Cheb (, v chebském sudetoněmeckém nářečí Egha; Bund der Eghalanda Gmoin e. V zastarale také Hebhttps://books.google.cz/books?id=iwxnAAAAcAAJ&dq=Slownjk%20%C4%8Desko-nemeck%C3%BD%20Josefa%20Jungmanna&hl=cs&pg=PR1#v=snippet&q=heb&f=false, 4. srpna 2022.) je město v okrese Cheb v Karlovarském kraji. Nachází se čtyřicet kilometrů jihozápadně od Karlových Varů a pět kilometrů od hranic s Německem na řece Ohři, od níž je odvozen německý název města. První historicky dochovaná zmínka o Chebu, centrálním městě celého někdejšího Chebska, pochází z roku 1061. Do konce druhé světové války byla převážná část obyvatelstva německá a Cheb byl důležitou součástí Sudet. Po skončení války byli němečtí obyvatelé vysídleni a město se z velké části vylidnilo. Žije zde obyvatel, což z Chebu dělá po Karlových Varech druhé největší město v kraji. V Chebu se nachází sedm základních škol, dvě střední školy, jedna praktická škola, dvě gymnázia a Fakulta ekonomická Západočeské univerzity. Hlavní průmysl je zde strojírenský, textilní, kovodělný, stavební, dřevozpracující a potravinářský. Historické centrum města je památkovou rezervací.
Historie vlevo|náhled|Cheb na rytině Václava Hollara, kolem roku 1650
Středověk První historicky dochovaná zmínka o Chebu, centrálním městě celého někdejšího Chebska, pochází z roku 1061. Chebské hradiště bylo osídleno v 9. století Slovany. Roku 1146 připadlo Chebsko císaři Fridrichu I. Barbarossovi, který zde kolem roku 1180 nechal postavit dodnes zčásti zachovaný středověký hrad (falc). Na město byl Cheb povýšen roku 1179. V lednu 1285 se v Chebu konala svatba českého krále Václava II. s dcerou římského krále Rudolfa I. Jitkou, poté Cheb patřil střídavě k Čechám a Německu, roku 1322 ho Ludvík IV. Bavor se souhlasem chebských dal v zástavu českému králi Janu Lucemburskému. Městu byla přislíbena nezávislost vůči království, pozbylo však statut svobodného říšského města. Zástava nebyla nikdy vyplacena.
5. května 1389 zde byl podepsán zemský mír (landfrýd), mezi králem Václavem IV. a svazkem jihoněmeckých říšských měst, když král neuspěl v prosazení svých zájmů (viz Chebský zemský mír).
Novověk Během husitských válek stál Cheb jakožto město katolické aktivně na straně protihusitské koalice. V pozdější reformaci se ale obyvatelé města připojili k luteránství. Proto po bitvě na Bílé hoře, v době pobělohorské, se ani Cheb nevyhnul násilné rekatolizaci. Měšťané doufali, že saský kurfiřt pomůže městu získat zpět jeho ztracené výjimečné postavení, a tím se jeho obyvatelé rekatolizaci vyhnou. Ještě v roce 1649 se saský kurfiřt u císaře za Cheb marně přimlouval. Řada zdejších měšťanů se kvůli své víře vystěhovala ze země, exulanti z Chebu se pohybovali ve městech Annaberg-Buchholz, Norimberk, Lipsko i Cvikov (Německo).
náhled|vlevo|Zavraždění Albrechta z Valdštejna v Pachelbelově domě v Chebu Dne 25. února 1634 byl v Chebu, v Pachelbelově domě na náměstí krále Jiřího z Poděbrad za Špalíčkem (dnes Muzeum Cheb), zavražděn Albrecht z Valdštejna a na hradě jeho důstojníci.
Autonomistickým tendencím spojeným s odvoláváním se na zvláštní postavení Chebska v rámci Zemí Koruny české učinili definitivní konec Habsburkové roku 1723, když učinili Cheb svobodným královským městem (ale ještě zhruba dalších sto let náležel do řezenské diecéze). Jako poslední státoprávní akt Chebska může být v této souvislosti vnímáno přijetí pragmatické sankce 21. října 1721.
náhled|Pohled na Cheb, malba Eduarda Gurka, 1825|vlevo náhled|Kostel Zvěstování Panny Marie s klášterem řádu františkánů, nejstarší kostel ve městě náhled|Kostel svatého Mikuláše a svaté Alžběty
20. a 21. století Přestože bylo německojazyčné Chebsko od roku 1322 součástí Zemí Koruny České, nespokojila se většina místního obyvatelstva po skončení první světové války s nově vzniklým Československem a žádala v rámci Deutschböhmen odtržení od ČSR a přičlenění k nově vzniklému Německému Rakousku. 27. října 1918 pak Chebsko vyhlásilo samostatnost. Po příchodu „italských“ legionářů 16. prosince se však Cheb stal součástí ČSR.
V období první republiky se v Chebu značně zvýšil počet českého obyvatelstva, které přicházelo do pohraničí za prací. Přesto se v roce 1922 konala v Chebu demonstrace žádající zvláštní postavení Chebska. Roku 1925 byla postavena česká škola, o 2 roky později byl založen spolkový dům Svoboda.
V roce 1931 byla postavena nová pěvecká hala v Poohří, o tři roky později v roce 1934, pak byly obnoveny Valdštejnské hry.
I přes tento rozvoj se protičeské nálady německého obyvatelstva od roku 1933 (kdy byla založena místní organizace Sudetoněmecké vlastenecké fronty) neustále zvyšovaly a vyvrcholily v roce 1938. Příjezd Adolfa Hitlera 3. října 1938 na zaplněné chebské náměstí korunoval podepsání Mnichovské dohody, odchod tisíců Čechoslováků, ale i německých antifašistů z města a připojení Sudet k Třetí říši. 1. října 1938 byl Cheb obsazen jednotkami Freikorps.
V srpnu 1939 se do Chebu sjelo 120 tisíc lidí na přistání vzducholodě LZ 130 Graf Zeppelin II. V Chebu se za druhé světové války nacházela továrna na letadla a také základna Luftwaffe. Chebské letiště navštívil i Hermann Göring.
V roce 1944 začalo spojenecké bombardování Chebu. Město bylo osvobozeno 26. dubna 1945, tuto událost připomíná ulice 26. dubna. V témže roce bylo ustanoveno první české vedení města. Po roce 1945 byla většina obyvatelstva německé národnosti vysídlena do Německa, což způsobilo značný pokles počtu obyvatel (předválečného stavu bylo dosaženo až v devadesátých letech 20. století).
V roce 1947 byl v městském parku odhalen pomník americké armády, ten byl ovšem odstraněn v roce 1951, protože roku 1948 přebrali v Chebu moc komunisté.
V roce 1956 byla zahájena přestavba historického jádra města. V roce 1958 pak při ZUŠ vznikl Mládežnický dechový orchestr, o tři roky později vznikla i stálá divadelní scéna. Václav Kučera, zakladatel dechového orchestru, pak v roce 1970 zorganizoval i první ročník festivalu FIJO.
V roce 1960 byla zahájena výstavba prvního panelového sídliště Spáleniště. Dále vznikla sídliště Hradčany (1965), Skalka (1971) a Zlatý vrch (1985). Roku 1962 byla dostavěna nová budova nádraží.
Potlačení Pražského jara se dotklo i Chebu. V roce 1968 jej obsadila Sovětská armáda a roku 1969 zde byla vyhlášena normalizace.
Roku 1985 bylo mnoho budov ve městě poškozeno zemětřesením.
V roce 1989 se při sametové revoluci zaplnilo celé náměstí. Lidé žádali svobodné volby, které se konaly v roce 1990. Po Sametové revoluci se zde usídlila velká komunita Vietnamců, kteří zde podnikají na svých tržištích.
V Chebu od roku 1979 sídlil prvoligový fotbalový klub.
Roku 1990 v Chebu vznikla ekonomická fakulta Západočeské univerzity v Plzni.
V letech 2020 a 2021 Cheb zasáhla s extrémní silou pandemie covidu-19, která si v okrese Cheb k 30. března 2022 vyžádala 607 prokázaných obětí. Smrtícímu viru podlehl jeden ze 160 obyvatel okresu. Během ledna a února 2021 pod extrémním náporem pacientů místní zdravotnictví zkolabovalo. Lékaři se nestíhali starat o pacienty, kteří museli být převáženi do jiných částí státu.
Historie chebského pivovarnictví Cheb byl známý svým pivovarnictvím. První písemná zmínka o vaření piva v Chebu pochází z roku 1300. V roce 1872 zde byl založen chebský První akciový pivovar, který před první světovou válkou produkoval 115 000 hektolitrů piva ročně. V roce 1930 tento pivovar produkoval tisíc hektolitrů piva denně. V roce 1947 byl tento pivovar znárodněn. Počátkem roku 1995 byla výroba piva v tomto pivovaru ukončena a zařízení pivovaru bylo demontováno.
Přírodní poměry Geologická stavba, reliéf a půdy Cheb leží na západě Česka v blízkosti hranic s Německem. Sousedními městy jsou na severozápadě Františkovy Lázně a Aš, na severovýchodě Sokolov a Karlovy Vary a na jihovýchodě Mariánské Lázně a Tachov. Městem prochází poledník s hodnotou 12°22' v. d. a rovnoběžka 50°04' s. š. Průměrná nadmořská výška se pohybuje okolo 472 metrů. V okolí Chebu se nachází přehradní nádrže Skalka a Jesenice.
Podnebí
Obyvatelstvo V roce 1930 se k české národnosti hlásilo 11 % obyvatel. Roku 1945 měl Cheb přes 45 000 obyvatel, v tom je ale zahrnut velký počet válečných uprchlíků. V roce 1947 měl Cheb jen 14 533 obyvatel, velkou většinu tvořili pováleční přistěhovalci z vnitrozemí. Roku 2012 měl Cheb 33 067 obyvatel, roku 2016 32 355 obyvatel.
+Vývoj počtu obyvatel a domů města Cheb Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Počet obyvatel 17 826 21 575 22 875 28 064 31 761 32 735 37 599 20 178 22 133 26 650 30 886 31 847 32 893 32 401 30 161 Počet domů 1 373 1 527 1 624 1 767 1 917 1 942 2 351 2 544 1 763 1 903 2 191 2 382 2 586 2 995 3 247
+Vývoj počtu obyvatel a domů města Cheb bez místních částí Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Počet obyvatel 13 541 17 376 18 908 23 835 26 969 27 891 31 893 17 837 20 061 24 851 28 846 29 724 30 515 29 359 26 768 Počet domů 801 926 1 008 1 179 1 303 1 319 1 672 1 918 1 483 1 537 1 715 1 823 1 968 2 164 2 279
Struktura populace Podle sčítání 1921 zde žilo v 1 300 domech 27 524 obyvatel, z nichž bylo 13 881 žen. 1 305 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 23 125 k německé a 34 k židovské. Žilo zde 24 843 římských katolíků, 1 702 evangelíků, 10 příslušníků Církve československé husitské a 505 židů. Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 640 domech 31 398 obyvatel. 3 493 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 24 979 k německé. Žilo zde 27 368 římských katolíků, 1 901 evangelíků, 456 příslušníků Církve československé husitské a 491 židů.
Židovská komunita Židovské osídlení města Chebu (hebrejsky איגר Ejgr,http://ca.jewishmuseum.cz/index.php/Detail/Object/Show/object_id/186982http://ca.jewishmuseum.cz/index.php/Detail/Object/Show/object_id/186959 jidiš עגער Ajgerhttp://ca.jewishmuseum.cz/index.php/Detail/Object/Show/object_id/186916) patří k jedněm z nejstarších na území Čech. Poloha bývalého ghetta v přímém napojení na hlavní náměstí teoreticky svědčí o tom, že se zde židovská obec utvořila již na počátku 13. století (v roce 1270 údajně vyhořela místní synagoga). První doložená zmínka je až z roku 1314.https://www.holocaust.cz/zdroje/zidovske-komunity-v-cechach-a-na-morave/jiri-fiedler-zidovske-pamatky-v-cechach-a-na-morave/cheb/ První středověká židovská obec zřejmě zcela zanikla v důsledku tzv. Chebského pogromu z roku 1350.http://www.maskil.online/2020/03/17/pogromy-otce-vlasti/ Roku 1352 se opět objevuje v dokumentech Židovská ulice.https://www.google.com/maps/place/%C5%BDidovsk%C3%A1,+350+02+Cheb/@50.0793455,12.3664406,17z/data=!3m1!4b1!4m5!3m4!1s0x47a0f69844740399:0x1ab234f3596c72bd!8m2!3d50.0793455!4d12.3686293 Právo na synagogu a hřbitov udělil tehdejší židovské komunitě v roce 1364 císař Karel IV. V roce 1430 byli Židé z města opět vypovězeni, synagoga a hřbitov byly úředně uzavřeny. Od roku 1435 je v Chebu opět zaznamenána židovská obec. Roku 1463 král Jiří z Poděbrad povolil pro tuto třetí ŽO zřízení nové synagogy a hřbitova. Roku 1502 byli chebští Židé z města opět vyhnáni. Od konce 17. století. existovala čtvrtá, nevýznamná ŽO, jejíž členové však z neznámých důvodů město opustili v polovině 18. století. Později zde mohly žít pravděpodobně jen osamocené rodiny (např. v roce 1793 to byly 3 rodiny, dohromady 28 lidí). Bez omezení se Židé smí v Chebu opět usazovat až zrovnoprávnění v roce 1848. Novodobá, tedy pátá ŽO, byla založena v roce 1862 a počet jejích členů každoročně stoupal. V roce 1880 zde žilo 384 lidí hlásících se k židovství (2 % populace), v roce 1900 už 554 osob (2 %). Ačkoli se Židé na počátku 20. století z Chebu vystěhovávají do větších měst (Praha, Vídeň, Berlín aj.), stále v roce 1930 eviduje 491 osob (1 %). Zkázu zdejší židovské obci přináší okupace Sudet, drtivá většina Židů nepřežila koncentrační tábory. Po druhé světové válce byla židovská obec obnovena, ale kvůli rychlému úbytku členů byla již v roce 1947 přičleněna pod židovskou obec v Karlových Varech.