Zemědělství v České republice je v současnosti chápáno jako jedno z kulturních i průmyslových odvětví. Díky přírodním podmínkám řada podniků i jednotlivců hospodaří vhodným kombinováním živočišné a rostlinné výroby, najdou se však i hospodáři specializující se výhradně na produkci rostlinnou.

Socialistické zemědělství 1948–1990 Během kolektivizace došlo k likvidaci zemědělských závodů individuálně hospodařících rolníků, zahrnující závody v soukromém vlastnictví nebo v soukromém obhospodařování (tržní hospodářství rolníků, osobní pomocná hospodářství dělníků, úředníků, řemeslníků a živnostníků a slovenské urbariáty a komposesoráty). Urbariáty a komposesoráty tvořily zvláštní formu spoluvlastnictví půdy, udržující se ještě v 60. letech místy na Slovensku. Jednalo se o společné majetky bývalých členů urbariátů, komposesorátů a jiných pastevních a lesních společností, které byly nedělitelným spoluvlastnictvím podílníků (členů) těchto společností a při zakládání JZD (JRD) přecházely do vlastnictví JZD (kromě lesů, které obvykle převzal stát).Statistická ročenka republiky Československé. Praha: Orbis, 1958, s. 187.

Zemědělské závody státního sektoru Státní sektor zahrnoval zemědělské závody, které byly ve vlastnictví státu: státní statky, ostatní statky ministerstev (dokrmny ministerstva potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků, statky ministerstva potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků jako např. zemědělské podniky cukrovarů, lihovarů, konzerváren atd., statky ministerstva paliv, ostatní statky ministerstva zemědělství a lesního hospodářství, výzkumné zemědělské závody, školní statky, státní ústav pro chov koní, státní plemenářské stanice, státní rybářství, zemědělské závody Čs. akademie zemědělských věd, statek v Lánech při Kanceláři prezidenta republiky, vojenské statky a jiné) a ostatní veřejné závody (zemědělské závody národních výborů, národních podniků, místního hospodářství aj.). U státních statků bylo zemědělským závodem oddělení statku (hospodářství).

Zemědělské závody družstevního sektoru Skupina zemědělských závodů družstevního sektoru zahrnovala závody v kolektivním vlastnictví a s kolektivním hospodařením, kam patřila JZD se společným hospodařením (III. a IV. typu) a u JZD II. typu pozemky se společnou dodávkou. Záhumenky platily za osobní doplňková hospodářství členů JZD.

Základní charakteristiky zemědělského sektoru thumb|Mozaika středočeské zemědělské krajiny (barevně jsou rozlišeny různé plodiny) Zemědělci k roku 2024 hospodařili na 4 191 tisíc hektarů zemědělské půdy, což představovalo 53% celkové rozlohy státu. Rozloha orné půdy v ČR je 2 890 tisíc hektarů. Na jednoho obyvatele České republiky připadlo 0,32 hektaru zemědělské půdy, z toho 0,23 ha půdy orné, což odpovídá evropskému průměru. Zhruba 34% půdního fondu tvoří lesy.

Od roku 1995 ubývá zemědělské půdy, k roku 2024 asi o 88 tisíc hektarů, oproti tomu výměra lesů vzrostla asi o 53 tisíc hektarů. Podobně klesá výměra orné půdy na úkor trvalých travních porostů, tedy lučin a pastvin.

Typické pro ČR je vysoké procento zemědělských podniků vlastněných právnickými osobami, po Francii (29,2 %) je Česko v tomto ohledu s 13,5 % na druhém místě v EU. Typický pro české zemědělství je rovněž velký podíl pronajaté půdy (asi 90 %). Také velikostní struktura zemědělských podniků v ČR se výrazně liší od struktury podniků v ostatních zemích Evropské unie. Velké podniky, tedy ty s více než 50 hektary obdělávané zemědělské půdy, v ČR obhospodařují 92,2 % z celkové výměry zemědělské půdy. Ve zbytku EU jsou obvyklejší menší podniky. Důvodem je mj. česká tradice družstevnictví.

K roku 2024 pracovalo v zemědělství 173 306 osob, ve struktuře zaměstnanosti to představovalo 2,8 % pracovníků v ČR. Typické je, že počet pracovníků v zemědělství od 90. let trvale klesá.http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/

Rajonizace zemědělské výroby v ČR Historie rajonizace zemědělské výroby sahá do dob Rakouska-Uherska, kdy se začíná v říši hodnotit kvalita půd. K prvnímu vytyčení a uzákonění zemědělských výrobních oblastí (dále ZVO), ještě na území tehdejšího Československa došlo v roce 1959.

Rozdělení bylo důležité i pro výpočet zemědělské daně. Následně v 70. letech se zmapováním a podrobným popsáním půdního fondu v Československu a se změnami v organizaci zemědělství a přidružených odvětví po roce 1989 došlo k vytyčení nových zemědělských výrobních oblastí v roce 1966. Tyto oblasti zahrnují stanovištní agroekologické a ekonomické charakteristiky (půdně klimatické podmínky). Je jich 5 a dělí se na 21 podoblastí.

Každá výrobní oblast se označuje velkým písmenem a je udána typem. Jedná se o ZVO kukuřičnou (K), typ kukuřično-řepařsko-obilnářský dělící se na pět podoblastí a zabírající asi 6,7 % zemědělské půdy ČR. Dále je to ZVO řepařská (Ř), typ řepařsko-obilnářský dělící se na pět podoblastí a zabírající asi 24,3 % zemědělské půdy ČR; ZVO obilnářská (O), typ obilnářsko-krmivářský dělící se na čtyři podoblasti zaujímající 40,5 % zemědělské půdy ČR; ZVO bramborářská (B), typ bramborářsko-obilnářský dělící se také na čtyři podoblasti o celkové výměře 18,5 % z celkové výměry zemědělské půdy v ČR a nakonec ZVO pícninářská (P), typ pícninářský s rozhodujícím zaměřením na chov skotu dělící se na tři podoblasti a zaujímající asi 10 % výměry zemědělské půdy České republiky.

Rozdělení zemědělství v ČR

Rostlinná výroba: náhled|Pšenice obiloviny (pšenice, žito, oves, ječmen, proso, pohanka i kukuřice) okopaniny (brambory, cukrová řepa, krmá řepa) olejniny (řepka olejka, mák, slunečnice) ovoce (jablka, hrušky, třešně, švestky a další) zelenina (okurky, cibule, česnek, salát a mnoho dalších) luskoviny (hrách, fazole, čočka, bob koňský) přadné rostliny (len, konopí) chmel a vinná réva krmiva (vojtěška, jetel, traviny)

Živočišná výroba: náhled|Plemeno český strakatý skot skot (pro mléko a maso) prasata (pro maso a sádlo) drůbež (pro maso a vejce) ovce a kozy (pro mléko, maso a vlnu) ryby (maso) spíše jen sezónní včely (pro med a včelí vosk)

Zemědělství ČR v číslech Druh rostlinné výroby Plocha v celé ČR Obhospodařovaná zemědělská půda 2017 3 887 027 ha - Obiloviny 1 454 435 ha Olejniny 470 819 ha Cukrovka 61 161 ha Brambory 23 652 ha Ovoce 22 776 haMinisterstvo zemědělství ČR: Situační a výhledová zpráva Ovoce Vinné hrozny 15 667 ha Chmel 4 366 ha Trvalé travní porosty 959 131 ha

Druh živočišné výroby Kusy v celé ČR 2008 Skot 3 666 669 Prasata 2 135 000 Drůbež 24 285 000

Odkazy Reference

Literatura BIČÍK, Ivan; JANČÁK, Vít: Transformační procesy v českém zemědělství po roce 1990. Praha : Univerzita Karlova, 2005, 103 s. JANČÁK, Vít; GÖTZ, Antonín: Územní diferenciace českého zemědělství a její vývoj. Praha : Univerzita Karlova v Praze, 1997, 81 s.

Související články Ministerstvo zemědělství České republiky Státní zemědělská a potravinářská inspekce Ústav zemědělských a potravinářských informací

Externí odkazy

Zemědělství na stránkách ČSÚ Ministerstvo zemědělství ČR Ústav zemědělské ekonomiky a informací ASZ ČR - Asociace soukromého zemědělství ČR – Stavovská organizace soukromých zemědělců České republiky Agrární komora ČR Státní zemědělská a potravinářská inspekce Svaz chovatelů českého strakatého skotu Specializace a povolání v zemědělství https://csu.gov.cz/struktura-pozemku https://csu.gov.cz/souhrnne-a-strukturalni-udaje https://www.ceicdata.com/en/czech-republic/employment-and-unemployment/cz-employment-in-agriculture-modeled-ilo-estimate--of-total-employment

Kategorie:Ekonomika Česka Kategorie:Životní prostředí v Česku