Svatojakubská cesta, Cesta svatého Jakuba () či běžně hovorově zkrácenou formou jen camino je název historické sítě dvanácti poutních cest, které vedou ke hrobu svatého Jakuba Staršího v katedrále v Santiagu de Compostela ve španělské Galicii. Trasy jsou značené moderním turistickým značením a většinou procházejí historickými poutními směry. Rozsáhlá hustá celoevropská síť poutních cest byla roku 1987 zapsána jako vůbec první Kulturní stezka Rady Evropy a v roce 1993 byla zařazena na seznam světového dědictví UNESCO.FITZPATRICK, Martin, Pilgrimage to Santiago de Compostela, Archaeology Ireland 24 (4), 2010, s. 14–17.

V Česku se k roku 2026 nachází šest tras (kulturně-turistických, nikoliv přímo historických), o které se stará spolek Ultreia ve spolupráci s KČT. Síť, vznikající od roku 2008, čítá tak přes 1300 km. Jmenovitě se jedná o Všerubskou (206 km), Železnou (257 km), Žitavskou (149 km), Východočeskou (264 km), Jihočeskou (213 km) a Moravskoslezskou trasu (276 km).

Spolek Ultreia se postaral v průběhu let o vedení tras přes významná kulturní a poutní místa, zároveň mimo hlučné a nebezpečné komunikace. Zároveň pečuje o zázemí poutníků, např. pořádá poutní a komunitní akce, poskytuje informace o možnostech ubytování, rozvíjí síť poutních razítek anebo umísťuje poutní směrové kameny a patníky s motivem žluté mušle hřebenatky na modrém poli.

Ačkoliv české větve patří do evropské sítě camina a navazují na dálkové trasy, nespadají však přímo pod oficiální certifikaci Kulturní stezky jako členský stát, ani nenáleží pod památkovou ochranu.Svatojakubské cesty v České republice (The Ways of St. James in the Czech Republic), Praha: Ultreia, tištěný průvodce, 2024.

Historie náhled|Detail vyobrazení sv. Jakuba Většího na retáblu z Rokytnice u Přerova (Arcidiecézní muzeum Olomouc, 15. století) náhled|Středověcí poutníci na Svatojakubské cestě náhled|Moderní poutnická socha sv. Jakuba u ruprechtického kostela sv. Jakuba Většího (Východočeská trasa) Ve zdejší katedrále jsou podle legendární i písemně zaznamenané tradice uloženy ostatky svatého Jakuba, Kristova učedníka (apoštola), jenž za svého života údajně kázal i v Hispánii. Po své mučednické smrti, patrně r. 44, byl pohřben v Jeruzalémě, ale později byly jeho ostatky – dle různých legend v různých dobách a různými způsoby – přeneseny do Španělska a konečně pohřbeny na tehdy pustém místě dnešního Santiaga. Místo bylo poté na několik staletí ztraceno, až byl hrob s pravděpodobnými ostatky sv. Jakuba znovu nalezen 25. července roku 813 (v dataci se ovšem prameny různí), kdy na něj podle legendy ukázaly jasně zářící hvězdy (proto název Santiago de Compostela, tj. „sv. Jakub v hvězdném poli“). Na místě Jakubova hrobu byl nejprve vystavěn prostý jednolodní kostel, jenž se poměrně brzy stal poutním místem (hrob z římské doby krytý mramorovou deskou i stavba nad ním jsou archeologicky doložené), a kolem něj vyrostlo město v tehdejším Asturském království. Se vzrůstajícím významem byl kostel několikrát přestavován, poté byl při nájezdu Maurů v roce 997 zničen a v letech 1075–1150 byla na jeho místě vystavěna současná trojlodní bazilika. Roku 1095 byla přeložena katedra (biskupství) papežem Urbanem II. z Iria Flavia do Compostely. Sv. Jakub Starší (Větší) se stal symbolem křesťanské španělské reconquisty. V rámci tohoto kultu byl také často vyobrazován jako bijec Maurů (tzv. matamoros).

První doložená pouť do Compostely se uskutečnila roku 951 (jiné zdroje 950) a vykonal ji francouzský biskup z Le Puy-en Velay (současné sídlo Kulturní stezky). Podél cesty byly postupně vztyčovány orientační kameny, kamenné kříže, boží muka a upravovány studánky. Vznikla radiální síť 12 poutních cest, vedoucích z Itálie, Francie i Portugalska. Dále při ní byly zřizovány kaple, síť kostelů a klášterů, poskytující poutníkům azyl. Ve středověku se jednalo o jedno ze tří nejposvátnějších křesťanských poutních míst po Římu a Jeruzalému. Po cestě Via Francigena (Canterbury–Řím) se jedná o druhou nejstarší poutní cestu Evropy.

První manuál (z dnešního pohledu komplexní středověký itinerář) pro putující pochází již z 12. století, kdy jej pravděpodobně sepsal Aymeric Picaud, papežův sekretář, pod názvem Liber Sancti Jacobi (či Codex Calixtinus). Rukopis obsahuje kázání, zprávy o zázracích a liturgické texty spojené s osobou svatého Jakuba. Dále se zde nacházejí také popis trasy, umělecká díla, která lze po cestě spatřit, zvyky místních obyvatel, praktické rady a bohaté ikonografické prameny. Svým obsahem je hlavním poznáním a odvozením tradice putování do Santiaga.www.omifacsimiles.com Poutnický trend dosáhl svého vrcholu v 14. století, poté byl po dlouhá staletí výrazně omezen v celoevropském kontextu v důsledku moru, válek, reformace a obecně politické nestability. vlevo|náhled|Skalnatý mys a výběžek Fisterra jako domnělý konec světa V poutnické kultuře a vyobrazeních se stala symbolem dlouhotrvající poutě již ve středověku mušle hřebenatky, ať již skutečná, nebo vyobrazená na poutním odznaku, někdy proťatá dvěma poutnickými holemi. Dále se jednalo o nádobu na vodu vyrobenou z tykve, klobouk se širokou krempou proti slunci, pláštěnka se širokým límcem a poutní hůl z větve s vyřezaným prstencem a kuličkou na konci rukojeti. Zatímco středověcí poutníci obdrželi mušli až v cíli poutě jako důkaz dokončení cesty, soudobí poutníci ji nesou jako symbol-amulet.

Poutníci si cestu často prodlužovali až k břehům oceánu v nejzápadnější části Galicie (Muxía), kde dle středověké tradice byl konec světa (tj. Fisterra či Finisterre).

Od roku 1987 je platný systém značení pomocí směrových značek se symbolem svatojakubské mušle a žlutých šipek. V Česku získal spolek Ultreia roku 2018 oficiální certifikaci k užívání mušle na našem území.

Současné poutnictví náhled|Oficiální logo Kulturní stezky Rady Evropynáhled|Přehled celoevropské sítě Svatojakubské cesty s českou větví (informační tabule)Zájem o svatojakubskou pouť začal prudce vzrůstat jako oživená tradice teprve od konce 80. let 20. století, k čemuž přispěla pouť papeže Jana Pavla II. v r. 1982. Významným milníkem se stalo zařazení do nově vznikajících Kulturních stezek Rady Evropy roku 1987. Následně i fakt, že roku 1993 byla svatojakubská cesta zapsána na seznam světového dědictví UNESCO a její nové značení bylo podpořeno grantem Evropské unie. Kancelář poutníků v Santiagu de Compostela vede podrobné statistiky o poutnících, kteří dorazí do města. Pravidelně nejvyšší počet zaznamenaných poutníků připadá na vyhlášený Svatý rok (naposledy Svatý rok 2025). V Česku se síť v posledních letech intenzivně rozvíjí a začíná tvořit komplexní organizační celek. Motivace v postmoderní době Moderní poutníky motivuje zejména fenomén tzv. slow tourismu (přiblížení se stylu pomalého putování se středověkou tradicí). Důvodem a záměrem pro vykonání poutě převažuje již kulturně-historický přesah než pouze čistě duchovní rozměr. Podle Religion News Service vykonalo camino jen asi 40 % poutníků z náboženských důvodů. Odborníci za tím spatřují vzrůst tzv. nenáboženské spirituality.Camino je čím dál více spirituální, méně náboženské : Náboženský infoservis, 18. 7. 2024 střed|náhled|Camino poblíž Pamplony

Statistika a vývoj počtu poutníků do Santiaga (dle osvědčení Compostela) RokPoutníků197068197145111972671973371974108197574197624311977311978131979231RokPoutníků1980209198129919821 868119831461984423198569019861 80119872 90519883 50119895 760²RokPoutníků19904 91819917 27419929 764199399 4361199415 863199519 821199623 218199725 179199830 1261999154 6131RokPoutníků200055 004³200161 418200268 952200374 6142004179 9441200593 9242006100 3772007114 0262008125 1332009145 877RokPoutníků2010272 70312011179 91942012192 4882013215 8802014237 8862015262 4582016277 9152017301 0362018327 3782019347 578RokPoutníků2019347 578202054 1112021178 91212022437 50752023446 0352024499 239 1) Jacobeo (Xacobeo), Svaté roky, tedy ty, jejichž 25. červenec připadá na neděli. 2) IV. světový den mládeže v Santiagu de Compostela 3) Evropské hlavní město kultury 4) 800. výročí dokončení katedrály, XXVI. Světové setkání mládeže v Madridu

5) Svatý rok (Jacobeo) byl o rok prodlužen, kvůli pandemii covidu-19. (Zdroj: statistiky archivu katedrály Santiago de Compostela Statistiky archivu katedrály Santiago de Compostela)náhled|Oficiální český credencial (poutnický průkaz) Svatojakubské cesty od spolku Ultreia náhled|Příklad českého credencialu s razítky Východočeské svatojakubské cesty náhled|Credencial s razítky z Camina de Santiago Alcarreño (směrem od Madridu)

Ubytování a credencial Ve Španělsku, Portugalsku a ve Francii jsou odedávna zřízeny ubytovny pro poutníky, většinou noclehárny o 8-30 postelích/palandách, se sprchou, někdy s kuchyňkou a prádelnou. Poskytují nocleh pro oficiální poutníky mající poutní knížku s aktuálními daty a razítky, tzv. credencial (tj. průkaz poutníka). Ve Francii se tyto ubytovny nazývají nejčastěji auberge, ve Španělsku albergue, refugio, případně bomberos v případě, že je provozují hasiči (bomberos jsou španělsky hasiči, nikoli poutnická ubytovna – mívají obvykle k dispozici místnost k přespání, zpravidla v každé větší vesnici, což platí ve Španělsku i v Portugalsku), v Portugalsku alberge. Většinou stojí ubytování od 5 do 10 € za noc, některé z nich jsou soukromé a provozované za dobrovolný příspěvek. Většina ubytoven poskytuje přespání pouze na jednu noc a je otevřena jen do 8 nebo do 9 hodin ráno, odpoledne lze přijít po 13. hodině. Rozdělují se na obecní, církevní a soukromé. Obecní bývají velmi levné, církevních je velmi málo a jsou většinou za dobrovolný příspěvek, soukromé jsou komfortní a stojí od 10 do 20 €. Kvalita ubytoven bývá úměrná ceně, ale není to pravidlo. V Galicii patří většina ubytoven kraji nebo městu, s konstantní cenou 6 €. Nemívají povlečení ani deky, proto si většina poutníků nosí vlastní spací pytel. V Česku funguje od roku 2023 rozvíjející se komunitní portál Postel pro poutníka, který nabízí ubytování pro poutníky na trase Svatojakubských cest a dalších partnerských poutních cest.

Certifikát náhled|Oficiální poutnický certifikát vydávaný v Santiagu (Compostela) Pro získání oficiálního osvědčení o úspěšném vykonání pouti (tzv. Compostela) je potřeba ujít pěšky či v sedle minimálně posledních 100 km (v případě cyklistů ujet 200 km) Svatojakubské cesty směřující do Santiaga. Z nejfrekventovanější Francouzské cesty se jedná o úsek z města Sarria. Nutnou podmínkou je i nasbírání razítek v credencialu jako doklad průběhu cesty. Pro poutníky pokračující až k břehům oceánu se vydávají speciální certifikáty Muxiana a Fisterrana (dle lokalit Muxía a Fisterra), naprosto specifickým druhem je osvědčení o námořní trase Traslatio Xacobea a Pedronía.

V českém prostředí je potřeba ujít nejméně 90 % celkové trasy. Taktéž je nutné nasbírat razítka do credencialu či turistického deníku jako ověření o absolvování trasy. střed|náhled|Vzor oficiálního poutnického certifikátu z Východočeské svatojakubské trasy

Cesty a značení náhled|Několik typů značení Svatojakubské cesty ve Španělsku Ve Španělsku, Portugalsku, Francii, Německu a Itálii trasy svatojakubské pouti většinou kopírují historické cesty (obcházejí pochopitelně dálnice a leckdy i průmyslové zóny), jsou značeny symbolem mušle a žlutou šipkou, posledních 100 km je v pravidelných vzdálenostech značeno také kamenným či betonovým patníkem s mušlí/sluncem na keramické dlaždici a se štítkem, na němž je číselný údaj – počet kilometrů a metrů do cíle.

V Česku vzniká rozsáhlá síť značení především v posledním desetiletí s odkazem na svatojakubskou tradici. Od roku 2018 vzniklo komplexnější jednotné značení i s kamennými milníky namísto prostého mezinárodního označení I 24. Dále například v letech 2022 až 2025 vzniklo na Východočeské trase na třicet patníků.

Dvanáct základních tras „Camino“ náhled|Camino Francés v terénu náhled|Francouzská cesta a francouzská síť camina