Dynastie Nasavských (německy: Haus Nassau) nebo jen Nasavští (někdy Nassavští) je dynastie, která v průběhu staletí vládla v Nasavsku, v knížectví Orange v jižní Francii, Nizozemsku a Lucembursku.
V letech 1815–1890 byli nizozemští králové z oranžsko-nasavské dynastie i lucemburskými velkovévody; Nizozemsko a Lucembursko byly tehdy spojeny personální unií. Od roku 1890 vládne Lucembursku vedlejší linie rodu, a to konkrétně větev Nasavsko-Weilburská (Nassau-Weilburg). Tento rod je původem z německého Nasavska a města Weilburg, podle kterého nese druhou část jména. V Nasavsku nejprve vládli příslušníci původního rodu Nasavských jako hrabata, později jako vévodové. Rod se rozdělil syny nasavského hraběte Jindřicha II. na Walramskou a Ottonskou linii, z nichž později vznikly větve jako Nassau-Weilburg, Nassau-Dillenburg, Nassau-Siegen a další. Historicky nejvýznamnější a jedna ze dvou dosud existujících větví rodu je dnešní nizozemská dynastie Oranje-Nassau, která se nazývá podle bývalého knížectví Orange v jižní Francii. Původní dynastie Orange-Nassau však po meči vymřela.
Nejslavnější členové rodu jsou vůdce nizozemského povstání za nezávislost proti španělským Habsburkům Vilém I. Oranžský, jeho pravnuk Vilém III. Oranžský, který se stal na přelomu 17. a 18. století anglickým, skotským a irským králem, první nizozemský král Vilém I. Nizozemský a bývalá nizozemská královna, dnes princezna Beatrix. Po genealogické stránce je dynastie Nasavských v hlavních liniích vymřelá, ale nizozemská resp. lucemburská ústava označují rod Oranje-Nassau (francouzsky Orange-Nassau) resp. de Nassau jako vládnoucí.
Původní linie rodu
Zakladatele rodu je považován laurenburský hrabě Dudo-Oldřich Laurenburský, který sídlil na hradě Laurenburg, nacházejícím se několik kilometrů od Nassau na horním toku řeky Lahn. Jeho syn Robert I. nechal postavit v Nassau kolem roku 1125 hrad a nazýval se hrabětem z Nassau. Titul nasavského hraběte byl rodu potvrzen až roku 1159, tj. pět let po smrti Roberta I. V tomto roce se hrad Nassau také stal sídlem vládnoucího hraběcího rodu. Robertův syn Robert syn Walram I. (1154–1198) byl první panovník, který se již poprávu nazýval „hrabětem z Nassau“.
vpravo|120px|Znak rodu Nasavských
Během 12. století získal rod území Herborner Mark, Kalenberger Zent, Heimau (Löhnberg) a „Panství Westerwald“. Na konci 12. století získali Nasavští rovněž území kolem dnešního města Wiesbaden.
náhled|Mapa Nasavského hrabství (1547)
Dudo-Oldřich Laurenburský – (1060–1123) Robert I. – (1123–1154), nebo také Ruprecht Arnold I. – (1123–1148) Gerhard – (1148–1151) Arnold II. – (1151–1154) Robert II. – (1154–1159)
Walram I. – (1154–1198), syn Roberta I. Jindřich I. – (1158–1167), syn Arnolda I. Robert III. – (1160–1191), syn Arnolda I. Jindřich II. – (1198–1247), syn Walrama I. Robert IV. – (1198–1230), syn Walrama I. Ota I. – (1247–1255), hrabě z Nassau, Dillenburgu, Hadamaru, Siegenu, Herbornu a Beilsteinu Walram II. – (1249–1255), hrabě z Nassau, Wiesbadenu, Idsteinu, a Weilburgu
Hrabě Jindřich II. získal Weilburg. Po jeho smrti v roce 1255 si jeho synové rozdělili území tak, že starší Walram II. získal především hrabství Nassau-Weilburg, zatímco mladší Ota I. získal hrabství Nassau-Siegen a Nassau-Dillenburg (od 1328). Walram se stal zakladatelem starší linie a Ota naopak mladší linie.
Walramská linie Walramská linie byla založena jako starší linie rodu hrabětem Walramem II., který získal hrabství Nassau-Weilburg, při dělení rodového území. Jeho syn (také nasavský hrabě) Adolf se stal v roce 1292 římsko-německým králem, i když do té doby byl prakticky bezvýznamným říšským „knížetem“. Walramská linie obdržela vládu nad Merenberským hrabstvím v roce 1328 a Saarbrückenským hrabstvím v roce 1353.
Walramská linie zahrnuje tyto větve:
Nassau-Weilburg Nassau-Wiesbaden-Idstein Nassau-Saarbrücken Nassau-Usingen
Wiesbadenská, idsteinská a weilburská hrabata (1255–1344)
Walram II. – (1255–1276) Adolf – (1276–1298) – v roce se stal 1292 římsko-německým králem Robert VI. Nasavský – (1298–1304) Walram III. – (1298–1324) – nassavský hrabě ve Wiesbadenu, Idsteinu a Weilnau Gerlach I. Nasavsko-Wiesbadenský – (1298–1344)
Nasavsko-weilburská hrabata (1344–1816)
náhled|200px|Mapa Nasavska-Weilburska v roce 1789
Nasavsko-weilburská hrabata (1344–1688)
Větev nasavsko-weilburská (Nassau-Weilburg)
Jan I. – (1344–1371) Filip I. – (1371–1429), od roku 1381 saarbrückenský hrabě Filip II. – (1429–1492) Jan II. – (1429–1442) Ludvík I. – (1492–1523) Filip III. – (1523–1559) Albrecht Nasavsko-Weilburský – (1559–1593) Filip IV. – (1559–1602) Ludvík II. – (1593–1625), nasavsko-weilburský, ottweilerský, saarbrückenský, wiesbadenský, a idsteiský hrabě. Vilém Ludvík Nasavsko-Saarbrückenský, Jan Nasavsko-Idsteinský a Arnošt Kazimír Nasavsko-Weilburský – (1625–1629) Arnošt Kazimír – (1629–1655) Fridrich – (1655–1675) Jan Arnošt – (1675–1688)
Nasavsko-weilburská okněžněná hrabata (1688–1816)
vpravo|120px|Znak Nasavsko-Weilburského hrabství Větev nasavsko-weilburská (Nassau-Weilburg)
Jan Arnošt – (1688–1719) Karel August – (1719–1753) Karel Kristián – (1753–1788) Fridrich Vilém – (1788–1816), Nasavsko-Weilbursko bylo včleněno do Nasavského vévodství.
Nasavští vévodové (1816–1866)
vpravo|120px|Znak Nasavského vévodství
Větev nasavsko-weilburská (Nassau-Weilburg)
V roce 1806 (přesněji 17. července) se zbylá nasavská hrabství Nasavsko-Usingen a Nasavsko-Weilburg připojila k Rýnskému spolku. Pod tlakem od Napoleona byla následně 30. srpna 1806 obě hrabství sloučena do jednotného Nasavského vévodství. Po dohodě bývalých hrabat resp. vévody Fridricha Augusta Nasavsko-Usingenského a jeho bratrance knížete Fridricha Viléma Nasavsko-Weilburského, bylo ustanoveno že Fridrich August se stane vévodou a jelikož neměl dědice tak vévodství získá právě Fridrich Vilém. Ten ale náhle zemřel 9. ledna 1816 při pádu ze schodů jen dva týdny před jeho bratrancem. Nasavské vévodství tak v roce 1816 zdědil jeho syn Vilém a po dlouhé době bylo opět jednotné a podstatně rozšířené.
V roce 1815 vstoupilo Nasavsko jako ostatní německé státy do Německého spolku.
Vilém – (1816–1839), syn Fridricha Viléma Nasavsko-Weilburského Adolf – (1839–1866), nasavský vévoda do roku 1866, od roku 1890 lucemburský velkovévoda.
V roce 1866 bylo Nasavské vévodství jako spojenec Rakouského císařství anektováno Pruskem, protože prusko-rakouskou válku probíhající roku 1866 Rakousko prohrálo. Vévoda Adolf byl zbaven trůnu a vévodství se stalo součástí Pruska resp. Pruského království jako provincie Hesensko-Nasavsko. Vévoda Adolf sice přišel o faktickou vládu v Nasavsku (titul mu ale zůstal) a v roce 1890 získal (či zdědil) Lucemburské velkovévodství.
Lucemburští velkovévodové (od 1890)
Větev nasavsko-weilburská (Nassau-Weilburg)
Lucembursko bylo v roce 1815 na Vídeňském kongresu povýšeno na velkovévodství a stalo se nezávislou zemí v personální unii s Nizozemským královstvím a členem Německého spolku. Od roku 1867 bylo Lucembursko plně nezávislou a neutrální zemí v personální unii s Nizozemským královstvím. Po smrti nizozemského krále (a lucemburského velkovévody) Viléma III. v roce 1890, nastoupila v Nizozemsku jako královna jeho jediná dcera Vilemína. Lucemburská ústava a rodinný pakt dynastie Nasavských však nepřipouštěla vládu ženám, pokud žili další mužští členové rodu schopní vlády a to podle polosalického práva. A tak se v roce 1890, v rámci ústavy, dynastické dohody a také přičiněním vládnoucích kruhů (s vidinou obohacení), stal lucemburským velkovévodou Adolf, bývalý nasavský vévoda a synovec krále Viléma III. Velkovévoda Adolf vládl Lucembursku až do své smrti roku 1905. Jeho potomci vládnou Lucembursku dodnes.Dějiny Německa – Helmut Müller, Karlem Friedrichem Kriegerem, Hannou Vollrath, redakce Meyers Lexikon; Nakladatelství Lidové noviny, 2004, edice: Dějiny států,
náhled|160px|Současný lucemburský velkovévoda Henri I. de Luxembourg (2009)
Po jeho smrti se stal velkovévodou jeho syn Vilém IV., který vládl v letech 1905–1912. Ten ale neměl syna a jediným dalším mužským dědicem v dynastii byl jeho bratranec Jiří, merenberský hrabě. Ten byl ale z morganatického manželství a tak velkovévoda Vilém v roce 1907 prohlásil merenberská hrabata jakožto morganatické potomky svého strýce jako nedynastické a tudíž nemohla zdědit vládu v zemi. Dědicem trůnu se tak stala Vilémova nejstarší dcera Marie-Adéla, které po něm v roce 1912 nastoupila na trůn. V roce 1919 byla donucena abdikovat kvůli svému příznivému postoji k Německu a na trůn nastoupila její sestra Šarlota.
I když i nassavsko-weilburská větev v mužské linii vymřela (r. 1912) a v současnosti vládne de facto dynastie Bourbon-Parma, je stále v Lucembursku de jure vládnoucí dynastie Nassau-Weilburg resp. Nassau.
Adolf – (1890–1905) Vilém IV. – (1905–1912), jeho syn Marie-Adéla – (1912–1919), jeho dcera, abdikovala Šarlota – (1919–1964), jejím manželem byl Felix Bourbonsko-Parmský, ale název rodu se oficiálně nezměnil.
Jan I. – (1964–2000) Jindřich I. – (od 2000)
Dědic:
princ Guillaume, korunní lucemburský velkovévoda (česky Vilém) – syn velkovévody Jindřicha I.
Nasavsko-wiesbadensko-idsteinská hrabata (1344–1775)
Větev nasavsko-weilbursko-wiesbadensko-idsteinská (Nassau-Wiesbaden-Idstein)
1344–1370: Adolf I. Nasavsko-Wiesbadensko-Idsteinský 1370–1386: Gerlach II., nasavsko-wiesbadenský hrabě 1370–1393: Walram IV., nasavsko-idsteinský hrabě 1393–1426: Adolf II 1426–1480: Jan II. 1480–1509: Filip, nasavsko-idsteinský hrabě 1480–1511: Adolf III. 1511–1558: Filip I. 1558–1566: Filip II., nasavsko-wiesbadenský hrabě 1566–1568: Baltazar 1568–1596: Jan Ludvík I. 1596–1599: Jan Filip 1596–1605: Jan Ludvík II. 1605–1625: Ludvík II., nasavsko-weilburský hrabě 1627–1629: Vilém Ludvík, nasavsko-saarbrückenský hrabě 1629–1677: Jan, nasavsko-idsteinský hrabě 1677–1721: Jiří August, nasavsko-idsteinský hrabě 1721–1723: Karel Ludvík, nasavsko-saarbrückenský hrabě 1723–1728: Fridrich Ludvík, nasavsko-ottweilerský hrabě
Nasavsko-saarbrückenská hrabata (1429–1799)
Větev nasavsko-weilbursko-saarbrückenská (Nassau-Saarbrücken)
1429–1472: Jan II. 1472–1545: Jan Ludvík I. 1545–1554: Filip II. 1554–1574: Jan III. 1559–1602: Filip IV. 1602–1625: Ludvík II., nasavsko-saarbrückenský a ottweilerský hrabě 1629–1640: Vilém Ludvík, nasavsko-saarbrückenský a ottweilerský hrabě 1640–1642: Krato 1640–1690: Jan Ludvík 1659–1677: Gustav Adolf 1677–1713: Ludvík Krato 1713–1723: Karel Ludvík 1723–1728: Fridrich Ludvík 1728–1735: Karel 1735–1768: Vilém Jindřich 1768–1794: Ludvík 1794–1797: Jindřich Ludvík
Nasavsko-usingenská hrabata (1659–1816)
Větev nassavsko-usingenská (Nassau-Usingen)
Linie vymřela roku 1816 hrabětem (a zároveň nasavským vévodou) Fridrichem Augustem.
Walrad – (1659–1702) Vilém Jindřich – (1702–1718) Karel – (1718–1775) Karel Vilém – (1797–1803) Fridrich August – (1803–1816), od 1806 nasavský vévoda, bez dědiců, vymřela s ním větev
Ottonská linie
Ottonská linie byla založena jako mladší linie rodu hrabětem Otou I., který získal hrabství Nassau-Siegen a Nassau-Dillenburg při dělení rodového území.
Ottonská linie zahrnuje tyto větve:
Nassau-Siegen, Dillenburg, Beilstein Nassau-Dillenburg Nassau-Siegen Nassau-Dietz Orange-Nassau-Dietz Orange-Nassau Nassau-Beilstein Nassau-Hadamar
Nizozemští místodržitelé (1581–1795)
vpravo|120px|Znak Spojených provincií nizozemských
Větev oranžsko-nasavská (Oranje-Nassau)
V roce 1581 po Nizozemské revoluci vznikla nezávislá Republika spojených nizozemských provincií, kdy se 7 severních nizozemských provincií spojilo a prohlásilo republikou, nezávislou na Španělsku. V jejím čele povětšinou stály místodržitelé (stathouder). Většinou právě z dynastie oranžsko-nasavské, která se stala postupně vládnoucí (funkce zpočátku nebyla dědičná).
vpravo|120px|Vlajka Spojených provincií nizozemských