Žofie Dorota Württemberská (25. října 1759, Štětín – 5. listopadu 1828, Pavlovsk) byla württemberská princezna, která se provdala za ruského cara Pavla I. a přijala jméno Marie Fjodorovna.

Původ Narodila se jako sedmé z dvanácti dětí vzešlých z manželství vévody Fridricha II. Evžena (1732–1797) s Bedřiškou Braniborsko-Schwedtskou (1736–1798). Jejími sourozenci byli: Fridrich Vilém (1754–1816), král württemberský Ludvík Fridrich (1756–1817) Evžen Fridrich (1758–1822) Vilém Fridrich (1761–1830) Bedřiška Alžběta (1765–1785) Alžběta Vilemína (1767–1790) Alexandr Fridrich (1771–1833) Jindřich Karel (1772–1838).

Život náhled|vpravo|Sofie Württemberská ve věku 11 let (portrét z roku 1770. V dubnu 1776 se zasnoubila s pozdějším hesenským velkovévodou Ludvíkem I. Brzy se ale na obzoru objevil vhodnější snoubenec – následník ruského trůnu cesarevič Pavel. Sňatek domluvili pruský král Fridrich Veliký a Pavlova matka carevna Kateřina Veliká a 23. července 1776 v Berlíně proběhly zásnuby. Sofie přijala pravoslaví a s novou vírou i nové jméno Marie Fjodorovna. Svatba se pak uskutečnila 7. října 1776 v Petrohradě. Z manželství vzešlo deset dětí:

Potomci Alexandr I. Pavlovič (23. prosince 1777 – 1. prosince 1825), následník trůnu, král polský, velkokníže finský a ruský car od roku 1801 až do své smrti, ⚭ 1793 Luisa Bádenská (24. ledna 1779 – 16. května 1826) Konstantin Pavlovič (8. května 1779 – 27. června 1831), ruský velkokníže, cesarevič, v roce 1823 se pro nerovnorodý sňatek zřekl následnictví trůnu, ⚭ 1796 Juliana Sasko-Kobursko-Saalfeldská (23. září 1781 – 15. srpna 1860), rozvedli se v roce 1820 (žili odděleně už od roku 1801) ⚭ 1820 Johana Grudzińská (17. května 1791 – 17. listopadu 1831) Alexandra Pavlovna (9. srpna 1783 – 16. března 1801), ruská velkokněžna, ⚭ 1799 Josef Habsbursko-Lotrinský (9. března 1776 – 13. ledna 1847), rakouský arcivévoda a uherský palatin Jelena Pavlovna (24. prosince 1784 – 24. září 1803), ruská velkokněžna, ⚭ 1799 Fridrich Ludvík Meklenbursko-Zvěřínský (13. června 1778 – 29. listopadu 1819), dědičný meklenbursko-zvěřínský velkovévoda Marie Pavlovna (16. února 1786 – 23. června 1859), ruská velkokněžna, ⚭ 1804 Karel Fridrich Sasko-Výmarsko-Eisenašský (2. února 1783 – 8. července 1853), velkovévoda sasko-výmarsko-eisenašský Kateřina Pavlovna (10. května 1788 – 9. ledna 1819), ruská velkokněžna, ⚭ 1809 Jiří Oldenburský (9. května 1784 – 27. prosince 1812) ⚭ 1816 Vilém I. Württemberský (27. září 1781 – 25. června 1864), král württemberský od roku 1816 až do své smrti Olga Pavlovna (1792–1795) Anna Pavlovna (18. ledna 1795 – 1. března 1865), ruská velkokněžna, ⚭ 1816 Vilém II. Nizozemský (6. prosince 1792 – 17. března 1849), lucemburský velkovévoda, limburský vévoda a nizozemský král od roku 1840 až do své smrti Mikuláš I. (6. července 1796 – 2. března 1855), velkokníže finský, poslední polský král a ruský car od roku 1825 až do své smrti, ⚭ 1817 Šarlota Pruská (13. července 1798 – 1. listopadu 1860) Michail Pavlovič (8. února 1798 – 9. září 1849), ruský velkokníže, ⚭ 1824 Šarlota Württemberská (9. ledna 1807 – 2. února 1873), po svatbě a konverzi k pravoslaví přijala jméno Jelena Pavlovna

Carevna Kateřina vždy Marii odebrala děti záhy po narození, což mladé matce působilo nesmírný žal. Po svatbě však bylo manželství velmi šťastné. Marie v jednom dopise příteli píše: „Nikdy, drahý příteli, bych nemohla být šťastnější.“ A Pavlovi: „Nemohu jít spát, aniž bych šla za mým drahým knížetem a řekla mu ještě jednou, jak ho šíleně miluji.“

Vztah s manželem Pavel byl mimořádně nevzhledný a měl složitou povahu, ale Marie Fjodorovna se zcela ztotožnila se svým prohlášením: „Můj muž je dokonalým andělem a já ho miluji bez výhrad.“ Marie nikdy nepřestala svého manžela milovat i přes jeho trudný a často tyranský charakter.

Po Pavlově nastoupení na trůn v roce 1796 měla Marie velký a celkově velmi dobrý vliv na svého muže. Třebaže v pozdější době již si manželský pár nebyl tak blízký jako na počátku manželství, i nadále byl jejich vztah velmi vřelý.

Sehrála významnou roli v problematice péče o mládež – již v roce 1797 se stala náčelnicí sirotčinců v zemi. Podobně věnovala pozornost i rozvoji vzdělání žen v Rusku – pod jejím vlivem a záštitou bylo (již za vlády Alexandra I.) založeno několik ženských vzdělávacích ústavů jak v Petrohradě, tak v Moskvě, Charkově, Simbirsku a dalších městech.

Spolu s manželem vybudovala palác Pavlovsk – letní carskou rezidenci.

Po Pavlově smrti Marie upadla do hysterie a chtěla vládnout sama, měla částečnou podporu i v armádě, ale jeden z hlavních účastníků převratu a vraždy jejího manžela – generál Levin August von Bennigsen zabránil, aby se mohla ujmout vlády. Obvinila syna (Alexandr I.), že na jeho smrti nese vinu a nechtěla ho již znát. Teprve po nějakém čase se vztah mezi nimi upravil, když jí Alexandr vše vysvětlil.

Carevna-vdova zemřela 5./12. listopadu 1828 v Pavlovsku. Byla považována za ideální carevnu, dobrou a bohabojnou. Byla uznávána i za to, že přes těžkou manželovu povahu ho nikdy nezradila a vždy ho upřímně milovala.

Vývod z předků

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Narození v roce 1759 Kategorie:Úmrtí v roce 1828 Kategorie:Württemberkové Kategorie:Ženy Kategorie:Pohřbení v chrámu sv. Petra a Pavla v Petrohradu Kategorie:Ruské carevny Kategorie:Ruské velkokněžny Kategorie:Württemberské princezny Kategorie:Pravoslavní Kategorie:Narození 25. října Kategorie:Úmrtí 5. listopadu Kategorie:Narození ve Štětíně