Ruda je národní přírodní památka a evropsky významná lokalita Natura 2000 v okresech České Budějovice a Tábor. Je součástí chráněné krajinné oblasti Třeboňsko.

Chráněné území zahrnuje oblast jihovýchodního okraje Horusického rybníka v nadmořské výšce cca 420 metrů. Území bylo od roku 1950 chráněno jako národní přírodní rezervace, přičemž se v průběhu let zvětšila jeho rozloha a bylo převedeno do kategorie národní přírodní památka. Důvodem ochrany jsou rašeliniště s četnými prameništi. Jedná se o významnou lokalitu, kde se zachovala původní boreální společenstva s řadou významných druhů rostlin pro celé jižní Čechy. Okolo památky vede žlutá turistická značka z Veselí nad Lužnicí do Záblatí.

Lokalita je porostlá borovicemi a břízami, které se střídají s podmáčenými loukami a rašeliništi. Vyskytují se na ní druhy jako skokan ostronosý, bekasina otavní, chřástal vodní a linduška luční. Do poloviny 20. století se v těchto místech těžil humolit.

Historie Od poloviny 19. století byly na území národní přírodní památky dobývány sedimentární železné rudy (tzv. bahenní rudy). Tato lokální těžba přinesla tomuto území jméno Ruda a trvala přibližně do roku 1850. Až do poloviny 20. století se na přibližně stejném území těžil s různou mírou intenzity humolit. Vznik těchto sedimentů byl způsoben přítomností rašelinišť a nedostatkem kyslíku. Velká sucha koncem 20. století způsobila, že rašeliniště bylo pod silným tlakem sukcese dřevin. Tomuto tlaku zvládaly odolávat pouze prameniště a jámy vzniklé těžbou, které jsou dnes naplněny vodou či pokryty nezpevněnou vrstvou rašeliníku. Dnes jsou na tomto území dominantní podmáčené louky, mokřadní společenstva, prameniště a vývěry s typickou rašeliništní vegetací.

Území národní přírodní památky je zvláště chráněno od 11. května 1950, kdy bylo vyhlášeno jako národní přírodní rezervace o rozloze půl hektaru. Roku 1991 došlo k následnému rozšíření území na 14,6 hektaru. K poslední změně rozlohy území došlo roku 2010. Oblast byla rozšířena na 70,22 ha a byla přeřazena do kategorie národní přírodní památka.

Přírodní poměry

Geologie a morfologie Národní přírodní památka Ruda je součástí plošiny a mírně zvlněného terénu Třeboňské pánve a nachází se v nadmořské výšce 415–417 metrů. Podloží lokality tvoří křídové pískovce pestrého zbarvení, slepence, jílovce a prachovce s mocností 50–100 metrů, které podmiňují vznik pramenišť a rašelinných ložisek v této oblasti. Na území se nachází na železo bohatá půda v podobě bahenních rud, která souvisí se sedimentárními rudami železa a limonitovými jíly.

Hydrologie Národní přírodní památka Ruda se nachází na jihovýchodním okraji Horusického rybníka. Díky pískovcovému podloží do půdy snadno prosakuje voda. Rozdílnost zrnitosti různobarevných pískovců zajišťuje lokální zadržování vody v podloží, což dává vznik vývěrům a prameništím. Lokální vývěry jsou obohaceny vysokým obsahem železa, což je způsobeno přítomností rašelinišť. Územím též protéká umělý vodní tok Zlatá stoka.

Podnebí Průměrná délka slunečního svitu v oblasti činí přibližně 1750 hodin ročně, přičemž maxima dosahuje v červnu (asi 240 hodin). Počet dnů bez slunečního svitu se pohybuje kolem 86 za rok. Relativní vlhkost vzduchu je v celé pánvi vlivem rozsáhlých otevřených vodních ploch dlouhodobě vysoká, pouze v letních měsících klesají denní průměry pod 75 %. Pro Třeboňskou pánev je typický častý výskyt inverzních situací spojených s bezvětřím, zejména v chladné části roku. Tyto podmínky vedou k dlouhodobé stagnaci vzdušných hmot a k částečnému výskytu mlh.

Flora Mělké šlenky neprůchodných pramenišť se společenstvy svazu Scheuchzerio-Caricetea fuscae, táhnoucí se v jižní části slatiniště, jsou pokryty krátkostébelnými porosty ostřice šedavé (Carex canescens). Na několika místech se k nim připojuje ostřice mokřadní (Carex limosa) a ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa), dále se zde vyskytují rozsáhlé populace vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata) a přesličky poříční (Equisetum fluviatile), místy doplněné řídkými porosty suchopýru štíhlého (Eriophorum gracile). Na obvodech rašeliníkových bultů zde skrytě kvete také drobná orchidej hlízovec Loeselův (Liparis loeselii).

Místa zpevněná suššími rašeliníky jsou pokryta dlouhými šlahouny klikvy bahenní (Oxycoccus palustris), dále se zde vyskytuje nízká vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia) a pouze na jediném místě také kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia).

V řídké olšině v severní části území roste v zabahněných vodách ďáblík bahenní (Calla palustris), zatímco ve stínu vrbin se objevuje bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora). Plochy nezasažené těžbou vykazují tendenci k obnově rašelinných a bažinných vrbin svazu Salicion cinereae. Sušší místa jsou porostlá náletem borovic a bříz s podrostem krušiny olšové (Frangula alnus) a tavolníku vrbolistého (Spiraea salicifolia).

Narušené plochy po těžbě humolitu vytvářejí pestrou mozaiku mělkých jezírek, postupně zarůstajících společenstvy rostlin svazu Sphagno-Utricularion. Pouze v několika větších tůních kvete leknín bělostný (Nymphaea candida), zevar nejmenší (Sparganium minimum) a na jediném místě také žebratka bahenní (Hottonia palustris). Okraje jezírek v mělké vodě, při absenci mechového patra, doprovází bublinatka prostřední (Utricularia intermedia), ostřice zobánkatá (Carex rostrata) a zábělník bahenní (Comarum palustre).

Z rašeliníkových koberců do těchto stanovišť proniká ostřice šlahounovitá (Carex chordorrhiza). Na březích jezírek ve střední části území se kromě suchopýru úzkolistého (Eriophorum angustifolium) objevují také sítina alpská (Juncus alpino-articulatus), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), hrotnosemenka bílá (Rhynchospora alba), ostřice dvoudomá (Carex dioica), ostřice dvoumužná (Carex diandra) a suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum).

Na jiných místech jsou drobné, bezvegetativní nádržky uzavřeny v porostech třtiny šedavé (Calamagrostis canescens) a vzácněji také třtiny nachové (C. purpurea).

Fauna Území je charakteristické výskytem cenných společenstev bezobratlých, zahrnujících řadu tyrfobiontních a tyrfofilních druhů. Na porostech sítin byl zaznamenán vzácný druh krasce Aphanisticus pusillus. Rozsáhlé porosty tavolníku v širším okolí představují významné stanoviště velmi početné populace bělopáska tavolníkového (Neptis rivularis).

Z obratlovců zde mají největší význam zejména skokan ostronosý (Rana arvalis), bekasina otavní (Gallinago gallinago), chřástal vodní (Rallus aquaticus) a linduška luční (Anthus pratensis).

Houby Mezi zástupce hub vyskytujících se na území národní přírodní památky patří např. holubinka chromová (Russula claroflava), pavučinec rašeliníkový (Cortinarius chrysolitus), třepenitka pomněnková (Phaeonematoloma myosotis) anebo václavka bažinná (Armillaria ectypa).

Ochrana přírody Předmětem ochrany v národní přírodní památce jsou slatinná a přechodová rašeliniště a rašelinné louky. Lokalita je součástí první zóny chráněné krajinné oblasti Třeboňsko a zasahuje sem i ptačí oblast Třeboňsko. Rezervace je ponechána přirozenému vývoji a člověk zde nezasahuje do vodního režimu. Jediným zásahem je občasná plošná likvidace náletových dřevin. Území má v Červeném seznamu biotopů ČR vysoký index ohroženosti a čelí ohrožujícím faktorům jako je např. znečištění vody a eutrofizace.

Na hranici národní přírodní památky se nachází zoologická stanice Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Galerie

Odkazy Reference

Externí odkazy

Kategorie:Národní přírodní památky v Jihočeském kraji Kategorie:Chráněná území v okrese České Budějovice Kategorie:Chráněná území v okrese Tábor Kategorie:Chráněná území v Třeboňské pánvi Kategorie:Chráněná území v Česku vyhlášená roku 1950 Kategorie:Evropsky významné lokality v Jihočeském kraji Kategorie:Louky v okrese České Budějovice Kategorie:Louky v okrese Tábor Kategorie:Louky v Třeboňské pánvi Kategorie:Rašeliniště v Třeboňské pánvi Kategorie:CHKO Třeboňsko Kategorie:Bošilec Kategorie:Horusice