Wilhelm Richard Wagner (22. května 1813 Lipsko – 13. února 1883 Benátky) byl německý hudební skladatel, dramatik, básník, spisovatel, divadelní režisér a dirigent, výrazný představitel hudebního romantismu. Mezi jeho nejznámější díla patří opery Rienzi, Bludný Holanďan, Tannhäuser, Lohengrin, Tristan a Isolda, Mistři pěvci norimberští, operní tetralogie Prsten Nibelungův a jeho poslední opera Parsifal.
Mnoho let žil mimo Německo – především v Rize (tehdy v ruském Livonsku), Francii, Rakousku a Itálii. Nejdelší období však strávil ve Švýcarsku, kde se usadil poté, když po nezdařené revoluci v roce 1848 musel uprchnout z Německa. Několikrát navštívil i Čechy – především Prahu, kde uvedl některá svá díla. Měsíc strávil i v Teplicích; výlet na hrad Střekov jej inspiroval ke složení opery Tannhäuser. V Bayreuthu mu bylo v roce 1873 umožněno s pomocí bavorského krále Ludvíka II. postavit pro inscenace svých oper divadlo s tehdy vynikající akustikou a založit zde tradici Hudebních slavností v Bayreuthu (Bayreuther Festspiele), které si svoji světovou proslulost udržují až dodnes.
Pro skladatelovy protižidovské názory bylo jeho dílo již za Německého císařství jednostranně posuzováno a zejména v období nacismu přímo zneužito. Wagner bývá (ne zcela logicky) spojován s Adolfem Hitlerem z toho důvodu, že Wagnerova snacha Winifred Marjorie Wagner (rozená Williamsová) byla dlouholetou Hitlerovou osobní přítelkyní.
Životopis
Dětství a mládí Narodil se 22. května 1813 v Lipsku jako osmé dítě policejního úředníka Carla Friedricha Wagnera (1770–1813) a dcery pekaře Johanny Rosine Wagnerové, roz. Pätzové (1774–1848). Šest měsíců po jeho narození, 23. listopadu 1813, zemřel jeho otec na tyfus. V srpnu 1814 se jeho matka znovu provdala za herce a básníka Ludwiga Geyera (1780–1821), který se ujal celé rodiny a kterého si Wagner sám velice vážil. Johanna Rosine Wagnerová měla s Geyerem ještě dceru Cäcilii (1815–1893). Objevily se také spekulace, že by Geyer mohl být dokonce jeho biologickým otcem, nebyly ale nikdy potvrzeny ani vyvráceny. Oproti tomu domněnky, že Geyer byl Žid, jsou dnes již vyvráceny. V roce 1814 se rodina přestěhovala do Drážďan.
V roce 1817 byl zapsán do školy. O dva roky později jeho otčím Ludwig Geyer onemocněl a 30. září 1821 zemřel. Proto byl Richard Wagner dán na výchovu strýci Karlu Geyerovi do Eislebenu. Od 22. prosince navštěvoval pod jménem Wilhelm Richard Geyer církevní školu v Drážďanech. V roce 1826 poprvé navštívil Wagner Prahu, kde jeho sestry Rosalie a Klára získaly angažmá u divadla. Prahu navštívil jako dítě ještě několikrát a velice se mu zalíbila. Ve svých pamětech vzpomínal, jak do svého oblíbeného města šel i pěšky. Richard však zůstal v Drážďanech a rodinu navštěvoval. Od Vánoc 1827 byl opět se svou rodinou v Lipsku. Tady navštěvoval pod jménem Wagner školu sv. Mikuláše a školu sv. Tomáše (1828–1830). Toho času byl pod silným vlivem svého strýce Adolfa Wagnera, četl Shakespeara a „romantiky“, nejvíce E. T. A. Hoffmanna. V šestnácti letech slyšel zpívat operní pěvkyni Wilhelminu Schröder-Devrientovou v Beethovenově opeře Fidelio a od té chvíle mu bylo jasné, že chce být muzikantem. Složil první sonáty a první nedokončený operní pokus Hochzeit (Svatba).
Studium a rané kompozice Od roku 1831 studoval hudbu na univerzitě v Lipsku, mimo jiné se učil u Christiana Theodora Weinlinga, kterému také věnoval své první dílo – klavírní sonátu B dur. V roce 1832 zkomponoval symfonii C dur a podnikl svou třetí cestu do Čech.
V roce 1833 byl ovlivněn spisovatelem a publicistou Heinrichem Laubem a ideami revolučně orientovaným hnutím „Junges Deutschland“. Zároveň začal komponovat operu Die Feen (Víly) a byl jmenován sbormistrem divadla ve Würzburgu. V Laubeho „Zeitung für die eleganten Welt“ (Noviny pro elegantní svět) mu vyšel článek „Die deutsche Oper“ (Německá opera). Poté podnikl s Theodorem Apelem svou čtvrtou cestu do Čech. Stal se hudebním vedoucím pro letní sezónu v Bad Lauchstädtu a divadla v Magdeburku a tam také potkal svou budoucí ženu, herečku Minnu Planerovou (5. září 1809 v Oederanu – 25. ledna 1866 v Drážďanech).
Počátky skladatelské kariéry náhled|upright=0.8|Franz Hanfstaengl: Richard Wagner (asi 1860) V roce 1835 začal pracovat na opeře Das Liebesverbot (Zakázaná láska) a zahájil druhou sezonu svého působení v Magdeburku, kde se také 29. března 1836 konala premiéra Zakázané lásky. 24. listopadu 1836 se oženil s Minnou Planerovou. 1. dubna 1837 nastoupil jako hudební ředitel v Královci (Königsberg, dnes Kaliningrad), krátce nato ale podnik zkrachoval a on sám se ocitl v dluzích. V červnu 1837 se mu podařilo získat místo dirigenta v Rize a dostal se tak z dosahu německých věřitelů. Tady začal vznikat text a začátek partitury opery Rienzi. 12. října 1837 zemřela jeho sestra Rosalie. V roce 1839 ztratil své místo v Rize. Ze strachu z věřitelů svých velkých dluhů překročil tajně rusko-rakouskou hranici a odplul se svou ženou Minnou na malé plachetnici na rozbouřeném moři až do Londýna. Na této cestě načerpal inspiraci ke své opeře Der fliegende Holländer (Bludný Holanďan). Hned poté se vydal do Paříže.
náhled|vpravo|Minna Planer, první Wagnerova manželka Léta 1840–1841 strávil za stísněných podmínek v Paříži, dokončil zde Rienziho (1840) a Bludného Holanďana (1841). Seznámil se zde s Heinrichem Heinem a Franzem Lisztem. Toho času se též zabýval ateistickou filosofií Ludwiga Feuerbacha a teorií moderního anarchismu Pierra Josepha Proudhona, poprvé tak přišel na myšlenku zpracovat drama Nibelungů. V roce 1842 opustil Paříž a vrátil se zpět do Drážďan. Červen strávil v Teplicích, na hradě Střekov získal první inspiraci k opeře Tannhäuser. 20. října 1842 se konala v Drážďanech premiéra opery Rienzi. Do značné míry se na úspěchu Rienziho podepsal výkon českého pěvce v titulní roli Josefa Ticháčka, kterého dobová kritika vyzdvihovala nad ostatní. Ticháček se od té doby stal Wagnerovým celoživotním přítelem a neúnavným propagátorem skladatelova hudebního odkazu (Rienzi, Tannhäuser, Lohengrin).
V roce 1843 byl jmenován kapelníkem Drážďanské opery (Semperoper) a 2. února tam mělo premiéru jeho stěžejní dílo Bludný Holanďan. V Drážďanech se poznal s Antonem Pusinellim a Augustem Röckelem, s nímž vedl především politické rozhovory. V červnu 1845 se vydal do Mariánských Lázní a v tamějším klidném prostředí začal pracovat na opeře Lohengrin. 19. října 1845 se konala v Drážďanech premiéra Tannhäusera. V roce 1846 dirigoval Beethovenovu devátou symfonii.
Wagner po revoluci 1848 9. ledna 1848 zemřela Wagnerova matka. Navštěvoval Liszta ve Výmaru, podpořil březnovou revoluci a vytvořil koncepci pro Der Ring des Nibelungen (Prsten Nibelungův). Odcestoval do Vídně a po návratu se zúčastnil květnového povstání. Poznal tehdy ruského anarchistu Michaila Bakunina.
Byl na něj vydán zatykač, stejně jako na jeho přítele, známého architekta Gottfrieda Sempera, autora operní budovy v Drážďanech. Musel proto uprchnout a po krátkém pobytu v Paříži se usadil v exilu v Curychu. Ve francouzském Bordeaux prožil románek s Jessií Laussotovou. 28. srpna měl ve Weimaru bez jeho přítomnosti premiéru Lohengrin. Dokončil také spis Oper und Drama.
V roce 1852 se seznámil s Ottou a Mathildou Wesendonckovými a dokončil básně k Nibelungům. V květnu pořádal koncerty v Curychu. Navštívili ho tam Ferenc Liszt a básník-revolucionář Georg Herwegh. Zkoncipoval předehru k opeře Das Rheingold (Zlato Rýna). 10. října 1852 navštívil Liszta v Paříži a zde se poprvé setkal s jeho nemanželskou dcerou Cosimou (tehdy se jmenovala Cosima de Flavigny), která se o mnoho let později stala jeho druhou ženou.
náhled|vlevo|Wagnerova múza: Mathilde Wesendonck, obraz z roku 1850 od Karla Ferdinanda Sohna, majetek Městského muzea v Bonnu
V roce 1854 si přečetl hlavní dílo německého filosofa Arthura Schopenhauera Die Welt als Wille und Vorstellung (Svět jako vůle a představa). Ve stejném roce začal pracovat na opeře Tristan a Isolda. V roce 1855 pořádal koncerty v Londýně. V roce 1856 požádal saského krále Jana o milost. Mezitím příležitostně pobýval na „Zeleném vršku“ (Grüner Hügel) vedle vily Wesedoncků a zkomponoval zde známé Wesendonck-Lieder, tedy Písně (pro Mathildu) Wesendonck. Přerušil kompoziční práci na operách cyklu Prsten Nibelungův a vrátil se k práci na Tristanovi a Isoldě. V roce 1858 si zkomplikoval situaci románkem s Mathildou Wesendonckovou. Manželka Minna odjela do Drážďan a na čas se od něj odloučila. Wagner odcestoval do Benátek. V roce 1859 se zdržoval v Luzernu, kde dokončil Tristana. Vydal se do Paříže, kam ho následovala i Minna. Pořádal tam koncerty a stejně tak v Bruselu. V roce 1860 vydal saský král Jan částečnou amnestii, která se vztahovala i na Richarda Wagnera, a on se mohl po dlouhé době zase podívat do Německa.
V roce 1861 se konalo v Paříži skandální uvedení opery Tannhäuser. Poté se Wagner zdržoval střídavě v Karlsruhe, Vídni, Benátkách, Mohuči a Paříži. Začal pracovat na opeře Mistři pěvci norimberští. Poté, co opustil Paříž, pobýval v Biebrichu, dnešním předměstí hesenského města Wiesbaden. Do Biebrichu přijela za ním jeho manželka Minna a zde mezi nimi došlo začátkem roku 1862 k definitivní rozluce. Ve stejném roce vyhlásil saský král plnou amnestii. Poté prožil Wagner vztahy k Mathildě Maierové a Friederike Meyerové. V červnu se setkal s vynikajícím klavíristou a také dirigentem Hansem von Bülow, který se mezitím oženil s Lisztovou dcerou Cosimou, a zůstal na čas ve Vídni.
V roce 1863 pořádal koncerty v Petrohradě, Moskvě, Budapešti, Praze a Karlsruhe. V roce 1864 opustil Vídeň a navštívil německou spisovatelku Elisu Wille v Mariafeldu u Curychu. 4. května 1863 ho pozval do Mnichova jeho veliký obdivovatel, bavorský „pohádkový“ král Ludvík II., a i když byl později pod tlakem okolností nucen Wagnera vyhostit, tak ho až do smrti štědře podporoval.
Wagnerovo opětné setkání s Cosimou, tehdy provdanou von Bülow, bylo pro oba osudové. Cosima byla nemanželskou dcerou proslulého klavírního virtuóza a hudebního skladatele Franze Liszta a francouzské hraběnky Marie d'Agoult. Vzhledem k původu své matky z vysoké šlechty se v mládí jmenovala Cosima de Flavigny. 28. listopadu 1863 si Wagner a Cosima von Bülow vyznali lásku.
V červnu a červenci 1864 bydleli Bülowovi v jeho vile Pellet na Starnberském jezeře v Bavorsku. Tam pokračoval Wagnerův utajovaný vztah s Cosimou. 10. dubna 1865 se jim narodila dcera Isolda, kterou Hans von Bülow tehdy považoval za své vlastní dítě. 10. června 1865 se konala v Mnichově slavnostní premiéra Tristana a Isoldy za přítomnosti krále Ludvíka II. 17. června začal Wagner psát svou autobiografii Mein Leben (Můj život).
Vrcholná léta kariéry a druhé manželství náhled|vpravo|Wagnerův přítel Friedrich Nietzsche kolem roku 1869
25. ledna 1866 zemřela Wagnerova první manželka Minna roz. Planer. Toho času pobýval společně s Cosimou ve Švýcarsku. Oba se pak usadili v obci Tribschen blízko Luzernu, na břehu romantického Lucernského jezera (Vierwaldstätter See). 17. února se jim tam narodila druhá dcera Eva. 21. června 1868 se konala v Mnichově premiéra opery Mistři pěvci norimberští (Die Meistersinger von Nürnberg). 8. listopadu se Wagner poprvé setkal s Friedrichem Nietzschem, který se později proslavil jako jeden z největších filosofů a myslitelů a kterého Wagner inspiroval k napsání jeho díla Die Geburt der Tragödie (Zrození tragédie) a několika dalších děl. Nietzsche byl toho času častým hostem v jeho vile a Wagner s ním počítal jako s osobním učitelem svého syna Siegfrieda Wagnera, který se jemu a Cosimě narodil 6. června 1869. První tři děti Richarda Wagnera a Cosimy se tedy všechny narodily jako nemanželské. Manželství Cosimy s Hansem von Bülow bylo rozvedeno teprve 18. června 1870. Již 25. srpna 1870 uzavřeli Richard Wagner a Cosima v Luzernu manželství.