Dimethyltryptamin (DMT; N,N-dimethyltryptamin) je velmi silný, přírodně se vyskytující halucinogen produkovaný rostlinami a přítomný ve stopovém množství i v lidském těle. Největší množství DMT, ačkoliv stále jen stopové, se v tělech savců vyskytuje především v epifýze. Ale když ta byla z mozku potkana odstraněna, mozek byl stále schopen DMT produkovat v několika regionech. DMT je tedy produkováno přirozeně z neuronů mozku savců a může přispívat k některým aspektům funkcí mozku vyššího řádu (jako je zpracování vědomých informací nebo učení/paměť atd.)
Důkazy naznačují, že endogenní DMT hraje důležitou roli pro řadu procesů v periferním a centrálním nervovém systému a může působit jako neuropřenašeč. Díky své úloze v signalizaci nervového systému může být DMT užitečným experimentálním nástrojem při zkoumání fungování mozku a může být také užitečným klinickým nástrojem k léčbě úzkosti a psychózy.
Vykazuje podobnosti s dalšími halucinogeny, jako je LSD a psilocybin. Chemicky je to bílá či nahnědlá aromatická krystalická látka.
Historie Nejstarší známkou užívání DMT byl nález váčku obsahujícího šňupací směs yopo obsahující DMT, 5-MeO-DMT a bufotenin v pohřebišti v severním Chile. Poprvé bylo užívání domorodými obyvateli Karibiku zdokumentováno již při objevování Ameriky v roce 1496. V následujících staletích bylo zaznamenáno užívání yopo na různých místech v Jižní Americe. První záznamy o užívání ayahuasky, nápoje obsahujícího DMT a MAOI, v Amazonii pochází z poloviny 17. století,Erowid Ayahuasca Vault : Timeline soudí se ale, že byla užívána již stovky, možná tisíce let předtím. Yopo i ayahuasca byly rituálními halucinogeny (entheogeny), používanými tamějšími šamany například při náboženských obřadech, věštění či léčení apod. V Amazonii byly nalezeny i další entheogeny, ve kterých byl identifikován DMT, například oo-koo-hé.Terence McKenna – Pravdivé Halucinace Informace, které o nich máme, jsou ale velmi sporé. Tyto tradice se na některých místech zachovaly dodnes.Erowid DMT Vault : Timeline
Moderní vědou byl však DMT syntetizován až v roce 1931, jeho psychoaktivní účinky byly nalezeny ještě o několik let později. Koncem šedesátých let se objevil jako psychoaktivní droga na černém trhu v USA, roku 1971 byl v USA postaven mimo zákon, což následovalo i ve většině zemí světa. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let zažil DMT malý revival, například v Brazílii bylo legalizováno rituální užívání ayahuasky početnou církví Santo Daime i jinými. Neměli bychom také opomenout vliv Terence McKenny, známého popularizátora DMT té doby. V roce 1990 také poprvé po dvaceti letech začal výzkum DMT na lidech vedený Rickem Strassmanem.
Výskyt náhled|250px|Kůra kořenů Mimosy hostilis obsahuje až 5% DMT. DMT se minimálně ve stopovém množství vyskytuje pravděpodobně ve všech živých organismech. V některých rostlinách se ale vyskytuje v poměrně velké koncentraci, především v rodech Phalaris, Delosperma, Acacia, Desmodium, Mimosa, Virola a Psychotria (například Psychotria viridis, Mimosa hostilis nebo chrastice rákosovitá). V lidském těle je jeho přítomnost také prokázána. Jeho funkce v těle zatím nebyla uspokojivě objasněna, předpokládá se, že se mj. podílí na snění, zážitcích blízkých smrti, mystických prožitcích atd.Rick Strassman – DMT: molekula duše DMT lze také vytvořit synteticky. DMT díky své extrémní síle není příliš populární drogou a od drogových dealerů není běžně k dostání, mnoho uživatelů si ho vyrábí pro vlastní potřebu.
Účinky DMT způsobuje intenzivní změny smyslů, což vede k zrakovým a sluchovým halucinacím. Účinky drogy setrvají kolem 30 minut. DMT funguje podobně jako jiné psychedelické léky. Stejně jako LSD, působí DMT na serotoninové receptory v mozku. Změny hladiny serotoninu v mozku způsobují zkreslení zraku, nebo halucinace. Mozek začíná interpretovat vizuální, a někdy i sluchové, vstupy jinak. Jelikož je DMT normálně přítomen v lidském těle (ač v malých množstvích), tělo je připraveno na jeho metabolizaci a působení.
Většina lidí, kteří tyto změny zažili, popisovali, že vidí elfy, mimozemšťany, různé tvory, nebo mechanický, krystalický svět. Zatímco doba trvání halucinace je obvykle krátká, člověk, který ji prožije, má obvykle pocit, že byla skutečná a často i několik hodin dlouhá. Někteří lidé, kteří drogu pravidelně užívají, často prohlašují, že viděli základní strukturu vesmíru a jakoby vyšší podstatu.
Psychedelické stavy Mezi časté fenomény patří například návštěva jiných dimenzí (hyperprostor) či komunikace s bytostmi je obývajícími,Terence McKenna – Návrat Archaismu celkové radikální změny perspektivy, intenzivní kaleidoskopické vize i při otevřených očích, úplné opuštění vlastního těla a štěpení ega, výrazné změny ve vnímání času a rozměrů. Mezi méně časté pak změna barev, zvukové halucinace, žaludeční nevolnost a další. Téměř všichni uživatelé tvrdí, že pro popis tohoto zážitku nestačí běžná slova a jakýkoliv pokus o popis je nutně velmi nepřesný a zkreslený. Tyto zážitky mohou být velmi vividní (nezřídka jsou popisovány jako reálnější než každodenní realita) a v důsledku neočekávané intenzity pro mnoho lidí mohou být velice děsivé, někdy dokonce mohou způsobit přechodné psychické problémy.Erowid Experience Vaults: DMT
Charakterově jsou také často přirovnávány k účinkům velkých dávek halucinogenních hub lysohlávek, jejichž hlavní aktivní látkou je psilocin (4-HO-DMT), který se od DMT liší pouze jednou hydroxylovou skupinou navíc.
Nežádoucí účinky Neoficiální zprávy popisují psychologicky náročné zkušenosti s DMT a dalšími psychedelickými sloučeninami. Míra výskytu těchto účinků nebyla řádně započítána. V případě psilocybinu však asi 30 % laboratorních zkušeností zahrnuje psychologicky náročné zkušenosti.
DMT může být velmi silné a může způsobit poškození duševního i fyzického zdraví. Mezi časté nežádoucí účinky užívání DMT jednou nebo v malém množství patří:
rychlá srdeční frekvence, zvýšený krevní tlak, bolest na hrudi nebo pocit tísně, závratě, rychlé pohyby očí, rozšířené zornice.
DMT také působí na serotoninové receptory podobně jako antidepresiva, zejména na MAO inhibitory. Droga je považována za serotoninového agonistu. To znamená, že lidé, kteří užívají velké množství DMT nebo konzumují lék při užívání antidepresiv, jsou ohroženi serotoninovým syndromem. Když je mozek zaplaven příliš velkým množstvím serotoninu a nedokáže ho zpracovat, mohou vedlejší účinky zahrnovat:
konfuzi, agitaci, bolest hlavy, ztrátu svalové koordinace, vysoký krevní tlak, třesavku, husí kůži.
Mezi závažnější příznaky serotoninového syndromu patří vysoká horečka, nepravidelný tep, bezvědomí a záchvaty křeče.
Ve velkých dávkách může DMT vést k záchvatovým poruchám, zástavě dýchání a kómatu. Lidé, kteří jsou náchylní k problémům duševního zdraví, včetně depresí, úzkostí a vážnějších stavů jako schizofrenie, mohou tyto stavy spustit kvůli rychlým a intenzivním změnám mozkové chemie. Při kombinaci s jinými léky, včetně amfetaminů, opioidních léků proti bolesti, antihistaminik, nebo sedativ, může DMT vést k závažným, život ohrožujícím nežádoucím účinkům. DMT může způsobit dehydrataci a hypertermii, která může být velmi nebezpečná ve společenském prostředí, jako jsou kluby a velké společenské akce.
Užití DMT lze užívat orálně, ale pouze v kombinaci s MAO inhibitory, jinak není účinný. Při tomto způsobu užití účinky nastupují v řádu desítek minut a trvají několik hodin, jsou méně intenzivní a častěji jsou doprovázeny tělesnými účinky, jako je kupříkladu zvracení. Chemicky se tato kombinace vyskytuje v ayahuasce, rituálním halucinogenu amazonských šamanů, kteří ji využívají k léčení a komunikaci s duchy. Dále je možné DMT užít inhalací (nejběžnější), injekčně nebo nasálně (šňupáním), případně i rektálně. V tomto případě účinky nastupují ihned a trvají 5–20 minut, ale jsou velmi intenzivní, intenzivnější než drtivá většina ostatních psychedelik v běžných dávkách. Někteří tvrdí, že právě tato látka umožňuje vnímaní věcí, které jsou normálně běžnému vnímání nepřístupné.
DMT je v ČR na seznamu zakázaných látek.
Dávkování Prahové účinky může uživatel pocítit již po užití 2 mg. Běžná dávka se pohybuje okolo 20–40 mg a není nijak závislá na tělesných proporcích. Po požití vzniká okamžitá tolerance, která se ovšem přibližně po hodině zcela vytrácí.
Endogenní role DMT Tato sloučenina se nachází v nízkých koncentracích v mozkové tkáni. Koncentrace DMT mohou být lokalizovány a zvýšeny v určitých případech, například zvýšení produkce v mozku hlodavců ve stresu. Dříve se předpokládalo, že endogenní DMT existuje v koncentracích příliš nízkých, aby vyvolaly farmakologické účinky, ale dva objevy to změnily. Za prvé, stopové aminové asociované receptory (SAAR) jsou aktivovány DMT a dalšími molekulami a za druhé, DMT může být lokálně odděleno v neurotransmiterových ukládacích váčcích ve farmakologicky relevantních koncentracích, čímž je schopen aktivovat další farmakologické receptory, např. serotonin. Tato zjištění naznačují, že DMT může hrát roli v normální fyziologii a psychopatologii. Jaká tato role může být, dosud nebylo stanoveno.
Ačkoli byl serotoninový systém považován za hlavní přispěvatel k psychedelickým účinkům DMT, byly pozorovány další behaviorální účinky, které nezahrnují serotonin nebo jiné monoaminergní systémy; jako je trhání, retropulze a třes. Kromě toho byly identifikovány molekulární účinky DMT, které nejsou zprostředkovány serotoninovými receptory. Například produkce fosfatidylinositolu se zvýšenou hladinou DMT není blokována antagonisty 5-HT2A receptoru. V poslední dekádě se vyvinuly novější hypotézy pro molekulární role endogenního DMT a zahrnují potenciální zapojení SAAR (zmíněných výše) a sigma-1 receptorů.
Je spousta spekulací o úloze DMT v přirozeně se vyskytujících změněných stavech vědomí, jako jsou psychóza, sny, tvořivost, představivost, náboženské nebo duchovní jevy a zážitky blízké smrti. Kromě toho může DMT hrát roli při probuzení reality. Probuzení reality je vytvářeno podobným způsobem jako změněné stavy s tou výjimkou, že normální stav koreluje s událostí ve „fyzickém“ světě. Probuzení reality lze tedy považovat za přísně regulovanou psychedelickou zkušenost a ke změně stavu dochází, když je tato regulace nějakým způsobem uvolněna. Tento model předpovídá, že smyslově měnící účinky podávané psychedeliky jsou výsledkem toho, že sloučenina působí přímo prostřednictvím neurofarmakologických mechanismů v regionech CNS zapojených do senzorického vnímání. Zjednodušeně řečeno, DMT může potenciálně působit jako neurotransmiter k provádění signální funkce v regionech CNS, které se podílejí na senzorickém vnímání.
Jiné teorie navrhují, že DMT může být důležité u psychiatrických poruch. Data z časných studií DMT naznačují, že DMT může být schizotoxin, a různí autoři předpokládali, že DMT je klíčovým faktorem při způsobování schizofrenie. Tato hypotéza již není akceptována, ale stále se předpokládá, že DMT může hrát roli v psychotických symptomech. Podobně bylo DMT považován za neurotoxický, ale novější výzkum naznačuje, že DMT může být ve skutečnosti neuroprotektivní.
Smyslové změny, které jsou běžně popsány u lidí užívajících DMT, se vyskytují pouze při podávání relativně vysokých koncentrací DMT. Tyto vysoké koncentrace jsou podobné koncentracím pozorovaným v synapsi při uvolňování endogenního DMT.
Farmakokinetika