Třída Minekaze (: 峯風型 Minekaze-gata) sestávala z 15 „torpédoborců první třídy“ (一等駆逐艦 ittó kučikukan) japonského císařského námořnictva, postavených v letech 1918 až 1922 v loděnicích Micubiši v Nagasaki a v námořním arzenálu Maizuru podle projektu F-41. Během druhé světové války již byly zastaralé a tak sloužily hlavně jako hlídková a doprovodná plavidla, rychlé transportéry, cílová plavidla a nosiče kaitenů.

Jedenáct jednotek bylo ztraceno během bojů v Pacifiku. Devět z nich měly na svědomí ponorky a dvě jednotky byly potopeny letadly. Čtyři zbývající jednotky válku přečkaly a jedna z nich se dočkala služby v námořnictvu Čínské republiky.

Všechny jednotky byly pojmenovány podle větrů (風 kaze znamená „vítr“).

Vývoj Před třídou Minekaze pocházely všechny torpédoborce císařského námořnictva z Velké Británie, nebo byly stavěny v japonských loděnicích podle britských plánů (pomineme-li kořistní kusy z rusko-japonské války). Během první světové války trpělo císařské námořnictvo nedostatkem torpédoborců a nemohlo se nadále spoléhat na pomoc z Británie, neboť ta během války omezila přístup k vlastním nejnovějším konstrukcím. Císařské námořnictvo se proto odhodlalo k vývoji vlastní konstrukce. To vedlo ke vzniku třídy Minekaze, jejíž jednotky (a jednotky dvou následujících tříd vycházejících z Minekaze) tvořily hlavní sílu svazů torpédoborců císařského námořnictva až do příchodu „speciálních torpédoborců“ ( tokugata kučikukan) třídy Fubuki.

Výsledkem japonského vývoje byly rychlé dvoukomínové torpédoborce, které svojí siluetou sice připomínají německé torpédoborce z první světové války ( a ), ale jednalo se o čistě japonskou konstrukci. Tvrzení o německém původu designuViz například Wiśniewski (str. 3 a 5), je třeba zavrhnout, neboť Německo bylo s Japonskem ve válce a tak je spolupráce na vývoji vyloučena. Rovněž není možné, že by Japonsko využilo několika německých torpédoborců získaných po první světové válce, neboť stavba prvních jednotek třídy Minekaze byla zahájena již počátkem roku 1918.

Stavba torpédoborců třídy Minekaze probíhala v souladu s plány rozvoje císařského námořnictva 8-4 ( hači-jon kantai-an) z roku 1916 a 8-6 ( hači-roku kantai-an) z roku 1918. Jednotky třídy Minekaze měly být – pro svoji vysokou rychlost – určeny k doprovodu tehdy plánovaných bitevních křižníků třídy Amagi. Stavba bitevních křižníků byla ale na základě washingtonské konference zrušena a tak se Minekaze svých svěřenců nedočkaly – obdobně jako americká třída Clemson. Paralelně k třídě Minekaze probíhala stavba „torpédoborců druhé třídy“ ( nitó kučikukan) třídy Momi, které vycházely ze stejného návrhu.

Stavba lodí byla rozvržena do několika let. Podle Wiśniewskiho a Jonese byly první dvě jednotky (Minekaze a Sawakaze) objednány v rámci programu z roku 1917. Následujících pět jednotek (Okikaze, Šimakaze, Nadakaze, Jakaze a Hakaze) mělo být objednáno na základě programu z roku 1918, dalších pět (Šiokaze, Akikaze, Júkaze, Tačikaze a Hokaze) podle programu z roku 1919 a poslední tři modifikované jednotky (Nokaze, Namikaze a Numakaze) podle programu z roku 1920. a Podle Nišidy mělo být prvních devět jednotek financováno prostředky z rozpočtového roku 1917 a zbývajících šest prostředky z rozpočtového roku 1918.

Konstrukce thumb|left|Jakaze v červenci 1922. Fotografie ukazuje původní rozmístění výzbroje u prvních dvanácti jednotek třídy Minekaze thumb|left|Nokaze v únoru 1922 – fotografie ukazuje uspořádání výzbroje u stejnojmenné podtřídy Třída Minekaze se vyznačovala dvoukomínovou siluetou s vyvýšenou přední palubou.

Můstek Hlavní nástavba měla čtyři úrovně: dolní patro na horní palubě ( džóbu kanpan), druhé patro horní můstkové paluby ( džóbu kankjó), můstek ( rašin kankjó) a plošinu se světlometem a dálkoměrem. Otevřený můstek měl pouze kovovou kostru, přes kterou se jako ochrana před nepříznivým počasím dala natáhnout plachta. Plošina nad můstkem nesla 75cm světlomet a 150cm stereoskopický dálkoměr.Mechanism of Japanese Destroyers, str. 26 a 27

Pohon Pohon jednotek třídy Minekaze zajišťovaly dvě soustavy v Japonsku licenčně vyrobených parních turbín Micubiši Parsons. Každá sestava se skládala z jedné vysokotlaké a jedné nízkotlaké turbíny, které přes převodovku poháněly jednu hřídel. Každá sestava měla výkon 19 250 k (14 158,4 kW) při 400 otáčkách lodního šroubu za minutu. Díky tomu lodě dosahovaly maximální rychlosti 39 uzlů. Šimakaze během zkoušek dosáhl rychlosti dokonce 40,7 uzlů (75,38 km/h).Wiśniewski, str. 5 Vysokotlaké turbíny měly každá navíc jeden stupeň pro plavbu cestovní rychlostí, který byl při plavbě maximální rychlostí vynechán. Sytou páru turbínám dodávaly čtyři vodotrubné kotle Ro-gó Kanpon šiki,Lacroix & Wells, str. 735 a 736 přičemž přední komín odváděl spaliny z 1. a 2. a zadní komín ze 3. a 4. kotle.

Výzbroj Hlavňovou výzbroj tvořily čtyři jednohlavňové 120mm kanóny typu 3. roku s ochranným štítem. Přední 120mm kanón se nacházel na přední palubě, zatímco zbývající tři kanóny se nacházely na nástavbách za můstkem: kanón č. 2 se nacházel mezi komíny, kanón č. 3 byl za druhým komínem a kanón č. 4 byl na nástavbě za torpédomety.

Protiletadlovou výzbroj měly zpočátku představovat pouhé dva 7,7mm/87 kulomety Lewis označované Japonci jako kulomety typu RU (留式機銃 rjú-šiki kidžú).Mechanism of Japanese Destroyers, str. 67 Jeden byl umístěn mezi kanónem č. 2 a zadním komínem a druhý byl umístěn na nástavbě zadního 120mm kanónu. Tyto kulomety byly ale přijaty do výzbroje císařského námořnictva až v roce 1921. Dostupné zdroje neuvádí, jakými kulomety (či zda vůbec) byly vybaveny jednotky, dokončené před rokem 1921, v období mezi dokončením a zavedením kulometů typu RU.

Torpédovou výzbroj tvořily tři otočné dvouhlavňové torpédomety modelu 1917Mechanism of Japanese Destroyers, str. 90 a 91 pro torpéda modelu 1917 ráže 533 milimetrů. Přední torpédomet se nacházel před můstkem a zadní dva torpédomety se nacházely mezi nástavbou zadního komínu s dělem č. 3 a zadní nástavbou s dělem č. 4. Takové bylo původní uspořádání výzbroje u prvních dvanácti jednotek, díky kterému jsou tyto jednotky mezi japonskými torpédoborci snadno identifikovatelné.

Podtřída Nokaze Poslední tři jednotky – tvořící podtřídu Nokaze – měly trochu jiné uspořádání. Zadní nástavba byla prodloužena a byl na ní přesunut i kanón č. 3. Zadní dvojice torpédometů byla umístěna blíže k sobě a malá nástavba se světlometem mezi nimi zmizela. Světlomet se přesunul za druhý komín. Toto rozmístění výzbroje potom kopírovaly i následující třídy Kamikaze a Mucuki.

Pozdější modifikace Za druhé světové války se již s Minekaze nepočítalo jako s bojovými jednotkami v první linii. Stále ale ještě mohly dobře posloužit při doprovodu konvojů, jako rychlé transporty, nebo jako nosiče kaitenů. S tím souvisely i úpravy provedené na jednotlivých jednotkách. Byla posílena protiletadlová výzbroj instalací 25mm kanónů typu 96, přibyly hlubinné nálože, byla redukována dělová a torpédová výzbroj. Například Júkaze nesl na konci války následující výzbroj: 2 x 120 mm/45 typu 3. roku (děla č. 1 a 3, ostatní byla demontována) 533mm torpédomet modelu 1917 na pozici č. 2 (přední ze zadní dvojice), zbývající dva torpédomety demontovány 12 x 25 mm/60 typu 96 (4xII a 4xI) 36 hlubinných náloží

Torpédoborec Jakaze byl nejprve v roce 1937 přestavěn na řídící loď pro radiové řízení cvičného cíle Seccu (bývalá bitevní loď) a posléze byl sám přestavěn na cvičný cíl.

Torpédoborce Šimakaze a Nadakaze byly 1. dubna 1940 překlasifikovány na hlídkové čluny. Jejich výzbroj byla redukována na dva 120mm kanóny a byly odstraněny všechny torpédomety. Protiletadlovou výzbroj tvořilo deset 25mm kanónů a proti ponorkám lodě nesly 18 hlubinných náloží. Mohly přepravovat až 250 vojáků a k jejich přepravě nesly dva výsadkové čluny daihacu.

thumb|right|Sawakaze pravděpodobně těsně po válce. Všiměte si 15cm minometu na přídi a antény radaru 22-gó nad můstkem. Šiokaze a Namikaze byly v roce 1944 přestavěny na nosiče kaitenů. Zůstal zachován pouze jeden 120mm kanón, všechny torpédomety byly odstraněny a protiletadlovou výzbroj představovalo dvanáct 25mm kanónů (6xII) a osm jednohlavňových 13,2mm kulometů (nebo dalších osm 25mm). Paluba na zádi byla zešikmena, aby umožnila spouštění kaitenů přes záď. Lodě mohly nést až čtyři sebevražedná torpéda kaiten.

Sawakaze byl koncem války vybaven devítinásobným 15cm protiponorkovým minometem () na přídi místo 120mm kanónu č. 1 a centimetrovým přehledovým radarem 22-gó pro sledování vzdušných i hladinových cílů.

Jednotky třídy Minekaze Jméno Loděnice Položení kýlu Spuštění Přijetí do služby OsudMinekaze(峯風)arzenál Maizuru potopen ponorkou USS Pogy u východního pobřeží FormosySawakaze(澤風)Micubiši, Nagasaki vyřazenOkikaze(沖風)arzenál Maizuru potopen ponorkou USS Trigger jihovýchodně od JokosukyŠimakaze(島風)arzenál Maizuru překlasifikován na hlídkový člun č. 1 (PB-1) nebo potopen ponorkou USS GuardfishNadakaze(灘風)arzenál Maizuru překlasifikován na hlídkový člun č. 2 (PB-2) potopen ponorkou HMS StubbornJakaze(矢風)Micubiši, Nagasaki překlasifikován na cílovou loď, v srpnu 1945 poškozen náletem a usazen na dno v JokosuceHakaze(羽風)Micubiši, Nagasaki potopen ponorkou USS Guardfish jihozápadně od KavienguŠiokaze(汐風)arzenál Maizuru vyřazenAkikaze(秋風)Micubiši, Nagasaki potopen ponorkou USS Pintado západně od LuzonuJúkaze(夕風)Micubiši, Nagasaki vyřazen, předán Royal Navy a následně sešrotovánTačikaze(太刀風)arzenál Maizuru potopen během leteckého náletu na Truk (po předchozím najetí na břeh)Hokaze(帆風)arzenál Maizuru potopen ponorkou USS Paddle severně od CelebesNokaze(野風)arzenál Maizuru potopen ponorkou USS Pargo v Jihočínském mořiNamikaze(波風)arzenál Maizuru vyřazen. Předán námořnictvu Čínské republiky, kde sloužil jako Šen Jang, sešrotován 1960Numakaze(沼風)arzenál Maizuru potopen ponorkou USS Grayback u Okinawy

Odkazy Poznámky

Reference

Literatura

駆逐艦 秋月型・松型・橘型・睦月型・神風型・峯風型. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 18.). ~ 図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~

Externí odkazy

Kategorie:Japonské torpédoborce ve druhé světové válce Kategorie:Torpédoborce třídy Minekaze