náhled|upright=1.2|vpravo|Lidé afrického původu ve velkoobchodě v čínském Kantonu Globalizace (z angl. global, celosvětový) je dlouhodobý ekonomický, kulturní a politický proces, který rozšiřuje, prohlubuje a urychluje pohyb zboží, lidí i myšlenek přes hranice států a kontinentů. Představuje zvyšující se propojování (integraci) na celosvětové úrovni.
Globalizace navázala na předchozí dálkový obchod, na koloniální expanzi evropských zemí a na působení křesťanských misionářů mimo Evropu. Vynálezy železnice, parních lodí a telegrafu kolem poloviny 19. století proces silně urychlily, takže už v období 1850–1913 vznikaly světové trhy, z Evropy emigrovalo přes 50 milionů lidí a objem mezinárodního obchodu rostl až o 4 % ročně. Nový impulz dostala globalizace po roce 1945, kdy vznikl Mezinárodní měnový fond, Světová banka a mezinárodní organizace pro obchod GATT/WTO. Rozvoj letecké i námořní dopravy, zdokonalení komunikací a vznik internetu se podílely na další vlně integrace, provázené globální kulturou a životním stylem. Přesto se velké části lidstva na těchto vymoženostech nemohly podílet, takže nerovnosti mezi bohatými a chudými společnostmi dále rostou. Díky těmto rozdílům mohou mít podobné procesy v různých částech světa velmi rozdílné důsledky (např. zavádění volného trhu).
Pokusy o vymezení Britský sociolog Roland Robertson definoval roku 1992 globalizaci jako „stlačování světa a stále sílící vědomí světa jako jednoho celku“R. Robertson, Globalization: social theory and global culture. London: Sage 1992. . Podle hojně citované studie DHL je globalizace „proměna prostorové organizace společenských vztahů a transakcí“, a to vzhledem ke čtyřem hlavním rysům: rozsahu, intenzity, rychlosti a dopadu. MMF uvádí jako čtyři hlavní aspekty globalizace mezinárodní obchod, pohyb investic a kapitálu, migraci osob a šíření znalostí.International Monetary Fund (2000). "Globalization: Threats or Opportunity." 12 April 2000: IMF Publications.
Francouzský filosof Jacques Derrida proti pojmu globalizace namítal, že to není jev zeměpisný (přesněji fyzickogeografický), takže se netýká globu, nýbrž lidského světa, společenského a kulturního, a proto navrhl pojem „mondializace“ (z franc. monde, svět).Sokol, Jan. Globalizace a MMF
Historie globalizace Ačkoliv největší rozvoj globalizace započal v 19. století, historické události předcházely tento rozvoj již od dob starověku.
Nejranější vývoj Fáze v historii vývoje globalizace probíhající do počátku 17. století se bere jako její nejranější období. Globalizace v tomto období má 3 základní charakteristiky – a sice kontakt a myšlenková výměna mezi Západními státy a státy Východními.Hitt, Michael A.; Hoskisson, Robert E.; Kim, Hicheon (Srpen 1997). "International Diversification: Effects on Innovation and Firm Performance in Product-Diversified Firms". The Academy of Management Journal (New York, NY: Sage Publications) 40 (4): 767–798.doi:10.2307/256948. ISSN 0001-4273. JSTOR 256948. Druhým motivem je limitace vzdálenosti – interakce mezi státy neprobíhala v globálním měřítku, ale v lokálních oblastech – v Asii, Severní Africe, Blízkém východě a v Evropě. V tomto raném období bylo velmi obtížné udržovat vztahy se státy, které nebyly v geografické blízkosti. Třetí charakteristikou rané globalizace je motiv vzájemné provázanosti a stability. Státy, které nejsou na sobě vzájemně závislé, se zároveň nemohou ovlivňovat. Tento fakt byl hybnou silou globalizace – pokud by všechny státy byly nezávislé a soběstačné v produkci a přírodních zdrojích, tak by globalizace nemohla nastat. náhled|upright=1.2|Mapa telegrafních kabelů společnosti ET v roce 1901
Raný novověk Globalizace raného novověku zhruba zahrnuje období mezi lety 1600 a 1800, někdy bývá také označována jako protoglobalizace. Toto období se vyznačuje vzestupem námořních evropských impérií – v 16. a 17. století Portugalska a Španělska, později Británie a Nizozemska. V 17. století byly založeny v podstatě první nadnárodní korporace – Britská Východoindická společnost v roce 1600 a Nizozemská Východoindická společnost v roce 1602 (společnost, která jako první v historii vydala akcie).Chaudhuri, K.N. (1965\1999). The English East India Company: The Study of an Early Joint-stock Company 1600–1640 (Vol. 4). Londýn: Routledge/Thoemmes Press.
Období raného novověku se vyznačuje vzestupem expansionismu, přesunem mocenských center do západní Evropy a rozsáhlými vojenskými konflikty mezi velmocemi, jako byla Třicetiletá válka. Významný byl takzvaný trojúhelníkový obchod, který probíhal mezi Evropou, Afrikou a Amerikou. Schéma vypadalo následovně – Evropané (zejména Britové) připluli do Afriky s levným zbožím – jmenovitě alkoholem, textilem, zbraněmi a bižuterií, které s africkými králi vyměnili za otroky. Tyto otroky se značným ziskem prodali plantážníkům v Americe, zejména ve Střední Americe na karibských ostrovech. Za utržené peníze nakoupili cukr, tabák, bavlnu a cenné kovy, které v Evropě opět prodávali a trojúhelník se tímto uzavřel.
náhled|upright=1.0|HDP na osobu podle kupní síly v období 1860–2011, očištěný od inflace (v USD). Disk odpovídá počtu obyvatel. Žlutá = USA, oranžová = Británie, červená = Japonsko, Čína, modrá = Indie náhled|upright=1.4|Index globální soutěživosti (GCI). Zelené státy jsou lepší než červené, šedé nebyly hodnoceny náhled|upright=1.4| Míra nerovnosti příjmů (Giniho koeficient, 2009) Moderní globalizace V průběhu 19. století globalizace začala nabírat svou nynější podobu díky průmyslové revoluci. Industrializace umožnila standardizovanou produkci domácích potřeb využívající úspor z rozsahu produkce, přičemž rychlý populační růst vytvořil stabilní poptávku po komoditách.
V 19. století parní lodě dramaticky snížily cenu mezinárodní námořní dopravy a železnice zlevnily a zrychlily vnitrozemskou dopravu.
Důležitým milníkem v globalizačním vývoji byla Druhá světová válka, respektive světové uspořádání obchodu a politiky, které nastalo po jejím konci. Konference v Bretton Woods vytvořila rámec pro mezinárodní monetární politiku, obchod a finance a ustavila několik mezinárodních institucí, jejichž cílem bylo usnadnit ekonomický růst a zredukovat a zjednodušit obchodní bariéry. Nejprve multilaterální dohoda GATT (všeobecná dohoda o clech a obchodu) vedla k dalším multilaterálním dohodám o omezení obchodních bariér. Její nástupnickou organizací se stala WTO – Světová obchodní organizace. Exporty se v období mezi lety 1970 a 2001 zdvojnásobily z 8.5 % na 16.2 %."World Exports as Percentage of Gross World Product".Global Policy Forum. Získáno 11. listopadu 2009.
Postup globalizace byl díky dvěma světovým válkám a Studené válce zpomalen, avšak v 80. letech se znovu zrychlil, zejména díky liberálním reformám v Sovětském svazu pod taktovkou Michaila Gorbačova – politiky perestrojky a glasnosti, a také díky ekonomickým reformám v Čínské lidové republice Teng Siao-pchinga. Tyto reformy prakticky otevřely Východní blok západnímu kapitalismu.Ritzer, George (2011). Globalization: The Essentials. NY: John Wiley & Sons.
Globalizace ve vlnách Globalizace není jednolitým evolučním a vzestupným procesem, je možno mluvit spíše o historických vlnách jejího posilování nebo oslabování, globalizace a deglobalizace. Tak například G. Therborn ve své hypotéze o historických vlnách klasifikuje celkem šest vln globalizace.Therborn, G. (2000). Globalizations: Dimensions, Historical Waves, Regional Effects, Normative Governance, International Sociology, Vol. 15, No. 2, June 2000, pp. 151–179.
První vlna se týkala období šíření velkých světových náboženství a vzniku transkontinentálních civilizací: šlo o vlnu kulturní globalizace, kdy velká náboženství nesla s sebou také jazyky, písma a estetické vzory. Druhou vlnu globalizace představovala expanze Evropanů od 16. století, spojená s námořními objevnými plavbami, moderní vědou a koloniálními válkami. Třetí vlnou byly změny spjaté s válkami evropských velmocí v Evropě i na jiných kontinentech v prostoru koloniálních teritorií. Čtvrtá vlna globalizace byla spojena s vrcholem evropského imperialismu v 19. století, se zdokonalením dopravy, s růstem mezinárodního obchodu a migrace lidí, se vznikem světového trhu komodit a kapitálu v období před I. světovou válkou. Druhá světová válka byla začátkem páté vlny globalizace, kdy zejména v důsledku situace po rozsáhlém konfliktu vznikla již potřeba nových nadnárodních přístupů k řešení objevujících se nadnárodních (později tzv. globálních) problémů. Přístupy ke globálním problémům byly však konfliktně poznamenány a deformovány v podmínkách studené války v rozdělené Evropě a jejího začleňování do globálních struktur v důsledku celosvětové politiky dvou mocenských bloků tzv. Západu a Východu. Konečně v šesté, soudobé vlně globalizace, vznikly nové fenomény, jimiž jsou například rostoucí migrace a pohyblivost nejen osob, ale především kapitálu, rostoucí prostorová rozptýlenost produktivních činností a turbulentní reorganizace ekonomického života – ale také zesilování multikulturnosti sociálního života ve společnostech, regionech a městech, nová média informačních technologií, která umožnila globální komunikaci informace s možnostmi nepřetržitého spojení jejích účastníků v nadúzemním prostoru.
Globální uspořádání obchodu náhled|Obchod v Jakartě Základním impulsem pro zahájení globalizace byla revoluce v dopravě, která proběhla v polovině 20. století. Díky rychlejší silniční, letecké, železniční i lodní dopravě bylo možné pro firmy uzavírat smlouvy nejen s těmi lokálními, ale i s těmi, kteří by byli jinak moc daleko – třeba i přes polovinu planety. Průkopníkem globalizace byly Spojené státy americké, kde místní společnosti expandovaly v 60. letech na evropské trhy. Došlo k tomu, že Američané se museli částečně přizpůsobit vkusu evropského zákazníka; zároveň ten se ale stykem s jinou kulturou a způsobem výroby či prodeje také změnil. Tuto výměnu někteří lidé označili jako přínos, někteří, převážně nacionalisté se s tím ale nikdy nesmířili. Do globalizace se ale zapojily i další země; později v 70. letech, když nastal prudký rozvoj japonské ekonomiky a zboží zde vyráběné se rozšířilo do všech zemí. V USA a Evropě tak byla následkem konkurenčního boje odepsána nebo výrazně zredukována celá odvětví průmyslu, jejich místo zaujaly právě japonské firmy s japonským způsobem výroby. Takové procesy pokračovaly dále i v 80. a 90. letech a probíhají i nadále.
Mezinárodní obchod Mezinárodní obchod se nejrychleji rozrůstal v 2. polovině 20. století díky rozvoji v dopravě a komunikaci. Mezinárodní obchod zahrnuje veškeré komerční aktivity (prodej, investice, logistiku, dopravu), které se odehrávají mezi dvěma či více regiony, národy a zeměmi za jejich politickými hranicemi. Taková mezinárodní diverzifikace je spjata s výkonností často v pozitivním slova smyslu a s inovací často v tom negativním. Obecně společnosti podstupují takovéto transakce za účelem zisku.Daniels, J., Radebaugh, L., Sullivan, D. (2007). International Business: environment and operations, 11th edition. Prentice Hall. V těchto obchodních transakcích figurují ekonomické zdroje jako je kapitál, přírodní suroviny a lidské zdroje užívané v mezinárodní produkci zboží a služeb jako finance, bankovnictví, pojišťovnictví, stavebnictví a jiné produkční aktivity.Joshi, Rakesh Mohan, (2009) International Business. Oxford University Press,