X. zimní olympijské hry se konaly od 6. do 18. února 1968 v Grenoblu, v hlavním městě francouzského departementu Isére. Francie podruhé hostila zimní olympijské hry, poprvé roku 1924 v Chamonix. Hry byly ovlivněné do té doby nevídanou mírou decentralizace, soutěže se konaly až na 65 km vzdálených horských hřebenech od centra města. Olympiády se zúčastnilo 1158 sportovců ze 37 zemí, což byl nový rekord v počtu přihlášených sportovců.

Nejúspěšnějším sportovcem her se stal francouzský závodník v alpském lyžování Jean-Claude Killy, ve všech třech disciplínách kterých se zúčastnil, získal zlatou medaili. Švédská závodnice v běhu na lyžích Toini Gustafsson byla se dvěma zlatými a jednou stříbrnou medailí nejúspěšnější ženou olympijských her. Nejvíce medailí na olympijských hrách získalo Norsko.

Poprvé se her zúčastnila Německá spolková a Německá demokratická republika dvěma oddělenými týmy, ale ještě pod stejnou vlajkou a hymnou. Premiéru na olympijských hrách měly dopingové kontroly a barevné televizní přenosy z her.

Volba pořadatele Grenoble vzešel jako pořadatelské město ze 6 kandidátů na LXI. zasedání MOV v Innsbrucku 28. ledna 1964.Historie hlasování MOV .

Dne 24. listopadu 1960 předložil hejtman départementu Isère a předseda Evropské Lyžařské asociace François Raoul myšlenku na zimní olympijské hry v Grenoblu v roce 1968. Rada města souhlasila, různé vládní agentury nabízely jejich podporu a také společnosti v této oblasti reagovaly pozitivně.

Sportoviště hrála při volbě vedlejší roli, protože v departementu Isère byly pouze dvě významné sportovní akce, Světový pohár bobistů roku 1951 na L'Alpe d'Huez Světový pohár saní roku 1959 ve Villard-de-Lans. A jelikož prudce vzrostl počet obyvatel jak v Grenoblu, tak v celé aglomeraci, takže infrastruktura s tím nedokázala držet krok a byla do značné míry stále na poválečné úrovni. Tudíž se Francouzští vůdci nikdy netajili s tím, že se v první řadě snaží využít olympijské hry vylepšit v co nejkratší možné době zastaralou infrastrukturu a podpořit regionální ekonomiku.

Město a země 1. hlasování 2. hlasování 3. hlasování Grenoble 15 18 27 Calgary 12 19 24 Lahti 11 14 Sapporo 6 Oslo 4 Lake Placid 3

Organizace náhled|Jednou z nejdůležitějších nových staveb bylo nádraži, fotografie pochází z roku 2006 Po volbách pořadatelského města vydal francouzský olympijský výbor (Comité National Olympique et Sportif Français) příkaz k založení organizačního výboru („Comité d'Organisation des dixièmes Jeux Olympiques zkráceně COJO). Výbor byl založen 1. srpna 1964. Prezidentem se stal starosta Grenoblu Albert Michallon.

Při přípravách her hrál významnou roli francouzský prezident Charles de Gaulle, jelikož v nich viděl obrovskou příležitost, jak ukázat světu modernizaci Francie. Jménem premiéra George Pompidoua založil ministr mládeže a tělovýchovy Francois Missoffe meziresortní komise pro koordinaci práce. Nasazeno bylo více než 7000 příslušníků francouzské armády a pracovníků ministerstva mládeže a tělovýchovy, financí, veřejných budov, školství, pošty, dopravy a kultury.

Celkové investice činily 1,097 miliardy franků (což by v roce 2007 odpovídalo přibližně 1,072 miliardy €). 47,08 % přispěl département Isére, Grenoble, 20,07 % a okolní obce 1,37 %. Zbytek daly různé instituce, jako např. železnice SNCF, vysílací společnost ORTF, státní bytový podnik nebo regionální sdružení nemocnic.

Finance byly využity následovně: Do dopravy a komunikací šlo 465,181 milionů franků. Do olympijské vesnice a tiskových center 250,876 milionu Do sportovních zařízení 92,517 milionu. Do rozhlasu a televize 57,502 milionu. Do kultury 45,674 milionu. Do městské infrastruktury 95,116 milionu a Do výdajů COJO 90,429 milionu €. Postaveno bylo nové letiště , telefonní ústředny, nová radnice, nové ústředí policie, požární stanice, nemocnice s 560 lůžky, konferenční a výstavní centrum, celkem 36 km nových dálnic a kulturní palác.

Pochodeň Olympijská pochodeň vzplála v Olympii 16. prosince 1967. Ceremoniál byl původně naplánován na 13. prosinec, ale bylo to z důvodu (nakonec neúspěšného) převratu, který vedl o osm měsíců dříve sesazený Král Constantine II proti diktátorskému vojenskému režimu Georgiose Papadopoulose. Trasa vedla z Olympie Olymp do Athén. Odtud letěla pochodeň v Boeingu 707 společnosti Air France na letiště Paris-Orly, kde ji Jean Vuarnet, olympijský vítěz ve sjezdu z roku 1960 vyzvedl.

Ve Francii pochodeň uběhla 7222 km v 41 departementech a 170 obcí departementu Isère. Neslo ji přes 5000 lidí, pěšky, na kole, na lodích, na lyžích a motocyklech. Poslední zastávka byla den před zahájením obřadu v Saint-Pierre-de-Chartreuse, odkud byla převezena do Grenoblu. Pochodeň byla 70 cm vysoká a vážila 1750 gramů, byla z mědi a měla nádrž na propan

Medaile Pro olympiádu bylo vytvořeno celkem 228 medailí ve třech kovech. Navrhl je francouzský grafik Roger Excoffon. Medaile měly průměr 50 mm a na tloušťku měřily 3 mm. Na přední straně bylo logo olympiády a na zadní piktogram zastupující příslušný sport. Medaile pro 1. a 2. místo byly vyrobeny ze stříbra (ryzost 925/1000). Medaile pro 1. místo ještě byla potažena vrstvou zlata o hmotnosti 6 gramů.

Medaile byly zavěšené na plátně v olympijských barvách, což bylo poprvé (dříve se používaly řetězy). Kromě toho sportovci získali k medailím šperkovnice vyrobené z černé kůže.

Excoffon také navrhl olympijské diplomy, pro šest nejlepších v každé disciplíně. Ve středu bylo slovo „diplom“ ve zlatém písmu. Podobný diplom, ale jen obyčejné bílý papír a bez zlatého písma, pro všechny osoby, účastníky, novináře a dobrovolníky jako suvenýr.

Slavnostní medailový ceremoniál probíhal každý den příslušného závodu večer na Stade de glace.

Propagace her Logo tvořil hnědý obdélník se zaoblenými hranami, postavený na výšku, u spodní strany se nacházely olympijské kruhy, u horní sněhová vločka, kterou obklopovaly tři puntíky (měly představovat růže, které má Grenoble ve znaku – dva byly nahoře, jeden dole). Znak byl obklopen slovy „XES Jeux Olympiques d'hiver Grenoble 1968“ (10. zimní olympijské hry Grenoble 1968).

Poprvé v historii byl použit maskot.Olympijští maskoti Jmenoval se „Schuss“, byl to lyžař s modrým lyžařským oblekem a velkým červeným míčem místo hlavy.

Organizační výbor se obrátil na fotografa se specializací na zimní sporty Jacka Lesagea s žádostí o dvě prezentace na 15 nebo 18 minut. Prezentace nazvaná „Trois roses, cinq anneaux“ (Tři růže, pět kruhů) vznikla v roce 1966 a ukázala, Grenoble v raném stadiu přípravy. Druhá prezentace z roku 1967 nazvaná „Vaincre à Grenoble“ (volně přeloženo jako Grenoble triumfuje), zdokumentovala postup prací, doplněná fotografiemi sportovních akcí. Obě prezentace existovaly ve třech variantách s francouzským, anglickým a německým komentářem.

Na francouzské poště bylo šest razítek s olympijskou tematikou. Dne 22. dubna 1967 se objevily první známky v hodnotě 0,60 franků s oficiálním logem. Dne 27. ledna, deset dní před oficiálním zahájením se objevilo pět nových motivů. Motivy byly: Skokani na lyžích lyžaři (0,30 + 0,10 M). Hokejisté (0,40 + 0,10 M). Olympijský oheň (0,60 + 0,20 M). Krasobruslař (0,75 + 0, 25 M) Slalom (0,95 + 0,35 M). Výtěžky z prodeje si rozdělil francouzský Červený kříž a COJO.

Doping Na dopující sportovce se dával v 60. letech větší pozor než dříve. Po prvním úmrtí, které doping zavinil (na LOH 1960 v Římě, kdy amfetaminy zabily dánského cyklistu Knuta Jensena Enemarka), trvalo ještě 4 roky, aby Mezinárodní olympijský výbor pochopil vážnost situace, ale až v roce 1967 si vzal příklad z několika sportovních asociací a přijal zákaz dopingu. Hry v Grenoblu byly první v historii, na kterých se prováděly kontroly. Zkontrolovalo se 86 sportovců a všechny testy byly negativní.

Stadiony náhled|Autrans v roce 2004 (v pozadí 70metrový skokánek)

Stadiony byly jak přímo v Grenoblu, tak i v dalších pěti lokalitách v okolí. Nikdy předtím nebyly soutěžní stadiony rozprostřeny do takové plochy.

Téměř polovina z částky, věnované na sportovní zařízení, 46 milionů franků, šla do výstavby stadionu Stade de glace (nyní Palais des sports), v němž se uskutečnila Krasobruslařská soutěž, Skupina A v ledním hokeji a závěrečný ceremoniál. Architekty byli Robert Demartini a Pierre Junillon, stavba začala v polovině listopadu 1965 a skončila v říjnu 1967. Dnes stadion slouží pro koncerty, obchodní výstavy a různé sportovní akce.Webové stránky stadionu Palais des Sports

Nejvzdálenější stadion, ležící také v největší nadmořské výšce bylo L'Alpe d'Huez, leželo 65 km na jihovýchod od Grenoblu. Bylo v nadmořské výšce asi 2 000 metrů, a sloužila pro soutěž bobistů. Byla 1 500 m dlouhá, měla 13 zatáček a převýšení bylo 140 metrů.

Místo všech závodů v alpském lyžování bylo Chamrousse, ski resort 30 km východně od Grenoblu. Pět ze šesti závodů bylo v oblasti Recoin de Chamrousse, jen mužský sjezd byl v oblasti Casserousse. Při výstavbě nových sjezdovek bylo odvezeno přibližně 300 000 m³ hornin. Největší terénní změny byly v horní části mužské sjezdovky a na slalomové dráze. Kromě toho bylo postaveno šest nových sedačkových lanovek. Při přípravě běží bylo v akci více než 10 000 lidí, z toho většinu tvořili vojáci.

Pro saně by mohlo být také snadno využito Autrans, ale pořadatelé se rozhodli pro Saint-Nizier du Moucherotte, které také leží pohoří Vercors. Jelikož leží relativně blízko, od Grenoblu je vzdáleno 17 km byla tím zaručena mnohem větší dostupnost návštěvníkům. Výstavba začala v červenci 1966 a skončila v lednu 1967. Po hrách se jen zřídka využívalo pro závody, od roku 1990 je veřejnosti nepřístupné a chátrá.Saint-Nizier-du-Moucherotte, la belle époque – Reportáž skipass.com z 20. února 2005

V Grenoblu Olympijský stadion (Stade Inaugural) Zahajovací ceremoniál Rychlý okruh (L'Anneau de Vitesse) Rychlobruslení Zimní stadion (Le Stade de Glace) Lední hokej, krasobruslení, závěrečný ceremoniál. Městské kluziště (La Patinoire Municipale) Lední hokej

Mimo Grenoble Chamrousse – Alpské lyžování mužů Recoin de Chamrousse – Alpské lyžování žen Autrans – Běh na lyžích, biatlon Alpe d'Huez – boby a saně Villard-de-Lans – Saně 70metrový skokánek (Tremplin de 70 Mètres), Autrans – Skoky na lyžích 90metrový skokánek (Tremplin de 90 Mètres), Saint-Nizier-du-moucherotte – Skoky na lyžích

Ubytování Olympijská vesnice se nacházela na jižním okraji města, u příměstských obcí Echirolles a Eybens. Na ploše bývalého letiště Grenoble-Mermoz byla stavěna téměř dva roky, velké obytné plochy a 6500 domů. Po ukončení her se z ní stalo: základní škola gymnázium mateřská škola mládežnické centrum nákupní centrum a knihovna

Sportovci bydleli v mrakodrapu, který měl 263 jednolůžkových pokojů, které později sloužily jako studentské koleje. Pro klasické a alpské lyžování sloužily dvě další, mnohem menší olympijské vesnice.

Ceremoniály

Zahajovací Pro zahajovací ceremoniál byl postaven stadion Stade inaugural s kapacitou 60 000 diváků. Stadion byl v bezprostřední blízkosti olympijské vesnice a tiskového centra. Na stadionu byla olympijská pochodeň, kterou tvořil ocelový rám o hmotnosti 550 kilogramů, s mísou na vrcholu.

Ceremoniál začal v úterý 6. února v 15:00. po příchodu prezidenta Charlese de Gaulla. Po přehrání Francouzské hymny začal kulturní program.

Příchod atletů zahájila tradičně Řecká delegace poté nastupovaly v abecedním pořadí. Albert Michallon, předseda představenstva COJO ve svém projevu přivítal sportovce a návštěvníky. Předseda MOV Avery Brundage připomněl ideály Pierra de Coubertina, a vyjádřil naději, že se svět stane mírumilovnější a méně materialistický. Pak požádal Charlese de Gaulla, aby hry zahájil. Prezident vstoupil na jeviště a vyslovil, zahajovací formuli. Poslední bod programu byl přílet 5 letadel typu Fouga Magister, kteří vytvořili na obloze olympijské kruhy.

Závěrečný