Emerald Sword Saga, česky: Legenda o smaragdovém meči, je epický fantasy příběh, který je vyprávěn v písních na celkem pěti nahrávkách italské metalové hudební skupiny Rhapsody of Fire. Každé album obsahuje knížečku s příslušnou částí příběhu. Jednotlivé kapitoly byly vydány na těchto deskách:
Legendary Tales Symphony of Enchanted Lands Dawn of Victory Rain of a Thousand Flames Power of the Dragonflame
Příběh se odehrává v pohádkovém/fantasy světě, ve kterém nechybí draci, pohádkové bytosti, příšery, slavní hrdinové, ani zlí temní pánové a démoni. Děj je koncipován jako boj dobra proti zlu s dobrým koncem. Hlavním hrdinou je „Bojovník ledu“ (v originále Warrior of Ice), který dopstal úkol najít legendární smaragdový meč, který se měl dle pověsti stát rozhodující zbraní proti zlu, zachvacující svět. Zlo ztělesňuje temný pán Akron, služebník starodávného a krutého boha války Krona, který musí být poražen. Bojovník ledu potká mnoho vedlejších postav, jako například prince Arwalda, princeznu Airin nebo zakletého draka Tharose. Příběh vypráví prastarý čaroděj Aresius, který údajně „všechno viděl“.
Legendary Tales Legendary Tales (Legendární příběhy) je první kapitolou legendy. Seznamujeme se s Bojovníkem ledu a jeho úkolem. V dávných dobách už jednou došlo k záplavě světa zlem v čele s „Temným pánem“, jenž velel obří armádě stvůr z Bezedné propasti proti „Svaté alianci“ za účelem dobýt ve jménu Krona pevnost Algalord, svatou citadelu „Okouzlujících zemí“ (Enchanted Lands), kde je uloženo prastaré tajemství o smaragdovém meči – mocné zbrani schopné zvrátit vývoj války se zlem. Svatá aliance vznikla na popud moudrých králů, kteří sjednotili čtyři armády v jednu, nejmocnější všech dob. Pod vedením Harolda Statečného se Alianci povedlo tehdejší válku vyhrát. Nyní se zlo vrací a Algalord je opět ohrožen.
Okouzlující země se opět hemží silami Bezedných propastí a ze zemí temnoty. Velí jim krutý král Akron a část napadla okrajové oblasti Okouzlujících zemí, část pročesává Země chaosu. Sešla se tedy rada králů v Algalordu (Harold III z Algordu, Argon IV z Elgardu a Eric, král Elnoru), aby obnovila alianci pod novým jménem „Aliance Okouzlujících zemí.“ Dalším bodem jednání byl přednes starověké Legendy o smaragdovém meči ze Svaté knihy. Zněla prostě: Statečný bojovník s čistým srdcem nalezne „Tři klíče moudrosti“ k otevření slonovinové brány v Zemi chaosu. Tam se prý nachází svaté království, kde je možné smaragdový meč získat. Po poražení strážců bude se smaragdovým mečem v ruce vést tažení na spásu Okouzlujících zemí a celého světa. Tuto pouť se pokoušelo vykonat mnoho hrdinů, žádný se ale nevrátil živý. Rada se proto rozhodla, že to pro zoufalost situace zkusí ještě jednou – možná naposled. Král Harold navrhl pověřit tímto úkolem silného válečníka ze Severních zemí, kterému věřil, že to dokáže. Ihned pro něj vyslal posla do dalekého Loregardu.
Bojovníka ledu seznámil s jeho úkolem a ten se ihned vydal na cestu ze Zelených údolí. Cestou plnil ještě druhý úkol dovést část vojska z Irengardu do Algalordu. Tak začala legenda. Všechna města Aliance poslala vojáky do Algalordu, aby byla armáda Okouzlujících zemí připravena čelit hrozbě co nejdříve. Rada králů rozhodla zaútočit na zlo a Bojovníka ledu pověřila velením části Aliance, než je odevzdá v Ancelotu princovi Arwaldovi, hrdinovi Středozemě, který zde již čelil vojskům zla a nutně potřeboval posily. Poté měl odjet do nedalekého Elgardu za čarodějem Aresiem, aby se dověděl bližší informace o tajemství Slonovinové brány. Tento čaroděj mu měl pomoct s hledáním tří klíčů moudrosti.
Během cesty do Ancelotu vstoupil Bojovník ledu do Lesa jednorožců, kde zahlédl vizi předchozí války a předchozí armády Aliance i utrpení, jež tehdy lidé prožívali. Došlo mu, že jsou nyní síly temnot mnohem silnější než tenkrát. Po opuštění lesa se vrátil zpět k vojsku. Dorazili však pozdě. Ancelot byl téměř zničen a tisíce obyvatel a jeho obránců bylo pobito. Bojovník ledu odevzdal Arwaldovi z Ancelotu, který zkázu města přežil, své vojsko a sám pokračoval do zeleného údolí Elgardu, aby se setkal s Aresiem a započal hledání tří klíčů moudrosti. Věděl, že na dlouhé cestě bude čelit překážkám, svému strachu, záhadám a dávným příšerám temnot. A také se řipravil na to, že až přijde čas, vstoupí do země nesmrtelných, nebes velkých hrdinů.
Myšlenky na tragický konec Ancelotu byly ale stále příliš čerstvé a Bojovník ledu myslel na pomstu. Proto se večer před započetím výpravy projel okolo Elgardu, aby tyto myšlenky zahnal, při tom poslouchal písně elgardského lidu o legendárních bitvách proti Temnému králi. Elgardští vojáci a rytíři během večerních slavností popřáli Bojovníkovi ledu hodně štěstí v hledání.
Symphony of Enchanted Lands Symphony of Enchanted Lands (Symfonie Okouzlujících zemí) je druhou kapitolou příběhu. Hned další den vyrazil Bojovník ledu na cestu za prvním ze tří klíčů. Nahlédnul do Zrcadla stínu, aby překonal největší strach, který se v něm odrážel. S vypětím všech duševních sil se dokázal ubránit šílenství a získal první klíč společně se stopou k dalšímu.
Ta ho zavedla do bažin v Zemích Chaosu, kde čekal mocný krvavý drak Tharos, strážce druhého klíče. Bojovník ledu s ním svedl děsivou bitvu, ale nakonec draka porazil. Měl dokonce šanci zasadit mu smrtelnou ránu, ale místo toho ho ušetřil. Díky tomu bylo zlomeno drakovo zakletí, které ho nutilo zabíjet hrdiny hledající druhý klíč moudrosti. Poznal, že Bojovník ledu je skutečně vyvolený a kouzlo pominulo. Tharos odevzdal druhý klíč moudrosti, poradil cestu k třetímu a po dlouhých letech se konečně svobodně vznesl k oblakům.
Cesta vedla k jižní hranici Země Chaosu hlubokými lesy k mystickému oltáři držící tajemství Ikarenu. Ikaren byl magický předmět ukazující směr ke Slonovinové bráně. S hlavolamem si Bojovník ledu dlouho nevěděl rady a když už propadal beznaději, vypadly mu z kapes oba klíče moudrosti na oltář. Pochopil, že klíče do sebe zapadají a vytvoří onen Ikaren. Vložil ho do štěrbiny v oltáři a na druhý den ráno se spustila hru světel, která ukázala pomocí skrytých zrcadel směr. Oltář pak odevzdal všechny tři klíče moudrosti.
Paprsky světel oltáře ukázaly na tajný průchod, kterým se Bojovník ledu s Aresiusem dostal do starobylé síně s legendární Slonovinovou bránou. Třemi klíči moudrosti ji otevřeli a za bránou se jim zjevila krásná krajina plná života. A také stezka, která vedla, jak doufali, ke Smaragdovému meči. Zavedla je ale do pouště, kde dříve padli i ti nejsilnější bojovníci. Jejich duše se rozhodly Bojovníkovi ledu pomoct a doprovodily ho na cestě. V bažinatých zemích za pouští byl napaden nemrtvými stvořeními, jež ho málem ubily k smrti. Z ničeho nic se objevil obrovský drak Tharos a vyvoleného zachránil, aby mu splatit dluh za vysvobození. Bojovníkovi ledu nabídl, že s ním doletí až ke Smaragdovému meči. Na Tharosových křídlech přeletěl krajinu, kterou by jinak musel dlouho zdolávat pěšky. Ta se časem měnila v temnou pustinu s temnou mlhou a s krvavě rudými řekami. Toto místo Tharos nazval Pevností bezedných propastí a poodhalil, že se Smaragdový meč nachází uvnitř a je dobře střežen.
Tharos s Bojovníkem ledu zamířil k nejvyšší věži a oba dva napadly démonické létající bytosti. Tharos se s nimi pustil do boje a Bojovníka ledu vysadil do věže. Za padacími dveřmi se dostal do ohromného sálu se zelenou září Smaragdového meče. Jakmile se ho dotkl, zjevila se před ním nestvůra, která byla tak ošklivá, že ji nelze popsat. Byl to pradávný strážce. Boj byl ve věži zuřivý a strážce vítězil, když tu Tharos prolétl střechou a zalehl strážce tak, aby ho mohl Bojovník ledu rozseknout. Poté se celá Pevnost začala rozpadat a mizet a Tharos se s Bojovníkem shodl, že bude lepší co nejrychleji zmizet.
Oba doletěli zpět k Okouzlujícím zemím a Tharos odhalil, že ho prastarý strážce smrtelně zranil, a že umírá. Drak dal vyvolenému sbohem a naposledy roztáhl křídla k odletu směrem k Temnému horizontu do Dračí země, aby tam spočinul. Nicméně úkol byl splněn a Bojovník ledu se zářivým Smaragdovým mečem vykřesal pro Alianci Okouzlujících zemí naději. Tato zpráva se rychle rozšířila a lidé několik dní slavili na počest Bojovníka ledu.
Dawn of Victory Dawn of Victory (Úsvit vítězství) pokračuje jako třetí kapitola. Popisuje události poté, kdy Bojovník ledu nalezl Smaragdový meč. Nyní se s ním vrátil do Ancelotu a cestou verboval nové vojáky ochotné bojovat za budoucnost Okouzlujících zemí.
Když dorazil s novým vojskem ke Skalnaté hoře nad Ancelotem, byl připraven střetnout se s armádou démonických rytířů vedených Dargorem, knížetem Temných zemí (Darklands), jenž sloužil Akronovi. Dargor drtil poslední zbytky obrany města pod velením prince Arwalda, ale po zásahu Bojovníka ledu byl Ancelot opět volný. Bitva se ale neobešla bez citelných ztrát. Kromě mnoha padlých byla během obléhání města démonickými rytíři unesena Airin, Arwaldova princezna, společně s tuctem rytířů, kteří ji bránili. Byli odvlečeni do Hargoru, pekelného města Temných zemí a sídla temného pána Akrona. Dohnat je bylo nemožné.
Za několik dní dorazil k Ancelotu Akronův posel a vzkázal, že zajatce napíchají na kůly, pokud Bojovník ledu neodevzdá temnému pánovi Smaragdový meč. Tento požadavek rozhodně nemohl splnit, protože by Smaragdový meč v Akronových rukách zajistil vítězství zla, ale bylo přesto nutné něco udělat. Arwald se s Bojovníkem ledu vydal přímo do Hargoru vyjednávat s Akronem. V Hargoru je však přivítaly hlavy ancelotských rytířů napíchané na kůly před branou.
Oba byli zajati a krutě několik dnů mučeni až do bezvědomí. Odvlekli je do temné jeskyně a přikovali do těžkých řetězů a princeznu Airin dali na temný prokletý oltář. Do jeskyně vstoupil Akron se svými temnými rytíři a smál se, jak snadno získal Smaragdový meč. Přítomní démoni před zraky prince Arwalda a Bojovníka ledu brutálně znásilnili princeznu Airin, což bylo moc i pro Dargora, jenž tento čin odsoudil, přestože přísahal věrnost zlu a byl vychován temným čarodějem Vangarem z Helmu, úhlavním nepřítelem čaroděje Aresia. Bylo znát, že si i přesto Dargor zachoval ctnostné chování.
Airin byla po strašlivém aktu ponořena do kyseliny Sgralu, schopné korodovat i nejtvrdší ocel. Arwald byl potom po zhlédnutí utrpení a smrti princezny ponořen do kyseliny také a Bojovníka ledu chtěli takto popravit rovněž. Jenže Arwald (snad s pomocí bohů) dokázal těsně před smrtí vymrštit kapky kyseliny na řetězy, které poutaly Bojovníka ledu. Díky tomu byl schopen se osvobodit. Bojovník ledu, poháněn spalujícím hněvem, se vrhl na démonické rytíře s kameny jako se zbraněmi. Aby unikl Akronovi a opětovnému zajetí, unikl do podzemní řeky Aigor tekoucí jeskyněmi pod Hargorem a vyplaval daleko za městem.
Bojovník ledu pak po několik měsíců bloudil pustinami, než našel cestu zpět do Okouzlujících zemí. Ve svém milovaném údolí a v Lese jednorožců po dlouhé době poznal bezpečí a klid. Přesto nebylo času na odpočinek, protože se Akron chystal se Smaragdovým mečem v ruce přinést brzkou zkázu Okouzlujícím zemím.
Rain of a Thousand Flames Rain of a Thousand Flames (Déšť tisíce plamenů) je čtvrtým pokračováním. Nad Okouzlujícími zeměmi se stáhla temná mračna a vojska Aliance snad ta nejtěžší zkouška. Akron měl u sebe Smaragdový meč a byl nadosah vítězství. Bojovníka ledu po zotavení v Lese jednorožců stále trýznilo trauma z Arwaldovy a Airininy ohavné smrti. Jakmile dorazil zpět do zeleného údolí Elgardu, čaroděj Aresius se pokusil vyléčit jeho bolest na duši. Lid Elgardu ho přijal srdečně i přes ztrátu meče.