Lázně Běloves jsou v současnosti (2026) nefungující, ale obnovované východočeské minerální lázně, umístěné pod úbočím masivu hřebenu Dobrošova v Bělovsi, což je místní část okresního města Náchod. Náchod je tak jediným českým lázeňským městem bez fungujících lázní.

Historie Založení Dle historických zpráv bylo toto místo známé díky lahodné kyselce už kolem roku 1392.

V roce 1817 nechal náchodský úředník Jan Schmidt z Bergenholdu vyvrtat nový pramen.

Samotné Lázně Běloves byly ve stejnojmenné části města Náchoda založeny v roce 1818. Toho roku pozemky s pramenem zvaným Studánka Jákobova zakoupili a stavbu lázní zahájili náchodský magistrátní rada Jan Schmidt z Bergenholdu a náchodský hostinský Jan Macháček. Byla postavena lázeňská budova nazvaná Helena a společně s ní byl vybudován hostinec, který sloužil hlavně k ubytování lázeňských hostů.

Léčila se zde onemocnění kardiovaskulárního systému, probíhala rekonvalescence po zánětech žil dolních končetin a také se zde léčily bolestivé poruchy pohybového aparátu. Základem zdejší léčby bylo podávání přírodních uhličitých koupelí. Později byly doporučovány i pitné kúry z Jakubského pramene.

V lázních se vystřídalo několik majitelů. Zakladatel Schmid je po šesti letech prodal dne 16. července 1825 za 2560 zlatých stříbra Hynku Havránkovi, rychnovskému obchodníku s vínem. O dalších více než šest let později (8. ledna 1832) se lázně dostaly do rukou jeho syna Josefa Havránka. Ten však lázně prodal již za dva a půl roku dne 14. července 1834 manželům Petrovi a Anně Jakoubkovým, a to za 4550 zl.

Ještě téhož roku (1834) postihl lázně požár, při němž shořela většina dřevěných staveb, které byly následně nahrazovány zděnými empírovými budovami. V roce 1840 začal být formou koupelí i pitných kúr využíván nový zdejší pramen Ida. Pojmenován byl na památku zázračného uzdravení těžce nemocné princezny Idy z Waldeck-Pyrmontu, manželky Jiřího Viléma ze Schaumburg-Lippe.

Lázním se nicméně příliš dobře nedařilo, a tak se dostaly do dražby. Za 5400 zl je koupil Antonín Berger, kterému byly přiřknuty právně dne 3. dubna 1841. Hned v roce 1843 je ovšem opět prodal za 6500 zl, a to Barboře Petzelové, která lázně vlastnila takřka 18 let. Až dne 2. dubna 1861 je prodala manželům Václavu a Josefě Sequensovým. Po třech letech je dne 25. května 1864 prodali dalšímu manželskému páru – Maxmiliánu a Anně Angelisovým. Tehdy došlo k prvním chemickým analýzám kyselky Ida.

2. polovina 19. století V roce 1866 se lázně poprvé uzavřely návštěvníkům – tehdy totiž v Náchodě a okolí zuřila prusko-rakouská válka. Později se tak stalo ještě čtyřikrát – během první světové války zde byl umístěn vojenský lazaret, v roce 1943, v době druhé světové války, lázně obýval oddíl dívek z Hitlerjugend a v roce 1979 si ničivá povodeň vyžádala několikatýdenní uzavření lázní. Páté uzavření původních lázní přinesl až konec 20. století.

Dne 18. listopadu 1871 došlo k dalšímu převodu majetku, když lázně koupil italský malíř Jacobo Bonato se svou druhou chotí Christinou (za svobodna Winterovou), která se ujala chodu lázní. Zavedla poprvé v historii lázní pravidelnou lékařskou službu. Novinkou byla i nová trubní vedení, protipovodňový násep, použití metody baňkování a vytyčení tras v přilehlých svazích pro rekonvalescenci na čerstvém vzduchu. Nechala rovněž zřídit oplocený lázeňský park s cestami a lavičkami a vybudovat zasklenou kolonádu ve švýcarském stylu, jíž spojili restaurační zařízení s prameníkem Idy. V prvním patře restaurační budovy nechala z tanečního sálu vytvořit byty, protože počet zájemců stoupal a bylo potřeba je ubytovat.

V roce 1881 Bonato zemřel a lázně převzala jejich jediná dcera Marie (manželka náchodského advokáta F. Dvořáka), za níž nastal další významný rozvoj lázní. Nově byl zaveden prodej stáčené minerální vody a také rašelinové (slatinné) procedury. Lázně získávaly na popularitě a staly se kulturním a společenským centrem, kde se konaly koncerty a další společenské akce. Nejznámějším pramenem Lázní Běloves se stala Ida, která byla dodávána zpočátku jen do chat v Orlických horách a Krkonoších, ale postupně se dostala i do dalekých končin, včetně konkurenčních Karlových Varů. V roce 1887 byla postavena otevřená kolonáda s prameníkem a budova pro uhličité koupele. Nejvýznamnějším hostem té éry byl broumovský opat, jehož slavnostní příjezd se spřežením čtyř bílých koní býval znamením k zahájení sezóny. Z toho důvodu byly pod strání postaveny konírny, které sloužily i pro dopravní koně až do roku 1948.

V roce 1887 došlo k další změně majitelů, když byly lázně 5. května toho roku zakoupeny manžely Aloisem a Annou Radešínskými. Lázně koupili pro svého syna, který v té dubě studoval ve Vídni medicínu. Poté, co se ale usadil v americkém Chicagu a stal se tam vyhledávaným lékařem, se rodiče rozhodli lázně prodat. Po šesti letech tak dne 19. března 1893 lázně získaly opět nového majitele, kterým se stalo devítičlenné družstvo (konsorcium) náchodských občanů. Členy konsorcia byli: advokát dr. Bauer, městský fyzik dr. Jindřich Fischer, klenotník Otto Kudelka, velkoobchodní jednatel Alois Ladecký, c. k. poštmistr Max Otto rytíř z Ottenfeldů, továrník Jakub Pick, obchodník s železem Čeněk Remeš, továrník Gustav Schur a uzenář Karel Tomek.

Konsorcium zde nechalo postavit hned několik klíčových staveb: zděnou budovu nad pramenem Ida, zděnou otevřenou kolonádu směrem k hostinci a v parku dřevěný hudební pavilon se zvýšeným prahem. Dále byl k lázeňskému domu směrem ke státní hranici postavena další zděná budova, v níž byly v přízemí vybudovány uhličité koupele a v prvním patře vznikly hostinské pokoje. Vedením lázní byl v té době pověřen MUDr. F. V. Klenka, v Praze známý, díky čemuž se do lázní také začala sjíždět nová klientela. náhled|Dobové záběry na lázně na info tabuli z roku 2024

1. polovina 20. století V roce 1900 zakoupili lázně lékař, bakteriolog a univerzitní profesor Ivan Honl, manželka lékárníka z Neapoli Karla Mutschlerová a MUDr. Jindřich Stráník, první primář všeobecné nemocnice v Náchodě. Nejprve v únoru koupili osm podílů a poslední devátý dokoupili dne 4. prosince 1900. Tím započala etapa, která je označována za dobu největšího rozmachu lázní v Bělovsi.

Mutschlerová nicméně z vlastnictví odstoupila již 18. dubna a odprodala kolegům své dva podíly. Stráník z vlastnictví odstoupil po pěti letech, když se rozhodl svou vilu poblíž pivovaru v Náchodě adaptovat na sanatorium a v blízkosti navrtat pramen minerální vody. Tento soukromý vodoléčebný a elektroléčebný ústav využívaly zejména ženy s gynekologickými a poporodními potížemi. Honl s kolegy zavedl nové léčebné terapie při léčbě revmatu, dny a cévních chorob. Byly vybudovány tenisové kurty, ruský kuželník a lázně začaly být provozovány celoročně.

Nad Jakubským pramenem byl vybudován prameník, přestavěný na kapličku. Poblíž se nacházel další pramen Aleš, z něhož si lidé mohli načerpat minerálku ruční pumpou ze studny, jež byla chráněná před mrazem dřevěným bedněním. V roce 1902Odbor výstavby a územního plánování Městského úřadu Náchod nechal Honl pro sebe a významné hosty přímo ve svahu nad lázněmi vybudovat vilu Panzinka, která dostala jméno podle pana Zinka, Honlova přítele. Ve stejném roce vznikla i malá stáčírna minerální vody. Zájmu o lázně využili i lidé v okolí, a např. tehdejší starosta obce Josef Jirásek nad lázněmi blíže k Montaci nechal v roce 1904 postavit stylový jednopodlažní dům s pokoji pro hosty. V roce 1907 byl přikoupen areál tzv. Malých lázní.

Provoz lázní přerušila 1. světová válka, kdy zde fungoval vojenský lazaret. Brzy se však podařilo navázat na předválečný provoz.

Správa se velmi starala o vstřícnost k návštěvníkům. Od roku 1905 pro hosty organizovala výlety v kočárech, resp. vlakem do blízkého okolí i nedalekých německých lázní Bad Kudowa (dnes Kudowa-Zdrój). Od roku 1936 se datuje systematická propagace pod vedením Vlastimila Šuberta – spustil informační noviny „Vaše Běloves“, nechal tisknout papírové skládačky fotografických záběrů lázní a okolí, nechal natočit propagační film o lázeňském provozu a jeho okolí, organizoval výlety autobusem až na Velkou Deštnou, do restaurací dodával papírové tácky a otvíráčky s logem Ida, kterou již kolem roku 1926 začal tehdejší vedoucí stáčírny rozvážet.

Almanach lázeňský republiky Československé z roku 1920 uvádí, že ke koupelím bylo používáno 20 kabin s 24 vanami a že zdejší voda byla čile exportována v počtu přibližně 70 tisíc lahví ročně.

Pramen Ida, z něhož se minerální voda čepovala do lahví, se ale vlivem činnosti okolních majitelů pozemků začal ztrácet. V roce 1926 byla dokončena regulace řeky Metuje, čímž se úroveň hladiny vody pod splavem snížila, a pramen se ztratil úplně. Minerálka se proto začala stáčet v Malých lázních z pramene František. Tehdy nový vedoucí stáčírny Jaroslav Popílek však upozorňoval na to, že se vlastně jedná o podvod, a je proto potřeba provést nový vrt. Nakonec byla nedaleko původního pramene objevena perlivá Ida a k tomu byl ještě vyhlouben záložní vrt, při němž byl nalezen vydatný pramen Ivan s nadlimitní přítomností arzenu. Vrt měl být z toho důvodu zasypán. Nakonec však byla pouze odmontována čerpadla a přepad byl sveden trubkami do řeky Metuje, kde jej začala ve velkém využívat veřejnost. náhled|Lázně na pohlednici vydané kolem r. 1930 V roce 1930 byla postavena nová stáčírna, která umožnila rozvážet minerálku i do vzdálenějších destinací. Po neshodě vedoucího stáčírny Popílka s majitelem lázní Honlem koupila v roce 1931 jeho manželka Hedvika Popílková louku za řekou. Tamní vrty objevily minerální prameny a manželé začali s úspěšným stáčením minerální vody Hedva. Původní dřevěná bouda byla nahrazena zděnou. Popílek nechal postavit kotelnu a přízemní budovu garáží, nad nimiž byl v patře v roce 1939 přistavěn byt majitelů. Vzrůstající odbyt této minerálky se negativně odrazil v odbytu Idy.

V roce 1931 převzal lázně syn Ivana Honla MUDr. Vladimír Honl, který se stal hlavním ordinujícím lékařem. Díky svému nadšení rozšířil léčebné metody o nové – např. diatermie, léčení horským sluncem, soluxem, včetně vibračních masáží. Po odeznění následků Velké hospodářské krize byla v lázních rozšířena kapacita koupelí a zavedeny výplachy střev, přísadové jehličnaté koupele. Stále větší důraz byl kladen na léčbu klidem a zdravým ovzduším (klimatické lázně). Zájem byl velký, a kapacita lázní nestačila. Proto Honl nechal v roce 1933 postavit dvoupodlažní budovu s teplou vodou v každém pokoji a vestavěnými skříněmi. V přízemí se nacházel provoz s rašelinou, masážemi a skotskými střiky. Vznikla i nová kotelna pro centrální ústřední vytápění a garáže.

Ve 30. letech 20. století patřily k hostům lázní i významní čeští herci Vlasta Burian, Zdeněk Štěpánek či Eduard Kohout.

V roce 1937 byla zděná kaplička nad původním Jakubovým pramenem v souvislosti s pořádáním Jakubských poutí vysvěcena a stala se církevním objektem. náhled|400x400pixelů|Lázeňský areál na obrazu z roku 1939 ze sbírek Muzea Náchodska Propagační průvodce po lázních z roku 1937 popisuje tyto lázeňské stavby a prvky:

lázeňský dům Helena – původní budova, přízemí: kanceláře, hala, ordinace lékaře, kabiny léčebných lázní s koupelemi z kyselky Idy; I. patro: letní byty lázeňský dům Ivan – tehdy nová budova, propojené s domem Helena; přízemí: léčebné sály; 1. a 2. patro: ubytovací pokoje pramen kyselky Ida kolonáda lázeňská restaurace – v 1. patře letní byty nádvoří s garážemi tzv. Malé lázně – vila Komenský (asi 8 minut) s vlastní restaurací při řece Metuji lázeňské koupaliště – k dispozici kabiny, sprchy, skoky, za poplatek loďky na veslování, místo pro neplavce a pro plavce (300 m dlouhé)

V roce 1937 nabízené procedury (od 2. května do 30. září):

přírodní uhličité lázně z kyselky Ida rašelinné lázně pěnové lázně pěnové výplachy pro ženy subaguální výplachy střev protrahované irrigace horkou kyselkou Ida lázně s přísadami: jehličnaté, solné sprchové, světelné, elektrické lázně