Valja Stýblová (4. června 1922 Charbin, Čína – 12. listopadu 2020) byla česká spisovatelka, lékařka, bývalá československá politička za Komunistickou stranu Československa a poslankyně Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace.

Život Narodila se v rodině legionáře, poměrně brzy se dostala do Prahy, kde absolvovala gymnázium. Poté vystudovala medicínu (1950), roku 1965 se stala docentkou a roku 1977 profesorkou neurologie. V roce 1973 byla jmenována vedoucí katedry neurologie a psychiatrie Lékařské fakulty hygienické Univerzity Karlovy, po roce byla jmenována přednostkou Neurologické kliniky LFH UK a FNKV, kde pracovala od promoce až do důchodu roku 1990.

Ve volbách roku 1981 zasedla za KSČ do Sněmovny lidu (volební obvod č. 31 – Rakovník, Středočeský kraj). Mandát obhájila ve volbách roku 1986 (obvod Praha 6 – severovýchod). Ve Federálním shromáždění setrvala do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990; netýkal se jí proces kooptací do Federálního shromáždění po Sametové revoluci.

Léta 2007 obdržela Medaili Josefa HlávkyHlávkova nadace a v roce 2012 Cenu Josefa Hlávky.

Dílo Její dílo je ovlivněno její profesí lékařky.

Beletrie Mne soudila noc, 1948, vydáno až 1957 – objevuje se zde otázka práva na interrupci Dům u nemocnice, 1959 Moje velká víra, 1960 – o dramatickém odhalení přírodního léčitele Dopis Kláře, 1963 Až bude padat hvězda, 1966; zfilmováno: Až bude padat hvězda, 1976 (režie Věra Jordánová; v hlavní roli Taťjana Medvecká)Až bude padat hvězda Nenávidím a miluji, 1969 Můj brácha, 1973 Rychlík z Norimberka 1975 (obsažen v druhé části antologie Píseň o rodné zemi). Novela v roce 1978 zfilmována jako Sólo pro starou dámu (scénář a režie Václav Matějka; v hlavní roli Jiřina Šejbalová)Sólo pro starou dámu Také jako rozhlasová četba, jež však mohla být uvedena až po roce 1990.https://vltava.rozhlas.cz/valja-styblova-rychlik-z-norimberka-drama-jedne-podivne-navstevy-v-dobach-8751580 Na konci aleje, 1979 – z domova důchodců Skalpel, prosím, 1981, zfilmováno: Skalpel, prosím; 1985 (režie Jiří Svoboda; v hlavní roli Miroslav Macháček). Zpověď neurochirurga, který bilancuje nejen svůj profesionální, ale i soukromý život na pozadí zdánlivě neoperovatelného případu Nevěra, 1984 Princ a Skřivánek, 1984 Zlaté rybky, 1988 Benjamin, 1992 Eli, Oli, Al a pes Hanibal, 1995 Most přes řeku Léthé, 1997 Most sebevrahů, 1999 Most aeskulapů, 2001 Ondinino prokletí, 2003 Lužanská mše – Vita brevis, 2005, 2007 s dalšími ilustracemi Lužanská mše – Ars longa, 2006 Lužanská mše – musis amicus, 2009 Mecenáš v obnošené vestě, 2012 – čtvrtý a poslední díl životopisného románu o Josefu Hlávkovi Františka, 2022 (posmrtně) – novela s eponymní hrdinkou, desetiletou leukemičkou, která se v nemocnici sblíží s vrstevníkem Frederikem, spinálním pacientem. Jde o prvou část nedokončeného opusu se zamýšleným názvem Sedmý závoj; kniha obsahuje čtyři další příběhy

Překlady Knihy Valji Stýblové byly přeloženy do angličtiny, běloruštiny, bulharštiny, estonštiny, francouzštiny, litevštiny, lotyštiny, maďarštiny, němčiny, polštiny, ruštiny, slovenštiny, slovinštiny a španělštiny: Mne soudila noc Noc była moim sędzią (do polštiny přeložila Jadwiga Bułakowska, 1959) The abortionists (do angličtiny přeložila Edith Pargeter, 1961, 1963 a 1966) Dům u nemocnice, 1959 Im Haus an der Klinik (do němčiny přeložila Lucia Heine, ilustrace V. Matthäuer-Neustäd, 1961) Dziewczęta z internatu (do polštiny přeložila Jadwiga Bułakowska, ilustrace Andrzej Jurkiewicz, 1961) Dom pri nemocnici (do slovenštiny přeložil Dominik Štubňa-Zámostský, 1962) Hiša od bolnišnici (do slovinštiny přeložila Zdenka Jermanova, 1964) Maja pie slimnīcas (in: Lielā dzīve, do lotyštiny překlad Laima Rumniece, 1989) Až bude padat hvězda Keď bude padať hviezda (do slovenštiny přeložili Dominik Štubňa-Zámostský a Bohuslav Kompiš, Il. Katarína Schillerová) Můj brácha Moj braščik (do běloruštiny přeložil Pavel Marcinovič, 1977) Auf Kim ist Verlass (do němčiny přel. Karin Alpers, 1984) Moj bratiška; Dom vozle bol’nicy : Povesti (Můj brácha a Dům u nemocnice, do ruštiny přeložila T. Mironova a N. Zimjanina, 1986) Skalpel, prosím Skal'pel', požalujsta (sborník Čechoslovackaja povest', do ruštiny přeložil E. El'kind, 1984) Scalpel, please (do angličtiny přeložil John Newton, 1985) Kérem a szikét! (do maďarštiny přeložila Bertha Mária, 1985) Un coup de bistouri (do francouzštiny přeložil Karel Zich, 1986) El bisturí (do španělštiny přeložil Enrique Roldán, 1986) Skalpell, bitte (do němčiny přeložil Gustav Just) Skalpel, molja: Roman (do bulharštiny přel. Vasil Samokovliev, 1988) Duokite skalpelį (do litevštiny přeložila Elena Juškevičienė, Vytautas Visockas; Virginija Mickienė, 1988) Skalpell, palun (do estonštiny přeložil Leo Metsar, 1989) Princ a Skřivánek Princ a Škovránok (přeložila Darina Šimečková; Il. Zlatica Hlaváčková, 1990)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Valja Stýblová v parlamentu

Kategorie:Čeští neurologové Kategorie:Neuroložky Kategorie:Čeští profesoři lékařství Kategorie:Čeští romanopisci Kategorie:Poslanci československého Federálního shromáždění Kategorie:Českoslovenští politici české národnosti Kategorie:Pedagogové na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Českoslovenští zasloužilí umělci Kategorie:Narození v roce 1922 Kategorie:Narození 4. června Kategorie:Narození v Charbinu Kategorie:Úmrtí v roce 2020 Kategorie:Úmrtí 12. listopadu Kategorie:Ženy