náhled|Ka'ba v mešitě Al-Masdžid al-Harám v Mekce určuje směr modlitby a cíl muslimských poutníků z celého světa náhled|Prorok Mohamed během hadždže do Mekky v roce 632 Islám (: ) je monoteistické abrahámovské náboženství založené na proroctví a chování proroka Mohameda, náboženského a politického vůdce působícího v 7. století. Bůh je v islámu chápán jakožto jediný a nehmotný Stvořitel vesmíru, života a všeho ostatního; nemá počátek ani konec a existuje mimo čas a prostor. Jako takový je Bůh jediný, jedinečný a naprosto odlišný od všeho, co stvořil; vše, co není Bůh, je pak Božím dílem. Veškeré Jeho dílo patří pouze Bohu. Slovo islám znamená „mírumilovné odevzdání se Bohu“, „pokojné podřízení se Bohu“ či „vůči Bohu odevzdaný mír“ (slovo Bůh je arabsky Alláh). Stoupenec islámu se nazývá muslim, což znamená „ten, kdo se pokojně odevzdává [Bohu]“. Počet muslimů na světě je asi 1 až 1,8 miliardy, což z islámu činí po křesťanství druhé nejpočetnější náboženství světa.
Islám učí, že Bůh je jediný a nesouměřitelný. Muslimové věří, že islám je úplnou a univerzální verzí prapůvodní víry, která byla mnohokrát zjevena prostřednictvím dřívějších proroků, jako byli mimo jiné Adam, Abrahám, Mojžíš a Ježíš;Özdemir, İbrahim. 2014. "Environment." In edited by I. Kalin. Oxford: Oxford University Press. . "Když mekkánští pohané požadovali důkazy, znamení nebo zázraky pro existenci Boha, Korán jim odpověděl tím, že je upozornil na složitost, pravidelnost a řád přírody. Z prvních veršů Koránu je tedy patrná výzva ke zkoumání nebes, země a všeho, co lze v tomto prostředí spatřit. Korán tak dává jasně najevo, že vše ve stvoření je zázračným znamením Boha (ājah), a vyzývá lidské bytosti k rozjímání o Stvořiteli." tato dřívější zjevení jsou připisována judaismu a křesťanství, které jsou v islámu považovány za duchovní předchůdce této víry. Muslimové považují Korán za doslovné slovo Boží a nezměněné, konečné zjevení, za hlavního a posledního islámského proroka považují Mohameda. Mohamedovo učení a normativní vzor (sunna), doložené v tradičních sebraných svědectvích (hadísy), představují pro muslimy druhotný ustavující model. Islám učí o "posledním soudu", v němž budou spravedliví odměněni v ráji (džanna) a nespravedliví potrestáni v pekle (džahánnam), ať již pobytem dočasným či věčným. Pět pilířů – považovaných za povinné úkony uctívání – zahrnuje islámskou přísahu a vyznání víry (šaháda), každodenní modlitby (salát), almužnu (zakát), půst (saum) v měsíci ramadánu a povinnou pouť (hadždž) do Mekky. Islámské právo, šarí'a, se dotýká prakticky všech aspektů života, od bankovnictví a financí a sociální péče až po Rodinné právo, ochranu zvířat a ochranu životního prostředí. (See also: "sharia" via Lexico.) Mezi významné náboženské svátky patří Íd al-Fitr (svátek přerušení půstu) a Íd al-Adhá (svátek oběti). Třemi nejposvátnějšími místy islámu jsou v sestupném pořadí Masdžid al-Haram v Mekce, Al-Masdžid an-Nabawi v Medíně a mešita Al-Aksá v Jeruzalémě.Trofimov, Yaroslav. 2008. The Siege of Mecca: The 1979 Uprising at Islam's Holiest Shrine. Knopf. New York. . p. 79.
Islám vznikl v Mekce v 7. století, muslimská nadvláda se rozšířila mimo Arábii za Rášidského chalífátu a následný Umajjovský chalífát vládl od Pyrenejského poloostrova až po údolí Indu. Během islámského zlatého věku, především za vlády Abbásovského chalífátu, zažila velká část muslimského světa vědecký, hospodářský a kulturní rozkvět. Islámské vědecké úspěchy zahrnovaly širokou škálu oborů, zejména medicínu, matematiku, astronomii, zemědělství, ale také fyziku, ekonomii, inženýrství a optikuSaliba, George. 1994. A History of Arabic Astronomy: Planetary Theories During the Golden Age of Islam. New York: New York University Press. . pp. 245, 250, 256–57.Hassan, Ahmad Y. 1996. "Factors Behind the Decline of Islamic Science After the Sixteenth Century." Pp. 351–99 in Islam and the Challenge of Modernity, edited by S. S. Al-Attas. Kuala Lumpur: International Institute of Islamic Thought and Civilization. Archived from the original on 2 April 2015.Expanze muslimského světa zahrnovala různé státy a chalífáty, stejně jako rozsáhlý obchod a náboženské konverze v důsledku islámské misionářské činnosti (dawah).
Zakladatel islámu byl na začátku 7. století arabský obchodník Mohamed, kterého muslimové považují za posledního proroka. Muslimové věří, že Bůh Mohamedovi zjevil Korán, který společně se sunnou (Mohamedovy činy a slova) považují za základní prameny islámu.Esposito (1996), s. 41; Ghamidi (2001): Sources of Islam Muslimové jsou povinni dodržovat pět pilířů islámu, tedy pět povinností, které muslimy spojují ve společenství, zahrnující jak pravidla uctívání, tak islámské právo (šaría). Dále vyvinulo tradici různorodých pravidel, která se dotýkají prakticky všech aspektů života muslima i celé společnosti, zahrnuje vše od bankovnictví, společenské solidarity, pravidel boje (džihádu) či postojů k životnímu prostředí. Islám bývá často kritizován za svou násilnou povahu ve vztahu k nevěřícím a omezování práv žen.
Existují dvě hlavní větve islámu: Sunnitský islám (85-90 %)Denny, Frederick. 2010. Sunni Islam: Oxford Bibliographies Online Research Guide. Oxford: Oxford University Press. p. 3. "Sunnitský islám je převládajícím proudem celosvětové muslimské komunity a v celé historii tvořil podstatnou většinu (85 až 90 %) této komunity." a šíítský islám (10-15 %). Zatímco původně rozpory mezi sunnity a šíity pramenily z neshod ohledně nástupnictví po Mohamedovi, postupně se rozrostly do širšího rozměru, a to jak teologického, tak právního. Muslimové tvoří většinu obyvatelstva ve 49 zemích.The Pew Forum on Religion and Public Life. December 2012. "The Global Religious Landscape: A Report on the Size and Distribution of the World's Major Religious Groups as of 2010." DC: Pew Research Center. Article. Přibližně 12 % muslimů na světě žije v Indonésii, nejlidnatější zemi s muslimskou většinou,Pew Forum for Religion and Public Life. April 2015. "10 Countries With the Largest Muslim Populations, 2010 and 2050 " (projections table). Pew Research Center. 31 % žije v jižní Asii, 20 % žije na Blízkém východě a v severní Africe a 15 % v subsaharské Africe. Značné muslimské komunity jsou přítomny také v Americe, Číně a Evropě.Především díky vyšší porodnostiPew Forum for Religion & Public Life. April 2015. "The Future of World Religions: Population Growth Projections, 2010–2050." Pew Research Center. p. 70 Article. je islám nejrychleji rostoucí hlavní náboženský směr na světě a předpokládá se, že do konce 21. století bude největším světovým náboženstvím.
Etymologie V arabštině je islám (, doslova „mírumilovné podřízení se [Bohu]“) slovesné podstatné jméno pocházející ze slovesa (salama), z trojslabičného kořene (S-L-M), které tvoří velkou třídu slov většinou vztahujících se k pojmům celistvost, podřízení, upřímnost, bezpečí a mír. "Siin ." Lane's Lexicon 4. – via StudyQuran. Islám je slovesné podstatné jméno IV. tvaru tohoto kořene a znamená "podrobení se" nebo „úplné odevzdání se“. V náboženském kontextu znamená "naprosté odevzdání se do vůle Boží". Muslim (), označení pro stoupence islámu, je činné příčestí téhož slovesného tvaru a znamená "podřizující se (Bohu)" nebo „ten, kdo se (Bohu) odevzdává“. Slovo islám („podrobení se“) má někdy v různých výskytech v Koránu odlišné konotace. Některé verše zdůrazňují kvalitu islámu jako vnitřního duchovního stavu: „Koho chce Bůh vést, tomu otevře srdce islámu.“ Slovo silm () v arabštině znamená mír a také náboženství islámu. Běžná jazyková fráze dokládající jeho použití je "vstoupil do as-silmu (), což znamená "vstoupil do islámu", s konotací nalezení míru podřízením své vůle Boží vůli. Slovo islám může být použito v jazykovém významu podřízení se nebo v technickém významu náboženství islámu, které se také nazývá as-silm, což znamená mír. V Gabrielově hadísu je islám představen jako jedna část triády, která zahrnuje také ímán (víru) a ihsán (dokonalost).
Samotný islám se i v češtině (a dalších jazycích) historicky nazýván mohamedánstvím. Tento termín se přestal používat a někdy se říká, že je urážlivý, a který sami muslimové chápou jako nesprávný a hanlivý, protože uctívají Alláha (Boha), nikoliv proroka Muhammada (člověka).
Dějiny islámu
Počátek a rozmach náhled|300px|Expanze islámského chalífátu v letech 622–750 Počátky islámu jsou spojeny s působením arabského proroka Mohameda († 632) na Arabském poloostrově. Klíčová událost je tzv. hidžra roku 622, kdy Mohamed se svými přívrženci přesídlil z Mekky do Medíny. Islám se do počátku 8. století rychle rozšířil do velké části Středomoří díky islámské expanzi, vojenských výbojů arabských vyznavačů islámu. V čele ummy, obce muslimů, po smrti Mohameda stanuli chalífové, kteří byli zprvu voleni. Již zde došlo k rozkolu islámu na přívržence chalífů pokrevně spřízněných s prorokem (šíité) a většinové sunnity. Později v čele chalífátu stanuli členové rodu Umajjovců (661–750) sídlící v Damašku a Abbásovců (750–1258), kteří přesídlili do Bagdádu. Odstředivé tendence v rámci rozsáhlé islámské oblasti se také projevily například vyhlášením samostatného córdobského chalífátu na Pyrenejském poloostrově nebo chalífátu fátimovského v severní Africe (Maghreb). Do uspořádání muslimského světa dále v 11. století zasáhl turkický rod Seldžuků, kteří prosadili nejvyššího světského panovníka, sultána (obdobu křesťanského císaře), zatímco pravomoci chalífy byly omezeny na oblast duchovní.
Rozkol V původně jednotné obci věřících však již v polovině 7. století nastal rozkol v otázce nástupnictví, v pojetí nejvyšší nábožensko-politické hodnosti imáma a chalífy. Většina, později nazvaná sunnité (sunna), uznává právní moci volby prvních čtyř chalífů (Abú Bakra, Umara, Uthmána a Alího) i další vývoj za Umajjovců a Abbásovců. Podle nich má v čele obce stát chalífa volený předními muži z řad mekkánského vládnoucího rodu Kurajšá. Proti nim se postavili stoupenci Alího, arabsky nazývaný ší'at Alí – strana Alího (ší'a), podle kterých funkce imáma přísluší pouze prorokově rodině. Třetí frakci stanovila cháridža, která tvrdí, že imámem má být zvolen vždy nejzbožnější muslim bez ohledu na původ. Dnes tvoří sunnité asi 90% všech muslimů, ší'iti (včetně různých odnoží) asi 10% a cháridžovci tvoří pouze několik menších enkláv.HORYNA, Břetislav a Helena PAVLINCOVÁ (eds.). Judaismus, křesťanství, islám. Vyd. 2., podstatně přeprac. a rozš. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003, Heslo islám, str, 564-567. V subsaharské Africe existuje bezkonfesní islám, jehož vyznavači se nehlásí výslovně k žádné z větví.Africký islám 1/2: Kořeny : Náboženský infoservis, 6. 5. 2023
Sunna náhled|Sahíh al-Bucharí, jedna ze šesti sunnitských knih (Hadísů). Po základním schizmatickém rozkolu obce věřících v otázce nástupnictví se za sunnity považovali všichni, kteří nesdíleli názor, že vedení obce by mělo zůstat v rukou přímých potomků Mohameda v rodové linii jeho zetě Alího a jeho manželky Fatimy, na nichž podle ší'y prochází Prorokovo božské posvěcení. Sunnité z principu obhajovali zachování nástupnictví v rodě Kurajšá a v roce 661 přijali jako fakt uchvácení politické moci rodem Umajjovců. Sunna se vyvinula v teologicko-ideologický model v odborné literatuře, nazývaný také islámská ortodoxie. Sunna tvoří konformistický státotvorný a zákonodárný proud v islámu, převažující na většině území Dár al-islám; je hlavním nepřítelem opozičních disidentských proudů a nežádoucích jevů.MENDEL, Miloš. S puškou a Koránem, str. 92.
Ší'a