Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze

náhled|vpravo|Budova prepozitury kapituly pod katedrálou na Pražském hradě náhled|vpravo|Budova kapituly náhled|vpravo|Detail erbu

Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze (svatovítská či také pražská kapitula) je sbor kněží, kteří slouží při katedrálním kostele pražské (arci)diecéze. V čele kapituly stojí jako její představený, svatovítský probošt, který je držitelem jednoho ze sedmi klíčů k českým korunovačním klenotům. Dříve měla kapitula právo volby pražského biskupa a až do založení pražské univerzity spravovala svatovítskou katedrální školu, nejvýznamnější školu v tehdejších Čechách. Svatovítská kapitula sídlí v budově Nového proboštství na Náměstí U Svatého Jiří na Pražském hradě.

Pražská metropolitní kapitula je vlastníkem vnitřního vybavení katedrály svatého Víta, včetně obrazů, soch, oltářů i náhrobků, a je i majitelem nesmírně cenného svatovítského pokladu. Velmi vzácná je i knihovna pražské metropolitní kapituly, která patří k nejstarším historickým knihovnám v Česku.

Historie náhled|vlevo|Velká pečeť kapituly, období císařství Karla IV. rok ~1360 Kapitula vznikla v roce 971 a je tak nejstarší nepřetržitě existující institucí v České republice. Původně byla ustavena jako sbor kněží, kteří dostali za úkol připravit vše potřebné pro zřízení samostatné pražské diecéze, jež vznikla následně odtržením od řezenské diecéze v roce 973. Ve druhém století existence kapituly patřil k jejím kanovníkům i kronikář Kosmas, který byl v letech 1120 až 1125 jejím děkanem. Další známou osobností byl děkan Vít (1135 až 1171).

S povýšením diecéze na arcidiecézi v roce 1344 se kapitula stala metropolitní. Dne 13. listopadu 1350 byly vydány její první dochované stanovy,<ref>Statuta metropolitanae ecclesiae Pragensis anno 1350 conscripta. ed. Antonius Podlaha. Praha 1905. Dostupné online.</ref> v nichž se vymezují úřední působnost a povinnosti jejích členů, a také ctihodných žen.Statuta, s. 42 Za vlády Karla IV., kdy církev zažívala v Českém království neobyčejný rozkvět, měla kapitula kolem 60 členů, na konci 14. století pak 32 členů, počátkem 17. století pouze 7 členů. I po rozvratu z doby husitství a reformace zůstala pražská kapitula v jednotě s římskou církví a během dlouhého uprázdnění pražského arcibiskupského stolce v letech 1421–1561 spravovala arcidiecézi prostřednictvím volených administrátorů. Na konsolidaci náboženských poměrů měl výrazný podíl administrátor Hanuš II. z Kolovrat († 1483).

Během působení děkana (a posléze probošta) Msgre. Karla Dominika rytíře Řečického byla zrestaurována kapitulní knihovna a obnoven sasko-lauenburský dům a v roce 1726 byla ukončena roztržka mezi svatovítskou kapitulou a pražským arcibiskupem Ferdinandem z Khuenburgu. K poslední změně kapitulních stanov došlo v roce 1992.

Dřívější kanovníci (výběr)

11. století Vratislav Přemyslovec, kolem 1055

12. století Heřman (zemřel 17. září 1122, kanovník) Kosmas (asi 1045 – 21. října 1125, kanovník a později děkan) Herold 1131 Tutha 1131 Menhart (zemřel 2. července 1134, kanovník) Otto, do 1140, toho roku zvolen biskupem pražským Šebestián 1142 Pavel cca 1170 Radoslav cca 1170 Walkun cca 1170 Zdeslav cca 1170, (děkanem v letech 1184 až 1197) Heřman cca 1170, (proboštem v letech 1184 až 1192) Dobrohost cca 1177 Dulcianus 1177 až 1194 Alexandr cca 1180 Mlaz cca 1180 až 1182 Miloslav cca 1180 až 1194 Alexius cca 1180 až 1185 Anselm 1180 až 1194 Bartoloměj, mistr cca 1180 až 1194 Bavor cca 1180 až 1182 Benco, Beněk cca 1180 až 1194 Bohuslav cca 1180 až 1194 Dětřich cca 1180 až 1195 Bedřich cca 1180 až 1194 Havel cca 1180 až 1194 Chvalko cca 1180, kustod 1190, pokladník 1194 Jan cca 1180 až 1194 Jiří cca 1180 až 1182 Martin cca 1180 až 1182 Pomněn cca 1180 až 1182 Burchard cca 1180 až 1182, mistr 1185 Radosta cca 1180 až 1182 Rudolf cca 1180 až 1182 Slavata cca 1180 až 1185 Vyšemír cca 1180 až 1194 Walun 1180 až 1182, také kanovník vyšehradský Bohuslav cca 1180 až 1194 Miroslav 1194 Pavel 1194 Vitalis 1194 Wecemilus,Vícemil 1194 až 1219 Vavřinec 1194 až 1233

13. století Matouš 1201 až 1228 Eppo 1209 až 1214, probošt a královský kancléř 1216 až 1240 Matouš 1201 až 1228 Klement 1209 Martin 1211, mistr 1219 Přibyslav 1211 až 1218 Oldřich 1214 až 1216 Něpr 1216 Oreš 1216, 1224 Držislav 1218 Jan 1216 až 1239 Bartoloměj 1219 Pelhřim z Vartenberka 1219, probošt mělnický 1222, biskup pražský 1224 Vojslav 1224 Hypolit 1224 Bernard 1224 Mikuláš 1227 Jan z Aschaffenburgu 1219 až 1238 Jiří 1229 až 1238 Štěpán 1234, scholastik a probošt žatecký Markvart 1238 Rod – klerik, kanovník od 1258 + 3 kanovníci anonymní

14. století Jan Velišův 1305 Jan řečený Pardi 1305 Jindřich Berka z Dubé 1306 až 1320, od 1320 probošt Walter 1318 až 1323 Jan Jan ze Šternberka kanovník, 1324 až 1327 Jindřich děkan, 1327 až 1335 Šebestián Vítkův z Liběchova, kanovník od 1330 Bušek Linhartův z Braškova, kanovník 1337 až 1341, 1341 kaplan Karla IV., 1. ředitel stavby katedrály Jan Očko z Vlašimi, 1342 Havel z Újezda, kanovník, 1343 až 1364 Mikuláš Holubec, kanovník cca od 1350 až kolem 1359, 2. ředitel stavby katedrály Bohuta Předslavův z Jilemnice, kanovník 1353 Sezima z Ústí, kanovník od 1353, zemř. 1386, probošt v Týně nad Vltavou Beneš Krabice z Weitmile (1359 až 1375), kronikář, 3. ředitel stavby katedrály Vojtěch Raňkův z Ježova (nar.1320 – zemř. 15. srpna 1388), kanovník 1364, scholastik 1368 až 1388 Pavel z Jenštejna 1375 Oldřich ze Žlutic – zemř. 9. srpna 1380, kanovník; náhrobek v Lapidáriu Národního muzea v Praze Jan z Kytlice 1376 až 1383 Hevl zvaný Hašek z Kněžic kanovník, 1378 až 1388 Ondřej Kotlík 1378 až 1380, 1377 4. ředitel stavby katedrály, 1379 viceděkan Václav z Radče 1378 až 1417, 1401 – 1417 5. ředitel stavby katedrály Jan Chudoba z Vartenberka 1379 až 1390, zřekl se úřadu Jan řečený Rus 1387 až 1388 Jan Frenlinův z Dubé kanovník, děkan, protonotář arcibiskupské kanceláře 1384 až 1442 Mikuláš Puchník 1388, generální vikář a oficiál 1388–1402 Jakub z Bavorova 1387 až 1390 Petr Massen z Chotěbuze 1389 až 1393 Filip ze Želetavy 1370 až 1403, kanovník svatovítský, olomoucký a vratislavský Mikuláš, syn Petra Parléře 1387 až 1403, lékař, správce špitálu na Hradčanech Adam Benešův z Nežetic alias z Moravy, 1398 až 1417, kanovník olomoucký, brněnský a svatovítský

15. století Jan ze Stříbra, kolem 1400, kanovník svatovítský a farář u sv. Havla na Starém Městě; Ondřej z Brodu 1409 až 1422, profesor teologie Jan z Královic, děkan 1415 až 1430 Jan Šindel 1418 až 1455, profesor matematiky, astronom a lékař králů Václava IV. a Zikmunda Lucemburského Mikuláš z Předbořic, syn Ubaldův, arcijáhen přerovský, kanovník pražský a vyšehradský (kolem 1433) Václav, syn Sidlína z Brna, děkan a kanovník pražský (1435) Šimon z Nymburka, doktor dekretů, probošt kostela svatého Apolináře v Praze a kanovník pražský (1442) Václav Wend, děkan v Loketském kraji, farář v Sokolově a kanovník pražský (1451) Jakub, 1. polovina 15. století, (náhrobní deska s kalichem a jménem, z katedrály přenesená doLapidária Národního muzea Jan Zúl z Pelhřimova, kanovník do 1440 Jan z Krumlova, děkan a administrátor arcibiskupství, 1455 až 1488 Hilarius Litoměřický 1453 až 1462, 1462–1468 děkan a administrátor arcibiskupství Mikuláš z Krumlova, kanovníkem kolem roku 1456 Václav z Plané 1462 až 147?, kanovník, s Hanušem z Kolovrat administrátor arcibiskupství Prokop z Plzně, vikář pražského arcibiskupství a kanovník kolem 1467–1468 Václav Mondl (80. léta), byl kapitulní syndik a pražský arcijáhen, později rektor Vídeňské univerzity Jan Herttemberg z Lokte (kanovník 1480–1498, kaplan krále) Jan z Vartemberka (probošt 1499–1508) Blažej z Plané, kanovník a kantor kolem 1500

16. století Šimon Villaticus, řečený Fagellus, kanovník 1519, scholastik 1549), básník a spisovatel JUDr. Jindřich Scribonius, řečený Píšek z Horšova Týna (kanovníkem 1536, proboštem od roku 1549, administrátor arcibiskupství 1556–1561) ThDr. Petr de Linda (kanovníkem 1558, děkanem 1561, proboštem 1586, zemřel 1592) JUDr. Tomáš Albín z Helfenburka (kanovníkem od roku 1568, biskupem olomouckým zvolen 1574, zemřel 1575) Václav Albín z Helfenburka (kanovníkem od roku 1593, scholastikem 1600, zemřel 1575) Daniel Uher z Jenčic (kanovníkem od 9. prosince 1614 do roku 1617) Jan Ctibor Kotva z Freifelsu (narozen kolem 1587, zemřel 29. září 1637), čestným kanovníkem od 6. května 1617, sídelním kanovníkem od 5. března 1618

17. století Maxmilián Rudolf Schleinitz (narozen 1605, zemřel 13. října 1675), kanovníkem od 12. června 1635, probošt litoměřický Jiří z Kriegelsteinu (kanovník od listopadu 1680), generální vikář královéhradecký, zemřel 17. 1. 1692 Matyáš Vojtěch Macht z Löwenmachtu (kanovník od ledna 1693), zemřel 10. 5. 1719, děkan vyšehradský Tobiáš Jan Becker (15. července 1649 – 11. září 1710, kanovníkem od 14. ledna 1681) Pavel Josef Axlar (kanovník od 3. září 1695, děkan od 14. ledna 1709) Tobiáš Vojtěch Opitz (kanovník od 15. listopadu 1701, děkan od 3. února 1717), zemřel 3. 4. 1717 Jan Adam Vratislav z Mitrovic (kanovník od 27. října 1702) Jiří Jan Libertin SJ (1681 – 29. dubna 1732, kanovník od 5. září 1722) Msgre. Karel Dominik rytíř Řečický (zemřel 26. ledna 1734, kanovníkem od 23. června 1709, děkanem od 3. září 1722, proboštem od 20. listopadu 1732) Msgre. Zdeněk Jiří Chřepický z Modliškovic (7. března 1678 – 26. ledna 1734, kanovníkem od 28. prosince 1717, děkanem od 11. února 1733, proboštem od 30. června 1734) ThDr. Antonín Jeroným Dvořák z Boru (kolem roku 1688 – 2. listopadu 1747, kanovníkem od 30. ledna 1747) ThDr. Jan Rudolf hrabě Špork (27. března 1696 – 21. ledna 1759, kanovníkem; 1729 pomocný biskup pražský) Matyáš Vojtěch Linek z Litensdorfu (kolem roku 1698 – 12. července 1747, kanovníkem od 2. března 1735)

18. století Michal Antonín Caja (kanovníkem kolem 1736) Emanuel Arnošt Valdštejn (kanovníkem od 5. září 1746) Jan Václav Bořek Dohalský z Dohalic (kanovníkem od 1762) Jan Josef Bořek Dohalský z Dohalic (kanovníkem asi od 1769) Václav Vojtěch Herites (kanovníkem od 1777) Václav Leopold Chlumčanský z Přestavlk a Chlumčan (15. listopadu 1749 – 14. června 1830, kanovníkem od roku 1779)

19. století Jan Křtitel Luger (1764–1827), kanovníkem od roku 1811Antonín Podlaha: Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque prelatorum…, Praha 1912, s. 306 Jan Nepomucký Medlín (13. května 1759 – 16. února 1837, proboštem od roku 1833) Václav František Neumann (15. dubna 1777 – 20. dubna 1839, kanovník) Václav Michal Pešina z Čechorodu (13. září 1782 – 7. května 1859, kanovník) Josef Ondřej Lindauer (29. listopadu 1784 – 4. června 1850, kanovníkem od roku 1835) Jan Alois Renner (1784–1854), kanovník Michael Maxmilian Willer (1786–1860), kanovník Jan Petr Küffer ab Asmansvilla (1813–1891), kanovník a později děkan Vincenc Bradáč (3. dubna 1817– 9. února 1874), kanovník od r. 1860J. Š. Baar, nekrolog in: Vlast, roč. IX, 1892–93, č. 3 a spisovatel František Dittrich (24. srpna 1824–30. května 1871), kanovník a teolog Anton Wohlmann (26. ledna 1843 – 2. srpna 1932), kanovník Wenzel Frind (26. ledna 1845 – 24. října 1896), kanovník Msgre. Antonín Hora (15. listopadu 1824 – 15. května 1906), děkanem od roku 1891, proboštem od roku 1898) Josef Binder (12. srpna 1847 – 8. října 1911), kanovník

20. a 21. století Msgre. ThDr. Jan Nepomuk Sedlák (9. dubna 1854 – 30. září 1930, děkanem od roku 1918) ThDr. Antonín Podlaha (22. ledna 1865 – 14. února 1932, kanovníkem od roku 1904, děkanem od roku 1930) Antonius Franz Dr. Josef Soukup (28. března 1874 – 21. prosince 1946, kanovník, posléze děkan a apoštolský protonotář Msgre. ThDr. Josef Hanuš (6. ledna 1876 – 20. dubna 1928, kanovníkem od roku 1921) ThDr. Antonín Eltschkner (4. června 1880 – 22. února 1961, kanovník a později probošt, světící biskup pražský a titulární biskup zefýrský