náhled|Interiér Comédie-Française v Paříži náhled|Divadlo v Bílsku-Bělé náhled|Jeviště Divadlo je stavba sloužící k předvádění divadelního umění, jednoho z uměleckých druhů, ve kterém se vytváří vztah mezi diváky v hledišti a herci i dalšími účinkujícími na jevišti. Herci specifickými prostředky (hlasem, mimikou, pohybem těla atd.) účinkující zobrazují nějaký děj nebo myšlenku. Jedná se o místo, kde také pravidelně probíhá část divadelního provozu.

Existuje více druhů divadel, záleží zde vždy na typu představení. Může se jednat o divadla vytvořená přesně pro určitý druh představení, obvykle se ale jedná o divadla, která byla postavena jako víceúčelová. Existují divadla otevřená, katedrální stavby, místnosti bez dekorací, tzv. „černé skříňky“, které nemusí mít možnosti pro vytvoření vhodné scény.

Vývoj divadla od řeckého amfiteátru k současnému kukátkovému divadlu směřoval k vytváření dokonalé iluze a typ budovy odpovídal vždy dobové povaze divadelního umění a dále také sociálnímu složení obyvatelstva (převažující masy potenciálních diváků).

Historický přehled Řecké divadlo – jedná se o nejstarší typ divadla. Děj probíhal na kruhové orchestře a později s větším počtem herců na logeionu. Stoupající terén pod širým nebem, tvořící hlediště divadla, ovlivňoval pak jeho tvar, obvykle tvar půlkruhový. Římské divadlo – mělo půdorys hlediště vždy ve tvaru půlkruhu. Stoupání hlediště bylo vytvořeno uměle. Po obvodu orchestry se nacházela čestná místa. Hrálo se v pravoúhlém mělkém jevišti, později krytém. Středověk – neměl vlastní divadelní tvorbu. Hrávala se náboženská dramata odehrávající se v prostorách kostelů a katedrál, později na náměstích před katedrálou. Jeviště bylo přemístěno na pódium nebo i několik pódií, umístěných do středu náměstí. Humanistické divadlo – bylo ovlivněno antikou. Rozvinulo se v Itálii. Anglické alžbětinské divadlo – má svůj základ v antickém divadle. Jeviště s přístřeškem mělo téměř čtvercový tvar. Hlediště bylo vystavěno na rovném povrchu a diváci na něm stáli. Barokní divadlo – prostor byl přísně rozdělen na jeviště orámované portálem, a hlediště. Využívaly se kulisy a divadelní opona. Mělo tvar podkovy. Wágnerovské divadlo – je mezníkem současného tvaru divadel se stupňovitým uspořádáním sedadel, bez radiálně vedených přístupových uliček. Diváci se nacházejí v jednom prostoru a je zde dobrá viditelnost a slyšitelnost. Orchestr je vysunut do proscéna. Divadelní lóže se nalézají vzadu. Poprvé je zde hlediště v době představení zatemněno. Moderní divadlo – experimentální divadlo – je univerzálním prostorem, ve kterém se dají vytvořit formy všech předcházejících divadel jakož i další nové varianty.

Druhy divadla Podle druhu divadelní formy a jí odpovídajícího jevištního vybavení i velikosti jevištního prostoru rozlišujeme divadla pro operu, operetu, balet, činohru, muzikál, pantomimu, divadlo malých forem apod.

Opera (operní dům) je nejreprezentativnější divadelní útvar. Prostory hlediště mívají slavnostní ráz, jevištní obraz vyžaduje velké a hluboké jevištní otvory. Boční jeviště a přípravny musí umožňovat rychlou přeměnu dekorací během představení. Vybavení operního prostoru disponuje velkým množstvím zkušeben a šaten. Svět opery podmiňuje oddělení herce od diváka. Orchestřiště tvoří mezi nimi přirozenou hranici (předěl), kterou dále vyznačuje portálový prostor.

Opereta, balet a muzikál mívají znaky podobné opeře. Působení prostoru nebývá tak bohaté a velkorysé, jako je tomu u opery. Představení mívá obvykle mnohem větší formální volnost, čímž může být dosažen větší kontakt mezi herci a diváky. Orchestřiště obvykle mívá menší měřítko než u opery.

Činohra klade maximální požadavky na viditelnost a slyšitelnost resp. akustiku divadelního prostoru. Menší počet diváků pak vede k vytvoření intimnějšího výrazu divadelního prostoru. Většinou nevyžaduje orchestřiště, scéna může bezprostředně přecházet až k divákům. Hra někdy přechází až do prostoru hlediště, herci někdy hrají i mezi diváky, dosahuje se většího kontaktu mezi hercem a divákem. Hlavní jeviště se liší od operního jeviště tím, že obvykle nemá žádný sbor, orchestr a balet.

Univerzální typ divadla, který by stejnou měrou odpovídal všem druhům her, neexistuje (s výjimkou experimentálních divadel pro malý počet diváků). Současná tendence vývoje divadelních budov směřuje k určitému typu víceúčelových scén.

Zvláštnosti českých divadel Přírodní divadlo Divoká Šárka – historizující pokus o napodobění antických divadel pod širým nebem v pražské Šárce zejména pro předvádění českých oper Bedřicha Smetany Otáčivé hlediště venkovního zámeckého divadla v Českém Krumlově RockOpera Praha – jediná půlkruhová divadelní aréna v uzavřených prostorách (podobá se řeckému amfiteátru), nachází se v pražských Holešovicích Divadelní panoptikon – Divadelní panoptikon je v pořadí čtvrtý typ divadelní scény, řadící se za kukátko, ulici a arénu. Kruhové jeviště zde obklopuje diváky, sedící uprostřed prostoru na otočných sedadlech. První divadelní panoptikon stojí pod názvem Panoptikon Barikáda na pražském Náměstí Barikád.

Odkazy Reference

Literatura kol. autorů: Projektování staveb bytových a občanských. Praha, SNTL 1979, s. 175.

Související články operní scéna

Externí odkazy

Internetové muzeum divadelních budov panoptikon.cz

Kategorie:Divadlo Kategorie:Rekreační zařízení