Nakadžima A2N byl japonský jednomístný palubní stíhací dvouplošník, používaný na letadlových lodích císařského námořnictva během třicátých let 20. století. V japonském námořnictvu byl letoun označován jako palubní stíhací letoun typ 90 (: 九〇式艦上戦闘機, Kjúmaru-šiki kandžó sentóki). Na základě A2N byla vyvinuta dvoumístná cvičná verze A3N1.
A2N byl jednomotorový dvouplošník smíšené konstrukce (kovová kostra potažená plátnem) s pevným podvozkem záďového typu.
Vývoj Přímého předchůdce typu A2N začala z vlastní iniciativy vyvíjet firma Nakadžima pro císařské námořnictvo. Inspirací jí byly americké Boeing Model 69B a Boeing Model 100E, zakoupené v letech 1928 a 1929 císařským námořnictvem za účelem testování. V prosinci 1929 byly dokončeny dva prototypy s motorem Bristol Jupiter VI, který rovněž v licenci vyráběla firma Nakadžima. Stejný motor poháněl stíhačku A1N1, kterou v té době zařazovalo císařské námořnictvo do výzbroje. Prototypy navržené Takao Jošidou ale nepředvedly výrazně lepší výkony, než A1N1 a proto byl projekt námořnictvem odmítnut. Po odmítnutí byl projekt přepracován Džingo Kuriharou, který použil výkonnější motor Nakadžima Kotobuki 2. Nový prototyp byl dokončen v květnu 1932. Následovala stavba ještě jednoho prototypu a v dubnu 1932 byl nový typ zaveden do výzbroje jako A1N1, neboli palubní stíhací letoun typ 90. Verze A2N2 se lišila tím, že horní křídlo mělo vzepětí 5°.
Nasazení Mezi lety 1932 a 1936 bylo Nakadžimou a námořním arsenálem Sasebo vyrobeno kolem 100 kusů A2M obou verzí. Ty byly nasazeny na letadlových lodích Hóšó, Akagi, Kaga a Rjúdžó. Z pozemních základen typ provozovala Kure Kókútai.
A2N byl nasazeny za druhé čínsko–japonské války nad pobřežními oblastmi Číny, kde získaly několik vzdušných vítězství. Během úvodní fáze bojů v oblasti Šanghaje (léto 1937) představovaly již zastarávající A2N operující z palub letadlových lodí Hóšó, Rjúdžó a Kaga jediné japonské stíhací letouny v oblasti. Již 16. srpna 1937 se šestice A2N z letadlové lodě Kaga střetla se čtyřmi čínskými letouny, přičemž sestřelila jeden čínský Vought O2U Corsair a dva Douglas O-38.
Již od roku 1936 byl A2N postupně nahrazován typem Nakadžima A4N, ale u některých jednotek (například palubní skupiny Rjúdžó a Kaga) vydržel a do doby, než ho vystřídal první stíhací jednoplošník císařského námořnictva Micubiši A5M.
Varianty 4 prototypy A2N1 A2N2 – vzepětí horního křídla 5° A2N3 A3N1 – dvoumístná cvičná verze, vyrobeno 66 kusů v letech 1936 až 1939
Specifikace (A2N1) náhled|Nakadžima A2N3 náhled|Nakadžima A2N
Technické údaje Posádka: 1 Délka: 6,18 m Rozpětí: 9,37 m Výška: 3,20 m Nosná plocha: Plošné zatížení: Hmotnost prázdného letounu: 1 000 kg Vzletová hmotnost: Max. vzletová hmotnost: Pohonná jednotka: 1× vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec Nakadžima Kotobuki 2 o výkonu 450 hp (335,6 kW) dvoulistá vrtule
Výkony Nejvyšší rychlost: 293 km/h ve výšce 3000 m Cestovní rychlost: Dostup: 7 000 m Výstup do výšky 3 000 m: Dolet:
Výzbroj 2 × 7,7mm letecký kulomet typu 97
Odkazy Reference
Externí odkazy
Nakadžima A2N
Kategorie:Japonská stíhací letadla A2N Kategorie:Palubní letadla Kategorie:Dvouplošníky