náhled|upright=1.6|Sklizeň pšenice kombajnem, doprovázeným traktorem s vlekem. Zemědělství je věda a umění pěstování rostlin a chovu hospodářských zvířat. Zemědělství hrálo klíčovou roli při vzniku usedlé lidské civilizace, přičemž kultivace domestikovaných druhů rostlin a zvířat vytvořila potravinové přebytky, které lidem umožnily žít v městských sídlech. Dějiny zemědělství počínají před tisíci lety. Nejméně před 105 000 lety počali lidé sbírat zrna divokých rostlin. Raní zemědělci je začali cíleně vysazovat přibližně před 11 500 lety. Před více než 10 000 lety byla domestikována prasata, ovce a skot. Plodiny se nezávisle pěstovaly v nejméně 11 oblastech světa. Ve dvacátém století ovládlo zemědělskou produkci průmyslové zemědělství, založené na velkoplošných monokulturách. Přesto ještě na počátku 21. století dvě miliardy lidí stále závisejí na samozásobitelském zemědělství.
Moderní agronomie, šlechtění rostlin, agrochemikálie, jako jsou pesticidy a hnojiva, a technické inovace umožnily výrazné zvýšení výnosů, na druhé straně však vedly k rozsáhlému poškozování životního prostředí. Selektivní šlechtění a moderní postupy v chovu hospodářských zvířat podobně zvýšily produkci masa, nastolily ale otázky ohledně životní pohody zvířat a ničení životního prostředí. Environmentální otázky zahrnují příspěvek zemědělství ke globálnímu oteplování, vyčerpávání podzemních vod, odlesňování, antibiotické rezistenci a používání růstových hormonů v průmyslové produkci masa. Rozsáhle se uplatňují geneticky modifikované organismy, i když některé z nich jsou v určitých zemích zakázány.
Hlavní zemědělské produkty lze zhruba rozdělit na potraviny, vlákna, paliva a suroviny (například kaučuk). Skupiny potravin zahrnují obiloviny, zeleninu, ovoce, oleje, maso, mléko, houby a vejce. Zemědělství zaměstnává více než třetinu světové pracovní síly, což je nejvíce hned po sektoru služeb, i když počet pracovníků v zemědělství se v rozvinutých zemích v průběhu staletí výrazně snížil. náhled|upright=1.8|Hodnota zemědělské produkce států světa v roce 2016 náhled|upright=1.8|Kvalita zemědělské půdy podle produktivity (performance) a schopnosti regenerace (resilience). Bílé plochy značí půdy nevhodné pro zemědělství.
Definice Zemědělství je obvykle míněno jako lidská činnost, avšak plodiny také pěstují jisté druhy mravenců, termitů a nosatců. Zemědělství má řadu definic, lišících se zahrnovaným rozsahem. Ve svém nejširším smyslu využívá přírodní zdroje k „produkci komodit zajišťujících život, včetně potravin, textilních vláken, lesnických produktů, zahradnických plodin a souvisejících služeb“. Takto definovaný záběr pokrývá zemědělství, zahradnictví, chov hospodářských zvířat a lesnictví, v praxi se však zahradnictví a lesnictví do zemědělství nezahrnují.
Dějiny
Vznik
náhled|upright=1.35 |Genová centra vzniku kulturních rostlin, identifikovaná Nikolajem Vavilovem ve 30. letech 20. století. Oblast 3 (šedá) již v současnosti není považovaná za centrum vzniku, nověji byla jako jedno z center zařazena Papua Nová Guinea (oblast P, oranžová). Vynález a rozvoj zemědělství umožnil růst lidské populace na mnohonásobně větší úroveň, než by byla udržitelná lovem a sběrem. Zemědělství vzniklo nezávisle v různých částech světa a zahrnovalo různorodou škálu taxonů v nejméně 11 samostatných centrech původu. Již nejméně před 105 000 lety raní lidé sbírali a pojídali zrna divoce rostoucích obilnin. Přibližně před 11 500 lety bylo v oblasti Levanty pěstováno osm základních plodin neolitu, pšenice jednozrnka (Triticum monococcum) a dvouzrnka (Triticum dicoccum), plevnatý ječmen (Hordeum vulgare), hrách setý (Pisum sativum), čočka jedlá (Lens culinaris), vikev čočková (Vicia ervilia), cizrna beraní (Cicer arietinum) a len setý (Linum usitatissimum). Rýže byla domestikována v Číně mezi 11 500 a 6200 př. n. l., nejstarší známá kultivace se datuje 5700 př. n. l., následovaná fazolemi mungo, azuki a sójou. Domestikace ovce proběhla v Mezopotámii před 13 000 až 11 000 lety. Skot vznikl zhruba před 10 500 lety domestikací divokého pratura v oblastech moderního Turecka a Pákistánu. Chov prasat začal v oblasti Eurasie, zahrnující Evropu, východní Asii a jihozápadní Asii, divoká prasata zde byla poprvé domestikována před 10 500 lety. V jihoamerických Andách před 10 000 až 7 000 lety člověk domestikoval brambory, spolu s fazolemi, kakaem a zvířata jako lamy, alpaky a morčata. Cukrová třtina a některé druhy kořenové zeleniny byly domestikovány na Nové Guineji přibližně před 9 000 lety. Čirok byl domestikován v oblasti afrického Sahelu před 7 000 lety. Bavlna byla vyšlechtěna v Peru před 5 600 lety a nezávisle také v Eurasii. Kukuřice vznikla před 6 000 lety v Mezoamerice šlechtěním divoké trávy teosinte.Johannessen, S.; Hastorf, C. A. (eds.) Corn and Culture in the Prehistoric New World, Westview Press, Boulder, Colorado. Badatelé uvádějí několik hypotéz vysvětlujících historický původ zemědělství. Studie přechodu od lovců-sběračů k agrární společnosti naznačují počáteční období intenzifikace a rostoucí sedentismus; příklady jsou kultura Natúfien v Levantě a raný neolit v Číně. Divoké plodiny, dříve pouze sklízené, začali lidé cíleně vysazovat, a postupně je tak domestikovali.Hillman, G. C. (1996) "Late Pleistocene changes in wild plant-foods available to hunter-gatherers of the northern Fertile Crescent: Possible preludes to cereal cultivation". In D. R. Harris (ed.) The Origins and Spread of Agriculture and Pastoralism in Eurasia, UCL Books, London, pp. 159–203. Sato, Y. (2003) "Origin of rice cultivation in the Yangtze River basin". In Y. Yasuda (ed.) The Origins of Pottery and Agriculture, Roli Books, New Delhi, p. 196 Populační tlak či změna klimatu ale patrně nebyly důvodem ke vzniku zemědělství.
Civilizace náhled|upright|vlevo|Zemědělské scény ze starověkého Egypta, zobrazující výmlat obilí, sýpku, sklízení se srpy, kopání, řezání stromů a orbu. Hrobka kněze Nachta, 15. století před naším letopočtem Asi 8 000 let př. n. l. začali Sumerové žít ve vesnicích, jejich zemědělství spoléhalo na řeky Eufrat a Tigris a jimi napájené závlahové systémy. Na piktogramech z doby asi 3 000 let př. n. l. se objevují první pluhy a 2 300 let př. n. l. secí pluhy. Sumerští zemědělci pěstovali pšenici, ječmen, čočku, cibuli a jinou zeleninu a ovoce, včetně datlí, vína a fíků. Zemědělství starověkého Egypta záviselo na řece Nil a jejích sezónních záplavách. Začalo v předdynastické době na konci paleolitu, po roce 10 000 př. n. l. Základními potravinovými plodinami bylo obilí, především pšenice a ječmen, spolu s průmyslovými plodinami, jako len a papyrus. V Indii byly pšenice, ječmen a jujuba domestikovány 9 000 let př. n. l., brzy je následovaly ovce a kozy. Domestikace skotu, ovcí a koz proběhla v kultuře Méhrgarh 8 000–6 000 let př. n. l.Baber, Zaheer (1996). The Science of Empire: Scientific Knowledge, Civilization, and Colonial Rule in India. State University of New York Press. 19. .Harris, David R. and Gosden, C. (1996). The Origins and Spread of Agriculture and Pastoralism in Eurasia: Crops, Fields, Flocks And Herds. Routledge. p. 385. .Possehl, Gregory L. (1996). Mehrgarh in Oxford Companion to Archaeology, Ed. Brian Fagan. Oxford University Press. Bavlna byla vyšlechtěna v 5. – 4. tisíciletí před naším letopočtem.Stein, Burton (1998). A History of India. Blackwell Publishing. p. 47. . Archeologické nálezy dokládají užívání pluhu se zvířecím potahem v civilizaci poříčí Indu před 2500 lety př. n. l. V Číně existoval od 5. století před naším letopočtem celostátní systém sýpek a rozšířené hedvábnictví.Needham, Vol. 6, Part 2, pp. 55–57. K 1. století před naším letopočtem se datuje používání vodních mlýnů na obilíNeedham, Vol. 4, Part 2, pp. 89, 110, 184., následované rozvojem zavlažování.Needham, Vol. 4, Part 2, p. 110. Na konci 2. století byl vyvinut těžký pluh se železným nožem a odhrnovací deskou.Greenberger, Robert (2006) The Technology of Ancient China, Rosen Publishing Group. pp. 11–12. Wang_Zhongshu, trans. by K. C. Chang and Collaborators, Han Civilization (New Haven and London: Yale University Press, 1982). Tento typ pluhu se postupně rozšířil na západ přes Eurasijský kontinent. Asijská rýže byla domestikována v oblasti kolem Perlové řeky v jižní Číně, před 8 200–13 500 lety (v závislosti na konkrétním použitém odhadu molekulárních hodin), z jediného genetického předka, divoké rýže Oryza rufipogon. Ve starověkém Řecku a Římě byly hlavními pěstovanými obilninami pšenice setá a dvouzrnka a ječmen, mezi pěstovanou zeleninu patřil hrách, fazole a olivy. Ovce a kozy se chovaly hlavně pro mléčné produkty.Koester, Helmut (1995), History, Culture, and Religion of the Hellenistic Age, 2nd edition, Walter de Gruyter, pp. 76–77. White, K. D. (1970), Roman Farming. Cornell University Press.
Zemědělství se vyvíjelo také na amerických kontinentech. V Mezoamerice se kromě kukuřice domestikovala také tykev, fazole a kakao. Kakao bylo domestikováno kolem roku 3000 př. n. l. na území dnešního Ekvádoru kulturou Mayo-Chinchipe. Krocan byl pravděpodobně domestikován v Mexiku nebo na jihozápadě dnešních Spojených států. Aztékové vyvinuli zavlažovací systémy, terasovitá pole, hnojení půd a vynalezli chinampas neboli umělé ostrovy pro pěstování plodin v zavodněné krajině. Mayové od 4. století př. n. l. využívali k obhospodařování bažin rozsáhlé systémy kanálů a vyvýšených polí. V Andách byla domestikována koka, stejně jako arašídy, rajče, tabák a ananas. V Peru byla 3 600 let př. n. l. domestikována bavlna a zvířata jako lama, alpaka a morče. Domorodí obyvatelé východní části Severní Ameriky domestikovali plodiny, jako je slunečnice, tabák, tykev a merlík.Adair, Mary J. (1988) Prehistoric Agriculture in the Central Plains. Publications in Anthropology 16. University of Kansas, Lawrence. Sklízeli také divoké plodiny včetně divoké rýže a javorového sirupu. Domestikovaná jahoda je kříženec chilského a severoamerického druhu, který vznikl šlechtěním v Evropě a Severní Americe. Domorodí obyvatelé dnešní Kalifornie a severozápadního pobřeží Severní Ameriky uplatňovali v lesích, stepích, lesostepích a mokřadech různé formy lesního zahradnictví a žárového hospodaření. Domorodci praktikovali zakládání požárů omezeného rozsahu, kterými udržovali nízkointenzivní zemědělství s volnou rotací, jakýsi druh divoké permakultury. Na Velkých planinách se vyvinul systém společné výsadby zvaný „tři sestry“, sestávající ze zimní dýně, kukuřice a pnoucí fazole.
Domorodí Australané, dlouho považovaní pouze za kočovné lovce-sběrače, podle novějších výzkumů praktikovali žárové hospodaření. Systematickým vypalováním porostů zvyšovali produktivitu přirozeného prostředí. Před asi 5000 lety vyvinul kmen Gunditjmara a další skupiny systém chovu úhořů a pastí na ryby.Williams, E. (1988) Complex Hunter-Gatherers: A Late Holocene Example from Temperate Australia. British Archaeological Reports, Oxford Existují důkazy o probíhající „intenzifikaci“ na celém kontinentu.Lourandos, H. (1997) Continent of Hunter-Gatherers: New Perspectives in Australian Prehistory Cambridge, Cambridge University Press Ve dvou oblastech Austrálie, centrálním západním pobřeží a východní části střední Austrálie, raní zemědělci žijící ve stálých sídlištích pěstovali jamy (Dioscorea hastifolia), domorodé proso (Panicum decompositum) a divokou cibuli (Cyperus bulbosus).
Revoluce thumb|upright=0.9|Arabská zemědělská revoluce, započatá v Al-Andalus (islámské Španělsko), transformovala zemědělství pomocí zlepšených technik a šířením nových plodin.