náhled|Hrob M. Arcybaševa na Pravoslavném hřbitově ve Varšavě, rok 2023 Michail Petrovič Arcybašev (rusky: Михаи́л Петро́вич Арцыба́шев, 6. listopadgreg. / 24. říjenjul. 1878,PALLAS, Gustav. Slovníček literární. Praha: Otto, 1923, s. 16. Ochtyrka, Charkovská gubernie – 3. březen 1927, Varšava) byl ruský dekadentní a naturalistický spisovatel.Velký slovník naučný: encyklopedie Diderot. Praha: Diderot, 1999. sv. 1, s. 88. ISBN 80-902723-1-2.
Život Arcybašev pochází ze šlechtické stakářké rodiny. Po matce je polského původ. Otec sloužil nejprve u carské tělesné stráže, později se stal krajským soudcem v Achtyrce; s tímto městem jsou spojeny jeho dojmy, a proto najdeme toto město skoro ve všech autorových dílech.
Studoval v Charkově malířství. Arcybašev začal psát velmi brzy, už ve svých 16 letech,https://www.library-chukotka.ru/calendar-famous-date/rodilsya-mikhail-artsybashev-1878-1927-russkiy-pisatel-dramaturg-publitsist/ a to ve venkovských novinách; od roku 1901 se však věnoval pouze literatuře. Říjnovou revoluci v roce 1917 nepřijal.https://hrono.ru/biograf/bio_a/arcybashevmp.php Protože byl po matce polského původu, získal v roce 1923 polské občanství a emigroval do Varšavy.Encyklopedický ústav (Československá akademie věd). Malá československá encyklopedie. Praha: Academia, 1984. sv. 1, s. 217. Zde spolu s D. Filosofovem vydávali protisovětský časopis Za svobodu! (За Свободу!)https://www.pravenc.ru/text/76568.html
Dílo Arcybašev vstoupil do literatury povídkou Paša Tumanov, která zachycuje myšlenkové pochody gymnazisty, který byl vyloučen z gymansia a zavraždil ředitele gymnasia; dílo vzniklo pod vlivem pozdního myšlení Lva Tolstého. Vliv je Tolstého je patrný také v povídkách Krev (1903) nebo Podpraporčík Gololobov (1902).https://lavkapisateley.spb.ru/enciklopediya/a/arcibashev
Byl naturalistickým spisovatelem. Navazuje na Andrejeva, Sologuba, Zolu a Maupassanta, velmi blízký mu byl Stanisław Przybyszewski. První díla jsou ještě ovlivněna především dílem L. N. Tolstého (román Landeova smrt). Později jako zastánce filosofie Friedricha Nietzscheho zastával krajní individualismus. Popisoval hrůzy života, sebevraždy; při popisu erotických scén se dostával až na hranici pornografie.
Spisy Paša Tumanov, 1902 Konokrad, 1902 (Zloděj koní) Landeova smrt (též Smrt Landeho, rusky: Смерть Ланде) 1904 – román o vysmívaném apoštolu lásky k bližnímu, Sanin (Санин), 1907 Milliony (Миллионы), 1908, (Milióny) – román o člověku, kterému milióny nepřinesly štěstí Rabočij Ševyrjov (Рабочий Шевырев), 1909, (Dělník Ševyrjov) – román o revolučních událostech roku 1905 U posledněj čerty (též: U poslední čáry, U poslední hranice, rusky: У последней черты), 1910–1912
Dramata Ревность, 1913 Закон дикаря, 1915
Česky vyšlo Sanin, Josef Richard Vilímek, 19?? O žárlivosti a jiné povídky, Slovanské nakladatelství, 19?? Jitřní stíny, Hrůza, přeložil Jan Stenhart, KDA, svazek 42, Kamilla Neumannová, 1908 Ze života nepatrné ženy, přeložil St. Minařík, B. Minaříková, 1909 Smrt Landeho, přeložil Ferdinand Kraupner, Hejda a Tuček, 1909? Miliony, přeložil Stanislav Minařík, Josef Richard Vilímek, 1909, 1926 Lidská vlna, přeložil F. Mézl, Josef Richard Vilímek, 1909? 1926, 1933 Kuprijan, přeložil F. Mézl, E. Beaufort, 1910? U poslední čáry, díl II., přeložili přeložil F. Mézl, Josef Richard Vilímek, 1910? Dělník Ševyrev, přeložili B. Mužík a F. Mézl, Josef Richard Vilímek, 1910?, 1926, 1933 Žárlivost, drama, přeložil Stanislav Minařík, František Borový, 1918 Sanin, přeložil F. Mézl, Josef Richard Vilímek, 1920, 1925, 1933 Krvavá skvrna, přeložil A.J. Kučera, Čs. podniky tiskař. a vydav., 1920 Vzpoura, přeložil Jar. Spirhanzl-Duriš, Čsl. podniky tisk. a vydav., 1922 Vášeň, drama, přeložil Rudolf Kautský, František Švejda, 1922? Mstitel, přeložila M. Votrubová-Haunerová, Karel Beníšek, 1922 Žena otrokyně a jiné novely, přeložil Emerich Čech, Josef Richard Vilímek, 1925 Žárlivost a jiné povídky, přeložil Emerich Čech, Josef Richard Vilímek, 1925 Rodina Divokých, přeložil Emerich Čech, Josef Richard Vilímek, 1925 Hříšná žena, přeložil Emerich Čech, Josef Richard Vilímek, 1925, 1933 U poslední čáry, díl I., přeložil F. Mézl, Josef Richard Vilímek, 1926, 1933 U poslední čáry, díl II., přeložili přeložili A. Filip a R. Vošmera, Josef Richard Vilímek, 1933 Svůdce (Sanin), přeložila Alena Morávková, Paseka, 1999,
Odkazy Reference
Literatura
Externí odkazy
životopis a dílo v ruštině životopis a dílo v ruštině román Sanin v ruštině
Kategorie:Ruští spisovatelé Kategorie:Ruští dramatici Kategorie:Ruští emigranti a exulanti Kategorie:Narození v roce 1878 Kategorie:Úmrtí v roce 1927 Kategorie:Narození 6. listopadu Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí 3. března Kategorie:Úmrtí ve Varšavě Kategorie:Ruští spisovatelé v zahraničí