Vladimír Vondráček (23. února 1895 Praha – 10. května 1978 tamtéž) byl český psychiatr, psycholog, farmakolog, endokrinolog a vysokoškolský pedagog. Je pokládán za jednoho ze zakladatelů československé lékařské psychologie, psychofarmakologie, gerontopsychiatrie, dietetiky a psychiatrické sexuologie.
Jako první se v Československu zaměřil na tělesné pocity a patřil k prvním odborníkům zkoumajícím charakterologii. Stal se průkopníkem nauky o duševní hygieně a zabýval se také klinickou toxikologií. Roku 1927 uskutečnil objev enzymu glycero-fosfatázy z hovězí mozkové tkáně.Gintel; Hildprantová; Raboch, ss. 18–19
Do obecné psychiatrie přispěl definicí řady jevů, jimiž obohatil psychopatologii. Termín „ultrasensibilita“ zavedl roku 1941. Zaměřil se a popsal diogenismus, potamofilii, hippofilii, primitivismus, syndrom III. decenia či tzv. psychické reakce. Stal se iniciátorem studia depresivních stavů z hlediska kybernetiky.Gintel; Hildprantová; Raboch, ss. 18–19, 58 Nastínil axiologickou koncepci v nauce o hodnotách. V letech 1958–1970 působil jako přednosta Psychiatrické kliniky FVL UK, největší kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. V psychiatrické profilaci jej ovlivnili především Karl Jaspers, Ernst Kretschmer, Emil Kraepelin a Eugen Bleuler.Gintel; Hildprantová; Raboch, s. 17
Během profesní dráhy popularizoval psychiatrii a související vědy. Věnoval se osvětě a připomínal historické postavy lékařství, jakými byli zakladatel české vědecké psychiatrie Karel Kuffner, či první český psychiatr Jan Theobald Held.Gintel; Hildprantová; Raboch, ss. 17, 58 Zasloužil se o integrování duševně chorých do běžného života. Popsal také rozdílnost komplexu psychologicko-psychiatrických věd. Na lékařské fakultě Univerzity Karlovy působil tři roky ve funkci honorovaného asistenta a třicet dva let jako honorovaný profesor. Dalších dvacet čtyři let pracoval bezplatně.
Od roku 1923 se stal autorem 236 odborných studií a publikací včetně monografií v řadě oborů, z nichž se mezi nejznámější zařadily Fantastické a magické z hlediska psychiatrie, O hodnotách a hodnocení, Vnímání či Lékařská psychologie. Vyjma odborné publikační činnosti napsal i třídílné Paměti. Celkový počet prací, zahrnujících popularizační statě a články, překročil 400 textů.Gintel; Hildprantová; Raboch, s. 20
Život
Rodinný původ Vladimír Vondráček se narodil 23. února 1895Záznam o narození a křtu a pozn. o sňatku. Matrika narozených, Panna Marie Sněžná, 1884–1896, snímek 262. [cit. 2019-05-15] Dostupné online. v nejvyšším pražském domě, v tzv. Ullmanově stavbě. Otec katolík Václav Vondráček (1849–1912) byl obchodník s lahůdkami a majitel koloniálu V.J. Vondráček v Perlové ulici. Do manželského stavu s 23letou Boženou Tuzarovou vstoupil ve 45 letech. Zemřel v diabetickém kómatu 3. prosince 1912, když bylo synovi sedmnáct let. Křestním kmotrem a následně poručníkem Vladimíra Vondráčka se stal otcův bratranec Otakar Wondráček, jenž se záležitostmi synovce nezabýval. Matka Božena Vondráčková, rozená Tuzarová (1872–1895), porodila syna rok po sňatku. Pocházela z evangelicky založené rodiny a měla čtyři sourozence. Její otec Václav Tuzar (1835–1897) vlastnil krupařství na Václavském náměstí, které následně převzala jeho manželka Marie Tuzarová, rozená Pospíšilová (1846–1904).Soupis pražských obyvatel, Vondráček Vácslav. Katalog.ahmp.cz [cit. 2019-05-15] Dostupné online. Božena Vondráčková zemřela sedm měsíců po porodu, 19. září 1895 nejspíše na tyfus. Vedení domácnosti převzala její teta Anna Tuzarová, až do úmrtí v prosinci 1907. Následně tuto roli vykonávala do roku 1923 Anna Círková, jež byla do Vondráčkovy rodiny přijata jako služebná v roce 1898.Gintel; Hildprantová; Raboch, ss. 23–26
V červenci 1924 navázal v Ľubochni partnerský vztah s Miladou Drahorádovou (12. 10. 1904 – 8. 9. 1989). Sňatek se uskutečnil 17. ledna 1925 v kostele Panny Marie Sněžné v Praze. Manželka získala vzdělání v pražské vyšší dívčí škole a obchodní akademii. Její otec Rudolf Drahorád (1874–1931) byl původně vojenským lékařem, vázán k armádě díky vojenskému stipendiu během studií. Oženil se s Marií Mottlovou (1881–1961) a v roce 1902 byl převelen do Lublaně. Ve Slovinsku změnil profesní zaměření na stomatologii a od roku 1904 praktikoval v pražské zubní ordinaci. Vladimír Vondráček s manželkou zdědili letní sídlo,Gintel; Hildprantová; Raboch, ss. 24–28 secesní vilu architekta Josefa Fanty v Jevanech (č. p. 44) postavenou pro Gabrielu Preissovou, kterou Vondráčkovi vlastnili do roku 1972. Následně v ní bydlel skladatel Karel Svoboda. Od dětství Vondráček trávil volný čas také v Senohrabech, které mu udělily čestné občanství.Gintel; Hildprantová; Raboch, ss. 48–51
Vzdělání, lékařská praxe a akademická činnost V roce 1913 maturoval na C. k. reálném a vyšším gymnáziu v Praze v Křemencově ulici, kde byl jeho spolužákem pozdější neurolog Kamil Henner. Během září téhož roku se zapsal na pražskou Lékařskou fakultu C. k. Karlo-Ferdinandovy univerzity. Absolvoval ji šest let poté, s promocí 15. února 1919.Vladimír Vondráček (1895 - 1978). Help 24 [cit. 2019-05-15] Dostupné online.Gintel; Hildprantová; Raboch, ss. 14–15 Stal se jedním ze tří hlavních žáků a pokračovatelů profesora Antonína Heverocha.
Jako začínající lékař nastoupil v zimě 1919 do nové ambulance nervových chorob profesora Ladislava Haškovce v Kaulichově domě. Již 5. května téhož roku obdržel povolávací rozkaz k 7. pluku do Rumburku, z něhož přešel k 2. vansdorfskému praporu a v srpnu se přemístil na Slovensko. Vojenskou službu dokončil v pražské Ústřední vojenské nemocnici u profesora Jana Jánského.Gintel; Hildprantová; Raboch, ss. 15–16
V první třetině roku 1920 pracoval v pražském Zemském ústavu pro choromyslné pod vedením profesora Antonína Heverocha. Poté získal externí úvazek na I. interní klinice LF UK, řízené profesorem Ladislavem Syllabou. V červnu 1921 byl přijat na pozici nehonorovaného asistenta kliniky a v letech 1921–1923 vyučoval také jako asistent Ústavu pro farmakologii a farmakognosii LF UK u profesora Kamila Lhotáka. Během léta 1923 a 1924 odjížděl do Státních lázních Ľubochňa ve funkci řídícího lékaře a na zimu se vracel do Zemského ústavu pro choromyslné v Praze. V letní sezóně 1925 ordinoval ve Státních lázních v Tatranské Lomnici. Mezi roky 1925–1945 vykonával praxi soudního znalce v oboru nervových a duševních chorob a sexuální patologie.
V letech 1927–1930 přešel zpět na Ústav farmakologie a farmakognosie LF UK, vedeného profesorem Emanuelem Formánkem. Vyjma úvazku asistenta také stážoval na II. interní klinice u profesora Josefa Pelnáře. V lednu 1933 se stal docentem (venia docenti) pro farmakologii a od téhož měsíce začal pracovat jako neplacený asistent klinické farmakologie na Propedeutické klinice řízené profesorem Bohumilem Prusíkem. Po uzavření kliniky v roce 1939 se přemístil na Psychiatrickou kliniku k profesoru Zdeňku Myslivečkovi. Roku 1936 se s Prusíkem stal iniciátorem nově zřízené Vyšší školy praktické dietetiky, kde mohl působit do roku 1942, než mu byl vystaven zákaz od protektorátního ministerstva školství. Téhož roku také došlo k ukončení činnosti Psychiatrické kliniky LF UK, z níž se přesunul na interní oddělení Vinohradské nemocnice, jíž v té době vedl Prusík. V závěru druhé světové války vypomáhal na vinohradském obvazišti, sídlícím v Mánesově ulici. Po nastolení míru v roce 1945 se vrátil na Psychiatrickou kliniku LF UK, kde již mezi červnem a zářím vedl mediky. Z přednášek pak sestavil skripta Psychiatrie všeobecná. Stal se i vedoucím nově založeného oddělení s kapacitou 52 lůžek, které představovalo vzor pro obdobná pracoviště v Československu.
V závěru ledna 1938 jej prezident republiky Edvard Beneš jmenoval bezplatným mimořádným profesorem farmakologie a v roce 1939 se na Univerzitě Karlově habilitoval pro lékařskou psychologii.Gintel; Hildprantová; Raboch, s. 15 V červenci 1948 byl jmenován mimořádným placeným profesorem lékařské psychologie se zpětnou platností od října 1946. V roce 1952 získal vedení nově zřízeného oddělení lékařské psychologie pod patronátem ministerstva školství a osvěty. V říjnu 1957 povýšil do funkce zástupce přednosty Psychiatrické kliniky LF UK a od května 1958 se stal jejím přednostou, rovněž tak vedoucím Katedry psychiatrie LF UK a šéfem výzkumné psychiatrické laboratoře. Po obhajobě disertační práce na téma Hodnocení a jeho poruchy v psychiatrii obdržel v červnu 1962 doktorát lékařských věd Univerzity Karlovy (DrSc.). Následně předsedal komisi pro udělování vědecké hodnosti doktor věd v psychiatrii na území Československa. V období 1950–1963 se zaměřil na studium depresí. Na toto téma uskutečnil přednášky ve Vídni a Drážďanech.Gintel; Hildprantová; Raboch, s. 19 V roce 1970 po něm převzal vedení psychiatrické kliniky a katedry profesor Jan Dobiáš.Gintel; Hildprantová; Raboch, s. 16
Zemřel dopoledne 10. května 1978 na III. interní klinice VFN v Praze. Pochován byl o šest dní později na Vinohradském hřbitově.
Členství a odkaz náhled|Osobní razítko s textem „Pozor! Ukradeno z knihovny Dr. Vondráčka.“ V rané fázi lékařské dráhy spolupředsedal s Františkem Bláhou sekci nehonorovaných lékařů. Mezi 1949–1951 vedl Purkyňovu společnost pro studium duše a nerstva, která sdružovala neurology a psychiatry. V roce 1956 byl přijat za stálého člena výboru Psychiatrické sekce Československé lékařské společnosti J. E. Purkyně, v níž do roku 1963 zastával funkci místopředsedy.
Od roku 1960 působil jako dopisující člen Société médico-psychologiqué, pařížské společnosti pro medicínu a psychologii a stejnou pozici zastával od roku 1964 v psychiatrické společnosti Polskie Towarzystwo Psychiatryczne se sídlem v Lublinu. V Československé psychiatrické společnosi řídil komisi pro psychiatrickou sexuologii, čestné členství přijal v Československé psychologické společnosti při ČSAV. Byl také konzultantem v oblasti duševního zdraví Světové zdravotnické organizace v Ženevě.Gintel; Hildprantová; Raboch, ss. 19–20
Psychiatrická společnost J. E. Purkyně uděluje od roku 1993 Národní psychiatrickou cenu profesora Vladimíra Vondráčka.
Dílo Přehled díla.Gintel; Hildprantová; Raboch, ss. 21–22
Studijní materiály
Významné práce
Monografie o zakladatelích československé psychiatrie Profesor Dr. Antonín Heveroch (1927) Profesor Dr. E. Frománek, farmakolog (1929) Profesor Dr. Ladislav Syllaba (1931)
Spoluautorství Klinická toxikologie (1958), spoluautor Ota Riedl a kol. Náhlé příhody interní (1961) Fantastické a magické z hlediska psychiatrie (1968), spoluautor František Holub Lékařská psychologie (1969), spoluautor Jan Dobiáš a kol. Speciální psychiatrie (1973)
Publicistika a beletrie O psychiatrii, psychiatrech a blázincích (1925) Čtení o zdraví a nemocech (1941) O těle, duši a duševní hygieně (1949)
Paměti Lékař vzpomíná 1895–1920 (1973) Lékař dále vzpomíná 1920–1938 (1978) Konec vzpomínání 1938–1945 (1988)
Výběr vyznamenání a cen 1961 – Medaile J. E. Purkyně, propůjčená prezidentem republiky ČSSR 1964 – Kuffnerova cena 1962 – Řád práce
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Čeští psychiatři Kategorie:Čeští psychologové Kategorie:Čeští sexuologové Kategorie:Farmakologové Kategorie:Čeští profesoři lékařství Kategorie:Absolventi 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Pedagogové na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy Kategorie:Fejetonisté Kategorie:Nositelé Řádu práce Kategorie:Narození v roce 1895 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1978 Kategorie:Úmrtí 10. května Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na Vinohradském hřbitově Kategorie:Čeští popularizátoři vědy