Angela Merkelová

Angela Merkelová, celým jménem Angela Dorothea Merkel, rozená Kasner (* 17. července 1954 Hamburk), je německá křesťanskodemokratická politička a v letech 2005 až 2021 kancléřka Spolkové republiky Německo, první žena v tomto úřadu. V médiích bývala označována jako faktická lídryně Evropské unie a časopis Forbes ji opakovaně označil za nejmocnější ženu světa. V roce 2012 kancléřku také hodnotil jako druhého nejmocnějšího člověka planety, což znamenalo historicky nejvyšší postavení ženy. Magazín Time ji v roce 2015 vyhlásil Osobností roku.

Po znovusjednocení Německa v prosinci 1990 byla zvolena poslankyní Spolkového sněmu za CDU ve volebním obvodě „Severní Přední Pomořansko, Rujána a Stralsund“, který se nachází ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko. Brzo poté byla jmenována ministryní životního prostředí ve vládě kancléře Helmuta Kohla. Po jeho odstoupení z funkce předsedy CDU v roce 2000 jej nahradila. Předtím zastávala pozici generální sekretářky strany.

První vládu takzvané velké koalice CDU/CSU a SPD vedla od 22. listopadu 2005 do 28. října 2009. Po volbách do Spolkového sněmu roku 2009 se stala kancléřkou druhé vlády, tentokrát v čele koalice CDU/CSU a FDP. V září 2013 vyhrála jako volební lídryně CDU/CSU již třetí parlamentní volby se ziskem 41,5 % hlasů. Posléze vyjednala novou koalici, když se stávající koaliční partner Svobodná demokratická strana (FDP) nedostal do Spolkového sněmu. Dne 17. prosince 2013 došlo k její třetí volbě za kancléřku a jmenování vlády, podruhé utvořené se sociálnědemokratickou SPD. V podzimních volbách 2017 ztratilo společenství CDU/CSU 8,5 procentního bodu proti roku 2013, po obtížných vyjednáváních došlo k dohodě mezi CDU/CSU a SPD na vzniku velké koalice a 14. března 2018 se Merkelová stala kancléřkou již čtvrté vlády.

Na podzim 2018 oznámila, že na stranickém sjezdu v prosinci téhož roku nebude znovu kandidovat na funkci předsedkyně strany, úřad spolkové kancléřky si však podrží až do konce volebního období, tedy do roku 2021. Uvedla, že poté již ani na funkci kancléřky kandidovat nebude,GEORGI, Oliver: Merkel-Rückzug: „Weiter so“ reicht nicht mehr. (Odchod Merkelové: „Dále tak“ už nestačí.) , Frankfurter Allgemeine Zeitung, 29. října 2018 (německy). nýbrž má v úmyslu zcela odejít z politického působení. Ve funkci předsedkyně CDU ji 7. prosince 2018 nahradila Annegret Krampová-Karrenbauerová.Německá CDU má novou předsedkyni. Ve volbě zvítězila favoritka Krampová-Karrenbauerová. Seznam Zprávy, , 7. prosince 2018.

Život

Původ Angela Merkelová má po matce německé a po otci také polské kořeny. Její děd Ludwig Kazmierczak (1896–1959) se narodil v Poznani jako nemanželský syn Anny Kazmierczakové a Ludwika Wojciechowského. Anna Kazmierczaková se později provdala za Ludwika Rychlického. Ludwig Kazmierczak se cítil být Němcem a odešel do Berlína. Ve 30. letech 20. století přijal jméno Kasner.

Narodila se v červenci 1954 v Hamburku, v tehdejším Západním Německu, jako Angela Dorothea Kasner, dcera luteránského pastora Horsta Kasnera (1926–2011) a učitelky latiny a angličtiny Herlind Kasnerové (rozené Jentzsch, * 1928 v tehdy Svobodném městě Gdaňsku resp. Danzigu, † 6. dubna 2019 v Berlíně). Na podzim 1954 se rodina přestěhovala do Německé demokratické republiky, a to do Quitzowa u Perlebergu, kam byl její otec přeložen na místo evangelického faráře.

Od roku 1957 vyrůstala s dvěma mladšími sourozenci Marcusem (* 1957) a Irene (* 1964) v Templinu v okrese Ukerská marka (ve spolkové zemi Braniborsko), kde se její otec stal vedoucím církevního vzdělávacího zařízení.

Studium V roce 1961 začala svou školní docházku jako žákyně prvního stupně na tzv. Vyšší polytechnické škole (Polytechnische Oberschule). Začátkem sedmdesátých let vstoupila do východoněmeckého Svazu svobodné mládeže (Freie Deutsche Jugend, FDJ), který byl pod kontrolou vládnoucí Sjednocené socialistické strany Německa (SED), vyznávající komunistickou ideologii.

Merkelová hovoří plynně anglicky a dobře rusky, tedy jazyky, které byly povinnými předměty ve škole. Po maturitě s výborným prospěchem studovala od roku 1973 fyziku na Univerzitě v Lipsku.

Odmítla spolupráci se Stasi, která jí byla – i díky smířlivému postoji jejího otce k režimu – nabídnuta po získání univerzitního diplomu v roce 1978. V její složce, kterou o ní tajná policie vedla, je zaznamenán její kritický postoj vůči komunistickému režimu a souhlas s činností polského opozičního odborového hnutí Solidarita.

Doktorát z fyziky získala roku 1986 u profesora Lutze Zülickeho prací o rychlostních konstantách při reakcích jednoduchých uhlovodíků.

Od roku 1978 do 1990 pracovala jako vědecká spolupracovnice na Institutu fyzikální chemie Akademie věd NDR v Berlíně v oboru kvantové chemie. Zde byla členkou krajského vedení FDJ a stala se sekretářkou této mládežnické organizace pro agitaci a propagandu na Akademii. Nikdy však nevstoupila do žádné ze stran politického bloku vedeného SED.

Působení v Československé akademii věd Některé práce pro dokončení svého doktorátu prováděla Angela Merkelová v roce 1985 také v Praze. V tamním Ústavu organické chemie a biochemie Československé akademie věd působila kvůli tomu, že tam měli počítač značky IBM, kterým nebylo vybaveno žádné vědecké pracoviště v tehdejší Německé demokratické republice, ale potřebovala výpočetní kapacity tohoto tehdy moderního přístroje pro svou práci směřující k získání doktorátu. Na počátku roku 1985 strávila v Praze půl roku a i poté se vracela při dokončování své práce. Jejími mentory se tehdy stali vedoucí její pracovní skupiny, kvantový chemik a pozdější ředitel ústavu Zdeněk Havlas a také Rudolf Zahradník. Společně s českými vědci se během svého působení v Praze podílela také na vzniku čtyř vědeckých prací.Například Angela Merkel, Zdeněk Havlas, Rudolf Zahradník: Evaluation of the rate constant for the SN2 reaction flouromethane + hydride: methane + fluoride in the gas phase, Journal of American Chemical Society, 1988, 110(25), 8355-8359 S řadou z nich navázala také přátelství a udržuje kontakt.

Soukromý život Angela Merkelová byla v prvním manželství provdaná za fyzika Ulricha Merkela. Toto manželství trvalo od roku 1977 do roku 1982. Po rozvodu si ponechala příjmení Merkel. Od 30. prosince 1998 je podruhé vdaná za berlínského univerzitního profesora chemie Joachima Sauera, kterého poznala již v roce 1984. Manželství zůstalo bezdětné. Profesor Sauer má však dvě děti ze svého prvního manželství.

Raná politická kariéra Počátky v NDR náhled|Merkelová a Lothar de Maizière v době úsilí o znovusjednocení Německa (srpen 1990)

V Německé demokratické republice se nepodílela na činnosti žádné opoziční skupiny. Během převratu koncem roku 1989 vstoupila do nově vzniklé strany Demokratischer Aufbruch (DA) a později se stala její tiskovou mluvčí.

Po volbách do lidové sněmovny NDR (Volkskammer) v roce 1990 se stala druhou mluvčí poslední vlády NDR premiéra Lothara de Maizière. V srpnu 1990 se po sloučení strany Demokratischer Aufbruch a východoněmecké CDU stala automaticky členkou celoněmecké CDU.

Politický vzestup v celoněmecké CDU Po znovusjednocení Německa na podzim 1990 byla zvolena v přímém mandátu do Spolkového sněmu (Bundestag). Ve vládě Helmuta Kohla se v lednu 1991 stala spolkovou ministryní pro ženy a mládež. V prosinci téhož roku byla zvolena místopředsedkyní celospolkové CDU. Mimo to byla od 1993 do 2000 zemskou předsedkyní CDU v Meklenbursku-Předním Pomořansku.

náhled|vlevo|Ministryně životního prostředí Angela Merkelová v červnu 1995 v Bonnu

Od 1994 do 1998 byla Merkelová nástupkyní Klause Töpfera ve funkci spolkové ministryně ochrany prostředí, přírody a bezpečnosti atomových reaktorů. V listopadu 1998 byla na návrh nového spolkového předsedy Wolfganga Schäubleho zvolena generální tajemnicí CDU. V této funkci setrvala do dubna 2000.

V prosinci roku 1999 se dostala na veřejnost tzv. „aféra s dary pro CDU“. Tehdejší čestný předseda CDU Helmut Kohl oznámil dne 16. prosince 1999, že v době svého působení jako kancléř Spolkové republiky porušil zákon o darech politickým stranám a nezákonně získal pro CDU obnosy ve výši několika milionů německých marek. Nebyl však ochoten sdělit jména dárců, neboť těmto lidem dal čestné slovo, že tak nikdy neučiní. Poté se generální tajemnice CDU Angela Merkelová od Kohla odvrátila. 22. prosince 1999 uveřejnila v deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung jako host příspěvek, ve kterém Kohla tvrdě zkritizovala a vyzvala CDU, aby se od něj distancovala. Prohlásila doslovně: “Strana se tedy musí naučit běhat, musí si důvěřovat, že i v budoucnosti může v boji proti svým politickým soupeřům obstát i bez svého starého válečného koně, jakým se Helmut Kohl často sám nazýval. Jako někdo v pubertě se (strana) musí odpoutat od (rodičovského) domu a jít vlastní cestou.”MERKEL, Angela: Die von Helmut Kohl eingeräumten Vorgänge haben der Partei Schaden zugefügt (Události, které Helmut Kohl přiznal, způsobily straně škodu). Frankfurter Allgemeine Zeitung, http://germanhistorydocs.ghi-dc.org/sub_document.cfm?document_id=3793, 22. prosince 1999, citováno v: Deutsche Geschichte in Dokumenten und Bildern, staženo 22. července 2015 (německy). Kohl posléze odstoupil ze své poslední stranické funkce v CDU jako její čestný předseda. Merkelová ale později, na podzim 2001 (už jako předsedkyně strany) odmítla proti němu právně postupovat. Do aféry s dary CDU byl údajně zapleten i Kohlův následovník jako předseda strany Wolfgang Schäuble, který z této funkce dobrovolně odstoupil.

Svým postojem vůči Kohlovi si získala sympatie členů CDU, kteří ji na prvních pěti regionálních konferencích roku 2000 bouřlivě oslavovali. Přes „tlačenici“ mnohých zájemců byla nakonec kandidována vedením strany jako spolková předsedkyně CDU a v dubnu 2000 v Essenu do této funkce zvolena téměř 96 % hlasy jako nástupkyně Wolfganga Schäubleho. V prosinci 2004 byla v Düsseldorfu v této funkci potvrzena na další období, ale již jen „pouhými“ 88,4 % hlasů delegátů sjezdu CDU.

Mocenskou pozici si upevnila po volbách 2002 také zvolením za předsedkyni spolkové frakce CDU/CSU, tedy za vedoucí opozice ve Spolkovém sněmu jako následovnice Friedricha Merze. Předtím se ale musela vzdát kandidatury na spolkovou kancléřku ve prospěch bavorského premiéra Edmunda Stoibera.

Začátkem 2004 prosadila Horsta Köhlera jako kandidáta CDU/CSU a FDP na úřad spolkového prezidenta, který byl Spolkovým shromážděním také zvolen.

Kancléřka Spolkové republiky Německo

Vnitřní politika a Evropská unie V květnu 2005 byla Angela Merkelová nominována za kandidátku CDU/CSU na úřad spolkového kancléře v předčasných volbách do Spolkového sněmu v září téhož roku. V těchto volbách strany CDU a CSU společně velmi těsně zvítězily nad dosud vládnoucí SPD. Stačila však na to, aby byla zvolena kancléřkou místo dosavadního kancléře Gerharda Schrödera (SPD).

Jako kancléřka ekonomicky nejsilnějšího státu EU byla velmi angažovaná při snahách o vyřešení krize vzniklé kvůli velkému zadlužení některých členských států Eurozóny. Německo je největším věřitelem zadluženého Řecka."Německo na řecké krizi vydělá, i když zpět nic nedostane, tvrdí studie". iDNES.cz. 10. srpna 2015.

Za své postoje během uprchlické krize získala ocenění Osobnost roku časopisu Time jako „vytrvalá morální vůdkyně“.

náhled|vlevo|upright|Angela Merkelová na veletrhu CeBIT 6. března 2012