náhled|vpravo|upright=0.9|Římská freska tauroktonie, na níž Mithras zabíjí svým mečem (či dýkou) býka, s dalšími výjevy z života boha.
Mithraismus je moderní označení pro Mithrova mystéria, pozdně starověký římský kult boha slunce Mithry, který Římané nazývali jako mystéria Peršanů. Mithrův kult byl mysterijní pozdně antický synkretický směr, který se rozšířil po celé římské říši před nástupem křesťanství jako státního náboženství říše, ale na rozdíl od něj se nikdy nestal masovým ani státním náboženstvím. Mystéria byla oblíbenou, leč uzavřenou tajnou společností omezeného počtu zasvěcenců. Pro svůj vojenský charakter se kult stal populárním zejména mezi římskými vojáky a úředníky, příznivce si našel i mezi římskými císaři. Přístupný byl pouze mužům, to mu významně zabránilo v dalším rozšíření. Zřejmě byl odmítán určitými konzervativními římskými kruhy a splýval se zavedeným kultem římského slunečního boha Sola.
Charakteristika kultu Ústřední postavou uctívání a tajných mysterijních obřadů byl původem perský (íránský) sluneční bůh Mithra. Největšího rozšíření dosáhl kult v období pozdní antiky 1. až 4. století n. l. Přestože se úspěšně rozšířil po takřka celé římské říši a mohl se teoreticky ucházet o přízeň široké veřejnosti nebo se stát dokonce státním náboženstvím říše ještě před nástupem křesťanství, v praxi zůstával pro veřejnost uzavřeným, přístupný pouze pro úzký kruh mužských zasvěcenců. Pro svůj vojenský charakter zůstával nepřístupný ženám. Této vzniklé mezery dovedly využít jiné kulty, např. Kybely.
Pro Římany obecně byl (stejně jako jiné mysterijní kulty) kultem orientálním a cizokrajným, tedy ne-římským a dovezeným. Kvůli jisté provázanosti s Peršany, národa dlouhodobě nepřátelského vůči Římu, mohli tradicionalističtí konzervativní Římané k němu chovat nedůvěru a určité podezření. Ironií je, že sluneční bůh Mithra(s) a jeho kult známý jako „mystéria Peršanů“ měl se skutečnými Peršany a jejich náboženstvím pramálo společného.
Mithrova mystéria vznikla v helénistickém světě a stala se kultem římským. Původ antického Mithrova kultu je třeba hledat v helénistické Malé Asii, v Kilíikii a na březích Pontu, které měly vazby na řecký svět a styky s orientem. Zde se zrodil synkretický směr ovlivněný tradičními slunečními kulty a řeckými mýty héroů ovlivněný chaldejskou astrologií.
Původ kultu a mytologie Íránský a helénistický Mithra
náhled|upright=0.7|Sasánovský velkokrál Ardašír II. je uváděn na trůn, Mithra (vlevo) s poszvednutým barsomem posvěcuje jeho nástup na trůn, basreliéf z Taq-e Bostan, 3. stol. Írán.
Bůh římského mithraismu vychází z indo-íránského boha slunce zvaného Mithra nebo Mitra, který byl uctíván v perské říši (jméno má v avestánštině zhruba význam: „ten, který svazuje“, původ má také v sanskrtu a znamená „přítel“).
náhled|upright=0.5|vlevo|Antiochos I., král Kommageny a bůh Apollón-Mithra-Hélios Mithras uctíváný v pozdně antickém Římě je nepochybně božstvem íránského původu, ale pravděpodobně vychází z tradice odlišné od zarathuštrické. Než se římská republika stačila rozšířit dál na východ o další provincie, Mithra se již stačil zabydlet a rozšířit v helénistickém světě, kde se mísily náboženské představy starověkého Řecka a východu. Mithra tu splýval s jinými bohy slunce jako byl Apollón či Hélios. V synkretismu docházelo k mísení náboženských představ a Mithra získával podobu těchto bohů, čímž se ovšem vzdaloval od své původní perské předlohy.
Mithra je synem Dia-Óhrmazda (synkretické spojení nejvyššího boha řecké mytologie a Ahury Mazdy) a rezonuje v osobních jménech několika pontských vládců. V synkretismu docházelo k mísení náboženských představ z řecké mytologie a zoroastrismu, státního náboženství perské říše.
Římané a zejména legionáři se s kultem setkávali během svých válečných tažení na východě. Mezníkem bylo římské dobytí maloasijské Kilíkie, toho času pod kontrolou pirátů, a podmanění si Pontu. Po ovládnutí Malé Asie Římané pokračovali do Arménie. Arménské legie měly být první, které vyznávaly Mithrův kult. Odtud římští legionáři šířili víru dál do dalších koutů impéria. Díky vojenskému charakteru se kult stal velice oblíbeným zejména u římských legií, ale také se rozšířil mezi městské úředníky, později byl podporován i některými římskými císaři. Jeho šíření zcela jistě usnadňovaly bohatě zdobené přenosné oltáře, které seznamovaly věřící se životem Mithrovým. Chrámy zasvěcené perskému bohu slunce (zvané mithraeum) byly nalezeny na mnoha místech římské říše včetně těch nejvíce vzdálených římských provinciích (například v Británii).
Římský Mithras
náhled|upright=0.5|vpravo|Mithras vystupující ze skály Mithrovy mýty se do dnešních dnů nedochovaly, ale z kamenných reliéfů Mithrových oltářů je možno vyčíst kultovní příběh božstva. Na počátku se Mithra zrodil (či byl stvořen) již jako dospívající mladík ze skály v jeskyni.Commodian, Instructiones 1.13Robert Turcan, Mithra a Mithraismus str. 45 Sbíral plody nebo sklízel obilí, poté vystřelil z luku šíp a zasáhl jím skálu, ze které pak vytryskl životodárný pramen. Poté musel pronásledovat býka, kterého bylo zapotřebí zkrotit.
Jeho nejvýznamnějším skutkem je skolení velkého býka. Ústředním motivem příběhů je tedy výjev zvaný tauroktonie, tomu je na oltáři věnována největší pozornost, na něm je bůh Mithra zobrazen, kterak zabodává meč (či dýku) do hřbetu umírajícího býka. Tento akt představoval oběť, během které je obnovována plodnost a životadárnost světa i kosmu. Někdy je zobrazován, kterak na zkroceném býkovi jede. Proto jeho římské jméno Mithras (latinsky) bylo někdy doplňováno různými přídomky (například „Mithras Tauroktonos“). Na tauroktonii bývají někdy vedle vyobrazené prýštící krve z býkovy rány symbolicky vyrůstající zemědělské plodiny. Po stranách se vyskytují menší scény zachycující další významné události z Mithrova života.
Kromě Mithry se na obrazech objevují další postavy – různá zvířata (had, pes, štír, havran aj.), sluneční bůh Sol (nebo Hélios), Mithras bývá někdy doprovázen dvěma mladíky (dvojčaty neboli blíženci) s pochodněmi, kteří bývají oblečení stejně (či podobně) jako on, jmenují se Cautes a Cautopates.
Mithras byl vždy zobrazován jako mladík v červeném orientálním oděvu (zřejmě perském) s pláštěm a červenou frygickou (frýžskou) čapkou (zřejmá inspirace řeckým hrdinou Perseem), které byly mylně považovány za oděv Peršanů (frygická čapka nebyla typickým módním doplňkem Peršanů, byť si to Řekové a Římané zřejmě mysleli).
Sol Invictus Mithras
náhled|upright=0.7|vpravo|Tauroktonie, na které Mithras poráží býka a přitom vzhlíží na slunečního boha Sola vycházejícím z mraků, basreliéf ve Vatikánském muzeu Mithras plnil roli zachránce a spasitele, byl chápán jako bůh slunce a světla uctívaný uprostřed temné jeskyně. Měl vždy podobu mladého bojovníka a vládce kosmu („kosmokrátor“) a obnovitele světa, který skrze krvavou oběť kosmického býka pravidelně zachraňuje a cyklicky obnovuje veškerý život.
Raná křesťanská církev napadala Mithrova mystéria z kopírování a parodování křesťanských obřadů. Mithra plnil ve svých mystériích podobnou úlohu spasitele srovnatelnou s Kristem v křesťanství, ale na rozdíl od křesťanského spasitele není zabit pro spásu lidstva, ale naopak pro jeho spásu zabíjí. Činí tak, protože musí. V jeho tváři se proto neprojevuje hněv ani touha po krvi, spíš určitá odevzdanost.
Narození Mithry se v Římě slavilo 25. prosince během svátku Dies Natalis Solis Invicti („Dne zrození nepřemožitelného Slunce“) zavedeného císařem Aureliánem, které mělo formálně sjednotit kulty solárních bohů.
Mithras je ztotožňován s dvěma antickými bohy slunce, s řeckým slunečním bohem Héliem a zejména pak s římským aureliánským bohem Solem („Sol Invictus Mithras“). Sol je také mithraistickém umění často zobrazován společně s Mithrou, ale v podřízené roli (např. ve scénách mithraistických oltáří je vyobrazení Sola a Mithry, jak si nad oltářem tisknou ruce – dexiósis). V dalších scénách si Sol před Mithrou poklekává a Mithras nad ním mává jakýmsi předmětem (pravděpodobně vakem), což působí dojmem, že se chystá Sola zasvětit do svých perských mystérií. Cyklus obrazů je ukončen scénou, na které Mithras vystupuje na Solův sluneční vůz.Robert Turcan, Mithra a Mithraismus str. 46
Obsah a smysl mystérií náhled|upright=0.7|vpravo|Mithras obětující býka (kolem , dnes v Louvru) náhled|upright=0.7|vpravo|Reprodukce hostiny Mithry se Solem na hřbetu skoleného býka, datováno rok 130, muzeum v Ladenburku, Německo Římský Mithrův kult se postupně vyvíjel ve východních provinciích římské říše jako synkretismus antického polyteismu (řecko-římské mytologie), východní astrologie a perského náboženství zoroastrismu (založeného Zarathuštrou), kterým byl ovlivněn jen okrajově.
Orientální kult přinesl do římského náboženství několik novot, které mohly ovlivnit rodící se křesťanství a církev: Spasitelské božstvo obnovující řád světa násilným zkrocením a krvavou obětí kosmického býka. Posvátnou liturgii v prostorách podzemní svatyně nebo chrámu a ústřední motiv tauroktonie coby díla spásy s ikonografií související s nebeskými tělesy noční oblohy. Tajné iniciační obřady s vírou ve spásu lidské duše, které měly skrze rituál a atmosféru vzbuzovat bázeň a zbožnost (proto náleží ke skupině mysterijních kultů). Zasvěcenci v Mithrových svatyních nosili během obřadů pestrobarevná orientální roucha a masky, které odpovídaly jednotlivým stupňům zasvěcení. Obřady byly neveřejné a pro obyčejné lidi nepřístupné. Rituální přijetí do kultu prostřednictvím obřadu – křtu, který spočíval ve vypálení (či vytetování) znamení (či znaku) na čelo,Tertullian, De praescriptione haereticorum 40Per Beskow, "Branding in the Mysteries of Mithras?", in Mysteria Mithrae, ed. Ugo Bianchi (Leyden 1979), 487-501 která měla pravděpodobně tvar řeckého kříže nebo kříže ve tvaru písmene X (Hostilianův portrét), není to však jasně prokázáno. Propracovaná hierarchie kultu a kněží, od nejnižších zasvěcených až po nejvyššího otce.
Každý stupeň měl svůj iniciační rituál, během něhož kandidát musel prokázat odvahu nebo znalosti, které byly tajné a pro obyčejného člověka nedostupné. Kandidát byl vystavován nebezpečí nebo si musel poradit s různými překážkami, nástrahami a hádankami. To je také důvod, proč byl kult přístupný pouze mužům a oblíbený mezi římskými vojáky.
Během úvodní zasvěcovací ceremonie byl nováček přiveden do tmavých prostor jeskyně nebo podzemní svatyně se zavázanýma očima. Uvnitř mu byla látka sejmuta z očí a nabídnuta honosná koruna. K tomu, aby ve zkoušce obstál, musel být předem poučen o tom, že nabízenou korunu má odmítnout a pronést před knězem formuli, že tuto korunou nepotřebuje, neboť jeho korunou je samotný Mithras.
Smyslem mithraismu byla spása člověka a dosažení věčného života, toto mělo být zajištěno postupným zasvěcením do mysterijních obřadů. Překonáváním četných překážek či nástrah a plněním různých úkolů (například postu) bylo možné projít sedmi stupni zasvěcení, jimž odpovídá představa stoupání duše zemřelého k nebi sférami sedmi planet (sblížení mithraismu, obdobně jako u gnosticismu, s astrologií). Skrze iniciační rituály zasvěcenci postupně vstoupali v hierarchii vzhůru jako po nebeském žebříku k nebi, na jehož konci se měla nacházet nebeská brána a radostná přítomnost boha spasitele. Ke každému iniciačnímu stupni hierarchie kultu byla přiděleno jedno vesmírné těleso (a zřejmě i božský patron).
Rozšíření kultu ve světě upright=0.7|náhled|Oboustranný reliéf, přelom 2. a 3. stol. n. l. (Louvre) Není známo, jak moc byl helénistický a posléze římský Mithrův kult spjat s perským náboženstvím a jeho reformní podoby zavedené prorokem Zarathuštrou, resp. zoroastrismem.