Tuzla

Tuzla (v srbské cyrilici Тузла) je město v severovýchodní části Bosny a Hercegoviny, správní centrum Tuzlanského kantonu Federace Bosny a Hercegoviny. Leží 80 km severovýchodně od Sarajeva na soutoku řek Jala a Solina. V roce 2013 zde žilo 80 570 obyvatel a bylo tak po Sarajevu a Banja Luce třetím největším městem v zemi. Je dopravní křižovatkou této části země a průmyslovým centrem, které se specializuje na výrobu soli, chemický průmysl a výrobu nábytku.

Název Název Tuzla je tureckého původu a označuje sůl, resp. solný důl. Původ názvu odkazuje nejen na minulost z hlediska těžby soli, ale také i na dlouhé období turecké nadvlády. Slovanský starší název města, resp. původní osady, zněl Soli. V nejstarších dobách byl tento název přebírán do dalších jazyků, např. Castron de Salenes v latině. Obec stejného názvu se vyskytuje také v blízkosti tureckého města Istanbulu; obě Tuzly jsou spolu partnerskými městy.

Umístění a klimatické poměry náhled|Řeka Jala v Tuzle Tuzla se nachází v kopcovité oblasti jihovýchodně od pohoří Majevica. Rozvinula se v širokém údolí říčky Jala, která ústí do řeky Spreči nedaleko jezera Modrac, západně od Tuzly.

Klima v Tuzle je mírné, ale spíše kontinentální s chladnými zimami a horkými léty. Průměrná roční teplota dosahuje 10 °C; průměrný úhrn srážek činí 895 mm.

Nejnižší naměřená teplota v Tuzle činila −25,8 °C, a to dne 24. ledna 1963, nejvyšší byla zaznamenána dne 6. července 1988, a to 39,5 °C.

Historie Na místě současného města Tuzla se dle archeologických průzkumů, které byly provedeny v jeho okolí, nacházely osady již v době neolitu. Ovlivněny byly Vinčanskou kulturou.Sabine Plakolm: The urban development of cities in Bosnia and Herzegovina during austro-hungarian rule between 1878 and 1918 , str. 11Před příchodem Římské říše bylo území dnešního města pod nadvládou ilyrského kmene Breuci. Římané jej později začlenili do své provincie Dalmácie. Římská osada byla zničena po Stěhování národů.

První zmínka o sídle na současném místě pochází z roku 950 z dokumentu De Administrando Imperio byzantského císaře a historika Konstantina VII. Porfyrogenneta. Území současné severovýchodní Bosny bylo v této době místem bojů mezi Byzantinci a Uherskem. Doložený název v řečtině zněl Salines (Σαλήνες), který byl v místním slovanském jazyce upraven do podoby Soli. Do příchodu Turků byla Tuzla součástí středověkého Bosenského království. Roku 1447 byl poprvé zmíněn klášter sv. Marie v Horní Tuzle.

V roce 1473 se dostala do rukou rodu Berislavićů, kteří osadu spolu s okolím spravovali do roku 1512, kdy spolu s regionem Usora celou oblast získali Turci. V rámci Osmanské říše byla Tuzla součástí Zvornického sandžaku. Díky těžbě soli se Tuzla rozvinula do podoby malého města ještě za turecké nadvlády. Město bylo opevněno (existovaly čtyři brány – Atik, Džindijska, Jalska a Poljska). V 17. století zde rovněž působila i řada umělců, jako např. Muhamed Hevaji Uskufi, který byl autorem prvního slovníku z turečtiny do místního slovanského jazyka. V témže století byla místní pevnost nad městem přestavěna na prachárnu.

V letech 1730 až 1835 byla oficiálně centrem tzv. kapetanie.

Turecká nadvláda trvala do roku 1878, kdy bylo na Berlínském kongresu rozhodnuto o předání správy nad Bosnou Rakousko-Uhersku.

Příchod rakouské armády v polovině roku 1878 nezůstal bez odpovědi. V Tuzle byla zorganizována obrana čítající tisíc mužů a Rakušanům trvalo zhruba měsíc, než do města vstoupili. Rakušané z Tuzly učinili regionální správní centrum. V Tuzle také sloužili i čeští vojáci, kteří působili v armádě Rakousko-Uherska. Vzhledem k blízkosti hranice se Srbskem, se kterým po roce 1908 mělo Rakousko komplikované vztahy, získala Tuzla značný význam i z vojenského hlediska. V roce 1913 byl v Předlitavsku schválen zákon, který předpokládal výstavbu železničních tratí z Tuzly do Doboje a do Brčka.Sabine Plakolm: The urban development of cities in Bosnia and Herzegovina during austro-hungarian rule between 1878 and 1918 , str. 35 Během několika desítek let rakouské vlády město získávalo stále více evropský ráz, který postupně vytlačoval orientální charakter. Patřilo k prvním pěti městům v Bosně co do počtu obyvatel.

vlevo|náhled|Pohled na město v roce 1897 V závěru 19. století byla v Tuzle založena moderní továrna na výrobu soli, která se rychle stala jednou z nejznámějších v celém Rakousko-Uhersku. Zatímco na počátku turecké okupace bylo z Tuzly vyváženo jen několik set tun soli ročně, za první světové války to bylo již čtyřicet čtyři tisíc. V roce 1895 byl v blízké obci Kreka otevřen také uhelný důl, který byl největší ve své době v celé Bosně a Hercegovině; téhož roku otevřela své brány i tuzlanská cihelna, která před vypuknutím první světové války vyprodukovala 3,5 milionu cihel. Díky tomu se z malého města začala Tuzla rozvíjet jako město na svoji dobu moderní. Přicházeli lidé z celého regionu a rostly nové domy. V roce 1895 žilo v Tuzle celkem 11 034 obyvatel, jen o dvacet let dříve to přitom byla polovina. V témže roce bylo také zbouráno staré turecké opevnění. Tuzla získala roku 1886 také úzkorozchodné železniční spojení.Sabine Plakolm: The urban development of cities in Bosnia and Herzegovina during austro-hungarian rule between 1878 and 1918 , str. 31 To bylo naprosto klíčové pro další intenzifikaci hlavně v oblasti těžby a také průmyslu.

Liberalizovány byly i náboženské poměry; postaveny byly nové kostely, katolické i pravoslavné. Bylo zde sídlo pravoslavné eparchie. V roce 1898 zde bylo otevřeno první moderní evropské divadlo v celé Bosně a Hercegovině. Kromě toho vznikly nové úřední budovy, školy, pošty, hotely, stanice, nemocnice a kasárny, z nichž některé (zejména v historickém centru města) byly dochovány do současnosti. Postaveny byly také lázně pro léčbu revmatických chorob. Zásobování vodou bylo zmodernizováno, postavena byla kanalizace a také veřejné osvětlení. Místní židovskou komunitu čítalo zhruba okolo čtyř set lidí, celkový počet obyvatel Tuzly se pohyboval někde okolo dvanácti tisíc.

Od roku 1918 se stala Tuzla spolu s celou Bosnou součástí území Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a později Jugoslávie. Období chabého ekonomického rozvoje mezi válkami charakterizovaly v Tuzle také dělnické stávky. V roce 1920 například protestovali horníci z blízké vesnice Husino, kteří požadovali zvýšení mezd na kompenzaci inflace, způsobující růst cen. Protest se rozšířil do ozbrojeného povstání. Od roku 1929 bylo město součástí Drinské bánoviny (předtím bylo sídlo oblasti).

Mezi jedny z mála památek meziválečné doby patří modernistický most se čtyřmi sochami a atypickým osvětlením.

Během druhé světové války připadlo město nezávislému státu Chorvatsko. V rámci něj se nacházelo v německé okupační zóně. Ve městě působily místní muslimské milice, které vedl Muhamed Hadžiefendić, a které svedly boj s partyzánskou armádou. Dne 2. října 1943 byla Tuzla osvobozena jednotkami jugoslávských partyzánů. V roce 1944 na město neúspěšně zaútočili četnici Dragoljuba Mihailoviće.

V období existence socialistické Jugoslávie, tj. po roce 1945, byla Tuzla rozsáhlým způsobem industrializována. Byla modernizována a rozšířena železnice, původní úzkorozchodná trať byla do roku 1951 přestavěna na standardní rozchod koleje. V blízkosti města byla vybudována tepelná elektrárna, které využívala uhlí z nedalekých povrchových dolů. V Tuzle byl také soustředěn potravinářský průmysl a výroba spotřebního zboží v rámci Jugoslávie. Výrobní podniky v Tuzle byly organizovány do třech kombinátů – Titovi rudnici uglja, Sodaso a Igmin. Chemické závody byly vybudovány po válce jako zcela nové. Josip Broz Tito navštívil Tuzlu v roce 1966.

Centrum města bylo zcela přestavěno, původní nízké domy na mnoha místech nahradily výškové budovy a čtyřproudé silnice. V lokalitě Slatina bylo zbudováno panelové sídliště. Další panelové domy vyrostly i v okolí řeky Jala, která tvoří základní osu Tuzly a na východním okraji města v lokalitě Brčanska malta.

Vrcholu rovněž dosáhl i průmysl těžby a zpracování soli. V roce 1991 jí bylo jen v Tuzle vytěženo 205 005 tun. Rozvoj průmyslu přilákal do Tuzly další obyvatelstvo, což podstatným způsobem ovlivnilo již do té míry vysoký stupeň multietničnosti demografické struktury Tuzly. V roce 1961 žilo v Tuzle 37 760 osob, roku 1971 to bylo 53 926 lidí a v roce 1981, deset let před rozpadem SFRJ, potom 65 091 obyvatel.

Tuzla získala také svojí univerzitu a otevřena zde byla i hudební škola.

vpravo|náhled|Panelové sídliště Brčanska malta vpravo|náhled|Slané jezero v centru města I v Tuzle, která byla vysoce industralizovaným městem, byla patrná nespokojenost s ekonomickými poměry v zemi vzhledem ke krizi socialistického zřízení a ekonomiky. Problém stávek a nespokojenosti dělníků v Tuzle se odehrával permanentně od roku 1988, dělníci většinou protestovali před budovami místní samosprávy a žádali změnu předpisů, které bránily v rychlejším zvyšování platů. V roce 1989 došlo k radikalizaci protestů, střetům s bezpečnostními složkami apod. V roce 1990 místní horníci uskutečnili demonstraci v Sarajevu, kde žádali zvyšování platů, aby jim byla kompenzována stále klesající hodnota jejich mzdy vzhledem k inflaci jugoslávského dináru. V uhelných dolech byla odsouhlasena generální stávka. V roce 1991 byla dalším šokem pro místní továrny válka v Chorvatsku, neboť došlo k přerušení vnitrostátních obchodních toků, problémům s dodávkami zboží i jeho odběrem.

Během rozpadu Jugoslávie byla Tuzla jedním z mála míst, kde v prvních svobodných volbách nezvítězily nacionalistické strany. Proto se Tuzla na počátku války v Bosně a Hercegovině stala na dlouhou dobu ukázkou tolerantního města. Starostou města se v prvních svobodných volbách stal Selim Bešlagić. Dne 30. března 1992, v předvečer vyhlášení nezávislosti Bosny a Hercegoviny, přijalo místní zastupitelstvo deklaraci, v níž odsuzovalo rozdělení obyvatelstva na jednotlivé národnosti. Dne 15. května 1992 byly jednotky 92. motorizované brigády Jugoslávské lidové armády přepadeny jednotkami bosenské teritoriální obrany při pokusu o stažení z města. Během incidentu bylo zabito 54 jugoslávských vojáků a 44 bylo zraněno. V roce 2009 byl Ilija Jurišić, bývalý bosenskochorvatský důstojník, odsouzen srbským soudem na 12 let za útok, než jej odvolací soud v roce 2015 zprostil viny s odkazem na nedostatek důkazů.

V říjnu 1992 začalo město Tuzla vybírat speciální válečné daně.

Po celé tři roky byla Tuzla ušetřena většiny válečného běsnění, v květnu 1995 bylo nicméně zasaženo dělostřeleckou palbou ze strany jednotek Vojsk Republiky srbské, která si vyžádala 71 mrtvých a 240 zraněných. Nejmladšímu civilistovi, který při tomto masakru zemřel, byly pouhé dva roky. Město bylo evidováno mezinárodními silami jako tzv. bezpečná zóna OSN. Po skončení války připadla Tuzla Federaci Bosny a Hercegoviny.

Po skončení konfliktu se město snaží přilákat turisty, kterých ročně před vypuknutím pandemie nemoci COVID-19 dorazilo přes sto tisíc. Po skončení pandemie byla obnova turistického ruchu v Tuzle složitější, než v jiných částech země. Jen v roce 2021 se Tuzla podílela na celobosenské míře cestovního ruchu pouhými 2,17 % co do počtu přenocování.

Hlavní atrakcí jsou tři slaná jezera (tzv. Panonská jezera)Článek na portálu b92.net umístěná východně od centra města a při něm zbudovaný Solný trh, tj. Solné muzeum. Východobosenské muzeum vystavuje bohaté archeologické, historické a etnologické památky. K dalším turistickým cílům patří galerie a knižní festival Meši Selimoviće, který se koná každoročně a je pojmenovaný po známém balkánském spisovateli.