město rozšiřovalo o nové okrajové části.

Po roce 1989 bylo zapsáno historické centrum na seznam památek UNESCO a dochází k rekonstrukcím a obnově z větší části zanedbaných budov. Kromě toho dochází k intenzivní nové výstavbě, jak zahušťováním stávající zástavby, tak výstavbou mj. satelitních měst na periférii. V dopravě kromě rozšiřování sítě metra a modernizaci železničních tratí čelí Praha rapidně narůstající automobilové dopravě, která je řešena parkovacími zónami a budováním vnitřního a vnějšího okruhu.

Pravěk a starověk náhled|190px|Informační tabule o životě Keltů na Keltské stezce u Závisti Doklady pravěkého osídlení na území dnešní Prahy sahají do paleolitu. Paleolitické nálezy jsou doloženy například na Ládví a v Řeporyjích. Z mezolitu pocházejí nálezy například z Ládví a Modřan. V neolitu se na území Prahy usadili zemědělci kultury s lineární keramikou a kultury s vypíchanou keramikou. Významnými pravěkými lokalitami byly například Šárka, Butovice nebo oblast dnešních Dejvic. V období eneolitu jsou doloženy mimo jiné řivnáčská kultura, kultura se šňůrovou keramikou a kultura zvoncovitých pohárů.

Z doby bronzové pocházejí na území Prahy nálezy únětické a knovízské kultury. Osídlení pokračovalo i v době železné, kdy se zde rozšířila halštatská a později laténská kultura. V době laténské vzniklo na Závisti nad Zbraslaví rozsáhlé keltské hradiště a později oppidum, nejvýznamnější středisko keltské moci v tehdejších Čechách.

V době římské se Praha nacházela mimo hranice Římské říše, přesto archeologické nálezy dokládají na jejím území germánské osídlení a kontakty s římským světem. Stopy jejich přítomnosti jsou doloženy například na Závisti, kde bylo v období stěhování národů výšinné sídliště vinařické skupiny. Po období stěhování národů se na území Prahy objevují doklady slovanského osídlení, spojené s kulturou s keramikou pražského typu.

Do roku 1348: středověká Praha

vlevo|náhled|Románská rotunda na Vyšehradě

Nejstarší slovanské osídlení oblastí dnešní Prahy se soustřeďovalo v oblasti dnešního Veleslavína někdy kolem 6. století. Již v roce 885 na hradě vznikl první kostel, zasvěcen byl Panně Marii.

Z 10. století je již doložena obchodnická osada v oblasti dnešní Malé Strany, roku 926 je vybudována rotunda sv. Víta na Pražském hradě, kam jsou následně o dalších 12 let později uloženy ostatky knížete sv. Václava. V druhé polovině téhož století je založen i Vyšehrad. Roste vliv křesťanství; od roku 973 sídlí v Praze i biskupství, spadající pod mohučské arcibiskupství, prvním biskupem saský mnich Dětmar. Začínají se budovat první kláštery (břevnovský klášter, jiřský klášter). V kotlině pod hradem se postupně začínají osady rozrůstat a spojovat v jedno velké město.

V roce 1172 byl dokončen Juditin most. Roku 1230 též Staré Město, po spojení několika menších obcí, obehnaly hradby. V této době vznikají na druhé straně za řekou také i Hradčany. Roku 1338 je založena Staroměstská radnice, roku 1342 je Juditin most stržen povodní. Krátce poté začíná být budován nový most, Karlův. O další dva roky později je pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství a zahájena je i výstavba Katedrály svatého Víta.

1348–1523: Rozvoj města v časech pozdního středověku

Rok 1348 se do dějin Prahy, ale i celé střední Evropy, zapsal založením první univerzity na sever od Alp a na východ od Rýna. Pražská univerzita, dnes známá jako Univerzita Karlova, vznikla zakládající listinou papeže (bulou) Klementa VI., potvrzenou v Avignonu 26. ledna 1347 a listinou vydanou 7. dubna 1348 králem Karlem IV. v roce

vpravo|náhled|Betlémská kaple na rytině z 18. století

Tím ovšem rozvoj za vlády Karla IV. neskončil. V téže době bylo založeno Nové Město pražské, díky kterému se Praha rozšířila o velký pruh území vedoucí od dnešního Florence až k Vyšehradu a stala se největším městem střední Evropy a celé oblasti na sever od Alp a na východ od Rýna.Dějiny obyvatelstva českých zemí. Mladá fronta, Praha 1996. S. 51. Počet obyvatel Prahy však nedosahoval ani poloviny počtu obyvatel jiných velkých měst jakými v té době byly Benátky, Florencie, Milán, Janov, Řím, nebo Paříž.

Přemostění Vltavy byl další významný úkol pražských stavitelů. Starý Juditin most v polovině 14. století velká voda zničila. V roce 1357 tedy Karel IV. zahájil stavbu současného Karlova mostu. V roce 1391 pak byla vybudována Betlémská kaple.

15. století v Praze začalo ve znamení společenského a náboženského napětí. Mnozí lidé nesouhlasili se stavem tehdejší církví, do čela reformního hnutí tehdy stanul Jan Hus. Jeho odsouzení a následné upálení v Kostnici roku 1415 z něj učinilo v očích mnoha Pražanů mučedníka. Husova smrt vyvolala jen další nepokoje a odpor k církevní hierarchii, situace se vystupňovala do té míry, že husité nakonec pražská města roku 1419 zcela ovládli.

Následně král Zikmund Lucemburský vyslal do Prahy první křížovou výpravu, a to již v létě roku 1420, jeho vojska však byla poražena. Husitští Pražané brzy zformovali vlastní politicko-náboženský blok, který razil husitské ideje v celých tehdejších Čechách a v zemi tak vypukla občanská válka. Představitelem husitského uskupení se stal karmelitánský kazatel Jan Želivský. Teprve poražení husitských radikálů bitva u Lipan v roce 1434 vedl k vytouženému míru a stabilizaci poměrů.

Další významnější událostí pak bylo zvolení Jiřího z Poděbrad za krále zemským sněmem na Staroměstské radnici 27. února 1458. I když se snažil být králem utrakvistů i katolíků, náboženské napětí se nedařilo překonat. Katolické zahraničí k českým husitům chovalo silný odpor.

1523–1784: Od nástupu Habsburků až k spojení pražských měst

vlevo|náhled|Dobové vyobrazení Bitvy na Bílé Hoře

V Habsburském soustátí byla Praha dlouhou dobu jedním z nejvýznamnějších měst, po nějaký čas také i městem sídelním. Roku 1547 se konal stavovský odboj, který však skončil neúspěšně a odpor proti králi Ferdinandovi I. byl zlomen. Následně byla omezena privilegia města, jeho politická moc i samostatnost.

Roku 1583 zvolil za své sídelní město Prahu císař Rudolf II. Za jeho vlády se ve městě rozvíjela věda i kultura a také i společenský život spolu s vzdělaností (vznikla například škola talmudu v Židovském městě). Postaveno bylo také i mnoho renesančních budov. Vláda Rudolfa II. však skončila roku 1612, o dalších šest let později došlo k dalšímu významnému zvratu. V ten vyústilo odebrání rozsáhlých svobod a náboženských práv garantovaných Rudolfem II. Třetí pražská defenestrace odstartovala české stavovské povstání.

České stavy bojovaly vojensky proti Habsburkům, avšak neuspěly. Po Bitvě na Bílé hoře v listopadu 1620 finálně prohrály. Povstání bylo potlačeno a Habsburská moc opět obnovena. Následující rok v červnu bylo 27 českých pánů z řad stavů vzbouřených proti císaři na Staroměstském náměstí popraveno.

náhled|Pražský hrad a Malá Strana roku 1607 od Sadelera Následná vláda Habsburků v první části třicetileté války vyústila v náboženský teror proti příslušníkům protestantských křesťanských církví, mnoho z nich muselo město opustit. Roku 1627 bylo Ferdinandem II. vyhlášeno Obnovené zřízení zemské. Následně docházelo i k úpadku českého jazyka a germanizaci (hlavně ve školství a na úřadech). Praha jako město ztratila svůj vliv i práva, byla také barokně přestavěna – vznikly hlavně katolické náboženské objekty. Mnoho významných úřadů bylo přesunuto do Vídně a z metropole Čech se stalo jedno z mnoha provinčních měst v Rakousku.

V roce 1648, ke konci třicetileté války, obléhali Prahu Švédové. Město bylo z velké části vydrancováno, Staré a Nové město však nepadlo do rukou nepřítele. Boje nakonec ukončil vestfálský mír.

V roce 1741 během války o rakouské dědictví Prahu obsadila francouzsko-bavorská vojska. O další tři roky později město obsadili Prusové, následně jej pak znovu obléhali v roce 1757.

1784–1900: Praha v časech národního obrození a průmyslové revoluce

Významnou událostí v roce 1784 bylo spojení čtyř dosud samostatných pražských měst. V následujícím období na počátku 19. století začala spolu s českým národním obrozením, které se soustředilo hlavně v Praze, éra průmyslové revoluce, během níž se Praha změnila jako nikdy předtím; přibyly nové čtvrti a v průběhu dalších desetiletí rozvoje se nakonec zbourají i hradby.

vlevo|náhled|Staroměstské náměstí na přelomu 18. a 19. století

V revolučním roce 1848 se uskutečnilo povstání radikálních demokratů. Praha se tehdy stala jedním z významných radikálních měst v celé Evropě.Geografický místopisný slovník světa, Tyto nepokoje však potlačilo císařské vojsko v čele s maršálem Alfredem Windischgrätzem.

Díky snaze národních obrozenců však Praha i přes stálý vliv z Vídně nebyla již městem ryze německým.Do roku 1918 byli dnešní Rakušané označováni běžně jako Němci Vliv získala česká kultura – byl položen základní kámen k Národnímu divadlu, bylo též vybudováno i Národní muzeum, vznikly i další dnes významné stavby.

Prvním místem, které přišlo o středověké opevnění, se stalo okolí dnešního Národního muzea a Újezda. Vzniklo také druhé pražské nádraží (po Masarykovu), dnes Hlavní, dříve Nádraží dráhy císaře Františka Josefa.

vpravo|náhled|Nová synagoga, zbouraná v roce 1898