náhled|Banket v broskvové a švestkové zahradě. náhled|Fragment Sun Kche-chungova (1532–1610) obrazu Zahrada kamenných desek, Asian Art Museum, San Francisco
Čínská zahrada je typ zahrady typický pro čínský region. V čínské zahradě jsou určujícími prvky modelace terénu, dekorativní stavební doplňky, použité substráty, kameny a rostliny. Rostliny zde však nejsou tak zásadním prvkem jako u jiných druhů zahrad. Čínské zahrady jsou zhotovovány jako myšlené zobrazení vesmíru.
Velice často jsou jednotlivé prvky zahrady, jejich vzájemné postavení, celek a části zahrady interpretovány jako symboly. Čínské zahrady mají úzkou spojitost s náboženstvím a mytologií, ale i sociálním postavením majitele. V době svého rozmachu, stejně jako dnes, byly způsobem jak rafinovaně dát najevo inteligenci, organizační schopnosti, vytříbenost vkusu, zámožnost a postavení. Většina čínských zahrad byly luxusním zbožím, které prokázaly a posílily postavení jejich majitelů.výukový text o čínské zahradě
náhled|Pavilon Wen-čchang ti-ťün-ke (nyní známý jako Wen-čchang-ke neboli Pavilon literární hojnosti), v Letním paláci v Pekingu, roku 1860 náhled|Tradiční čínská zahrada v Lin-kchou, Tchaj-wan.
Typické úpravy zahradní architektury v čínské zahradě, jsou prováděny podle zásad sadovnické tvorby. Zahradní a parkové úpravy, které nazýváme čínské zahrady se liší od zahrad v dřívější i dnešní době budovaných v západní Evropě nebo ve Spojených státech. Není to zeleň v okolí budov, ale oblast, ve které jsou logicky uspořádány a opticky provázány kameny, rostliny, stavby a vodní plochy, bez těchto prvků není čínská zahrada autentická. náhled|Čínská zahrada v Ruhr-Universität Bochum
Náboženský význam Na formování čínské zahrady měly vliv především konfuciánství a taoismus a později i buddhismus. Konfuciánství, jež sleduje praktičnost a věcnost, má vysokou sociální zodpovědnost, zdůrazňuje morální a etickou hodnotu a ideu politického významu, stálo už při zrodu čínských zahrad. Taoismus, který prosazuje návrat k přírodě, pomíjivost slávy a zisku, kultivaci těla a duše člověka, formoval jejich rozvoj a harmonii, kterou se autoří pokoušejí zachytit ve svých zahradách, miniaturních odrazech veškerého bytí. Do každé čínské zahrady dávají samozřejmě autoři část své originality, svoji obrazotvorností, oduševnělostí a teprve jejich výběrem náboženských a mystických symbolů je nakonec vytvořena další kvalita díla, kterou je jedinečnost. Autoři do zahrady komponují i historické prvky a někdy i artefakty ke kterým mají osobní nebo mystický vztah. Tím je celková emocionální hodnota zahrady velmi navýšena. Když v přibližně v roce 60 n. l. zasáhl Čínu buddhismus, měl výrazný vliv na myšlení lidí té doby, stejně jako na formování stylu zahrad. Buddhismus zde dosáhl svého vrcholu mezi 5. až 7. stoletím n. l., kdy se rozšířil i do blízkého Japonska. Později se však Číňané navrátili k původním náboženstvím (konfucianismus a taoismus), takže pokračovalo formování zahrad pomocí vlivu jin a jang a souladu.
náhled|Klasická čínská zahrada v Portlandu, panorama
Taoistický vliv v čínské zahradě K vytvoření čínské zahrady je třeba pochopit taoistickou filosofii. Výraz taoistické filosofie přírody a její vztah k umění, jako je poezie a kaligrafie, je duchem čínských zahrad. Tao (doslova cesta) se pokládá spíše za probíhající proces než za pravidla, které by bylo možné prostě následovat a naplnit. Tato filozofie zdůrazňuje jednotu s vesmírem, jehož prvky se skládají ze stejného materiálu, čchi (životní energie). Tao je součtem všech věcí minulosti, přítomnosti a budoucnosti.
Obrovské kameny, používané v zahradách, jsou projevem mystické prapůvodní neustále působící a všeobjímající síly taa a zastupují tak průběh času a naši budoucnost.
Čínské zahrady mají velmi hluboké filozofické kořeny. Přírodní prvky jsou pečlivě vybrány pro svůj historický význam; literární, nebo symbolické obrazy krajiny a zahrad byly vytvořeny, aby působily v dokonalé harmonii. Tento historický fenomén vedl k rozvoji velmi častého provázání dvou uměleckých forem – kresby a zahrady. Malebnost některých čínských zahrad není absolutně žádnou náhodou, ale je výsledkem kombinace tvorby malíře a zahradního architekta. Dalo by se dokonce vypozorovat podobné uspořádání mezi zahradou a svitkovými krajinomalbami čínských malířů (počínajících od Wang Weje v 8. století), pro které je charakteristické postupné odhalování díla při rozvinování svitku před očima diváka podobně jako je tomu u čínských zahrad. Čínská zahrada není nikdy viditelná v celém svém rozsahu. Průhledy ve zdech, které postupně ukazují zahradu, mohou snadno svědčit jako důkaz pravdivosti tohoto tvrzení.
Zahrada by měla odrážet dvě důležité prvky, dvě sféry života. Jednak přírodu, která je zobrazena jako stromy, skály nebo vodní útvary, ale také zahradníka, tvůrčího ducha, který je obrazem stvoření, který se pokouší vytvořit soulad, svět jak dokonalou a přirozenou rovnováhu přírodních sil a vyváženost jejich působení.
Návštěvník v čínské zahradě náhled|Letní palác v Pekingu, Čína Zahrada je dílo, které nabízí návštěvníkovi živé obrazy a podobenství. Nikdy je nelze pochopit v plném rozsahu, najednou a vidět současně. Všechny jsou rozděleny do průhledů otvory ve zdech, průhledy dveřmi, okny, přes mřížování. Celá zahrada je přeměněna zahradu [? upravte] na nekonečný počet záhybů zdí a úkrytů. Tyto struktury a otvory v nich jsou připravovány, aby působily jako série úžasných vizuálních vjemů.
Všechny součásti zahrady jsou v harmonii, ale některé mohou být zvýrazněné, nebo mohou být určité prvky skryty. Složité kompozice berou v úvahu pohyb návštěvníků v zahradě.
Zahradník to může vzít v úvahu a střídá a dolaďuje scény v přesně daném pořadí. Právě díky uvedeným průhledům je možné vytvořit skutečnou cestu, která, přestože ji tvoří více scén, zachovává jednotu celku. V Wang-š’ jüan v Su-čou lze zpozorovat pozoruhodné sledy pohledů, kontrasty očividně vytvořené umělcem. Jednou z nejúžasnějších scén je bezpochyby umělé horstvo (jang) postavené přes rybník (jin). Zahrada není, jak je zde ukázáno, estetický doplněk k domu, ale místo k životu. Umožňuje lidem vstupovat a pohybovat se v ní. náhled|Vodní pavilonek (Čajový pavilon) v Nankingu, Prezidentský palác
Terminologie Čínské termíny vztahující se k zahradě podle Sugimura Yuzo's Chugoku no niwa jsou následující: Ťüan – ovocný sad Pchu – zeleninová zahrada Chua-ťüan – označení pro béžné květinové zahrady Jou – ohrada, ohrazená plocha, v které je pěstována drůbež nebo jiné zvířata Ťüan – (s jinou výslovností) během vlády dynastie Chan označení pro plochy pro potěšení šlechty Ťin ťüan – zakázané zahrady, označení pro císařské zahrady.
Čínské zahrady – srovnání s jinými styly, vliv
Srovnání některých stylů a čínské zahrady Rozdíl mezi čínskými a západními zahradami spočívá především ve faktickém chápání principu krásna. Západní zahrady se řídí geometrickými a matematickými zásadami a jejich těžištěm je architektura. Čínské zahrady považují přírodu a krásný duševní pocit návštěvníka zahrady za hlavní a třebaže i zde je hlavní těžiště v architektuře stavem a modelaci terénu, ve větší míře zdůrazňují jednotu přírody a člověka.
Čínská zahrada byla podle některých zdrojů vzorem pro anglický přírodně krajinářský park. Stejně jako u podobně nepravidelného anglického přírodně krajinářského parku jsou čínské zahrady kultivovaným napodobením přírody, avšak podstatně více stylizovaným. Je zde více kladen důraz na intimitu prostoru, propracovanost stavebních prvků a mystiku, náboženství, na rozdíl od romantické až něžné, nebo kýčovité pohádkovosti rozlehlých evropských anglických přírodně krajinářských parků. Podobně hravé prvky se zde ovšem také vyskytují. Neodmyslitelným doplňkem jsou kameny, obelisky, balvany, které zde hrají roli dekorativních předmětů. V evropských zahradách tuto roli hrají kamenné sochy. Zatímco evropské parky pracují s rozsáhlými plochami a s perspektivou, čínská zahrada je spíše plná tichých ukrytých zákoutí a měnících se průhledů z cesty.
náhled|Čínská zahrada, čajový pavilon Tuo-ťing-jüan („Zahrada mnoha pohledů“) v Luisenpark, v Mannheimu (Německo)
Oproti dnes realizovaným zahradním úpravám je čínská zahrada více malebná a klade důraz na různorodý terén a terénní nerovnosti. Zatímco v evropských zahradách jsou plochy pokryty rozsáhlými trávníky, čínská zahrada je pokrytá skalními útvary a pahorky. Vodní část evropských zahrad vytváří fontány a vodopády, nádrže. Zatímco v čínských zahradách najdeme spíše potoky, jezírka a stékající vodu. Podobně i květiny v evropských francouzských zahradách vytváří pravidelné vzory, ale podobně jako v čínské zahradě zde najdeme i cizokrajné květiny v nádobách.
Stromy a keře v evropských zahradách, s výjimkou anglického přírodně krajinářského parku, bývají v alejích, živých plotech, nebo pravidelném sponu. V čínské zahradě najdeme stromy a keře v izolovaných skupinkách, zapojených porostech a roztroušených přírodních formách. Cesty v čínských zahradách jsou nerovné, klikaté a často i hliněné, zatímco evropské zahrady a parky mají cesty rovné, přímé, málokdy zaoblené, stejně jako uspořádání evropských zahrad je až na výjimku, kterou je anglický park, pravidelné a geometrické. Klasická čínská zahrada je naopak nepravidelná. náhled|Čínská zahrada v Luisenpark, Mannheim (Německo)
Pokud tedy nejsou jen prostým „zazeleněním“ prostoru „něčím zeleným“ jsou dnešní evropské a pacificko-atlantické zahradní úpravy zcela odlišné od koncepce čínských zahrad a znamenají opět spíše příklon ke geometrii. S využitím velké míry technických a dekoračních prvků, pokud možno opticky výrazných prvků. Podobně jako symetrické, více či méně přísně tvarované, francouzské zahrady mají také zahrady vytvořené současnými architekty mnohdy pouze prvoplánově ohromit a oslnit, což je téměř protipól čínských zahrad. náhled|Čínská zahrada v Luisenpark, Mannheim (Německo)
Tyto odlišnosti lze snadno vysvětlit účelovostí, společenským posláním zahrady a především technickými potřebami a estetickým vnímáním lidské společnosti. Jistou podobnost dnešních zahrad a čínské zahrady lze někdy poznat u obytných zahrad, které jsou však levnými příbuznými čínské zahrady. Často jsou však jen ukázkou jak lze v okolí krabicovitého funkcionalistického obydlí vytvořit chaotickou zahradní úpravu i bez znalosti vlastností použitých rostlin.
Rozdíly mezi styly však nelze hodnotit výhradně negativy, nebo pozitivy. Přestože se mohou zdát například mnohé parkové úpravy a veřejná zeleň v ČR v 21. století oproti čínské zahradě jako ukázka průměrnosti, ba standardizace, ztráty představivosti, primitivnosti a základní neznalosti dendrologie i dnes lze najít elegantní, překvapivé, ale praktické zahradní úpravy.
Novější kopie čínské zahrady jsou raritou, atrakcí pro návštěvníky parků a arboret a oblíbenou součástí některých. Například v kanadském Montrealu je postavena část nazvaná Dream Lake Garden inspirovaná soukromými zahradami z dynastie Ming (1368-1644).Velmi zdařile provedená Čínská zahrada v Botanické zahradě v Montrealu
náhled|Letní palác v Pekingu,průchody mezi budovami náhled|Pavilonek v čínské zahradě, Paotchuské vývěry, Jün-nan, Šan-tung, Čína
Vliv čínské zahrady v anglickém parku Je mnoho podobných rysů mezi čínskou a japonskou zahradou a anglickým parkem a je předpoklad, že anglický park vznikl právě pod vlivem dojmů z čínských zahrad a čínská zahrada sloužila jako koncept pro vytvoření prvních nepravidelných přírodně krajinářských parků. Některé prvky čínské architektury, jako altány a pagody se potom objevily v pozdních obdobích anglického parku.