Sergej Stanišev (bulharsky Сергей Станишев; * 5. květen 1966, Cherson, Ukrajinská SSR, Sovětský svaz) je bulharský politik, bývalý předseda Bulharské socialistické strany (BSP) a prezident Strany evropských socialistů (PES), v letech 2005–2009 předseda vlády Bulharska, v letech 2014–2024 poslanec Evropského parlamentu.

Mládí a vzdělání Stanišev se narodil v roce 1966 v Chersonu v Ukrajinské sovětské socialistické republice v tehdejším Sovětském svazu. Jeho matkou byla Dina Sergejevna Muchinová, otcem Dimitar Stanišev, bulharský komunistický funkcionář, který vedl oddělení zahraniční politiky Bulharské komunistické strany a později se stal tajemníkem jejího ústředního výboru.

Po absolvování školní docházky v Sovětském svazu absolvoval 35. střední školu „Dobri Vojnikov“ v Sofii. Následně vystudoval Moskevskou státní univerzitu, kterou dokončil v roce 1989. V roce 1994 zde získal titul kandidáta věd v oboru historie. Jeho disertační práce nesla název „Systém služebního postupu vysokých státních úředníků v Rusku a jeho vývoj ve druhé polovině 19. století“. V roce 1998 absolvoval specializační studium politických věd na Moskevské škole politických studií. V letech 1999–2000 působil jako hostující výzkumný pracovník v oboru mezinárodních vztahů na London School of Economics and Political Science. Pracoval také jako nezávislý novinář.

V roce 1995 nastoupil dna oddělení zahraničních vztahů Bulharské socialistické strany (BSP). V letech 1996–2001 zastával funkci vedoucího zahraniční politiky a mezinárodních vztahů BSP. V květnu 2000 byl zvolen členem Nejvyšší rady strany a členem jejího výkonného předsednictva. Do vrcholné politiky vstoupil v červnu 2001, kdy byl za volební obvod Ruse zvolen poslancem bulharského Národního shromáždění.

Politická kariéra

Předseda BSP V prosinci 2001 byl Stanišev na stranickém sjezdu zvolen předsedou Bulharské socialistické strany (BSP) a zároveň předsedou poslaneckého klubu Koalice pro Bulharsko. Ve funkcích nahradil Georgiho Parvanova, který po vítězství v prezidentských volbách v roce 2001 na obě funkce rezignoval. Od dubna 2004 byl rovněž členem předsednictva Strany evropských socialistů (PES).

Přestože se na počátku svého působení setkával s nedůvěrou části starších členů strany kvůli svému omezeným politickým zkušenostem, postupně se mu podařilo prosadit modernizaci strany. Pod jeho vedením se stala členem Socialistické internacionály a později také Strany evropských socialistů.

Premiér Bulharska náhled|Stanišev při slavnosti u památníku na hoře Buzludža (2005) V parlamentních volbách konaných 25. června 2005 byl znovu zvolen poslancem Národního shromáždění, tentokrát za volební obvod Burgas. Koalice pro Bulharsko vedená stranou BSP získala pod jeho vedením přibližně 31 % hlasů. Podle Staniševa měla novou vládu sestavit strana, jež ve volbách zvítězila. Po téměř měsíci politické nejistoty souhlasil 20. července 2005 s pokusem o sestavení vlády. Dne 27. července jej parlament zvolil předsedou vlády koaličního kabinetu tvořeného BSP, Národním hnutím Simeona II. a Hnutím za práva a svobody (DPS). Navržená vláda však následně nezískala důvěru parlamentu. Po dalších dvou týdnech politických jednání se Staniševovi podařilo vytvořit širokou koalici s Národním hnutím Simeona II. bývalého premiéra Simeona Saskoburggotského a Hnutím za práva a svobody. Za hlavní priority vlády označil evropskou integraci, sociální odpovědnost a hospodářský růst. Dne 16. srpna 2005 byl Národním shromážděním zvolen předsedou vlády poměrem 168 hlasů ku 67 a následně složil přísahu.

Během jeho působení ve funkci premiéra dokončilo Bulharsko proces přistoupení k Evropské unii a dne 1. ledna 2007 se stalo jejím členským státem. Stanišev označil vstup země do Evropské unie za „definitivní pád Berlínské zdi pro Bulharsko“. Předseda Evropské komise José Manuel Barroso ocenil rozsáhlé reformy, které Bulharsko uskutečnilo v rámci příprav na členství.

V červnu 2008 čelil kritice organizací na ochranu lidských práv za své výroky týkající se prvního průvodu hrdosti LGBT komunity v Bulharsku. Uvedl tehdy, že neschvaluje „manifestaci a veřejnou demonstraci takových orientací“. Ve stejném roce upozornil britský deník The Guardian na kontroverzní developerský projekt v pobřežní oblasti chráněné evropskou environmentální legislativou. Do projektu byl zapojen také Staniševův bratr Georgi Stanišev jako bulharský partner developerské společnosti Foster and Partners. náhled|Stanišev s ruským prezidentem Vladimirem Putinem (2008) V březnu 2009 vyjádřil předseda Evropské komise José Manuel Barroso podporu Staniševovu úsilí o zlepšení spolupráce Bulharska s Evropskou komisí a o posílení administrativní kapacity státní správy. V červnu téhož roku Stanišev podpořil Barrosovu kandidaturu na druhé funkční období v čele Evropské komise.

Prezident Strany evropských socialistů Na konci roku 2011 převzal vedení Strany evropských socialistů jako úřadující předseda poté, co z funkce odstoupil dánský politik Poul Nyrup Rasmussen. Na 9. kongresu PES v září 2012 byl jako jediný kandidát zvolen předsedou strany na řádné dvouleté období se ziskem 91,3 % hlasů.

Dne 11. června 2015 byl do funkce zvolen znovu poté, co jeho protikandidát Enrique Barón svou kandidaturu stáhl. Podle zveřejněných výsledků získal 69,5 % hlasů, zatímco 16,5 % delegátů hlasovalo proti a 13,3 % se zdrželo hlasování. Na kongresu PES v Lisabonu v roce 2018 svůj mandát opět obhájil. V roce 2022 jej ve funkci vystřídal Stefan Lövfen.

Pozdější kariéra Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu za Bulharsko z druhého místa kandidátní listiny BSP.

Na začátku července 2014 oznámil svůj záměr odstoupit z funkce předsedy BSP. Dne 27. července 2014 byl na 48. sjezdu strany jeho nástupcem zvolen tehdejší předseda Národního shromáždění Michail Mikov.

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 byl znovu zvolen. Na jednáních o obsazení nejvyšších funkcí Evropské unie byl navržen jako možný kandidát na předsedu Evropského parlamentu, svou kandidaturu však následně stáhl. Bulharský premiér Bojko Borisov označil jeho nominaci za „čest a hrdost pro Bulharsko“. Podle serveru Euractiv byl Stanišev dlouhodobě ve sporu s předsedkyní Bulharské socialistické strany Kornelií Ninovovou.

Kontroverze

Aféra Hochegger V březnu 2012 vyšlo najevo, že rakouský lobbista Peter Hochegger obdržel od bývalé bulharské trojkoaliční vlády téměř 1,5 milionu eur na spornou kampaň zaměřenou na zlepšení obrazu Bulharska v zahraničí. Podle zveřejněných informací se část prostředků vyplacených Hocheggerově společnosti následně dostala k PR agentuře vlastněné Monikou Josifovovou (později Staniševovou), manželkou Sergeje Staniševa. Hochegger vzbudil v Bulharsku značnou pozornost také poté, co vyšlo najevo, že za odměnu 1,5 milionu eur lobboval za vstup Bulharska do Evropské unie na základě smluv uzavřených v letech 2006 a 2008 během působení vlády vedené Staniševem. Zemský trestní soud ve Vídni později Hocheggera odsoudil k trestu odnětí svobody v délce dvou a půl roku.

Projekt k volbám do Evropského parlamentu Společnost pro vztahy s veřejností vedená Monikou Staniševovou získala zakázku v hodnotě 60 000 eur na projekt související s volbami do Evropského parlamentu v Bulharsku. Někteří poslanci Evropského parlamentu z Evropské lidové strany (EPP) upozornili na možný střet zájmů týkající se významných představitelů evropské sociální demokracie.

Projekt spočíval ve vytvoření internetových stránek vysvětlujících bulharské veřejnosti fungování Evropského parlamentu. Podle odborníků citovaných bulharskými médii byl web vytvořen s využitím open-source softwaru a obsahoval informace převzaté z internetových stránek institucí Evropské unie. Případem se zabýval Rozpočtový výbor Evropského parlamentu.

Stanišev svou manželku hájil s tím, že se obdobným projektům věnovala již před jejich sňatkem v roce 2013. Monika Staniševová následně oznámila, že vrátí zálohu ve výši 29 679,93 eur.

Trestní stíhání kvůli ztraceným dokumentům Dne 18. března 2014 stanul Stanišev před soudem v kauze označované jako „případ ztracených dokumentů“. On sám i řada komentátorů označovali trestní stíhání za politicky motivované. Ve svém písemném vyjádření uvedl, že „v Bulharsku je každému jasné, že případ vedený proti mně je politický“.

Obžaloba se týkala ztráty sedmi utajovaných dokumentů v době, kdy zastával funkci předsedy vlády. Tři dokumenty pocházely ze Státní agentury pro národní bezpečnost (DANS), dva z ministerstva vnitra, jeden z ministerstva obrany a jeden z NATO. V říjnu 2013 se dobrovolně vzdal poslanecké imunity, aby mohl být souzen. V případě uznání viny mu hrozil trest odnětí svobody až na dva roky nebo peněžitý trest, dne 16. prosince 2016 byl však soudem zproštěn obžaloby. Soudce uvedl, že nebylo jednoznačně prokázáno, že Stanišev dokumenty ztratil, ani že obsahovaly utajované informace.

Osobní život V roce 2011 oznámila Monika Josifovová, že se Staniševem očekává narození dítěte. Jejich dcera Darija se narodila 1. května 2011. V roce 2013 se jim narodil syn Georgi. Josifovová byla již dříve vdaná a z předchozího manželství s Vencislavem Josifovem má další dvě děti, Moniku a Vencislava. Stanišev a Josifovová uzavřeli sňatek v květnu 2013. Stanišev má jednoho bratra, architekta Georgiho Staniševa.

Bulharské občanství získal v roce 1996. Mezi jeho záliby patří fitness, lyžování, plavání a jízda na motocyklu.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Profil na stránkách Evropského parlamentu

Kategorie:Bulharští politici Kategorie:Premiéři Bulharska Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Bulharska (2014–2019) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Bulharska (2019–2024) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu Bulharské socialistické strany Kategorie:Narození v roce 1966 Kategorie:Narození 5. května Kategorie:Narození v Chersonu Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži