náhled|vpravo|Nákres Velkého Taxisova příkopu Velký Taxisův příkop, nebo také Taxisův příkop či prostě Taxis, je v pořadí čtvrtou překážkou kurzu Velké pardubické steeplechase a zároveň jejím nejznámějším skokem, pojmenovaným po princi Egonu Thurn-Taxisovi. Jako jediná překážka pardubického závodiště se skáče jen jednou v roce a v jediném dostihu.

Historie Taxisova příkopu U zrodu Velké pardubické, která se poprvé konala v roce 1874, stáli princ Emil Egon Fürstenberg a hrabata Maxmilián Ugarte a Carl Trauttmansdorff. Roku 1874 prolezl Taxisův příkop bez skoku The Vet. Již tehdy se v kurzu objevil „Hlavní příkop,“ časem zvaný také „Oplocený příkop“, „Velký příkop“ či „Tribunní skok“. Po prvním ročníku se rozpoutala diskuse o jeho zrušení, které požadovali zvláště mladší jezdci v čele s Emilem Fürstenbergem. Jejich oponenti ovšem prosadili zachování příkopu. Princ Egon Thurn-Taxis (1832–1892) tehdy údajně pronesl výrok: „Pánové, já tento skok už nikdy překonávat nebudu, a jak se tak dívám kolem sebe, tak vy také ne. Nevidím tedy důvod, proč bychom jej měli rušit a někomu něco ulehčovat.“ Egon Thurn-Taxis od roku 1871 v Pardubicích nepůsobil, takže pravděpodobně jde o smyšlený výrok, v průběhu času připisovaný různým osobám.

Osmnáct let poté, v roce 1892, byla překážka poprvé oficiálně označena jeho jménem.

Taxisův příkop se dnes skáče jen jednou v roce při Velké pardubické. Krátce po jejím založení (1874) byl ale součástí kurzů dalších dostihů. V letech 1912–1913 se dostih jel dvakrát ve stejném kurzu (tedy včetně Taxisova příkopu) pod názvy Pardubická steeplechase armády a Velká pardubická.

Občas se v příkopu nalézala voda. Kniha k výročí závodu uvádí vyobrazení příkopu s vodou, které je datováno před rokem 1913. Podle tisku z roku 1925 obsahoval příkop i vodu: „... pověstný Taxisův příkop, který vodou přeplněn dosahoval šířky 6 metrů.“ Fotografie z roku 1929 ukazuje „skok přes obávaný Thurn Taxisův vodní příkop.“ I roku 1958 je zmiňováno: „Jen nejlepší z nejlepších zdolají Taxisův příkop – 1,5 m vysoký živý plot s pětimetrovým vodním příkopem.“

Roku 1928 píše tisk: „Taxisův příkop vyžádá si každý rok několik obětí, ale málokdy se zraní kůň nebo jezdec.“

Parametry překážky Původně se jednalo o 200 cm hluboký a 500 cm dlouhý příkop, skrytý za 150 cm vysokým i dlouhým živým plotem, který nahradil proutěnou překážku z roku 1874 někdy před rokem 1892. Kůň s jezdcem tak museli překonat takřka osmimetrovou vzdálenost, aby v pořádku doskočili opět na rovinu. Kůň musel při doskoku přenést váhu na všechny čtyři nohy, jinak docházelo k pádu. Příkop za plotem navíc mohl koně překvapit a polekat, stejně jako hloubka překážky, ze které se kůň jen těžko dostává.

Dnešní Taxisův příkop je kratší a jeho doskoková hrana byla zmírněna. Živý plot je na odskoku vysoký 150 cm a dlouhý 180 cm. Jeho zadní hrana je o deset centimetrů vyšší a následuje za ním metr hluboký příkop – propast má tedy hloubku 260 cm oproti předchozím 360 cm. Její délka je 400 cm a směrem k doskočišti její dno stoupá. Pro koně představuje překážku celkem 150–160 cm vysokou a 580 cm dlouhou, resp. širokou (oproti předchozím 650 cm).

Tajemství Taxisova příkopu Klíčovým momentem pro jeho překonání je správné najetí na tuto překážku a dostatečná rychlost. K tomuto tématu se již několikrát vyslovil žokej Josef Váňa, který radí Taxis skákat vpravo. Eva Palyzová pro změnu volila levou stranu (v rozhovoru s Vladimírem Davidem v roce 1987). Váňa jej s různými koňmi absolvoval mnohokrát, naposledy v roce 2014, ve svých téměř 62 letech. V roce 1992 pronikli na dostihovou dráhu demonstranti za práva zvířat a způsobili incident, kvůli němuž právě na Taxisu přišel Železník pod Josefem Váňou o možnost svého pátého vítězství ve Velké pardubické. V příštím roce byly některé překážky – včetně Taxisu – upraveny a sníženy. Skok má přesto dodnes pověst nejtěžší překážky kurzu Velké pardubické, i když někteří jezdci připouští, že překonání Hadího příkopu bývá problematičtější.

Taxis mimo trénink Na pardubickém závodišti je možné s koňmi trénovat, ovšem Taxisův příkop se neskáče. Dvěma výjimkami byla sázka před první světovou válkou a povolení pro jezdkyni Kržovou s valachem Santosem v roce 1985. Její pokus skončil neúspěšně. Po roce 1946 byla před Taxisem cedule, zakazující jeho tréninkové skákání. V posledních letech už zde cedule není, ale považuje se to za všeobecně známé pravidlo. Po roce 1989 nikdo o tréninkové skákání Taxisu představenstvo pardubického závodiště nepožádal.

Trénink na Taxis tak probíhá u každého trenéra jinak. Trenér a žokej Josef Váňa v rozhovoru pro web tn-sport.cz uvedl nejdrastičtější způsob tréninku koní za účelem zdolání Taxisu z dob před listopadem 1989. Ruský trenér Laskov na závodišti v Rostově nutil koně skákat přes ostnaté dráty, aby nabrali dostatečnou výšku k překonání Taxisu. Ze dvou set koní trénink vydrželo deset.

Různé verze Taxisova výroku Thurn-Taxisův výrok byl vždy obecně známý, ovšem o jeho autorovi se občas vyskytly pochybnosti. V úvahu přicházeli princové Alexander, Egon a Max Egon Thurn-Taxisové. Major Miloš Svoboda, historik Velké pardubické a její dvojnásobný vítěz, však doložil, že větu pronesl Egon (německy jeho celé jméno zní Egon Maximilian Lamoral Prinz von Thurn und Taxis). „Jasnosti, vy ani já nebudeme už tuto překážku překonávati, a proto není důvodů, proč bychom ji měli vyřaditi a někomu ji ulehčovali.“ (Miloš Svoboda, 100 ročníků VPS, s. 180 – autor uvádí, že jde o volnou parafrázi Thurn-Taxisova výroku; oslovením „Jasnosti“ se princ obrátil na prince Emila Fürstenberga) „Pánové, já tento skok už nikdy překonávat nebudu, a jak se tak dívám kolem sebe, tak vy také ne. Nevidím tedy důvod, proč bychom jej měli rušit a někomu něco ulehčovat.“ (Martin Cáp, Velká pardubická bitva o koně a o Taxis, Hospodářské noviny 13. října 2008) „Jasnosti, vy ani já tuto překážku překonávat nebudeme, a proto není důvodu, proč bychom ji měli vyřaditi a někomu ji ulehčovali.“ (Šifra tn.cz / jvl, tn.nova.cz) „Pánové, já tento skok už nikdy překonávat nebudu. Tak nevidím důvod, proč bychom jej měli rušit a někomu něco ulehčovat.“ (Martin Prachař, Jiří Jakoubek – Lidové noviny 8. listopadu 2008)

Taxis v datech 1874 – první ročník Velké pardubické steeplechase, valach The Vet jako první kůň dokázal prolézt živým plotem této překážky; dalším dvěma koním se to podařilo až za 78 let, v roce 1952 – Salvator s jezdcem Wernerem a Atom II s jezdcem Kostkou. Do roku 1990 se to nikomu jinému nepovedlo (a patrně se to nepodařilo do roku 2009); následovaly debaty o zrušení příkopu, o jehož zachování se zasadil Egon Thurn-Taxis 1875 – nazván „hlavní“ či „oplocený příkop“, dále se užívalo označení „velký příkop“ a „tribunní skok“ 1877 – po úpravách překážek, které probíhaly v letech 1874 – 1877, byla stanovena jejich definitivní podoba; vzhled Taxisu od té doby zaznamenal pouze kosmetické úpravy a proutěnka byla nahrazena živým plotem 1888 – první doložená úprava příkopu již s živým plotem, vysazeným v některém z předchozích let; z této podoby vychází i dnešní vzhled překážky; živý plot nahradil původní představenou proutěnou překážku Konec 80. let 19. století – pro „Hlavní příkop“ se hojně užívalo lidové označení „Taxisův příkop“ 1892 – v tisku byl poprvé označen jako „Taxisův příkop“, místo proutěnky už zde rostl živý plot, vysoký zhruba 120 cm 1927 – na Taxisu údajně zahynul první kůň 1928 – diváci u Taxisova příkopu prolomili vojenský kordón a způsobili chaos 1929 – upraveny překážky, zvláště Taxis, Irská lavice a Hadí příkop 1937 – německý favorit Herold s jezdcem Oskarem Lengnikem padl na Taxisu; Lengnik se zlomenou klíční kostí opět nasedl, dojel třetí a za cílem se zhroutil bolestí a byl převezen do pardubické nemocnice; tento moment pomohl k vítězství klisně Normě pod Latou Brandisovou 1946 – po válce oprava překážek a změna kurzu, Taxisův příkop byl od tohoto roku označován při povolených trénincích koní na dráze zákazem skákání (dnes se již označení nepoužívá) 1952 – koně Salvator s jezdcem Wernerem a Atom II s jezdcem Kostkou prolezli živý plot Taxisu (poprvé od roku 1874) 1964 – nedbale udržovaný živý plot Taxisova příkopu vyrostl na téměř 160 cm 1967 – svět oběhla fotografie pádů na Taxisu, v jejímž popředí bylo vidět hrozivé spojení hřebce Barvinoka s jezdcem Smetaninem silonovým lankem (aby kůň po pádu neutekl), od té doby je jakékoliv pevné spojení jezdce s koněm zakázáno 1971 – jezdec Kňazík s Nestorem úspěšně doskočil za Taxisem bez otěží v rukou 1984 – hromadný pád jedenácti (podle některých pramenů čtrnácti) koní na Taxisu 1985 – Taxis se nikdy neskákal v tréninku (s výjimkou sázky před první světovou válkou), v tomto roce to bylo povoleno jezdkyni Kržové s valachem Santosem; skok skončil neúspěšně 1992 – demonstranti za práva zvířat vtrhli během Velké pardubické na dráhu; jejich akce byla mimo jiné motivována i neblahou pověstí Taxisova příkopu, přičemž se rozpoutal „boj o Taxis“ – debata o jeho zachování či zrušení 1993 – Taxisův příkop byl upraven, živý plot snížen o zhruba 20 cm, příkop zčásti zasypán (ze 200 cm na 100 cm) a úhel doskokové plochy zmírněn.

Seznam zahynulých koní na Velkém Taxisově příkopu Na překážce zahynulo k roku 2020 úhrnem 25 koní. Seznam zahrnuje dohledaná jména a ročníky Velkých pardubických. Některé zdroje však udávaly čísla vyšší a stav k roku 2020 by mohl být až 31 koní. Od úprav v letech 1993 a poté 2022 počet významně klesl.

Doyen – 9. října 1927 Brouk – 14. října 1956 Viza – 16. října 1960 Div – 11. října 1964 Kolar – 11. října 1964 Zamyslel – 8. října 1967 Blankyt – 12. října 1969 Vaga – 12. října 1969 Liban – 11. října 1970 Bilet – 11. října 1970 Kostrava – 10. října 1971 Ria – 10. října 1971 Sandra II – 11. října 1975 Úskok – 9. října 1977 Emanuel – 14. října 1984 Futbol – 14. října 1984 Lozorno – 12. října 1986 Torpha – 8. října 1989 Gajsan – 8. října 1989 Formát – 14. října 1990 Pauza – 13. října 1991 Cieszymir – 14. října 2007, jezdec žokej Marek Stromský Zulejka – 12. října 2014, jezdec žokej Josef Bartoš Vicody – 15. října 2018, jezdec žokej Josef Bartoš Sottovento – 11. října 2020, jezdec žokej Jan Kratochvíl Stuke – 8. října 2023, jezdec žokej Benoit Claudic

Řekli o Taxisu „Taxis je překážka jako každá jiná.“ (Jana Nová) „Překážka, kterou dnes nazýváme Taxisův příkop, proslavila Velkou pardubickou snad víc než samotný závod.“ (Miloš Svoboda, historik a dvojnásobný vítěz Velké pardubické) „Už jenom jméno Taxis leckoho straší.“ (Pavel Liebich, trojnásobný vítěz Velké pardubické, navíc ve třech letech po sobě) „Je nevyzpytatelný.“ (Peter Gehm, čtyřnásobný vítěz Velké pardubické) „Jaký že to je pocit skákat přes Taxis? Asi takový, jako když vyskočíte z letadla a neotevře se vám padák.“ (Kamil Kuchovský, čtrnáctinásobný účastník Velké pardubické) „Před Taxisem se kůň snižuje, zato heka roste. Pak uvidíš tu díru, pak přijde rána. Pak se probudíš. A za rok tam jdeš znova.“ (Josef Karásek, někdejší překážkový jezdec) „To bylo nějakých dramat za ta léta. Vždyť jsem viděl Taxis skákat víc než padesátkrát.“ (Rudolf Deyl starší) „Recept na Taxis? Je jednoduchý: pokud možno jděte ve špičce, abyste neskákali blízko jiného koně a zamezili tak srážce nad překážkou nebo za ní. Hlavně mít pořádné tempo! Vím, řekla jsem to jako předpis na vaření, ale opravdu to takhle vypadá. Nejlíp se skáče Taxis v první třetině odleva.“ (Eva Palyzová, ve Velké pardubické získala 2× druhé místo) „To, že kůň s jezdcem překonají Taxis, ještě zdaleka nemusí znamenat, že jsou dobří.“ (Pavel Liebich, trojnásobný vítěz Velké pardubické, navíc ve třech letech po sobě) „Při letu přes Taxis překoná kůň vzdálenost kolem deseti metrů. Je to fakt let.“ (Josef Váňa, osminásobný vítěz Velké pardubické) „Taxisův příkop je mezníkem celého dostihu. Na něm se jezdecké pole roztřídí.“ (Rudolf Deyl starší)