Ředkvička je kořenová zelenina botanicky klasifikovaná jako varieta ředkev setá letní (Raphanus sativus var. sativus). Kořen je kulovitý nebo válcovitý, různě zbarvený. Barva se pohybuje od bílé až k červené nebo fialové. Existují i odrůdy červenobílé nebo žluté kulaté a bílé protáhlé. Dužnina je bílá, u červených ředkviček někdy s nádechem do růžova, u starších kusů se skelným nádechem. Chuť ředkvičky je pálivá, někdy vodová – závisí obecně na zálivce a počasí během vegetace. Prodává se na tržištích na jaře a na podzim ve svazečcích, někdy též loupaná. Ředkvička pěstovaná volně na venkovním záhonu při dlouhých letních dnech vyhání do květu a bulva je pak malá a pálivá.
Ředkvička má nízkou kalorickou hodnotu (40 kJ na 50 gramů). Pěstuje se v mírném pásu.
Jedlé jsou i listy ředkviček.
Ředkvičkám se nejlépe daří na slunném místě v písčitohlinité, mírně kyselé až neutrální (pH 6,5 až 7,0) půdě. Díky různým odrůdám jsou dostupné celoročně.
náhled|Červená kulatá a bílá protáhlá ředkvička.
Ředkvička bílá – Rampouch Poloraná odrůda bílé ředkvičky, vhodná především pro drobné pěstitele. Má středně velký, světle zelený až šedý list. Bulvička je dlouhá, vřetenovitě válcovitá, přechod do kořínku je pozvolný. Vyčnívá asi čtvrtinu délky nad povrch půdy. Povrch bulvičky je bílý, hladký, v nadzemní části nazelenalý.
Historie Ředkvička pochází z Asie. Jako kulturní rostlina se však hojně vyskytovala i ve Středomoří. Vedle česneku a cibule ji dobře znali a používali již staří Egypťané v době staveb pyramid. V českém prostředí se objevila poměrně pozdě, až ve druhé polovině 18. století.
náhled|Podélný řez bulvou ředkvičky.
Pěstování náhled|Různě barevné kultivary ředkviček vypěstované ze směsi semen. Pěstování ředkviček není nijak zvlášť náročné. Velmi brzy po výsevu klíčí a během 14 dnů se mohou začít sklízet. Půda musí být dobře propracovaná, s dostatečnou zásobou živin. Ředkvička je plodina krátkého dne, bulvičky se vytvářejí jen na jaře a na podzim, kdy je den kratší. V létě při dlouhém dni vytváří rostlina květní stonky a semena. Proto se v létě nepěstuje. Aby ředkvičky byly chutné a šťavnaté, musí rychle vyrůst, tedy se musí hodně zalévat. Při kolísající vlhkosti začnou dřevnatět.
Konzumace Ředkvičky se dají jíst syrové, loupané, neloupané, mohou se trošku posolit, čímž se uvolní jejich palčivá chuť (palčivá chuť je intenzivnější, jsou-li kořeny nebo bulvičky napadeny škůdci), která je způsobena hořčičným olejem. Nejlepší ředkvička je čerstvá, tj. právě utržená. Její nevýhodou je, že se nedá dlouho skladovat, rychle vadne. Ředkvičky lze použít do mnoha salátů, pomazánek, polévek nebo jako přílohu k masu apod. Zelené lístky chutnají také dobře, ze starších listů lze připravit špenát.
Květy ředkviček je možné použít jako přísadu do salátů. Konzumovat je možné také ředkvičkové plody (struky), které se vyznačují mírně ostrou ředkvičkovou chutí.
Průměrný obsah látek a minerálů Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v červených ředkvičkách. McCance a Widdowson's:The Composition of Foods, 6. Summary edition, Royal Society of Chemistry Cambridge a Food Standard Agency, 2008,
Složka Jednotka Průměrný obsah Prvek (mg/100 g) Průměrný obsah Složka (mg/100g) Průměrný obsahvodag/100 g95,4Na11vitamín C17bílkovinyg/100 g0,7K180vitamín D0tukyg/100 g0,2Ca24vitamín E0cukryg/100 g1,9Mg4vitamín B60,07škrobg/100 gstopyP50vitamín B120vlákninag/100 g0,9Fe0,8karotenstopymastné kyselinyg/100 g0,2Cu0,05thiamin0,03cholesterolg/100 g 0Zn0,4riboflavinstopyenergiekJ/100 g49Mn0,1niacin0,4
Ředkvička kořením Kvůli své příjemné vůni a palčivé chuti je zařazována mezi koření.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Článek o ředkvičkách Web Bylinky
Kategorie:Kořenová zelenina Kategorie:Ředkev Kategorie:Koření