Příruční slovník jazyka českého (užívaná zkratka PSJČ) je dosud (2011) nejrozsáhlejší český výkladový slovník, v devíti svazcích obsahuje přibližně 250 000 hesel.
Vycházel v letech 1935–1957 postupně ve čtyřech různých nakladatelstvích (materiál pro něj byl připravován od roku 1911Malá československá encyklopedie, heslo Příruční slovník jazyka českého), hlavními redaktory byli postupně Oldřich Hujer, Emil Smetánka, Miloš Weingart a akademik Bohuslav Havránek. Zachycoval veškerou slovní zásobu literatury vyšlé od roku 1870 a výběrově i starší, byla-li dosud čtena.Encyklopedický slovník češtiny, s. 422 Obsahuje mnoho slov zastaralých a řídkých (tj. málo frekventovaných), obsahuje i výrazy odborné (termíny) a nářeční (dialektismy); neobsahuje naproti tomu například mnoho vulgarismů (například slovo šoustati zachycuje jen ve významu „tříti, drbati“, ale některé přece, např. kurvaPSJČ, hesla šoustati a kurva – tam uvedené citace z literatury: „Sluha šoustal podlahu. (Podl.)“, „S knězem se nevaď a s kurvou se nesuď, říkávali naši otcové. Baar“) a pochopitelně slova a významy nové. Význam jednotlivých lexémů je ilustrován hojnými citacemi z krásné literatury i dobového tisku.
Od roku 2007 je PSJČ přístupný v elektronické podobě na serveru Ústavu pro jazyk český. Spolu s dalšími českými slovníky je také přístupný přes databázi DEBDict.
Jeho předchůdcem byl Slovník jazyka českého (1934–37 a další vydání) dua Pavel Váša, František Trávníček; nejnovějšími velkými českými slovníky jsou Slovník spisovného jazyka českého (1. vydání v 60. letech, 2., opravené a mírně doplněnéO slovnících, Databáze heslářů, Oddělení současné lexikologie a lexikografie ÚJČ AV ČR, v. v. i, vydání v roce 1989, asi 192 000 hesel), Akademický slovník současné češtiny (2012–, s cílem 120–150 000 hesel) a Tezaurus jazyka českého Aleše Klégra, což ovšem není slovník výkladový, ale (v souladu s názvem) tzv. tezaurus.
Kartotéka lexikálního archivu
Východiskem pro zpracování Příručního slovníku jazyka českého byla Kartotéka novočeského lexikálního archivu (NLA). Sběr jazykových dat zde probíhal na základě promyšlených excerpčních pravidel v letech 1911–1991. Jako dolní hranice pro excerpci byl stanoven r. 1770, díky čemuž se podařilo zdokumentovat též češtinu z obrozeneckého období. Karty NLA jsou zpřístupněny online souběžně se slovníkem.Kartotéka lexikálního archivu (1911–1991)
Reference
Externí odkazy Příruční slovník a databáze lexikálního archivu na serveru ÚJČ DEBDict – obecný prohlížeč slovníků. Popis aplikace; jak získat přístup? a další informace Informace o českých slovnících na webu ÚJČ Z. Hladká: České slovníkářství na cestě k jednojazyčnému výkladovému slovníku. In Naše řeč, 2005.
Kategorie:Slovníky Kategorie:Lingvistická díla o češtině Kategorie:Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky