Raymond Ruyer (1902, Plainfaing u Colmaru – 1987, Nancy) byl francouzský filosof, který se zabýval také biologií, kybernetikou, utopiemi, teorií hodnot a kritikou ideologií.

Život Narodil se v městečku Plainfaing ve Vogézách na hranici s Německem, asi 60 km jihozápadně od Štrasburku. Brzy osiřel a po maturitě studoval na École normale supérieure v Paříži, kde roku 1937 promoval prací o fenomenologii vědomí. Válečná léta 1940-1944 strávil v zajateckém táboře v Göpfritz v Rakousku, asi 30 km jižně od Znojma, kde se svými přáteli organizoval pravidelnou „táborovou univerzitu“. Z této velice široké inspirace pak po válce vytěžil řadu svěžích, neideologických knih o mnoha tématech, počínaje filosofií vědomí a kybernetikou až po filosofii hodnot a svobody. Protože však zároveň kritizovaly tehdy módní levicový existencialismus, neměly ve Francii velkou odezvu.

Od roku 1946 byl Ruyer profesorem filosofie na univerzitě v Nancy, v 70. letech se stal dopisujícím členem Institut de France a dostal i nabídku profesury na Sorbonně, kterou však odmítl, protože nechtěl opustit prostředí svých přátel v Nancy. Na radu svého přítele, sociologa Raymonda Arona se pak Ruyer obrátil k populárnějšímu žánru. Teprve knížka „Princetonská gnóze“ (1974), fiktivní výklad kosmologických názorů skupiny amerických akademiků, měla větší ohlas v USA i v Evropě. V jedné z dalších knih pak obhajoval názor, že autorkou Homérských básní byla žena, a vydal také „Umění být vždycky spokojen“.

Myšlenky Ruyer byl silně ovlivněn fenomenologií, kterou však chápal jako návod k pečlivému a kritickému zkoumání zkušenosti, včetně zkušenosti vědecké a občanské. Proti všem akademickým i ideologickým schématům hájil vždy kritický postoj zdravého rozumu, který často nacházel u myslitelů anglosaských. Přesto jeho myšlení nikdy není primitivní, ale naopak provokuje k hlubšímu domýšlení. U nás na Ruyera upozorňoval už brzy po válce Jan Patočka.

Ruyerovým východiskem je představa evoluce Vesmíru jako nesmírného živého i duchovního celku, na rozdíl od Bergsona však přisuzoval hlavní vývojovou roli tématům či ideám, jimiž se lidé a společnosti nechávají vést a jimž také věnoval největší pozornost. Byl velkým kritikem jak Descartovského dualismu, tak také mechanismu a scientismu. Tak jako živý organismus není stroj, není ani lidské myšlení jen zpracováním informací. Zejména v posledních letech také silně kritizoval „sebevražedné“ tendence moderní permisivní kultury, která zaměňuje svobodu s libovůlí, podřizuje morálku ekonomice a ignoruje životní význam tradice.

Dílo La conscience et le corps (Vědomí a tělo) – Alcan, Paris 1937, Éléments de psycho-biologie (Základy psycho-biologie) – Presses Universitaires de France, Paris, 1946 Le monde des valeurs (Svět hodnot) – Aubier, Paris, 1947, L'Utopie et les Utopies (Utopické myšlení a různé Utopie) – Presses Universitaires de France, Paris, 1950, ‘’L’action à distance d’après la science contemporaine’’ (Působení na dálku v současné vědě) - Revue Métapsychique, 1951, n°16, 183-196 ‘'Néofinalisme (Nový finalismus) - Presses Universitaires de France – Paris - 1952, La cybernétique et l'origine de l'information (Kybernetika a původ informace) - Flammarion, Paris 1954, La genèse des formes vivantes (Původ živých forem) - Flammarion, Paris, 1958, La philosophie de la valeur (Filosofie hodnot) - Armand Colin, Paris, 1959, Paradoxes de la conscience et limites de l'automatisme (Paradoxy vědomí a meze automatů) - Albin Michel, Paris 1960, L'animal, l'homme, la fonction symbolique (Živočich, člověk, symbolická funkce) - Gallimard, Paris, 1964 Éloge de la société de consommation (Chvála konzumní společnosti) - Calmann-Lévy, Paris, 1969, Dieu des religions, Dieu de la science (Bůh náboženství, Bůh vědy) - Flammarion, Paris 1970, Les nuisances idéologiques (Otravování s ideologiemi) – Calmann-Lévy, Paris, 1972, La gnose de Princeton (Princetonská gnoze) - Fayard, Paris, 1974 , Les nourritures psychiques. La politique du bonheur (Potrava pro duši. Politika štěstí) - Calmann-Lévy, Paris, 1975, Les cent prochains siècles (Sto příštích staletí) - Fayard, Paris, 1977, Homère au féminin ou La jeune femme auteur de l'Odyssée (Homér v ženském rodě) - Copernic, Paris 1977, L'art d'être toujours content. Introduction à la vie gnostique (Umění být vždycky spokojen. Úvod do gnostického života) - Fayard, Paris, 1978, Le sceptique résolu (Rozhodný skeptik) - Robert Laffont, Paris, 1979. Souvenirs -1- Ma famille alsacienne et ma vallée vosgienne (Vzpomínky 1. Moje alsaské rodina a vogézské údolí) – Vent d'Est, Paris 1985. L’embryogenèse du monde et le Dieu silencieux (Embryogeneze světa a mlčící Bůh) 1983 (nepublikovaný rukopis)

Odkazy

Externí odkazy

Literatura

R. Ruyer, Paradoxy vědomí a meze automatů. Expresivita. Praha: PedF UK 1994

Ve francouzštině: Fabrice Colonna – Ruyer. Les Belles Lettres, Paris, 2007 () Laurent Meslet – La philosophie biologique de Raymond Ruyer (Biologická filosofie R. Ruyera) – 1997 Laurent Meslet – Le psychisme et la vie (Psychika a život) – Harmattan, 2005 () L. Vax – J.-J. Wunenburger (vyd.), Raymond Ruyer, de la science à la théologie (R. R., od vědy k teologii), Editions Kimé, 1995. Sylvie Leclerc-Reynaud – Pour une documentation créative, l'apport de la philosophie de Raymond Ruyer'' (Pro tvořivou dokumentaci. Přínos filosofie R. R.) – Coll. Science et techniques de l'information, 2007 ()

Kategorie:Francouzští filozofové Kategorie:Fenomenologové Kategorie:Filozofové 20. století Kategorie:Narození v roce 1902 Kategorie:Úmrtí v roce 1987 Kategorie:Muži Kategorie:Absolventi École normale supérieure